Start ligy ovládly penalty v Collinově stylu. A ti, které má Berbr za velké kamarády, si podle Tvrdíka vykají

Dříve než letos startovala jarní část zdejší fotbalové ligy jen před 85 lety. Soutěž má důvod pospíchat: nyní potřebuje odehrát ještě 10 kol základní části. A pak prvně v historii přidá tzv. nadstavbu. Tedy extra zápasy skupiny o titul, skupiny o pohárovou Evropu a skupiny o záchranu s následnou baráží.

Počasí na tuto roční dobu relativně přálo, na stadionech Sparty a Slavie se sešlo více než 10 000 příznivců, jinde se návštěvy poskládaly do rozmezí 2400–4000 diváků.

A viděli toho spoustu. Famózní dalekonosný gól libereckého Liberijce Oscara, nádhernou trefu novopečeného baníkovce Nemanji Kuzmanoviče, famózní gólový slalom nizozemského slávisty Micka van Burena nebo penaltový „vršovický dloubák“ v podání jeho spoluhráče Tomáše Součka.

Také strašidelné chyby zlínského gólmana Stanislava Dostála či baníkovského stopera Patrizia Stronatiho. A krev tuhla v žilách při srážce hlav boleslavského Ladislava Takácse a plzeňského Lukáše Hejdy, z níž viktorián vyšel s otřesem mozku a vynucenou hospitalizací.

Do archivů se určitě zapíše i nejmladší hráč v základní sestavě Sparty v ligovém utkání Adam Hložek. V derby proti Bohemians neměl ostatně ani ke gólu daleko.

Ale největší pozornost k sobě stáhly, jak už to bývá, penalty. Na Letné už časomíra přeskočila 90. minutu, když z ní, lépe řečeno z její dorážky překonal Martin Frýdek napodruhé gólmana Fryštáka v brance Bohemians. Stejně tak stav 0:0 odčaroval o den dříve v 83. minutě utkání v Edenu proti Teplicím už zmiňovaný Tomáš Souček. Naopak Plzeň tentokrát musela pokutovému kopu čelit. V 76. minutě přes Hubníkovu nohu upadl domácí kanonýr Nikolaj Komličenko a svým 19. gólem v sezoně upravil na konečných 1:1.

O víkendu nechybovali jen už výše zmiňovaní hráči, ale i autor tohoto textu, který na Twitteru přiznal, že se předtím velmi unáhlil, když chybně interpretoval penaltovou situaci. A ještě ji dal, byť v nadsázce, do souvislosti se zákulisním šíbrem Romanem Rogozem.

Televizní záběry přitom prokázaly, že teplický obránce Jeřábek opravdu fauloval, když uvnitř šestnáctky přidržel slávistického útočníka MIlana Škodu. A ten toho zkušeně využil k pádu, který měl sudí Ondřej Pechanec přímo před očima. A penaltu tak (i bez kontrolního pohledu na video) odpískal správně.

Na Spartě došla časomíra ještě mnohem dál, za devadesátku. A tady by sudí Proske nechal ve hře pokračovat, kdyby však do ucha signál o faulu uvnitř šestnáctky nedostal. Ačkoli nepovedený centr z pravé strany mířil někam nad bránu, než doputoval mimo hřiště, sáhl „klokan“ Martin Dostál po sparťanu Chipciovi. A ten šel také k zemi. Penalta byla na místě.

Video muselo rozhodčímu Julínkovi pomoci i při řešení Komličenkova pádu, Hubníkův faul se jevil jako, řekněme, hraniční záležitost.

Ve všech případech tedy sudí udrželi shodnou linku, penalty pískli, řekněme, v citlivém modu, který umožňuje zapojení videotechniky.

Dovolte krátkou vzpomínku: V létě 2000 se české fotbalové fanouškovstvo rozdělilo na dvě části. Na tu, která by sudího Pierluigiho Collinu nejradši ukřižovala. A na tu, která schválila, že na Euru v závěru utkání Nizozemsko-Česko nařídil pro domácí pokutový kop, když Jiří Němec přidržel za rukáv Ronalda de Boera, a jemu se při pohybu viditelně napnul rukáv.

