Starkovy bambitky leží v muzeu, ligu ale pořád může znásilnit virus

Poslyšte nejprve příběh z minulého století, konkrétně z května 1999. I tenkrát totiž byly v sestupových vodách pěkně namočené týmy Příbrami a Opavy.

A před vzájemným zápasem prozradili tehdy příbramští hráči, konkrétně gólman František Ondrůšek a útočník Luděk Vyskočil, svému klubovému bossovi Jaroslavu Starkovi, že dostali od soupeře korupční nabídku, když pomohou Opavě vyhrát. Hovořilo se o milionu korun.

Jisté je, že tehdy Starka hráčům poděkoval za upřímnost, Příbram zápas vyhrála. A nakonec se v lize zachránili všichni.

Celý příběh má ale dvě verze a jednu speciální doušku.

Verze první praví, že si příbramští hráči kufr peněz od Opavských na Starkovu radu vzali. A když zápas vyhráli, tak jim ho zase vrátili.

Verze druhá, která je barvitější a podle všeho výrazně bližší pravdě, praví, že si hráči na Starkovu radu dali s Opavskými sraz někde mezi poli. Na ten sraz ovšem dorazili i ostří hoši ze Starkovy ochranky, pardon – z jeho zápasnického oddílu. Opavským peníze vzali, nabančili jim. A jak víme, samotný zápas nakonec Příbramští vyhráli.

Ona speciální douška tkví v tom, že mezi zbitými snad měl být i vysoce postavený policista z Opavska. Ale to je samozřejmě zcela nepotvrzená legenda.

Proč si celou tu story připomínáme? Inu, Opava s Příbramí hrály spolu teď v neděli o ligový život zase. Skončilo to bezbarvou plichtou 0:0, nic se nerozseklo, bojuje se dál.

Nezbývá nám než věřit, že se snad už nikam nevozí žádné kufry peněz, i když příběhy o takzvaném „ligovém jízdném“, které se mělo právě tímto způsobem vyřizovat, zase až tak staré nejsou. A hlavně doufejme, že už se snad v souvislosti s fotbalovým děním nemlátí nikdo kdesi na mezi.

Jak sám říkává Jaroslav Starka, s přibývajícím věkem už se prý zklidnil. A devadesátá léta i jeho netradiční pojetí zjednávání spravedlnosti už snad patří také jen dějinám, mýtům či legendám.

Nicméně letos se nám místo těch kufrů plných peněz a drsných gangsterů nabízí trochu jiné mysterium. A to se jmenuje covid-19.

Leckdo se teď dost možná vesele rozesmál. Ano, většina populace už asi považuje debaty o koronaviru za záležitost, která je zcela passé. A většina fanoušků vůbec nechápe, proč nesmí v plném počtu na stadiony.

Nicméně opravdu málokdo si patrně uvědomuje dvě věci:

1) Kdyby se Ligové fotbalové asociaci nepodařilo na poslední chvíli doslova vyrvat druholigový Třinec z původně nařízené týmové karantény, bylo by dohrání FNL termínově velmi ohroženo. A potažmo s ním i baráž. Ministerstvo zdravotnictví ovšem přehodnotilo původní verdikt krajské hygieničky a v situaci, kdy byl pozitivní stále jen jediný člověk z třineckého klubu, zůstal v karanténě ponechán jenom on. A tým Třince tak už mohl vyrazit k nedělnímu zápasu do Ústí nad Labem.

2) Ve Slezsku a na Karvinsku stále stoupají čísla nakažených nemocí covid-19. Speciálně v podniku OKD.

Takže prvotní polosrandičky o tom, „jak si loupežník Starka pořídí do kabiny virus, aby Příbram nesestoupila“, se tak či onak mohou pořád naplnit. Ať už nějakou lstivou manipulací, nebo přirozenou cestou. A v jakémkoli případném přeobsazení.

Nelze vůbec vyloučit, že „covidovou“ kartu ještě někdo vytáhne nebo že se prostě někde potíž s nákazou objeví.

Sestupovat se nechce nikomu. Ani z první, ani z druhé ligy. Tedy kromě Sokolova, který už ohlásil, že od podzimu bude mít peníze jen na ČFL. Jenže je najednou ve druhé lize průběžně čtrnáctý. A sestupem jsou tak na příčkách číslo 15 a 16 ohroženy Varnsdorf s Vítkovicemi. Ty pak vinou devítibodové ztráty na záchranu velmi akutně.

