Článek
Zdeněk Štybar zvaný „Štyby“ je velmi úspěšným cyklistou světového formátu. Zejména na jednorázových závodech. Kromě cyklokrosu vyhrál tři velké klasiky – Strade Bianche (2015), Omloop Het Nieuwsblad (2019) a E3 BinckBank Classic (2019). K tomu etapu na Tour de France (2015) a na Vueltě (2013). Dohromady má v kariéře 18 vítězství.
Stačilo málo a mohl být opravdovou superhvězdou. Třikrát sahal po vítězství na klasikářském monumentu Paříž–Roubaix. V letech 2017 a 2015 dojel dvakrát druhý a v rozpětí sedmi let (2013–2019) byl hned šestkrát v první desítce.
Ambiciózní, ale slušný a férový cyklista, který se může chlubit tím, že byl několik let oporou slavné belgické „Vlčí smečky“, jedné z nejlepších stájí světa, která dnes nese jméno Soudal QuickStep. Nebyl žádným fluktuantem. V týmu velkého šéfa Patricka Lefevera strávil 11 let. Závěr kariéry dojezdil v australské stáji Jayco - Alula.
Ještě něčím je jeho příběh mimořádný. Zdeněk Štybar se stal doslova mezinárodní sportovní osobností. V cyklistické mocnosti Belgii byl v jednu chvíli možná ještě slavnější než v Česku. Usadil se tam, vzal si za ženu Belgičanku Ine Vanden Berghovou, s níž má syna Lewise. Vlámsky mluví skoro jako česky, k tomu anglicky a domluví se i dalšími jazyky.
Kdyby měl trochu štěstí, mohl v sedle špičkového mezinárodního pelotonu úřadovat o pár let déle. Zastavily ho zdravotní trable. Opakovaně onemocněl covidem-19 a letos v květnu se podrobil operaci kyčelní tepny obou nohou. Trápilo ho to tři sezony, jenže on neměl ponětí, v čem byl zakopaný pes. Výkonnost kvůli tomu krůček po krůčku klesala. I to byl důvod, proč mu neprodloužil kontrakt Lefevere. Všechno mohlo být jinak, jenže na kdyby se nehraje.
Nebyly to jediné zdravotní trable během kariéry. U cyklisty by to bylo ostatně s podivem. V srpnu 2014 upadl ve finiši čtvrté etapy Eneco Tour tak nešťastně, že si vyrazil pět zubů a musel na operaci. Přišel kvůli tomu o účast na Vueltě. A v roce 2021 podstoupil drobnou operaci srdeční arytmie.
Začínal s bikrosem
Zdeněk Štybar se narodil v Plané u Mariánských Lázní. Ne každý ví, že s cyklistikou začínal na bikrosovém kole a vyhrál na něm i mistrovství světa své věkové kategorii v roce 1993. Pak už se vrhl na cyklokros.
Byla to dlouhá a úspěšná terénní kariéra. V roce 2005 se poprvé stal mistrem světa v cyklokrosu do 23 let. Příští rok už závodil za belgický Fidea Cycling Team a v jeho barvách světový titul do 23 let obhájil.
V roce 2007 v belgickém Kalmthoutu pak poprvé v životě vyhrál závod světového poháru. Za dva roky už ovládl pohárové závody v Koksijde, Igorre a Roubaix a obsadil první místo v celkové klasifikaci. Mezitím skončil i dvakrát druhý na MS (2008 a 2009).
Mistr cyklokrosu
Skutečný průlom přišel v roce 2010 na domácím mistrovství světa v cyklokrosu v Táboře. Ačkoli měl krátce po startu defekt, na zledovatělé trati se rychle propracoval dopředu a s náskokem vyhrál. V příštím roce pak vítězství obhájil a to mu otevřelo cestu do silničního pelotonu.
Od roku 2013 patřil ke špičce cyklokrosového pelotonu. Byl ojedinělou postavou, protože byl prakticky jediný, kdo dokázal úspěšně porážet dominantní Belgičany a Nizozemce.
Hned v úvodní sezoně na silnici skončil třetí na Čtyři dny kolem Dunkerque a v následujícím ročníku už tam vyhrál jednu etapu a celkově dojel druhý. K tomu přidal vítězství ve třetí etapě Kolem Polska.
Na Flandrech mu vypadly zuby
V cyklokrosu řádil v popředí od juniorských let v roce 2002 až do svého třetího titulu MS 2014. Ale i pak občas zařazoval vrcholné cyklokrosové závody do silniční přípravy a třeba před třemi lety ještě dojížděl v popředí pelotonu.
Na silnici jeho kariéra trvala 12 let.
Stála za to a Zdeněk Štybar vstoupil do pomyslné síně slávy české cyklistiky. Zažil i kuriózní situace. Třeba na oblíbeném Paříž–Roubaix, při premiéře v roce 2013. Už tehdy mohl vyhrát. Jel famózně bok po boku Fabiana Cancellary a Sepa Vanmarckea. Jenže 14 kilometrů před cílem nešťastně zavadil u kraje silnice o fotografujícího diváka. Zavrávoral, ztratil rytmus a oba konkurenti mu ihned odjeli. Stihl dojet aspoň šestý.
Na Tour of Flanders 2015 se mu zase při drncání po kostkách uvolnily falešné přední zuby, které si vylomil rok předtím. Protézu si musel vyndat, přesto stačil dojet aspoň devátý. Na přetěžkém monumentu to bylo jeho druhé nejlepší umístění.
