Článek
Trochu překvapivě pro vedení Národního hřebčína Kladruby nad Labem v sobotu v ázerbájdžánském Baku vyhlásili kulturní krajinu v okolí hřebčína památkou světového dědictví UNESCO. Hřebčín a jeho okolí se tak staly čtrnáctou památkou ceněného seznamu. „Sledoval jsem přímý přenos na internetu,“ prozradil ředitel hřebčína Jiří Machek, který se vyhlašování nezúčastnil, neboť počítal s tím, že se o nominaci Kladrub bude rozhodovat až příští rok.
Kladruby nejsou na seznamu UNESCO uvedeny jako hřebčín, ale jako kulturní krajina pro chov kočárových koní. „Je to autentická krajina, která už přes 400 let slouží svému účelu. Tím je chov a výchova koní pro ceremoniální účely,“ vysvětluje státní tajemník Ministerstva kultury Zdeněk Novák, podle něhož komisaře UNESCO zaujala především nepřerušenost historie chovu tohoto plemene, byť zejména v první polovině 20. století museli kladrubáci doslova bojovat o přežití.
Nová republika v roce 1918 měla tendenci se zbavovat všeho, co zavánělo mocnářstvím, a bylo proto tehdy rozhodnuto o likvidaci chovu a hřebčína. K tomu nakonec nedošlo, po 2. světové válce se podařilo chov oživit.
„Když sem přijeli experti UNESCO a četli naši dokumentaci a příběh krajiny, tak nám pořád říkali: My jsme čekali, že to někde skončí. Když už není císařský dvůr, proč je stále chováte? Proč to neskončilo za komunistů? My jsme jim vysvětlovali, že je to skutečnou hodnotou, je to vzácné plemeno koní a jejich krása a hodnota byla důvodem, proč je režimy po císaři pánu nezničily,“ popisuje Novák a připomíná, že sám starokladrubský kůň se po revoluci stal národní kulturní památkou. „Je to unikát, že živá zvířata jsou kulturní památkou,“ dodává. Něco takového se nepodařilo ani slavným lipicánům.
Že jde o „koňáckou“ krajinu, je při průjezdu okolím jasné na první pohled. Je to právě systém tréninkových míst, ale také architektonického řešení pastvy, které v UNESCO zabodovalo. „Krajina byla pro kočárové koně přetvořená z obvyklé zemědělské krajiny Polabí, která je sice krásná, ale není v ní ten vysoký řád, který do kladrubské krajiny vnášejí aleje vycházející z principů francouzské zahrady,“ vysvětluje Novák.
„Dle zásad vysoké francouzské zahrady ze stájí, odkud vycházejí hřebci a klisny, je tam, kde se jejich cesty potkávají a kříží, symbolické centrum. Od toho se rozbíhají tři cesty. Na aleje navazují pastevní dílce ve zvláštním rytmu, který vychází z potřeb hřebčína. Ty jsou tak velké, aby unesly pastvu jednotlivých stád, ale nezmizely, a aby se koně mohli přesouvat. Na tuto přísnou geometrickou krajinu navazuje park Mošnice, který je jako by sem přistál z jiného světa, takový máme už jen v Průhonicích,“ popisuje státní tajemník stavbu kladrubské kulturní krajiny.
Pro vedení národního hřebčína je zápis na seznam velkým závazkem. Od světové organizace už dostali dva podněty, které musí splnit. „Máme rozšířit takzvané nárazníkové pásmo krajiny, na tom se už pracuje s Ministerstvem kultury. Další podmínkou je zajistit ochranu takzvaného Kladrubského náhonu, který je součástí této krajiny. Tam se jedná o prohlášení za kulturní památku, a tak se už stalo,“ říká ředitel hřebčína Jiří Machek.
Hřebčín se nejspíš bude muset popasovat i se zvýšeným zájmem turistů, který nově zapsané památky UNESCO zažívají. Podle Machka by to však neměl být velký problém. „Medializace naší snahy byla v minulých letech silná, takže spousta lidí si už myslela, že tam jsme zapsaní. Neočekáváme proto, že by se nám po zápisu počet návštěvníků násobil. Nám se násobil už po rekonstrukci v uplynulých letech, tam došlo až k pětinásobnému nárůstu. Spíše očekáváme změnu struktury, že by se zvyšoval počet zahraničních turistů oproti českým,“ myslí si Machek.
I přesto hřebčín připravuje nový prohlídkový okruh, který návštěvníky zavede přímo do okolní krajiny. Doposud navštěvovali jen tradiční okruh ve stájích, kočárovně, postrojovně a na přilehlém zámku. „Máme také připravený rezervační systém, který je v případě potřeby možné spustit,“ naznačuje Machek další možnost regulace přílivu návštěvníků.
Těch v současné době hřebčín navštíví 65 tisíc ročně a zhruba 15 tisíc ročně jich zavítá do sesterského hřebčína ve Slatiňanech, kde chovají černé kladrubské koně. „Odhad maximální kapacity může být kolem 100 tisíc návštěvníků, do toho však nepočítám ty, kteří by procházeli okruh krajinou,“ říká.
Starokladrubští koně byli v hřebčíně vychováváni jako ceremoniální koně pro císařský dvůr. V současné době slouží jako kočároví koně na královských dvorech ve Švédsku a v Dánsku. Díky jejich klidné povaze si je pochvaluje i jízdní policie. Starokladrubských koní žijí zhruba dva tisíce, čtvrtina z nich právě v Kladrubech.
Podívejte se na přehled českých památek v UNESCO
Přehled českých památek v UNESCO.Video: Seznam.cz/UNESCO, Seznam Zprávy
