Článek
Podle Novotného si Řeporyje vlasovce pamatují jako zachránce. Uvedl to v dopise, který má ČTK k dispozici. Záměr vybudovat pomník bude projednávat zastupitelstvo městské části 16. prosince.
V dopise adresovaném ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi starosta Novotný uvedl, že Řeporyje jsou suverénní městskou částí, která o budování pomníků rozhoduje sama, a to po veřejné diskusi.
„Nebudeme o našem záměru zbudovat jim (vlasovcům) pomník ani o jejich historické roli s nikým zvenčí diskutovat a už vůbec o tom nebudeme diskutovat s Ruskem, symbolem okupační moci, lži a porušování lidských práv,“ píše Novotný, který chce ve středu odpoledne dopis osobně doručit na ruskou ambasádu v Praze.
Takzvaní vlasovci byli občané Sovětského svazu, kteří se v německém zajetí nechali naverbovat do Ruské osvobozenecké armády (ROA). S Němci pak od začátku roku 1945 bojovali proti Sovětům, na konci války ale pomohli osvobodit Prahu.
Zemřelo jich při tom zhruba 300. O jejich přispění k osvobození hlavního města se za minulého režimu mlčelo. Rusko jejich zásluhy neuznává. Velitel Andrej Vlasov byl po skončení války Sověty popraven.
Novotný v dopise uvádí, že si nedělá přehnané iluze o generálu Vlasovovi a ROA. Řeporyje si ale podle něj pamatují vlasovce jako zachránce, jejichž útok na východní břeh Vltavy v květnu 1945 byl jedním z rozhodujících okamžiků Pražského povstání a zásadním způsobem rozhodl o tom, že Praha neskončila v rozvalinách.
„V okolí vsi je dodnes řada neoznačených, nedůstojných hrobů zachránců Prahy z řad ROA a stydím se, že jsme se rozhodli napravit historickou křivdu, zásadně ovlivněnou bolševickou propagandou, až teď,“ uvedl Novotný. „Řeporyje mají tisíckrát lepší historickou zkušenost s vlasovci, než s vámi, vy karikatury sebe sama s atomovým kufříkem za zadkem a hlavou plnou vodky a černého svědomí,“ dodal.
Ruské velvyslanectví letos v srpnu kritizovalo Prahu, že nechce na Staroměstskou radnici vrátit pamětní desku upomínající na osvobození hlavního města Rudou armádou v čele s maršálem Ivanem Koněvem. Podle Vojenského historického ústavu je ale text historicky nepřesný.
