Péče musí odpovídat lidské důstojnosti, říká ke kauze Seznamu Maláčová

Naši reportéři vás samotnou před zveřejněním těch reportáží kontaktovali. Ukázali vám výsledky své práce a vy jste přislíbila, že tam pošlete kontrolu, pakliže vám dáme dost času, tak nehlášenou. Ten čas jste dostala. Jak dopadla kontrola?

Já jsem tam kontrolu poslala okamžitě po tom rozhovoru a po zhlédnutí těch videí. Ta kontrola tam nastoupila hned další den. To znamená 30. října. Byla třídenní, nicméně kontrola nenašla žádné významné nedostatky. Musím říct, že sami jste zmiňovali, že zřizovatel o tom, že se tam připravuje nebo že se tam točí ta fotodokumentace, tak o tom věděl. Já v tuto chvíli nemám vlastně žádný důvod nevěřit výsledkům té kontroly. Zároveň ale v tuto chvíli nemám žádný důvod zpochybňovat ty rozhovory a ten videozáznam, který jsem viděla a ještě jednou zhlédla v posledních dnech, kdy to mediálně běželo.

Pan ředitel sám přiznává, že dal těm jednotlivým pečovatelkám výtky na konto toho, co se dozvěděl, že se tam dělo. Takže minimálně tyto záznamy přece v tom domově mít musí.

Ano, nicméně inspekce sociálních služeb běží podle platné legislativy a tak, jak je legislativa připravená a napsána a je schválena, nebo tak, jak máme platné zákony, tak v tuto chvíli tam nejsou žádné významné nálezy.

Takže vy máte svázané ruce a nemůžete s tím nic dělat?

Neznamená to, že to pro mě v tuto chvíli končí. My jsme připravili celou řadu dalších kroků, které nebudu specifikovat, protože by tím pozbyly, řekněme, na své účinnosti. A já tuto věc budu velmi důkladně a zevrubně řešit. Co je však ještě důležitější a už jsem to zmiňovala před několika týdny, my v tuto chvíli finišujeme novelu zákona o sociálních službách, která by právě měla mimo jiné na situaci v těchto domovech pro seniory reagovat.

K tomu se ještě dostaneme, paní ministryně, mě by zajímalo, jak efektivní jsou tyto kontroly, když tedy poté, co vidíte na těch videích výpovědi jednak klientů, jednak jejich blízkých, jednak i chování toho personálu, tak kontrola neshledá žádné pochybení. Kolik takových kontrol probíhá a jak vůbec probíhají?

Ty kontroly probíhají, když vám řeknu statistiky, tak v minulém roce, v roce 2019 jsme měli, tuším, že 118 kontrol. V roce 2018 bylo 222 inspekcí, abyste si vlastně udělali obrázek, tak v České republice máme 535 domovů pro seniory. To znamená, že v roce 2018 byl zkontrolován téměř každý druhý domov pro seniory. Minulý rok to bylo méně, protože jsme měli nedostatek inspektorů kvůli platovým podmínkám, to jsme v tuto chvíli narovnali. Takže musím říct, že ty inspekce jsou, myslím si, dostatečně intenzivní.

A nacházejí nějaká pochybení?

Za ty poslední 2 roky byl výsledek, že jsme našli jedno závažné pochybení. V celé České republice, to neznamená, že nedochází k nedostatkům, ale opravdu jedno závažné zjištění.

A jak to pak řešíte, když zjistíte to závažné pochybení?

No jsou tam jednoduché možnosti. Jsou tam sankce finanční, jsou tam žádosti o nápravu, potom dochází k určité nucené správě celé té situace. To znamená, že ten proces je pevně daný. Co ale chceme dělat nově v té novele, tam bych se ještě chtěla vrátit k průběhu těch kontrol, protože to si myslím, že je důležité.

