Článek
Komunisté patří mezi strany, které se momentálně pohybují na hranici volitelnosti a hrozí jim stejně jako socialistům, že by mohli zůstat na podzim bez poslanců. Jejich boj o Sněmovnu má ale letos odlišnou podobu. Již na začátku léta nastoupili v odlehčené image bez saka a kravaty, jejich sociální sítě začaly s ostatními uživateli komunikovat jazykem 21. století.
Za změnou stojí muž ze showbyznysu Roman Roun. Někdejší PR manager Lucie Vondráčkové nebo Martina Dejdara se před šesti lety ze světel reflektorů stáhl do ústraní kvůli nemoci. Poté se ale přidal k českým komunistům a teď jim radí s kampaní.
Jak se mu pracuje s politiky strany, jejíž členové dosahují nejvyššího věkového průměru na české politické scéně, a jaké jsou jeho recepty na udržení komunistů ve Sněmovně, líčí v rozsáhlém rozhovoru pro Seznam Zprávy.
Jaký máte recept na to, aby komunisté uspěli v letošních parlamentních volbách?
Základem je oslovit cílové skupiny, které zvažují volbu levice, a já KSČM považuji za jedinou skutečně levicovou parlamentní stranu. Podle analýz, které mám k dispozici, naše cílová skupina není pouze 65 plus, ale také 50 plus a 25 plus. U mladých lidí jde především o ty, které zásadním způsobem ovlivnila pandemie, například vysokoškoláci v Praze nemají rok práci, mladí lidé nemají možnost startovacího bydlení nebo ekologická témata. Recept vidím v cíleném oslovení, s čímž souvisí změny v kampani oproti minulým volbám.
Jaké například?
Letos poprvé se výrazným způsobem zaměřujeme na internet a sociální sítě. A to skutečně výrazným způsobem. Je celá řada novinek, jedna z nich je videoprezentace lídrů, kdy jsme s každým vedoucím kandidátem natočili videovizitku, která je představuje trošičku jinak, v jejich prostředí, v osobnějším duchu, než je voliči znají z médii.
Za několik dní budeme spouštět unikátní model – volební studio, kdy budeme formou přímých vstupů na sociálních sítě komunikovat s voliči. Tedy každý den či obden budeme mít hodinu s lídrem z krajů, případně s dalšími osobnostmi strany. Voliči se jich budou moci ptát formou SMS.
Jak chcete vést kampaň, když na jedné straně cílíte na seniory a starší lidi a na druhé na mladé kolem 25 let?
Jednoduché to není, marketingový mix je třeba cílit. Kdo pracuje v marketingu, tak ví, že když má k dispozici tři rozdílné cílové skupiny, má dvě možnosti. Buď nalít obrovské finanční prostředky do univerzální kampaně, což my nemůžeme, nebo dělat hodinářskou práci a cíleně se zaměřit na konkrétní skupiny. A to je to, co děláme my.
Jak může KSČM oslovit mladé?
V případě skupiny 25 plus máme tým mladých lidí, kteří komunikují na sociálních sítích. Snaží se dementovat informace, které jdou proti nám – například srovnávání KSČM s KSČ a podobně. Právě to nám obrovským způsobem ztěžuje situaci, protože kromě klasické kampaně se musíme ještě zaměřovat na dementování antikampaně proti KSČM.
A nekazí vám snahu oddělit totalitní KSČ od polistopadové KSČM sami někteří straníci? Třeba lídryně v Praze, exposlankyně Marta Semelová, se k odkazu staré KSČ hlásí.
Jsme strana s obrovskou členskou základnou, není to nic proti ničemu. Cíl KSČM je jednoznačný – chceme beztřídní společnost, ale není pravda, že chceme zavírat firmy nebo hranice a podobné nesmysly. Kdo nad tím rozumně uvažuje, tak ví, že cesta zpět není možná a nikdy nebude.
Vyrobili jste třeba pro tento tým něco jako manuál s otázkami a odpověďmi? Věci, které se komunistům na sociálních sítích vyčítají, se předpokládám roky nemění.
Ano, Milada Horáková, 50. léta, rok 1968. Znám to nazpaměť. Ten tým lidí se snaží vysvětlovat a připomínat, že KSČM se mnohokrát distancovala od celé řady věcí, které byly před rokem 1989. Úkolem těchto mladých lidí je vysvětlovat dalším mladým lidem, že jsme levicová strana, máme název komunistická, ale odmítáme jakoukoliv formu násilí, diskriminace a porušování lidských práv.
Kromě historických událostí musíte vysvětlovat svým voličům i to, že jste čtyři roky pomáhali vládnout Andreji Babišovi.
