Článek
První experiment z reálného prostředí nemocnice ukázal, že čistička s HEPA a UV filtrem dokáže ze vzduchu odstranit virus způsobující covid-19, zní titulek článku publikovaného tento měsíc v časopise Nature. Samotná studie uvádí, že výsledky naznačují, že čističky vzduchu „možná mohou pomoct snížit riziko přenosu viru SARS-CoV-2 v nemocnicích“. Cílem tohoto článku je popsat, jak tento pokus probíhal, co jeho výsledky skutečně znamenají, a zejména důvody, proč muselo v závěru studie zaznít slovo možná.
„Recenzní řízení studie teprve probíhá, ale na základě veřejné povinnosti jsem cítil, že je důležité naše poznatky sdílet se zbytkem světa,“ přiblížil britský vědec z univerzity Cambridge a lékař pracující na jednotce intenzivní péče přidružené nemocnice Addenbrooke's Vilas Navapurkar své motivace, které ho vedly k tomu, aby nad rámec publikace studie promluvil do médií, včetně českých Seznam Zpráv.
Navapurkar dostal nápad experiment provést loni v listopadu, kdy už bylo zřejmé, že se na Anglii řítí další velká koronavirová vlna. Cílem bylo ověřit starší výsledky z laboratoří přímo v prostředí nemocnice, která je i přes maximální využití ochranných prostředků častým místem přenosu viru.
K výzkumu ale podle lékaře zdaleka nestačil jen nápad a jistá míra úsilí. Nešel by provést bez možnosti zvládnout náročný technologický proces měření patogenů ve vzduchu, kterou týmu poskytlo zázemí Univerzity v Cambridgi. Zachytit vzduch správným způsobem a pak vyhodnotit výsledky podle něj není vůbec snadné. „Zkouší to i ostatní a je to dobře, my jsme ale první, kdo to udělal,“ řekl Navapurkar. „Mí kolegové říkali, že to nepůjde a že jsem blázen. V tom druhém měli možná pravdu, jenže ono to fungovalo,“ dodal.
K měření patogenů ve vzduchu tým použil cyklonové vzorkovače aerosolů od amerického Státního institutu pro bezpečnost a ochranu zdraví na pracovišti (NIOSH) a PCR testování. Právě měření představovalo největší výzvu. Se samotnými čističkami to bylo až překvapivě jednoduché. „Použili jsme přenosné čističky kombinující HEPA a UV filtry naráz. Já jsem ani netušil, že něco takového existuje, prostě jsem je našel v nemocnici,“ řekl Navapurkar, podle kterého britské nemocnice tato zařízení volně dostupná na trhu začaly hojně používat tam, kde se zaplnila speciálně odvětraná izolační oddělení.
Navarpurkar a jeho tým se rozhodli čističky otestovat na obyčejném „covidovém oddělení“ a v místnosti jednotky intenzivní péče. „Nejdřív jsem je týden nechal vypnuté, pak je na týden zapnul a třetí týden zase vypnul,“ popsal vědec třítýdenní proces pokusu. Měření pak v týdnech s vypnutými čističkami ve vzduchu virus SARS-CoV-2 zachytilo a v týdnu, kdy byly zapnuté, nikoliv. Zajímavé bylo i to, že na jednotkách intenzivní péče se při vypnutých čističkách ukázalo menší množství viru, což Navarpurkar připisuje tomu, že pacienti tam byli na ventilátorech.
A to je k průběhu experimentu všechno. Jednoduchý popis by teď mohl vést k jednoduchému závěru - skvělé, vybavme nemocnice podobnými čističkami a zbavíme se viru. Tak jednoduché to ale není.
Háček není v samotném závěru, ale v tom, co silně naznačuje, čili žádný virus ve vzduchu, žádný přenos covidu-19 v místnosti. Tohle totiž vůbec nemusí nakonec platit.
Navapurkar si je toho nicméně vědom a sám na to upozorňuje. „A co teď s tím? To je ta nejdůležitější otázka,“ navázal lékař na vyprávění o průběhu experimentu. Problém je v tom, že dosud není spolehlivě známo, nakolik se covid-19 přenáší vzduchem (v tomto případě se myslí aerosolem, který se ve vzduchu vznáší dlouho na delší vzdálenosti) a nakolik kapénkami (ty jsou větší a padají rychle k zemi). Čistička vzduchu totiž sice podle výsledků dokáže zachytit poletující virus v aerorosolu, ale jak si asi každý dovede představit, těžko zmůže něco proti tomu, když jeden na druhého prskne virus v kapénkách z bezprostřední vzdálenosti.
Na tohle téma se ve vědecké komunitě vede dlouho rozsáhlá debata. Studie ukazující na výrazný vliv se dají najít u obou dvou způsobů šíření. Například americké Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí (CDC) proto považuje různé způsoby větrání a filtrování vzduchu za možnou relevantní součást strategie boje proti covidu-19, která by se ale neměla přeceňovat, a podobně se na věc dívá třeba i britská Vědecká poradní skupina pro mimořádné události SAGE. Navapurkar má ale v plánu do této diskuze ještě nad rámec již publikovaného výzkumu výrazně promluvit.
