Článek
Kdo jste viděli inkriminované video z letadla, asi byste tomu mladíkovi taky nejraději nafackovali. Jenže konflikty se mají řešit jinak. A tak má jeden z nejlepších boxerů všech dob, dnes 55letý „Zlý muž“ Mike Tyson, další potenciální malér. Nic nového, měl jich už stovky.
Každý druhý chlap by chtěl být aspoň na chviličku Mikem Tysonem, šampionem těžké váhy a možná tím nejzuřivější bojovníkem v profesionálním ringu vůbec. Ale jeho život by chtěl žít málokdo. Kdyby Tyson nevěděl, jaký sám skutečně je, měl by to asi lehčí. Problém je v tom, že mu to občas dochází.
Jeho Brooklyn nebylo dobré místo
Pro lepší pochopení všeho pojďme nejprve do doby a místa, kde se Mike Tyson narodil. Bylo to v roce 1966 v Brooklynu (New York), kde první roky života strávil ve čtvrti Bedford Stuyvesant, která těsně sousedila s vojenskými námořními doky. Za války se tam stáhlo za prací velké množství černošských obyvatel. A bylo jich pořád víc, zatímco dřívější židovská a italská vrstva se přesunovala jinam. Právě ve zmíněném roce 1966 byly doky zrušeny. A krátce poté demontovali i nadzemní vlak Myrtle Avenue. Jestli se do té doby vyplatilo tu bydlet a dojíždět za prací kousek na Manhattan, tak pak už ne.
Celý můj život byl promarněný – selhal jsem. Chci jen utéct. Opravdu se stydím za sebe a svůj život. Chci být misionář… Lidé mě vynesli tak vysoko, chtěl jsem ten obraz strhnout.
Mikova matka Lorna Mae Tysonová z Charlottesville nebyla zrovna počestná, pila a střídala chlapy. Skutečného otce, taxikáře Purcella Tysona z Jamajky, Mike nepoznal. Když se narodil, žila už s jistým Jimmim Kirkpatrickem. Byl to pasák, který se poflakoval po kulečníkových halách a hrál hazardní hry. „Můj otec byl obyčejný pouliční chlápek uvězněný v pouličním světě,“ řekl o něm Tyson. Ani jeho si však z té doby nemohl pamatovat. Kirkpatrick totiž odešel v době, kdy se Mike narodil, a matka tak zůstala se třemi dětmi sama.
Když bylo klukovi 10 let, musela se rodina přestěhovat kvůli špatné finanční situaci do vedlejší čtvrti Brownsville. Ale bylo to tam ještě horší. Jen pro zajímavost, v roce 1956 černošská populace činila 57 % a bělošská 43 %. O sedm let později už tam bylo 72 % obyvatel černochů, 15 % Portoričanů, a ghetto mělo nejvyšší míru zatčených na obyvatele ze všech sídlišť v celém New Yorku.
Mike Tyson byl dítě ulice, navíc v části města zasažené vysokou kriminalitou. V rozhovoru pro magazín Details vzpomínal na první souboj s mnohem větším klukem, který utrhl hlavu jednomu z jeho holubů. Mika tehdy opakovaně nachytali při páchání drobných krádeží, násilí a rvačkách. Někteří se vysmívali jeho vysokému pronikavému hlasu. Ve 13 letech měl za sebou už 38 zatčení a v 16 mu zemřela matka. „Nikdy jsem neviděl, že by se mnou byla šťastná a hrdá, že jsem něco dokázal,“ vzpomínal boxer. „Znala mě jen jako divokého kluka, který běhal po ulicích a vracel se domů s novým oblečením, o kterém věděla, že za něj neplatím. Nikdy jsem nedostal příležitost s ní mluvit… Je to zdrcující emocionálně i osobně.“
Box ho vlastně zachránil
Naštěstí pro Mika tu byl ještě box a ten ho zachránil od nejhoršího. Začalo to 200 mil na sever od domova v chlapeckém ústavu Tryon School na úpatí Apalačských hor. Nebyla to žádná škola, ale pasťák. A tady Mikovy boxerské schopnosti objevil jistý Bobby Stewart, pracovník nápravného zařízení pro mladistvé a bývalý boxer. Několik měsíců ho trénoval a pak představil Cusu D’Amatovi, známému boxerskému manažerovi a trenérovi. Ten se mladíka ujal, a to doslova. Když Mikovi umřela matka, adoptoval ho a dál pracoval na jeho boxerském vzestupu.
Jestli měl Mike Tyson někdy někoho jako otce, byl to asi právě D’Amato. Dovedl ho ke zlatým medailím na juniorských hrách v roce 1981 a 1982. Za další dva roky pak Mike vyhrál Golden gloves – nejvyšší amatérskou soutěž v USA. Za rok už byl u profíků a šel od vítězství k vítězství.
