Článek
Narodil se ve Frýdlantu, ale celou závodnickou kariéru byl spojen s Harrachovem, kde měli jeho rodiče penzion a otec jednu dobu i šéfoval skokanskému areálu.
V Harrachově začal skákat na lyžích, když mu bylo pouhých pět let. Jeho prvním trenérem se nestal nikdo jiný než Dalibor Motejlek, sám skokanská legenda a velký vzor pro mnohé mladé skokany. Motejlek měl co učit, byl držitelem světového rekordu ve skoku na lyžích o délce 142 metrů v německém Oberstdorfu. Ve slovinské Planici pak v roce 1969 doletěl až na značku 157 metrů.
Antonín Hájek šel tak trochu v jeho šlépějích. Ve světovém poháru poprvé závodil už v necelých sedmnácti letech. V roce 2005 skončil čtvrtý na juniorském mistrovství světa, ale na medaile nedosáhl. Tak to s ním šlo vlastně po celou kariéru – často se pohyboval na hraně velkého úspěchu, ale nikdy ho nezískal.
Ve světovém poháru dvakrát doskočil na 4. místo, jednou byl pátý. Dvakrát startoval i na zimních olympijských hrách. V roce 2010 ve Vancouveru se na velkém můstku vyšvihl až na 7. místo a na středním můstku skončil 21. Zároveň pomohl k sedmé příčce českému týmu v závodu družstev. Na ZOH 2014 v Soči skončil na velkém můstku na 28. příčce a s českým družstvem obsadil sedmé místo. Řeknete si, kéž by takhle skákali Češi dnes.
„Byl to skvělý závodník, rekordman v letech, dobrý kluk,“ vzpomíná na něj 26letý Filip Sakala, dnes už bývalý skokan na lyžích.
„Pamatuji si, že jsem přijel jako mladý kluk poprvé do Harrachova na soustředění a bydlel u Tondových rodičů. On regeneroval po operaci kýly. Občas jsme si povídali nebo hráli na počítači skoky na lyžích. Byl se mnou, když jsem jel poprvé na světový pohár, to se nezapomíná. A pak si ho pamatuji i v roli trenéra.“
Když měl Antonín Hájek našlápnuto ke kariéře v dospělých, zastavila ho v roce 2008 vážná autonehoda. Málem to tehdy nepřežil. Rozdrtil si pánev, šel na několik operací a přišel o světový šampionát v Liberci 2009. Dal se sice relativně brzy dohromady, ale znalci tvrdí, že to byl příliš velký zásah do organizmu. Přesto právě v letech krátce po nehodě dosáhl svých největších úspěchů.
Když neskákal, vášnivě rybařil, rád hrál i šachy a dobře na kytaru. Říká se o něm, že jak byl inteligentní a zároveň brzy slavný, tak si s tím možná někdy nevěděl rady. Začínal mít problémy se životosprávou a nedopadlo to zrovna dobře. Skákal až do roku 2015 a pak docela náhle v 28 letech skončil.
„Nepovedené výsledky v posledních závodech i přetrvávající zdravotní problémy, které mi v posledních měsících nedovolovaly plnohodnotně trénovat, mě po rozmýšlení dovedly k tomuto závěru,“ napsal tehdy Hájek v oficiálním prohlášení.
Vrátil se jako trenér
Jenže těch důvodů bylo víc a tím hlavním bylo spíš opakované porušování životosprávy. Došlo to tak daleko, až ho vyloučili z reprezentace a pak i vyhodili z Dukly Liberec. Je třeba říci, že ho v tom tehdejší šéfové Michael Georgiev a Leoš Škoda nijak nevymáchali a tak trochu mu nechali i dveře otevřené. „Pokud se bude chtít někdy vrátit, nikdo mu v tom nebrání. Nějaké problémy tam byly, ale už s ohledem na samotného závodníka se v tom nechceme zbytečně pitvat,“ citoval tehdy iDNES.cz šéfa skokanského úseku Leoše Škodu.
Po kariéře Hájek dva roky pracoval, pak se zdálo, že se dal do kupy. Vrátil se jako trenér juniorů a když odešel od skokanů David Jiroutek, stal se dokonce trenérem reprezentačního áčka. Jenže zase to nedopadlo dobře. Prý na tu pozici nebyl připravený, úplně ji nezvládl.
Musíme zdůraznit, že skoky nejsou jednoduchý sport. Naopak jsou velmi náročné na psychiku, náročnější než mnohé jiné sporty. Mnoho skokanů vystřelí a zazáří ještě před tím, než dosáhnou 20 let. Stanou se celebritami možná trochu předčasně.
„Do toho musejí přísně držet váhu, často to bývá v období, kdy mladí muži naopak nabírají svaly. A konečně každý skokan si je vědom určitého nebezpečí, to tam také hraje roli. Mají obavy z nebezpečných pádů. Jestli to ale chcete dělat pořádně, tak se prostě stane, že spadnete,“ vysvětluje Filip Sakala. „I když v dnešní době už ty pády nejsou tak časté, protože se změnil materiál, můstky jsou bezpečnější a víc se hlídá vítr.“