Když jsme začali legendami z minulosti, tak pro ilustraci doplňme ty současné, které s tím úzce souvisí. V průběhu minulého týdne proběhla zákulisím šeptanda, že snad mají mít někoho pozitivního i druholigové Vítkovice, což mi klubový mluvčí seriózním způsobem vyvrátil. Další zvěst – věřme, že spíš fáma – zase covid-19 spojila s někým z realizačního týmu Karviné. Odtud na opakovaně položený dotaz Seznam Zpráv nikdo nereagoval. Ale Karviná o víkendu nastoupila, takže tam asi logicky musí být všechno v pořádku. Doufejme.

Snad to všechno bude tedy platit třeba i za týden… Ale připomeňme pro jistotu pravidla, to nikdy neuškodí:

Nezbývá než věřit, že pouze malujeme čerty na zeď a všechno se dohraje v pořádku, vždyť už toho zbývá tak málo…

Každopádně kvůli Třinci, který už přece jen nabral pár zápasů zpoždění, dochází k lehkým úpravám i v prvoligové termínovce.

Protože se lehce v čase posunula baráž, přiblížilo se k ní termínově i poslední kolo skupiny o udržení. Tady najdete všechno přehledně:

Abychom uzavřeli téma „strašení koronavirem“, nutno podotknout, že tahle fotbalová „Barbucha“ může ještě trochu budit ze snů i slávisty, protože případné nedohrání soutěží může ještě značit nepřidělení titulu.

Ano, toho dvacátého v klubové historii, který ve středu slávistická obec radostně oslavila. Nezbývá než věřit, že v tomto ohledu žádné zpochybnění nenastane, protože to už by bylo opravdu peklo.

Čili pozor, varování: Pokud fandíte Slavii a máte třeba slabší srdce, následující infobox raději přeskočte.

Když se teď od tezí spojených s virem odpoutáme, můžeme se vrátit do světa normálního fotbalu. Tedy relativně. Protože přinejmenším následky předchozího přerušení ligy a její dohrávání v rytmu speed metalu samozřejmě přináší další četná specifika.

Mistrovská Slavia už ligu jen dohrává takříkajíc pro dobrý pocit. Může dát herní příležitost dalším, v sestavě dosud méně frekventovaným hráčům. A přesto stále přejede tým Jablonce jako parní válec.

Projevuje se to, na co v květnu někteří upozorňovali, například Zdeněk Grygera ze Zlína. A sice to, že hráči budou přetíženi, bude přibývat zranění. A že mužstva se širšími kádry budou mít zejména teď v nadstavbě obrovskou výhodu. Což se reálně děje.

Když si do toho všeho ještě započítáme, že zejména pražská „S“ mají všude možně napůjčováno spoustu hráčů, kteří ve vzájemných zápasech proti nim nesmějí hrát, dostáváme se do situace, že jabloneckému kouči Petru Radovi schází v Edenu z různých důvodů celkem 8 fotbalistů, které by asi jinak postavil do základní sestavy.

Fajn. Kluby to takhle chtěly, tak to mají. Musí se s tím vyrovnat.

Ale není bez zajímavosti, že v dosavadním průběhu skupiny o titul ještě Jablonec, Liberec a Ostrava, tedy týmy s užšími kádry, neuhrály proti Slavii, Plzni a Spartě, tedy proti týmům se širšími kádry, ani bod. Zatím při souhrnném skóre 4:16…

Zápas už dozajista druhé Plzně s průběžně třetí Spartou se měl původně týkat spíš prestiže a vzájemné rivality, možná i sparťanské potřeby uhrát ještě bod, aby měli Letenští bronzovou ligovou příčku úplně jistou.

Jenže nebesa zasáhla a přinesla událost, která v nedělním dopoledni mnohým nahrnula slzy do očí. A na Plzeňsku zejména.

Po dlouhé nemoci odešel z tohoto světa Marián Čišovský, muž spojený s rozjezdem největší klubové éry v historii a prvních tří velkých pohárových sezon Viktorie, v nichž se dvakrát hrála skupina Ligy mistrů a jednou Evropské ligy s postupem až do osmifinále.