Já si to myslím taky, protože my máme řadu ohlasů od lidí, že se to děje, že ta Slunečnice není tímto výjimečná. Samozřejmě je zde řada domovů a pečovatelů, kteří přistupují ke svým klientům naprosto dokonale, ale naopak se nám ozývají teď lidé, že se jim to děje v různých koutech republiky. A vy máte v ruce jedno závažné pochybení. Tak jaká je ta efektivita těch kontrol?

Já tady mám osmistránkový záznam z té kontroly. Ta kontrola tam byla 3 dny, probíhala na všech třech úrovních. To znamená, že tam byly rozhovory s klienty, rozhovory se zaměstnanci, bylo tam pozorování, neplánované pozorování těch běžných situací a došlo tam taky ke kontrole všech, já to řeknu zjednodušeně, papírů, jestli je vše plněno, podle jakých standardů, které udává zákon.

A všechny tyto tři úrovně byly bez závažného zjištění. A to při vědomí toho, že kolegové měli od nás podrobné informace, na základě těch materiálů, které jsem zhlédla. Věděli, po čem tzv. jít. Nicméně ještě jednou, ten osmistránkový protokol, tam jsou i přímo zaznamenány citáty jednotlivých klientů, bavíme se o desítkách lidí. A pokud tito lidé říkají, že je vše v pořádku, že je o ně dobře pečováno, říkají to inspektorům sociálních služeb, tak já to nemohu zpochybňovat. A říkám to s plným vědomím toho, že od vás vím a mám výpovědi jiných klientů a bývalých zaměstnanců a ti říkají úplný opak.

Zároveň ti klienti, pakliže vědí, že mluví s inspektorem, mohou mít strach, tak jak tam říkají, musím vydržet, protože stejně nemám kam jít. Protože domovů důchodců, jak jste sama řekla, je asi 5 stovek.

535.

Dohromady v domovech pro seniory je ubytováno asi 50 tisíc lidí. A minimálně dalších 50 tisíc ročně žádá. Těch míst není mnoho. Takže ve chvíli, kdy jednají s úřední osobou, tak se mohou bát o to, že nebudou mít kam jít.

Já si myslím, že takhle to nestojí, že ti lidé by měli strach, že by přišli o to místo. To si myslím, že ani není možné někoho vyloučit z domu, to je podle mě velmi složitá procedura, ke které nedochází. Ale samozřejmě, pokud jste člověk, který je starý, má zdravotní potíže, cítí se osamělý, k čemuž dochází v domovech pro seniory, tak pravděpodobně takovýto člověk nebude volit konfrontační tón a nebude chtít nějakým způsobem konfrontačně tuto situaci řešit.

Proto se znova ptám: Mají ty kontroly smysl?

Ty kontroly mají smysl. Budeme je posilovat, budeme je přiostřovat. Co se týká domovu Slunečnice, tak tam máme připravenou sadu konkrétních opatření, nebudu je specifikovat, protože by nebyly účinné. A v žádném případě pro mě ta situace nekončí. Nicméně systémová opatření jsou pak předmětem novely zákona o sociálních službách, kterou připravuju.

A řekněte mi, jak má člověk poznat, že konkrétní domov důchodců je kvalitní? Protože konkrétně domov Slunečnice má na svých stránkách několik certifikátů kvality.

Já si myslím, že to je o poměru zaměstnanců na počet osob, které jsou v tom domově, ať už pro seniory nebo jiné zdravotně handicapované osoby zaměstnané. To znamená, aby tam byl dostatek personálu, aby ten personál byl dobře adekvátně zaplacen. Tam, to už jsem zmiňovala, jsme udělali velký kus práce. Za posledních šest let se platové podmínky sociálních pracovníků zlepšily alespoň o 50 % proti předchozímu stavu. Snažíme se investovat do sociálních služeb jako takových, protože to není jenom o platových podmínkách, je to o investicích, o výstavbě, rozšiřování kapacit. Myslím si, a to je věc, která přichází ze západní Evropy, že velký trend k tomu, aby ty zařízení byla čím dál tím menší, samozřejmě musíme volit hranici mezi efektivitou a velikostí toho zařízení, ale dneska už se nestaví ty několika set lůžková zařízení. Já hodně jezdím do regionů, v podstatě jednou týdně, vždycky po každé té návštěvě se snažím jedno takové zařízení navštívit. Je to taky o tom, například když někdo onemocní, tak aby tam byla adekvátní náhrada, aby ti lidé nebyli vyhořelí. Je to ale také o podmínkách. Stačí se projít tím zařízením a už si uděláte první dojem, jak se personál chová k lidem, zda je ke klientům vstřícný. Jak vůbec celkově na vás působí to vybavení.