Kromě diskutabilní penalty měl tehdy Collina s českými reprezentanty i další rozpory. Dokonce i s hráči na lavičce, ze které vyloučil Radoslava Látala:

Střetly se tehdy dvě ideje: Že pravidla platí pořád stejně a do posledního písmene od úvodního do závěrečného hvizdu. A pak ta druhá: Že zápas by se měl od začátku do konce vést ve stejném duchu, a že například držení, které v průběhu hry oběma stranám mnohokrát projde, už by se tedy v závěru mohlo či dokonce mělo přejít. Podtrženo sečteno: že v samotném závěru už se píská penalta jen za „vraždu“, tedy například za jasný, ostrý faul uvnitř šestnáctky, který ještě zmaří šanci ke skórování.

Jak ukázal i víkend, který máme za sebou, tradicionalistické pojetí už je dávno passé a píská se tedy přísně i kolem 90. minuty. Fajn, když se tedy tato linka a pojetí budou držet všude i nadále, budiž tedy lize dramatické rozhodující koncovky přány.

Má to ale dvě ale.

Za prvé by tedy bylo korektní pískat i drobná držení (i mimo souboj o míč) nejen v posledních minutách, ale i běžně při hře. A že jich při mnohé standardní situaci bývá…

Za druhé: Problém je v tom, že se prohlubuje příkop mezi dvěma množinami zápasů v jediné ligové soutěži. A sice na zápasy, v nichž je k dispozici systém videorozhodčího VAR. A na ty ostatní.

Zaznamenali by vůbec sudí bez VAR Dostálův faul? Měli by jistotu pro odpískání Komličenkovy penalty? Odpověď je nejistá. Zato kolo ukázalo, že nemaje videa, nechali sudí raději bez odezvy možnou penaltovou ruku jabloneckého Břečky nebo Hybšovo diskutabilní hraní/nehraní rukou při libereckém gólu.

Ukazuje se, že zápasy s videem se odehrávají v úplně jiném modu, s jiným přístupem rozhodčích, než ty bez videa. A to je špatně. Určitě není správnou cestou video rušit, ale naopak profinancovat systém natolik, aby byl k dispozici na všech utkáních. Co je k tomu zapotřebí zařídit? Buď systém optických kabelů, který by se sbíhal z celé země v centrále, jako v Německu. Což je pro české podmínky absolutní sci-fi. Anebo mít místo dvou či tří současných alespoň pět přenosových vozů s plným vybavením. A ne nějakou polovičatou zflikovanost, která nyní bývá bohužel v akci.

Kde na to vzít? To je stejně důležitá otázka jako: Kdo to zaplatí? Protože o projekt videorozhodčího se zároveň trochu perou – a zároveň si ho právě kvůli problému dalšího dofinancování přehazují jako horký brambor Ligová fotbalová asociace, kterou tvoří kluby, a (Berbrova) Fotbalová asociace ČR.

Kvůli omezené kapacitě už teď víme, že když budou v opěvované nadstavbě videorozhodčí na boji o titul, nebudou (přinejmenším většinou) na boji o Evropu a také o záchranu. Což je také špatná zpráva.

Nabízejí se samozřejmě zkratkovité poznámky, jako že kdyby Daniel Křetínský, majitel Sparty, nespláchnul do kanalizace přes 700 milionů korun, což byla loňská účetní ztráta klubu, a položil by ty peníze raději na oltář ligy, nejlépe ruku v ruce se štědrými strýčky z Číny, financujícími Slavii, mohla být věc dávno vyřešena. Na druhou stranu jistě platí: Proč by dva platili, aby se na ně přitom dalších 14 jen dívalo? A pak je tu poslední otázka: Jestli OPRAVDU všichni chtějí, aby všude bylo video, nebo někteří dají přednost modelu postaru, kdy se dá věc vyřídit i jinak nežli na trávníku.