V roce 1985 D’Amato zemřel, ale Tysona to nezastavilo. Byl v rukách trenéra Kevina Rooneyho. A pak to 22. listopadu 1986 přišlo. Proti Trevoru Berbickovi se stal ve věku 20 let a 4 měsíců nejmladším šampiónem těžké váhy (WBC) v historii. V dalším roce přidal tituly WBA a IBF a začali mu říkat „neporazitelný šampion“.
Mike Tyson nevydržel provokace cestujícího za letu ze San Franciska na Floridu a zasadil mu několik úderů.
Ale dobré časy netrvaly dlouho. Nepochybně to ovlivnila osobní situace a divoké první manželství s herečkou Robin Givensovou (ženatý byl třikrát a má sedm dětí). Brali se v únoru 1988 a přesně po roce se už rozváděli. Givensová popsala život s Tysonem jako mučení, čisté peklo, horší než cokoliv, co si dokázala představit. Tysona označila za maniodepresivního člověka, což později potvrdili i lékaři.
Bylo to období, o němž se říká, že Mike Tyson ztratil správný směr. Rozešel se s manažerem Billem Claytonem, vyhodil trenéra Rooneyho a pak se všechno špatné sečetlo v jediný důležitý okamžik. 11. února 1990 v Tokiu utrpěl šokující porážku KO s „nýmandem“ Busterem Douglasem.
Bylo to jedno z největších překvapení v historii moderního sportu. Tyson to i překvapivě komentoval, když řekl, že tato prohra byla největším okamžikem jeho kariéry. „Potřeboval jsem ten boj, aby ze mě udělal lepšího člověka a bojovníka.“ Bojovníka snad, lepšího člověka těžko. Za dva roky byl odsouzen natvrdo za znásilnění královny krásy Miss Black Rhode Island, 18leté Desire Washingtonové.
Tři roky vězení
Dostal šest let, vrátil se ani ne po třech. Ve vězení konvertoval k islámu a ještě naposledy se zvedl. 10 let po svém prvním velkém vítězství vybojoval nejprve titul WBC a pak i WBA. Ale brzy přišel další pád. Nejprve znovu nečekaně prohrál obhajobu titulu WBA s Evanderem Holyfieldem. Při opakování zápasu po půl roce vyvolal Tyson asi největší boxerský skandál historie. Nejdřív protestoval, že Holyfield ho nepovoleně několikrát udeřil hlavou, nakonec protivníkovi ukousl kus ucha. Byl za to diskvalifikován – což se v zápase o titul v těžké váze nestalo 50 let.
Naposledy se „Zlý muž“ utkal o titul v těžké váze v roce 2002 s Lennoxem Lewisem, ale prohrál KO v osmém kole. To už se blížil konec kariéry. Po letech finančních problémů vyhlásil bankrot a v roce 2005, poté co prohrál tři z posledních čtyř soubojů, odešel do sportovního důchodu.
Po ukončení kariéry zkoušel všechno možné a zase to bylo jako na houpačce. Trochu drogoval, řešily to soudy. V Paradise Valley u Phoenixu v Arizoně choval holuby, zahrál si v pár filmech, například v Pařbě ve Vegas, účastnil se televizních show a pořádal exhibiční boxerská turné. Stal se veganem a pak se zas vrátil k masu – aspoň bílému, podporoval kandidaturu Donalda Trumpa, chválil ruské publikum na turné MMA v Čeljabinsku. Jednou řekl, že čím víc se dívá na všechny ty kostely a mešity, tím víc spíš vidí ďábla. A zakrátko se dušoval, že je vděčný, že se stal muslimem a že potřebuje pro život Alláha. Nejnověji propaguje svou značku marihuany Tyson 2.0.
Jakoby se v něm tloukly dva životy, možná několik. Nejraději by ode všeho utekl pryč, ale na druhé straně nemohl, protože vždycky za čas zaúřadovalo jeho zlé já. A do toho musel splácet dluhy.
„Celý můj život byl promarněný – selhal jsem. Chci jen utéct. Opravdu se stydím za sebe a svůj život. Chci být misionář… Lidé mě vynesli tak vysoko, chtěl jsem ten obraz strhnout,“ říkal v interview pro časopis Time v roce 2005.
Přesto zaslouží aspoň za svůj box uznání. I proto byl 12. června 2011 uveden do Mezinárodní boxerské síně slávy. A odborníci se dodnes přou, zda patří mezi největší bijce boxerského ringu, nebo ne.