Mluvíte o platových podmínkách, že se narovnávaly, ale stále platí, že pracovníci v sociálních službách mají ten průměrný plat docela hluboko pod celostátním průměrem té průměrné mzdy. Myslím, že je to v této chvíli asi 25 tisíc v sociálních službách a 34 tisíc průměrná mzda celorepubliková. To není zaměstnání, které by nebo platové ohodnocení, které by tedy lákalo. A zejména v současné době, kdy zaměstnanost je na nejvyšších úrovních.

To máte pravdu, nicméně pokud argumentujete průměrnou mzdou, tak dvě třetiny lidí v této zemi nedosahují průměrné mzdy…

A to bude ten samý případ u pracovníků v sociálních službách, také tam máte ředitele, kteří zvedají ten průměr.

Ano, já říkám ze své pozice, mám za to přezdívku Venezuela, že dělám všechno proto, aby lidé, kteří dobře pracují a dělají společensky přínosnou práci, tak aby dostali spravedlivé finanční ohodnocení. Myslím si, že nikdo nemůže zpochybnit, že nedělám maximum. A myslím si, že mám velkou řadu úspěchů a budu v tom pokračovat.

A kde na to vezmete ale peníze?

Já říkám velmi upřímně, sociální demokracie to říká dlouhodobě, pokud chceme, aby lidé, kteří v této zemi pracují, aby se byli schopni ze své práce uživit, a navíc dělají práci, která je společensky nezbytná, zároveň je špatně finančně ohodnocená, ale její význam a nezbytnost bude narůstat, tak budeme muset na to najít zdroje.

Často říkám, že ty zdroje jsou například v úsporách státního rozpočtu. My jsme celou řadu věcí našli, nejenom v rozpočtové kapitole mého resortu, ale je to také o spravedlivém rozložení daňové zátěže v této zemi. Taky často říkám, že 85 % příjmů státního rozpočtu vychází buď ze spotřeby nebo ze zdanění práce, a to je strašně nespravedlivé a je to dlouhodobě neudržitelné. Já jsem například přišla s nápadem na zavedení digitální daně. Když jsem to zmiňovala před rokem a čtvrt, hned to dokončím a půjdu k věci, tak se všichni smáli, v pondělí jsme ji schválili na vládě a pevně doufám, že bude brzy schválena nejenom v České republice, ale ve všech vyspalých zemích světa. Protože to je nehoráznost. A takových zdrojů máme mnoho. Myslím si, že budeme muset platy sociálních pracovníků, jestli má celý ten systém držet pohromadě, navyšovat stejným tempem, jako to bylo v posledních šesti letech.

To znamená…

Jenom letos se nám podařilo vyjednat platové navýšení 1500 korun pevnou částkou. My jsme šli tou cestou 1500 Kč, aby ty peníze skutečně dokapaly nebo prošly k těm lidem, protože když se zvedalo do tarifů nebo když se zvedalo objemově, tak bohužel víme, a dokonce to bylo i v organizačních složkách státu, že ty peníze ti lidé nedostali.

Bude s vámi souhlasit i paní ministryně financí?

Já si myslím, že letos to všichni podpořili. Minulý rok také, takže pevně doufám, že tím tempem půjdeme nadále.

Myslíte si, že si to zvednutí platu zaslouží i pečovatelka, která řekne o klientech, že jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá?

