Stahování filmů kvůli rasismu? Prázdné gesto, změna je jen naoko

Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.

Pod drobnohled se dostávají díla jako Jih proti severu, Malá Velká Británie, ale také třeba Tom a Jerry. Kde jsou hranice toho, co je humor, co urážka a co je nekorektní? Jak moc filmové archivy teď prořídnou? Hostem Výzvy byl filmový kritik Kamil Fila.

Jsme svědky kulturní revoluce?

Revoluce by znamenala, že přijde něco nového. Tady se spíš ne úplně boří něco hodně starého a ty věci se potom podle toho stahují z rotace a pak se tam budou zase navracet. Ale je otázka, co bude dál, protože buď budeme v tom, čemu se říká „cancel culture“, což je kultura, která ruší, nebo v nějaké kultuře, která vysvětluje. Já doufám, že to dospěje k tomu, že to bude spíš kultura, která vysvětluje svoji minulost, než že ji bude ničit. A pokud tedy budou vznikat nějaká nová díla, tak ta už většinou jsou ovlivněná novou politikou, novým pohledem na svět.

Vy jste stahování některých děl glosoval slovy, že se nám tady rozmohl takový nešvar. Co všechno už se podle vás teď ve filmech nesmí objevit? Co už je to tabu?

To je právě to, že podle mě to nejde stanovit dobře. Pokud opravdu nastoupíme na tu logiku, že můžeme najít motiv, který je nějakým způsobem urážlivý, tak těch motivů najdeme nekonečné množství. Já si myslím, že problém je v té bezbřehosti a vlastně to nejde. Proto i většina veřejnosti cítí nějaké ohrožení a nebezpečí ne kvůli konkrétním jednotlivým filmům, ale prostě proto, že to nemá definici toho, co by mohlo vadit. Zadruhé máme nějaké historické věci, které už víme, že prostě zmizely. Koneckonců taková první velká kulturní čistka probíhala někdy v 60. letech. My o tom nevíme, protože tady jsme to na Východě neřešili, ale na Západě skutečně po zrušení segregace se začaly stahovat hromadně filmy, který obsahovaly právě urážlivé stereotypy zobrazování černochů jako takových zvířátek, těch klišé byla hromada. Podle mě dneska lidé třeba nevědí, že nezobrazitelné je, aby se černoch ládoval smaženým kuřetem a melounem. To je něco, co souvisí s nějakým stereotypem amerického jihu, jak se stravují otroci atd. To je zvláštní, že takový detail jedení smaženého kuřete a ládování se melounem neuvidíte v americkém filmu. A už 60 let.

Nedalo se čekat, že právě i filmový průmysl bude dalším odvětvím, kam protesty a nepokoje dopadnou? Z ulic mizí sochy, viděli jsme to i v Praze, kdy byla posprejována socha Winstona Churchilla, nebyla kulturní oblast už jenom otázkou času?

Ano. Tím, kdo si už prošel touhle dlouhou debatou, byly Spojené státy. Británie si jí neprošla zdaleka tak intenzivně. A proto, že to teď dopadlo na některé komediální seriály, působí už velmi vážně, protože máme pocit, že humor je něco, co se cenzurovat nemá žádným způsobem, že prostě humor nemá hranice. A pokud by opravdu neobsahoval něco, co je žalovatelné ve smyslu nepravdy, tak v tu chvíli má v sobě nějakou bezbřehost. Teď se to najednou týká seriálů, které ani v sobě neobsahují nějakou nenávist, to je třeba případ seriálu Hotýlek, kde rasistické věci vykřikuje člověk, který je zobrazován jako negativní, hloupá postava. V seriálu Little Britain, kde se dva bílí komici různě střídavě převlékají za černochy a mají nesmírně rádi kostýmy, jim šlo jen o to, předvést, jak umí hrát a že umí zahrát kohokoliv. Ale prostě představa, že to uděláte naopak, že černoch bude hrát bělocha, není typická. Takže moje odpověď je taková, že ano, čekalo se to, ale Amerika už si nějakou debatou prošla, už si prošla nějakou úpravou. Takže teď, že se to znovu stáhlo třeba na letitou klasiku Jih proti Severu, je v jistém ohledu i překvapení. Já jsem to pochopil tak, že scenárista filmu 12 let v řetězech, který je o otroctví, říká, že ve chvíli, kdy se ať už mladí, nebo staří Afroameričané, kteří se účastní demonstrací, ať už ty demonstrace jsou, nebo nejsou pokojné, vrátí domů a vidí, že jim HBO nabízí Jih proti severu, který do určité míry idealizuje období otrokářství, tak je to samozřejmě naštve, připadá jim to nepatřičné. Ale on sám říkal, ať ten film uvedou jenom v lepším kontextu jiných filmů o otroctví, o nic jiného mu nešlo.