Není tajemstvím, že pokles preferencí pro KSČM začal už v roce 2013, kdy část voličů přišla k Andreji Babišovi, protože považovali ANO za levicový subjekt, což není. Ale já patřím k těm, co si myslí, že nepřímá podpora vlády ANO a ČSSD byla nutná, jen jsme to měli zásadnějším způsobem voličům vysvětlit. A to tak, že Andrej Babiš je jako osobnost pro KSČM nepřijatelná, ale podpora vlády ANO a ČSSD přinesla řadu pozitivního. Podařilo se nasměrovat vládu k prosociální politice a to si myslím je docela důležité.
Že radikálně levicová strana pomáhala vládnout oligarchovi, to už není téma?
S kritikou a dotazy, proč jsme podpořili vládu Andreje Babiše, se setkáváme, ale že bychom museli tímto způsobem měnit marketingový mix, to ne. Pro voliče to není tak výrazné a zásadní téma, nepracujeme s tím ani v kampani. To zásadnější téma je jejich budoucnost, kterou ovlivní pandemie a státní dluh.
Říkáte „umožnili vládnout“, ale já bych řekl, že jsme využili Andreje Babiše pro prosazení sociální politiky díky tomu, že jsme byli jazýčkem na vahách. Přestože je to kontroverzní téma, že komunisté podpořili oligarchu, tak převážily výhody pro občany. V české politice je běžná věc, že voliče zajímá jejich osobní budoucnost.
Unikátní projekt Seznam Zpráv ukazuje, jak se v čase vyvíjejí preference stran:
Jak se vám pracuje s komunistickými lídry, mnozí už mají za sebou nejednu kampaň, mají svou rutinu. Jsou tvární?
Je tam i celá řada nováčků. A naši poslanci jsou docela vstřícní. U některých bylo potřeba v rámci přednášek a školení vysvětlit, že je třeba změnit rétoriku a dikci. Dosud jsme vystupovali jako strana, která v mediích působí moc „gentlemansky“, tedy že jsme si nedokázali říci o slovo. Tato potřeba vychází i ze situace, kdy nás většina televizí dává do debat s Tomiem Okamurou a Robertem Šlachtou.
Často mi politici KSČM připadají takoví „kožení“.
Máte pravdu, že politik, a to nejen komunistický, když se dostane do jakési setrvačnosti, může zapomínat, jak je vnímán veřejností. Ono je jiné vystupovat v debatách nebo ve Sněmovně. Záměrem naší kampaně je představit tyto lidi jinak, že to nejsou panáci v saku s kravatou, kteří neumí nic jiného než na tiskových konferencích mluvit o číslech zákonů a směrnic. Chceme je představit jako lidi, kterým jde o to, aby se dolních deset milionů mělo dobře.
Co první jste jim řekl, že musí přestat dělat?
První rada byla: ne vždy používat zapnuté sako a kravatu. Proto první tisková konference byla úplně bez nich. Je to taková drobnost, ale on je to trend evropské levicové politiky – vystupují jen v košilích s prvním rozepnutým knoflíčkem.
Je to i proto, že ne každému politikovi sluší sako a kravata, mnohé to zestaršuje. Snažím se, aby pochopili, že jsou různé způsoby prezentace a něco jiného je vystupovat odpoledne na mítinku a něco jiného večer v hlavní televizní debatě. Vizáž považuji za velice důležitou a i ze své předchozí práce jsem na to zvyklý. Ted je otázka, zda si radu vezmou k srdci, ale já myslím, že ano.
Mnohé znám. Nehodili vám to na hlavu, že je to moc přízemní.
V tomto směru mi výrazně pomáhá naše mluvčí Helena Grofová. Ta je hlavní spojka, která s nimi mluví osobně.
Když jste se rozhodoval, jestli se ujmout kampaně, udělal jste si analýzu, co dělali dosud špatně?
Ano. Vyšlo mi, že je třeba představit lídry jinak a zásadním způsobem zjednodušit program tak, aby byl snadno pochopitelný. Proto jsem navrhl jít cestou „pěti priorit“, kdy máme klasický volební program a pak tento zjednodušený. Pro řadu lidí jsme byli nezařaditelní.
Není tajemstvím, že pokles preferencí pro KSČM začal už v roce 2013, kdy část voličů přišla k Andreji Babišovi, protože považovali ANO za levicový subjekt, což není.
Dá se vůbec z Vojtěcha Filipa udělat „Lucie Vondráčková“?
V konzumní době funguje několik marketingových pravidel. Hudební hit není problém udělat ve chvíli, kdy si zaplatíte prostor v nejposlouchanějším rádiu. Pokud to vezmeme jako asociaci linie Vondráčková jako Vojta Filip, určitě by se to dalo, ale muselo by na to být víc času. To se nedá udělat v rámci půlroční kampaně.
A snažíte se trochu z lídrů udělat něco jako stars?