Ne, to si nezaslouží. Bohužel v české nebo obecně ve společnosti jsou i tzv. černé ovce. Já si myslím, že to je o systému. A zmiňovala jsem to vlastně i v tom předchozím rozhovoru, že musíme vytvořit podmínky a dobré pracovní podmínky, aby tito lidé mohli odvádět dobrý výkon, ale je to i o ostatních věcech. Je to o přetížení, o vyhoření, o vlastně nekončícím pracovním návalu. Ale to neznamená, že ti lidé se mohou chovat ke svým klientům, i k lidem, kteří jsou na ně odkázaní a na nich závislí, takto nehorázně.

Bude to řešit teda připravovaná novela zákona o sociálních službách, kterou jste zmínila, proč je vlastně připravená až teď?

Je připravená velmi rychle. V podstatě rok po mém nástupu do funkce. I to je ta zásadní změna. My přicházíme s kompletní změnou financování sociálních služeb. My jsme na to tak velmi tlačili a tak jsme spěchali, protože ta zkušenost říká, že to, co se nepředloží 2 roky, nebo nejpozději v polovině funkčního období vlády, tak se nestihne ve Sněmovně schválit, obzvláště pokud je to takto komplikovaný předpis.

Já říkám až teď kvůli tomu, že podfinancování sociálních služeb, kdy každé jaro vláda posledních 22 let řeší, že je potřeba dofinancovat sociální služby, tak proto říkám až teď. Protože upřímně Ministerstvo práce a sociálních věcí, jste třeba jako sociální demokracie, vedli posledních pět let s malou přestávkou v menšinové vládě Andreje Babiše a předtím další 8 roků mezi léty 1998–2006.

Moje předchůdkyně Míša Marksová, ta protlačila Sněmovnou tu malou novelu zákona 108, zákona o sociálních službách. Ta se povedla. To bylo, tuším, že roku 2016, bohužel ta velká novela, na ní pak nebyla shoda napříč politickým spektrem. A skončila tzv. zaparkovaná ve Sněmovně. Z toho vývoje jsme se poučili a přicházíme sice s velkou novelou, se změnou systémového financování. Nepodceňujeme tu situaci. Od léta funguje na týdenní bázi pracovní skupina na úrovni krajů. Jsou tam všichni velcí zřizovatelé a jejich zájmové organizace. Jsou tam zastoupeny odbory, jsou tam zastoupeny organizace, které hájí práva pacientů. To znamená, že všichni jsou v tuto chvíli na jedné lodi. Poctivě debatujeme a do dvou týdnů bude ta novela vyslána do meziresortního připomínkového řízení.

A není to ukázka, a teď to nevyčítám vám, protože ve funkci jste necelé dva roky, ale není to ukázka toho, že řešíme spíš…

Rok a čtvrt.

… důchody, protože jsou ty viditelné peníze, než důstojnost stáří? Protože to se nedá dobře prodat voličům?

Já mám pocit, že jste mě odcitoval, protože já říkám, důchodová reforma je extrémně důležitá. Velmi důležitá, protože důstojné stáří bez peněz není možné. Nicméně mám pocit, že se právě celá otázka stárnutí společnosti bohužel redukuje. Jen na udržitelnost důchodového systému, která je bez pochyby velkou výzvou, ale mnohem zásadnější otázka bude, jak zorganizovat péči. Jak zorganizovat to, aby zdravotnictví ve stárnoucí společnosti bylo finančně udržitelné a taky organizačně udržitelné. To jsou prostě jako nesmírně velké otázky, když vám řeknu, že dlouhodobě říkám na vládě a dělám vše proto, aby to bylo.

