Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Češi se o víkendu mohou rozhodnout pro konzervativní hodnoty, které vyznává koalice Spolu, případně podpořit liberální pohled na život zosobněný především Piráty.
Anebo se držet unikátní polistopadové formy nacionalismu, jak ji nabízí především hnutí ANO.
Na důležitost ideologií v předvolebním boji upozornil premiér Andrej Babiš (ANO), když se v debatě na CNN Prima podivil, proč se konzervativní politik typu Petra Fialy (Spolu) plánuje „spojit s neomarxisty“, tedy s Piráty. Fiala namítl, že „staromarxista“ jako Babiš nemá v tomto ohledu co vyčítat. Tím se dotkli jádra ideologického boje, který by měli voliči rozhodnout.
Přiřazení Pirátů k neomarxistům není úplně přesné.
Předpokládá, že se strana Ivana Bartoše hlásí k nejvlivnější poválečné ideologii, která vznikla u myslitelů Frankfurtské školy, jako byli Theodor Adorno nebo Herbert Marcuse. Opustili některá Marxova dogmata včetně víry v revoluci, a díky tomu jejich učení ovládlo většinu západních univerzit. Diskusní platforma Fórum Pirátské strany potvrzuje vliv levicových univerzit na mladé pirátské intelektuály, přesto Bartoš neomarxistickou partaj neřídí.
Například německý deník Welt označil české Piráty za anarcholiberály, kteří vedle klasických liberálních nápadů na osvobození společnosti jenom víc chtějí využívat přímou demokracii a konopí. Piráty zařadil vedle německé FDP, švédského Centra nebo nizozemské D66 do řady liberálních stran, které jsou připraveny vládnout.
V tuzemském kontextu Piráti nabízejí návrat období 90. let, kdy politiku určoval liberální prezident Václav Havel. Ten se přitom opíral o tradice konzervativně-liberálního, tedy pravicového myšlení, které podle vzoru německých a francouzských filozofů od Martina Heideggera po Michela Foucaulta pěstoval tuzemský protikomunistický disent.
Piráti západní Evropy mají blízko k levici, čeští Piráti jako „Havlovy děti“ se nutně nemusí vymezovat proti konzervativní ekonomické ideologii, podle níž už před pádem komunistického režimu plánovali reformy ekonomové z šedé zóny. Učení vídeňského ekonoma Friedricha von Hayeka a jeho nástupce Miltona Friedmana z Chicaga určovalo tuzemskou politiku zvláště v časech, kdy prezident Václav Klaus (2003–2013) držel ochrannou ruku nad pravicovými vládami ODS a lidovců, resp. TOP 09. Členové koalice Spolu se proto snadno dohodnou, že obnoví politiku Klausových časů.
Není divu, že pravicově smýšlející předseda Fiala označuje Piráty za „novou levici“, ovšem pokud to bude nutné, může kompromis s „Havlovci“ dohodnout.
Motivací může být hrozba, o které lídr Spolu opakovaně mluví: „Nechceme připustit, aby po těchto volbách vládli populisté s extremisty, to znamená hnutí ANO s SPD a KSČM,“ varoval. Odpor k „populistům“ má rovněž ideologický podtext, jak svědčí zmíněný výrok, že Babiš je staromarxista.
Profesor Fiala tím připomíná situaci, do které se po listopadu 1989 dostaly elity zkrachovalého marxisticko-leninského režimu, mezi které patřil také Babiš.
Leninská ideologie v letech 1948–89 zlikvidovala nebo zahnala do disentu konkurenční pohledy na svět a historii, sama však neměla trvalý ohlas. Zároveň komunistický režim vytvořil nové elity, které se ovšem průběžnými čistkami měnily. To přimělo elity i obyčejné lidi, aby se stáhli do soukromé sféry. Jak upozornili historik Michal Pullmann a filozof Pavel Kolář v knize „Co byla normalizace?“, obyvatelé Československa udržovali s režimem tichou dohodu, že uspokojí jejich čistě egoistické zájmy a oni ho na oplátku budou trpět.
Po pádu komunismu se osiřelé elity snažily obnovit postavení pomocí nových ideologií. Jak popisuje americká politoložka Shari J. Cohenová, v celé východní Evropě šlo nejčastěji o nacionalismus, který ovšem v řadě zemí včetně Česka neměl nic společného s klasickým nacionalismem z počátků minulého století. Nová forma nacionálního učení se neobrací na národní kolektiv, ale snaží se uspokojit potřeby jednotlivců v atomizované postkomunistické společnosti.
Nacionalistické slogany o migrantech a Bruselu dnes tvoří jádro kampaně „staromarxisty“, tedy bývalého komunisty Babiše, i konkurenčního hnutí SPD. Jde ovšem jen o příležitostné využití etnických resentimentů, případně obav z budoucnosti. Jak připomněl šéf Senátu Miloš Vystrčil, přesvědčený český národovec by po vzoru Babiše sotva označil za nejbližšího spojence Viktora Orbána, jehož spolupracovníci zpochybňují Benešovy dekrety.
Přes všechny řeči o marxismu v kampani takřka chybí levice. Ideologií přenesenou ze západních univerzit se ji snaží oživit sociálnědemokratický tandem Jany Maláčové a Matěje Stropnického. Ve volbách však podle průzkumů sehrají okrajovou roli.