10 argumentů pro přenos covidu-19 aerosolem
1. Takzvané „superšiřitelské události“. Jde o akce, ke kterým docházelo po celém světě a společnou charakteristikou je velký počet účastníků a velký počet nakažených. Podle shrnutí časopisu Lancet byla často míra nákazy tak vysoká, že se nedá vysvětlit přenosem kapénkami.
2. Přenos covidu-19 mezi lidmi, co obývali sousední místnosti v karanténních hotelech a nikdy se přímo nepotkali.
3. Asymptomatické případy. Ten, kdo nemá příznaky, nekašle ani neprská, ale stejně může nemoc šířit dál. Dost možná i díky přenosu aerosolem. Výzkumy ukázaly, že při pouhém mluvení z člověka jdou hlavně částice aerosolu a kapének jen málo.
4. Přenos je výrazně vyšší ve vnitřních nevětraných prostorách, které svědčí poletování viru v drobounkém aerosolu.
5. Nákazy z nemocnic, kde se dodržovala striktní opatření v oblasti ochranných pomůcek i sociálního kontaktu.
6. Opakovaně se také prokázalo, že virus SARS-CoV-2 vznášející se v aerosolu je „životaschopný“ několik hodin.
7. Přítomnost virů ve filtrech čističek vzduchu v nemocnicích, tedy tam, kam se dostane jedině aerosol.
8. Případy přenosu nemoci u zvířat v oddělených klecích spojených jen vzduchovým potrubím.
9. Žádná studie nedokázala šíření nemoci aerosolem přesvědčivě vyvrátit.
10. Omezené důkazy dominance jiných druhů šíření.
Zdroj: Článek časopisu Lancet z letošního dubna.
„My teď musíme zjistit, jaký to (čištění vzduchu, pozn. red.) má vliv na přenos virů v místnostech. To bude podle něj náročné a žádá si to ‚velmi solidní vědeckou práci‘. Na řešení této výzvy ale s kolegy intenzivně pracuje a doufá, že s novým výzkumem začne už v listopadu.
Navapurkar věří, že další část výzkumu ukáže, že čističky výrazně snižují míru přenosu a tím se prokáže i význam přenosu viru SARS-CoV-2 aerosolem, a neskrývá, že jeho přesvědčení plyne částečně z ryze osobních dojmů. „Prostě mi to přijde logické. Pracuji jako lékař 25 let, rukama mi prošly tisíce pacientů s pneumonií a ještě jsem neviděl, že by někdo z nich onemocněl tak, že by snědl záclonu nebo olizoval podlahu,“ řekl s nadsázkou vědec. „Nakazí se dýcháním. Lidé nemoc dostanou poté, co ji vdechnou.“
V rámci návratu z povídání o tom, v co věří, k tomu, čím si je jistý, Navapurkar řekl, že když už nic jiného, alespoň nějaký efekt přenos aerosolem a čištění vzduchu musí mít. „Víme, že je tu pandemie, víme, že virus se přenáší vzduchem, a víme, že SARS-CoV-2 může ve vzduchu vydržet poletovat tři až šestnáct hodin. Takže jeho odstranění dává smysl,“ řekl.
Pandemie je navíc podle Navapurkara jen jedním z důvodů, proč je dobré dbát na čistotu vzduchu nejen v nemocnicích, ale ve všech uzavřených veřejných prostorách, jako jsou například školy, letadla, pečovatelské domy, restaurace a tak dále. Představuje si, že by se tam dělaly náhodné testy čistoty vzduchu, „stejně jako se to dělá u potravin“, a sledovaly se faktory, které mají na kvalitu vzduchu vliv. „Nemyslím si, že si teď můžeme dovolit mít nečistý vzduch, myslím, že musíme mít čistý vzduch,“ řekl lékař. Jeho názor ostatně sdílí i vědci z jiných oborů zabývající se například primárně znečištěním ovzduší.
Tento článek má být ale primárně o čističkách vzduchu a viru SARS-CoV-2 a k tomu musí zaznít ještě jedna velmi důležitá věc. Nemělo by se na ně spoléhat. I přestože mohou být prospěšné, použít je jako jedinou ochranu je nesmysl i podle nadšeného Navapurkara, natož pak podle vědců, kteří jsou k přenosu aerosolem skeptičtí. On sám zdůraznil, že zajímat bychom se teď měli hlavně o čistotu vzduchu jako takovou a nikoliv o čističky a filtry. Na otázku, co si myslí o reklamách řady firem inzerující čističky s HEPA filtry jako účinnou ochranou proti covidu-19, odpověděl, že „tady hodně společností dělá mnohá prohlášení s velmi slabými nebo vůbec žádnými důkazy“.