Pokud v příštích 11 letech nevystavíme 12 tisíc dodatečných kapacit v domovech pro seniory nebo v domovech pro osoby, které vyžadují péči, tak vlastně vůbec oblast stárnutí nebudeme schopni zvládnout. A říkám to s plným vědomím toho, že si myslím, že budoucnost péče je v terénních a ambulantních službách. Lidé, kteří mohou, tak by měli zůstat co nejdéle doma a bude se jim několikrát denně, prostě budou dostávat ty služby do svých domovů. A až to nebude možné, tak se přesunou do pobytových zařízení. To znamená, budeme potřebovat minimálně 12 tisíc míst.

Budeme v příštích několika letech muset dodatečně vzdělat zhruba 5 tisíc sociálních pracovníků ročně, tak abychom celou tu oblast stárnutí a dopadů na naši společnost zvládli. A myslím si, že u nás se o tom stále mluví jako o hudbě vzdálené budoucnosti. Takže o to je potřeba vlastně více poukazovat na tyto aspekty, na to, že bude potřeba změnit vzdělávací systém, že bude opravdu masivně potřeba investovat do výstavby těchto zařízení.

Ale zároveň i ty důchody, o kterých jste mluvila, mohou pomoci, jestliže ten člověk bude mít dostatek prostředků si tu lepší péči zajistit, tak z 13tisícového důchodu to asi půjde těžko.

13 350. Příští rok od 1. ledna to bude 14 tisíc, skoro 14 a půl tisíce. Ale samozřejmě, co bude mnohem zásadnější, je, aby ten náhradový poměr, průměrná mzda, důchod, aby zůstal alespoň na 40 procentech, to se nám daří držet. Proto také připravuji důchodovou reformu, aby to bylo samozřejmé i do budoucna.

U té jste říkala, že by měla být s počátkem adventu, což je během příštích několika málo dnů, hotová. Nebo základní obrysy, takže co bude těmi základními obrysy, aby si lidé mohli dopřát důstojné stáří.

To vám neprozradím, ale protože budu se chovat férově ke všem médiím, představím to na tiskové konferenci, kde budou přítomni všichni. Nemohu upřednostňovat pouze jedno těleso. Ty obrysy budou spočívat, ale můžu vám říct ty principy. Chtěla bych, aby tady existoval základní důchod, který bude financován z obecných daní, který bude zajišťovat seniorům, kteří pracovali a odváděli do sociálního pojištění, řekněme, důstojné stáří bez toho, aby si museli chodit žádat o dávky.

To si myslím, že je naprosto nepřijatelné, zejména o dávky na bydlení. Potom to bude ten nultý pilíř. Ten první pilíř bude tzv. zásluhový, to znamená, bude to druhá složka důchodu, která se bude odvíjet od toho, jak dlouho lidé odváděli a kolik.

Pak bych chtěla, aby ta výše důchodu odpovídala celkové výši minimálně 40 procentům průměrné mzdy. To znamená, čím více výkonnější naše ekonomika bude a čím více budou růst mzdy, tak tomu musí odpovídat i ten náhradový poměr. Chtěla bych, aby ten systém byl udržitelný z hlediska veřejných financí, ale je potřeba si upřímně říci, že nebudeme mít žádnou důchodovou reformu bez toho, abychom udělali řádnou daňovou reformu.

To bude věc, kdy já poctivě zahájím tu debatu ve spolupráci s paní ministryní financí. A už k tomu činíme konkrétní kroky. Ale bude to i věc na příští vlády. Chci aby ženy, které mají i o pětinu nižší důchody a příští rok to bude 2800 korun, tak protože se rozhodly o někoho pečovat, buď o své děti, nebo o své například rodiče nebo jinou zdravotně postiženou osobu, tak by dostaly finanční kompenzaci. Chtěla bych, aby lidé, kteří například celý život neformálně pečují a to souvisí se sociálními službami, tak aby nejenom, že jsou na tom platově nebo mzdově biti během toho produktivního života, ale pak i ve stáří, tak tam bych chtěla, aby lépe fungovaly ty tzv. fiktivní vyměřovací základy atd.

Já vám rozumím, paní ministryně.