Když Tomáš Chorý vstřelil Spartě první gól utkání, svlékl černou smuteční pásku z rukávu, políbil ji a zvedl k nebesům, aby Mariána Čišovského pozdravil. Celá ta zvláštní spirituální energie vedla Viktorii k tomu, že tenhle zápas pro někdejšího kolegu a kamaráda prostě musela vyhrát. A také ho poctivě vyhrála.

Ano, Kopicovo závěrečné červené extempore z rámce celého toho příběhu vybočilo a pokazilo ho. Bohužel.

Sparta každopádně dala složením své sestavy a strategií střídání jasně najevo, že šetří síly na středeční pohárové finále v Liberci. Což samozřejmě dává smysl, protože čekat na jakoukoli trofej od května 2014 je pochopitelně pro klub jako Sparta drtící a ponižující. A je to stav, který ji nutí to změnit.

Vítěz poháru jde navíc do třetího předkola Evropské ligy, zatímco kdyby Sparta MOL Cup nevyhrála a v lize skončila bronzová, začínala by už o předkolo dříve.

No a teď se vraťme k záchranářským počtům. Po třetí „rundě“ zápasů v této skupině je jasné, že nejen Olomouc, ale i Teplice a Zlín už mají svůj klid. Nesestoupí.

Pak tu máme Karvinou (27 bodů), a Opavu s Příbramí (oba celky po 25 bodech). Poslední sestupuje přímo, další dva čeká baráž. A Příbram má tu nevýhodu, že kdyby v konečné tabulce došlo k bodové shodě, rozhoduje pořadí po 30. kole. A to bylo následující: 14. Karviná, 15. Opava, 16. Příbram.

Jinými slovy, Příbram potřebuje Opavě (nebo Karviné) alespoň o bod ucuknout. O to větší důležitost měl tedy samozřejmě nedělní vzájemný duel Opava–Příbram.

Na obou střídačkách mladí, v lize začínající trenéři s velkou hráčskou minulostí. Jak Radoslav Kováč, tak Pavel Horváth „nedostudovaní“, přikrytí profi licencí svých kolegů ze střídačky.

Ale to samozřejmě nehrálo roli. To spíš teplé červnové počasí a dusno nejen ve vzduchu, ale i v atmosféře dané situací v tabulce.

A konkrétně u Pavla Horvátha i čerstvá rána do srdce, protože zejména on měl k Mariánovi Čišovskému opravdu velmi blízko…

Nevíme, co se dělo v zákulisí, doufejme, že nic podobného příběhu z roku 1999. Ale na hřišti se, upřímně řečeno, nedělo skoro nic. V první řadě nic nekalého. Ale ani nic moc fotbalového.

Oba celky chtěly vyhrát, ale ještě víc se bály prohrát. A podle toho to vypadalo – po většinu času jako by se obě strany držely v klinči. Na příbramské straně se blýskl několika střeleckými pokusy Filip Zorvan, ale domácího gólmana Fendricha nezaskočil. A opavské centry do ohně ani střelba budoucího sparťana Filipa Součka gólovou tečku také nenašly.

Takže vše zůstává otevřené. Jako podstatný se jeví los posledních kol. Podívejme se na něj:

Rozhodujícím faktorem může být to, jak se ke zbývajícím mačům postaví celky, které už se zachránily. Budou hrát naplno? Nebo v rekreačním tempu? Nebo postaví mladíky? A ti příjemně překvapí, nebo propadnou?

Tohle vše se může ocitnout ve hře. Dalším důležitým faktorem bude, kam vedení ligy pošle systém VAR. Třeba teď o víkendu sice v Opavě byl, zatímco na utkání Olomouc–Karviná nikoli. A zrovna tam došlo ke sporným situacím, konkrétně k neuznání gólu Šindeláře z týmu hostí. A to pro údajné hraní rukou, které však podle televizních záběrů vypadalo spíše na rameno.

Pro všechny zúčastněné platí. že když dvakrát vyhrají, poslední nezůstanou.

Absolutní základ je v tom, aby se všechny zápasy podle rozpisu sehrály. A aby covid-19 neudělal ze zbytku soutěže nesrozumitelnou bramboračku. Ať už se bude na trávnících dít cokoli, vše bude lepší než řešit výsledky ligy u zeleného stolu. Tak se modleme…