Pomohlo podle vás, že například samotní herci seriálu Malá Velká Británie už před lety řekli, že jim jejich vlastní vtipy na některé skupiny přišly nevhodné a znovu už by to neudělali? Je to dostatečné vysvětlení?

On sám Matt Lucas řekl, že jim to spíš přišlo laciné, že je to prostě slabý humor, že to nedokazuje nic jiného, než že umí zahrát černocha, ale nic jiného už to nedává, prostě v tom humoru není nic navíc. On to spojil spíš se slovem „slabý“ než „urážlivý“, to je přesnější termín. Samozřejmě ve chvíli, kdy na to koukáte, tak si říkáte, proč to ten člověk dělá, jaký je důvod. A ten důvod není nic jiného než určitý typ exhibicionismu, který ho už přešel po těch letech, prostě už nemá tu potřebu. Neviděl bych v tom, jak my chápeme to slovo rasismus velmi často nenávistně, útočně. Tady o to nejde, tady jde spíš o nějakou mírnou ignoranci nebo představu, že vlastně o nic nejde. Ale myslím, že kdyby se opravdu dělaly filmy, ve kterých se budou zdůrazňovat nějaké typické bělošské znaky něčeho, tak lidé budou velmi uražení. Myslím si, že by je to taky trochu uráželo.

Nezůstává na druhou stranu třeba rasismus či různé předsudky součástí amerického filmového průmyslu? Není tohle celý důvod, proč se to vlastně tak děje, protože to tam lidé stále a stále vidí, stále na to narážejí?

Určitě to, co je problém, je tzv. strukturální rasismus. To znamená, že pokud se narodíte jako Afroameričan, tak většinou dostanete automaticky horší vzdělání, bydlíte v horší čtvrti, máte horší zaměstnání. A to samé platí pro afroamerické herce. Ten strukturální rasismus existuje, naprosto nepochybně. Ale tzv. vyčistit nebo trestat to pomocí toho, že budeme stahovat různé filmy, to není řešení. To je velmi povrchní úprava, do určití míry zbrklá reakce velkých korporací, které vlastní audiovizuální obsah a chtějí tím působit, že jsou morální a ctnostné. To, co by měly dělat, je větší diverzita obsazování rolí, typů filmů, i různého druhu humoru. Tady nejde o to, že něco omezíte a něco ztratíte, vy můžete otevřít úplně nové oblasti, o čem se bavit. A téma, řekněme, etnicity bude vždycky téma a vždycky to bude i zdroj vtipů a nějakých kulturních střetů, na tom vlastně nic moc není. Ale takhle to zatím vypadá, že se něco zrušilo bez náhrady a neřeší se ty důležité problémy, jako je strukturální přístup k tomu, aby všichni měli stejné možnosti, stejné šance.

Vy to tedy filmovým společnostem nevěříte, že to myslí tzv. upřímně se stahováním těch filmů?

Je velmi těžké jim to věřit, protože dlouhodobě to nedělají, dlouhodobě se tak nechovají. Dlouhodobě podporují jenom určité typy filmů a nesnaží se cílit na dostatečně rozmanité publikum atd. Opravdu v tuhle chvíli se z té politické korektnosti stává gesto, není za tím nic hlubšího, není zatím hlubší pochopení nebo hlubší změna. Já chápu, že když teď probíhají protesty v ulicích, těžko v tuhle chvíli během jednoho týdne vymyslí nový pořad, kterým vysvětlí, co byl zač film Jih proti Severu. To je velmi těžké, zprodukovat film trvá měsíce. Ale takhle to opravdu vypadá jako nějaký typ kulturní války, která má jenom oběti, nemá žádné pozitivní vyústění.

Nenašel byste žádný film, který by se snažil zobrazit etnickou, sexuální menšinu citlivě a snažil se tu problematiku otevřít v nějakém hlubším smyslu?

Ono se to tady samozřejmě děje, minimálně před pár lety zvítězil snímek 12 let v řetězech, zvítězil snímek Moonligth, který je z černošské komunity, kde ten černoch je gay, takže se to děje. Není problém, že by ty filmy nevznikaly. Máme tady nové tvůrce, je tady třeba Spike Lee. Mladý, nejznámější černošský režisér. Takže v tom zásadní problém není. Jenom to, co vidí většinová veřejnost, je, že mizí filmy a věci, které znala a které jí vždycky připadaly, že jsou bez problému, protože nejsou ostře rasistické nebo nenávistné. A najednou tam máte hledat ten bod, kdy si říkáte: No jasně, v tom Jihu proti severu ta hrdinka vlastní otroky, ale ona působí, že ten hlavní problém je její romantická láska, a ne válka Jihu proti Severu a rasismu. Takže ta ignorance historické reality působí ten problém. Ale nejde o to, že to jsou ostře rasistické filmy.