Snažíme se propagovat krajské lídry, dvojky, trojky. Jestli z nich udělám stars, to nevím, ale máme tam spoustu začínajících politiků, které bych hrozně rád viděl jako politické stars.
Dlouhá léta jste se pohyboval v showbyznysu, zkoušel jste přesvědčit nějaké známé tváře, aby se staly tváří komunistické kampaně?
Já jsem letitým odpůrcem tohoto způsobu politického marketingu. Jiná věc je, když vám na politickém mítinku zahraje kapela, a jiná, když využíváte umělce v politické kampani. To považuji za čistý populismus. Spousta umělců netuší o politice vůbec nic. I kdybych se snažil a našli bychom VIP umělce, který by byl ochoten podpořit KSČM, tak já bych byl určitě proti. Toto loutkohraní neuznávám a přijde mi to spíš legrační.
Neměl jste vy sám problémy, když jste se veřejně přihlásil ke komunistické straně?
V době, kdy jsem pracoval aktivně pro umělce, tedy před rokem 2015, kdy jsem poměrně vážně omarodil, tak lidé, se kterými jsem pracoval, věděli, že mám levicové názory. O politice jsme se ale nebavili, důležitá byla ta práce. A když letos v květnu vyšlo najevo, že pracuji pro KSČM, tak je pravda, že někteří umělci mi psali zprávy typu „ať shořím v pekle“. Jméno vám neřeknu, ale Martin Dejdar to nebyl. Na druhou stranu naprostá většina těch, pro které jsem osobně pracoval jako manažer, nereagovala nijak.
Proč jste si vybral z levicových stran právě komunistickou stranu? Na levici je více politických subjektů, méně kontroverzních. Například ČSSD nebo nově vznikající mimoparlamentní strany.
Sociální demokracie má sice své ortodoxní levicové křídlo, ale to je v menšině. Komunistická strana Čech a Moravy jako jediná levicová strana má téma, které je pro mě „number one“, a to je vystoupení z NATO. Druhý důvod je, že se KSČM hlásí k beztřídní společnosti, což sociální demokracie kolem toho pluje jako kolem horkého kamene.
A mimoparlamentní strany mne někdy překvapují dílčími názory a pak si to zkazí tím, že překročí snesitelnou mez. Já nechci násilím svrhnout kapitalistickou společnost. Chci socialistickou společnost, kde lidé budou mít možnost ovlivňovat svůj život tím, že budou pracovat ve firmách, kde bude převládat družstevní vlastnictví, a budou moci rozhodovat o tom, jak ta firma bude podnikat. Nebo aby školství, zdravotnictví, doprava, energetika byly ve vlastnictví státu.
Nemohou témata, jimiž se snažíte oslovit mladé, vylekat naopak vaše nejstarší, řekla bych tradiční voliče? Témata pro mladé jsou vesměs věci, kterými například Andrej Babiš straší před Piráty.
Řada členů strany samozřejmě nostalgicky vzpomíná na období před rokem 1989. Mně je přes 50, takže i já jsem zažil 80. léta, která jsou pro mne dodnes jedním z nejšťastnějších období mého života. Ale myslím, že i tito členové si uvědomují, že není cesta zpět a politika KSČM není o tom, že se chceme vrátit před rok 1989. A ty cíle jsou podobné. Všichni chceme beztřídní společnost. Tam se zásadně nelišíme.
Piráti vyrazili se zmrzlinou, koalice Spolu s letním kinem, Babiš s knihou. Něco takového chystáte?
Ne a nechceme. Budeme mít různé stánky, budeme mít akce, lidé od nás dostanou upomínkové předměty. To ano. Ale trhy nebo zmrzlina zdarma, to je pro mne stejné jako využití umělců. Tím z voličů děláte úplné pitomce, kteří nepřemýšlí a za zmrzlinu a levné potraviny budou volit Tomia Okamuru nebo Piráty. To je pro mě urážlivé. Pro mě je každý volič inteligentní člověk, který umí přemýšlet. Pokud zapomíná přemýšlet, tak je potřeba ho k tomu navést. Ale kupovat si ho zmrzlinou, buchtami nebo levnou tržnicí, to mi přijde urážlivé.
Dá se udělat úspěšná kampaň s 20 miliony?
Dá. Je rozdíl v komerční kampani, kde propagujete nový kosmetický produkt, a čím více ho propagujete, tak ho prodáte. Něco jiného je politická kampaň. Lidé mají plné zuby politiky, hlavně po roce a půl pandemických omezení. Chtějí žít, a ne aby na ně ze všech stran svítily billboardy nebo politické bannery. Těch dvacet milionů je tak akorát na to, abychom cíleně oslovili voliče a navedli je na naše webové stránky a našich pět priorit. Neplatí, že čím více peněz nalijete do vizuální kampaně, tím větší šance máte ve volbách. Tak to nefunguje.
