Článek
„Ve většině případů je u sportovců průběh onemocnění koronaviru v mírné či středně těžké formě, případně zcela bez příznaků,“ potvrdil Seznam Zprávám lékař z Centra sportovní medicíny Jiří Dostal.
I díky lehčímu průběhu onemocnění tak sportovci neztrácí nijak rapidně kondici. „Pokud nepočítáme závažné průběhy, které jsou u sportovců výjimečné, tak jde v drtivé většině o běžný pokles výkonnosti jako u každého jiného onemocnění či pauze v tréninku. Obecně se dá říci, že ve většině případů se není čeho obávat,“ dodal lékař Jiří Dostal.
Výjimky ale existují i mezi vrcholovými sportovci. Dobře známý je příběh francouzského fotbalisty, který hají klubové barvy anglického Newcastelu United, Allana Saint-Maximina, jenž s následky nemoci a ztrátou kondice bojoval dlouhé dva měsíce. Podobně na tom byl i jeho spoluhráč a kapitán Magpies Jamaal Lascelles.
„Je to až strašidelné, když si vezmete, že jsou to mladí, špičkově trénovaní sportovci. Pokud někdo potřebuje připomenout, jak vážné onemocnění to je, máme to z první ruky. U sportovců byste tak vážný průběh nečekali, ale je to, bohužel, realita. Vydají se na hodinu a půl na procházku a chtějí si lehnout do postele. Tak je to vážné,“ komentoval trenér Newcastlu dopad koronaviru na Saint-Maximina a Lascellese.
„Nejde o efekt akutního onemocnění, ale o následnou aktivaci imunitního systému, která se dlouhodobě nevrací do normálu. A trénink sám o sobě je vlastně řízeným zánětem. Pak v kombinaci s přetrvávající reakcí po infekci může způsobit neschopnost návratu do tréninku,“ vysvětlil lékař Jiří Dostal, jaký mohl být problém u Saint-Maximina a Lascellese.
Podle statistik, které mají lékaři k dispozici, jsou ale takové případy opravdu ojedinělé. „U nás jsme vyšetřili asi 100 elitních sportovců, reprezentantů. Přibližně 85 % z nich nemá žádné trvalé následky, 15 % má příznaky, které bychom mohli označit za postvirový syndrom, který se ale podařilo ve valné většině vyřešit během několika týdnů či měsíců. Reálné dlouhodobé následky mají z naší skupiny 4 sportovci,“ přiblížil vedoucí pražského Centra sportovní medicíny.
Známé případy nakažených sportovců
Novak Djokovič
Světová tenisová jednička loni v červnu, v době, kdy byla přerušená profesionální sezona, pořádala na Balkáně exhibiční tour. Organizátoři, včetně Novaka Djokoviče, byli ostře kritizovaní za to, že v průběhu akce nedodržovali ani základní hygienická opatření, nenosili roušky, nedodržovali rozestupy, hráli před plnými ochozy. Po akci navíc zúčastnění slavili společně v diskotékovém klubu a nakazili se. Pozitivní test měli mimo Djokoviče i další tenisté, Bulhar Grigor Dimitrov, Chorvat Borna Čorić či Srb Viktor Troicki.
Rudy Gobert
Francouzský basketbalista loni v březnu vtipkoval na tiskové konferenci se zástupci médií a při svém odchodu osahal všechny mikrofony. Jen pár dní poté byl ale pivot Utahu pozitivně testován na koronavirus. Vedení nejslavnější basketbalové ligy světa ihned přerušilo soutěž na neurčito a dohrávala se až o 4 měsíce později.
Rizika dlouhodobých následků koronaviru se bojí, i přes minimální výskyt, profesionální kluby napříč všem sportům. Podle fotbalového agenta Jiřího Müllera je tak pravděpodobné, že se sportovní organizace při realizaci transferů či zdravotní kontrole vlastních hráčů častěji zaměří i na vyšetření plic.
„Já jsem byl u tří, nebo čtyř přestupů do Anglie. Zdravotní prohlídky už tenkrát byly třídenní, to byla hrůza. Samozřejmě je možné, že se kluby na rentgen plic nebo obecně věci, které se týkají covidu, podívají víc. Myslím si ale, že ještě není tolik informací, jestli to na sportovce má vliv i do budoucna, to teprve uvidíme,“ řekl Müller ve speciálním díle podcastu Angličan na Seznam Zprávách.
Vedoucí Centra sportovní medicíny Jiří Dostal upozornil na manuál pokynů pro trenéry a realizační týmy ohledně návratu vrcholových sportovců po prodělání covidu do plné zátěže, který vydalo Vysokoškolské sportovní centrum MŠMT Victoria ve spolupráci s Ministerstvem školství.
Návod trenérům doporučuje zátěž sportovcům rozvrstvit do pěti etap tréninků, které postupně stoupají na délce a intenzitě. Vůbec základem návratu sportovce k fyzické aktivitě po prodělání nemoci by měla být lékařská kontrola. V případě udělení souhlasu lékaře může sportovec začít trénink v regenerační intenzitě, tedy časově poloviční až čtvrteční tréninkově jednotce oproti normálu. Po úspěšném absolvování první etapy může sportovec přejít k lehké intenzitě, následně střední, poté vysoké a nakonec zpět k závodní, tedy plné zátěži. Celé znění návodu naleznete zde.
Grafický přehled návratu ke sportu vypracovaný Vysokoškolským sportovním centrem MŠMT Victoria ve spolupráci s Ministerstvem školství.
Podle vedoucího lékaře pražského Centra sportovní medicíny by mělo co nejdříve dojít k obnově amatérského sportu, bez nutné potřeby lékařské kontroly, jelikož zdravotní riziko je u amatérů minimální. „Amatérský a zejména dětský sport by se měl vracet bez jakýchkoliv restrikcí. Naopak, neměli bychom mu dávat žádné překážky a podporovat co nejrychlejší otevření možnosti sportu. Riziko vzniku komplikací je minimální. Nepotřebuje zdravotní kontroly. Stačí selský rozum a kontaktovat lékaře jen v případě vzniku obtíží,“ řekl Jiří Dostal.
„Pokud někdo chce mít jistotu, že se sportovec nepřetěžuje, lze s úspěchem použít základní principy pětistupňového návratu do tréninku, tak, jak je napsán pro vrcholový sport. Není to ale dogma a je to jen možná opatrná cesta,“ dodal ještě zkušený sportovní lékař.