Ještě jednu větu. Je to celá řada věcí a jde o to, aby důchody byly spravedlivé pro ty lidi, kteří jsou teď v penzi. Aby byly důchody spravedlivé pro ty lidi, kteří budou třeba za generaci v penzi, to znamená, aby byly udržitelné a mezigeneračně spravedlivé a aby plnily svoji funkci. To znamená, když někdo celý život pracoval, vybudoval naši zemi, tak aby neměl v posledních letech života, aby vlastně se nebál toho, zda bude schopen vůbec zaplatit ty základní věci.

Vrátím se teď k tomu druhému zákonu, neboli k velké novele sociálních služeb. Jak zajistíte v rámci té novely dostatečně kvalifikovanou pracovní sílu, aby se nestávalo to, čeho jsme byli svědky v našich reportážích?

Ta základní idea je, která je právě součástí té novely 108, jsou ty personální standardy, kdy vlastně dochází ke zjednodušení počtu sociálních služeb. Dneska jich máme několik desítek. Chtěli jsme původně jít na mnohem menší počet, ale rozumíme výtkám zřizovatelů, takže snižujeme administrativu. Snižujeme počet sociálních služeb a zjednodušujeme teď tu typologii zařízení, zároveň ale zavádíme v podstatě nějaký systém.

A to změní to, že se tam nebudou dostávat lidé, kteří nemají dostatek empatie a dostatek kvalifikace k tomu pečovat o seniory?

V tuto chvíli – a vrátím se k tomu, co jsem říkala na začátku.V tuto chvíli, kdy máme rekordní zaměstnanost v České republice, a je to fakt a bohužel s tím příliš mnoho neuděláme, jsou ta zařízení spíše ráda, když mají personál, než aby si mohla vybírat. Jediná věc, která se s tím dá dělat, se dají zvyšovat platy a mzdy. To dělám a dělám to opravdu extenzivně. A myslím si, že jsem pro to udělala maximum. Budu v tom pokračovat, co si myslím, že by mohlo pomoci, ale na to je potřeba změna legislativy, tak je to, že ubude papírování v celém tom systému. To je další z principů té novely. Že se tam odbřemení v maximální možné míře od papírování. Aby ti lidé nemuseli od rána do večera vypisovat nějaká lejstra, ale mohli se soustředit na péči o klienty. Ale to jsou vlastně ty dvě věci, které – jedna ta jde za rozpočtem, dělám pro to maximum, druhá věc se dá udělat jen legislativně a to v tuto chvíli začneme prosazovat.

A řekněte mi, co byste vzkázala té pečovatelce, která se nám ozvala? Ta paní, která se stala vlastně tou whistleblowerkou?

Že jí gratuluji k té odvaze, že – myslíte ta paní, která vás poukázala na ten případ?

Která nás kontaktovala…

Že je to dobře, že upozornila na tyto případy. Zároveň bych chtěla vzkázat všem, kteří mají informace o tom, že se ošklivě zachází se seniory nebo jinými klienty závislými na péči, tak nám prosím dejte na Ministerstvo práce a sociálních věcí vědět. My dostáváme mnoho podnětů, všechny podněty pečlivě vyhodnocujeme a v podstatě na základě těchto podnětů posíláme inspekci sociálních služeb do těchto zařízení. Nicméně čím více jich dostaneme, tím více nám to může pomáhat a pomůže nám to také zkvalitnit celý systém.

Dokážete si představit, že byste v takovém domově důchodců skončila?

To se může stát každému z nás, proto si myslím, že je to tak důležitá otázka. Nikdo neví, do jaké míry bude teď nebo v pozdějších letech závislý na péči ostatních a proto si myslím, že každý musí mít zájem na tom, aby se tyto věci neděly a aby se do sociálního systému investoval adekvátní objem finančních prostředků tak, aby ta kvalita odpovídala lidské důstojnosti.

Tolik ministryně práce Jana Maláčová. Já vám děkuji.

Já vám také děkuji.