Jak se to, co se dnes děje, promítne do toho, jaké filmy se budou točit třeba za 10 let? Budou režiséři více podléhat nějaké autocenzuře? Budou řešit, co je korektní a co je nekorektní?

Já tady s tímhle mám vždycky potíž, protože mám pocit, že my žijeme v nějaké iluzi, že tady doposud panovala svoboda, že panovala ještě donedávna. Restrikce panovaly už v těch 30. letech, kdy existoval Jih proti Severu, kdy se naopak nemohla zobrazovat mezirasová manželství, nesměl se zobrazovat vůbec žádný sex. To zobrazovaní vždycky bylo hrozně regulované v jakékoliv době, já v tom nevidím nějaký extra velký rozdíl. A to, že se budou lidé na to ohlížet? To samo o sobě mi nepřipadá jako problém, mně připadá jako problém, že by vznikaly filmy, které budou hodně bezpohlavní a které problémy budou přehlížet. Místo toho, aby o nich mluvily, tak je přehlédnou úplně. To bych viděl jako problém. Tady se bavíme o tom, jestli zobrazení něčeho je nekorektní. Lidé se prostě chovají hrozně špatně a teď to může být o čemkoliv, jde o to, jestli nás to pak úplně zbaví zobrazování konfliktních témat, která se dají zobrazit blbě, nebo dobře, mají nějakou uměleckou hodnotu, nebo nemají, jsou naivní, hloupé, ignorantní nebo prostě zlé, či jsou citlivé. Takže by mi vadilo, kdyby se všichni najednou báli zobrazit cokoliv, co je konfliktní. To by byl problém. Ale jako samo o sobě zobrazit etnický konflikt není v nepořádku.

Já se ptám i na to, jestli se nepřestaneme v kině smát, protože humor je založený často na tom, že si z někoho nebo něčeho utahujeme, tak jestli se režiséři a scenáristé už nebudou bát do kohokoliv rýpnout, aby někoho neurazili?

Já si nejsem jistý, jestli v tomhle případě skutečně nepoužíváme takový ten falešný argument toho kluzkého svahu, což je argumentační faul a chyba. Tedy že teď se něco udělá a od té doby už nebudeme moci dělat nic a nebudeme se smát. Já nemám pocit, že by vznikalo málo komedií, že by dokonce komedie byly málo vulgární nebo tak. Dneska jsou mnohem sexuálně otevřenější. Tady jsou protipohyby, platí obojí. V něčem se prostě unavíme nebo se v něčem omezíme a v něčem nastávají pole nové svobody, nová témata. Zatím nemám pocit, že by opravdu kultura trpěla malým množstvím humoru. To je můj pocit, který vyvozuji z toho, jak se vyvíjí dějiny komedie, a nepřipadá mi to takhle.

Dokážete si jako filmový kritik představit, že by v tom zmíněném měřítku nějaký český film nebo seriál neobstál a měl by zmizet z filmového archivu?

To je velmi těžké, já jsem uvažoval o tom, jestli existují nějaké filmy, které jsou fakt těžko přijatelné. A uvědomil jsem si, že třeba v 90. letech vznikl snímek Nahota na prodej, který je založený na tom, že ukazuje romskou kriminalitu. A ten film se moc nehraje, asi nám dnes připadá natolik hloupý a neatraktivní, přestože tehdy to byl hit, že zmizel automaticky, aniž by ho musel někdo vymazávat. Protože na ty filmy nikdo nemá automatické právo, prostě buď ta společnost ho má zařazený, že ho prodává, nebo neprodává, buď se vyprodává množství kopií, které existují, nebo ne. Ale ta Nahota na prodej třeba zmizela podle mě úplně samovolně před pár lety, že už vlastně není o ni zájem.

A co třeba takový major Zeman?

Major Zeman je podle mě hrozně hezký příklad, protože to je právě ono. My jsme tady taky zažili takový ten případ jako ten Jih proti severu, že máme něco, co se nedá uvádět úplně normálně, a musí se o tom vést debata. V České televizi se k majoru Zemanovi vedly dvouhodinové debaty ke každému dílu. A je to přesně ten typ díla, které zasluhuje nějakou revizi. Když pak ta revize proběhne, tak už to potom můžeme asi vidět bezproblémově. A co mě překvapuje na té kauze, že největší odpůrce majora Zemana, kdo ho opravdu chtěl zakázat a nechtěl ho vysílat, byl Vladimír Železný, ředitel komerční televize.