A tím se pomalu dostáváme k příběhu o Romanu Rogozovi. Řekněme, že je to pán, který právě o možnostech řešení věcí mimo trávníky ví víc než mnozí jiní. Pracoval v Českých Budějovicích či Příbrami a těší se nedobré pověsti srovnatelné s jeho velkým guru, tedy s Romanem Berbrem, kterého důvěrně oslovuje „taťko“ a on jeho zase „synku“. Jakákoli stať popisující korupční podhoubí v českém fotbale by byla nejspíš nedostatečná, kdyby ho vynechala.

V současnosti je Roman Rogoz sportovním ředitelem Vyšehradu. Takže ho potkáte nejspíš tam, nebo v kavárně v přízemí budovy Fotbalové asociace ČR na Strahově.

Zde obvykle debatuje se svým velkým kamarádem Jozefem Chovancem, předsedou komise rozhodčích, či s Romanem Berbrem. A když jde někdo kolem, ať už rozhodčí či třeba ligový funkcionář, zaskočí na kus řeči.

Stejně jako všichni ostatní už tu nějakou tu kávu vypil i slávistický sportovní ředitel Jan Nezmar. Na tom samozřejmě není nic špatného. Nedávno ovšem v deníku Sport zaujal výklad místopředsedy asociace Romana Berbra, který odvyprávěl, jak za dávnými spory s Jaroslavem Tvrdíkem, šéfem Slavie, udělali tlustou čáru. Přičemž bariéru, která mezi nimi stála, pomohl odstranit právě Jan Nezmar.

„Já léta kamarádím s Honzou Nezmarem, který je zase velký kamarád s Romanem Rogozem, stejně jako já, takže se občas sejdeme ve třech a meleme. Teď Honza přišel do Slavie a já měl tou dobou na krku reprezentaci. Začal jsem s ním proto komunikovat, v nároďáku bylo šest sedm slávistů. A Honza mi říká: Hele, všechno je to O. K., ale musíš říct mému šéfovi, že se budeš se mnou stýkat. Já povídám: Ty jo, to nejde, vždyť po mně jde… Ale nakonec jsme se loni dvakrát sešli.“ Tolik citace Romana Berbra ze zmíněného rozhovoru.

Jak už autor tohoto glosáře zmínil, udělal chybu, když unáhleně a hlavně mylně vyhodnotil penaltovou situaci v Edenu a ještě ji propojil s Rogozovou špatnou pověstí.

Berbr sice není ve fotbalovém prostředí jediný, kdo vztahy Nezmar – Rogoz popisuje jako celkem vřelé. Podstatné každopádně je, že ačkoli se pro Slavii pískala v sobotu už 11. penalta v sezoně, a navíc v rekordní sérii 6. utkání v řadě, jejich regulérnost zpochybňovat nelze. Obvykle je přímo na stadionech potvrzovalo i video.

Nervozita v zákulisí nicméně stoupá, protože už za týden v neděli je na programu souboj druhého s prvním, jinými slovy Plzeň hostí Slavii. V tabulce má šestibodovou ztrátu a v hlavě vědomí podzimního debaklu v Edenu, kde domácí zvítězili 4:0.

Na to, aby dotáhli ztrátu pro bilanci vzájemných zápasů, tedy při Plzeňští nejspíš reálně nemyslí, na stažení náskoku v tabulce určitě ano.

Věřme rozhodčím, že klíčový zápas sezony odřídí správně a nebude hrát roli „kdo s kým kamarádí“ a podobně.

Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík každopádně mezilidské vztahy Jana Nezmara s výše jmenovanými pány nepovažuje za nijak problematické.

Pro něj i pro fanoušky Slavie, kteří se k věci hojně vyjadřovali na sociálních sítích, je klíčovým faktorem skutečnost, že jsou verdikty rozhodčích v utkáních červenobílého klubu přesné a v souladu s pravidly.

Nezbývá než popřát jim i ostatním klubům, aby je stejný pocit hřál i na konci května po skončení ligového ročníku.