Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Dnes 36letý bývalý paralympijský atlet Oscar Pistorius, přezdívaný „Blade Runner“, se narodil s vážným postižením. Brzy se vzepjal k fantastickým fyzickým výkonům, stal se celebritou, aby nakonec padl až na samé dno. Zabil blízkého člověka a skončil ve vězení.
Kdyby byl Oscar Leonard Carl Pistorius obyčejný, asi by chodil celý život na protézách a možná u toho trochu i sportoval. Jenže on už jako kluk ukázal neobyčejnou vůli. Nejenže začal provozovat různé sporty, ale brzy na svých speciálních karbonových protézách běhal jako blesk. Nikdo z běžných lidí by mu nestačil. Stal se světově známým, začal nebezpečně prohánět zdravé atlety, až v roce 2011 na MS v atletice získal s jihoafrickým kvartetem stříbro ve štafetě na 4×400m.
Ještě nikdy se podobná věc v atletice nikomu nepodařila. Oscar Pistorius, hendikepovaný kluk z jihoafrického Sandtonu kousek od Johannesburgu, se stal světovou celebritou. Zářným příkladem pro všechny lidi s postižením. Nakonec se stal regulérním olympionikem, který čelil zdravým atletům.
Na LOH 2012 v Londýně jako národní hrdina JAR nesl vlajku země při závěrečném ceremoniálu. Měl lukrativní sponzorské smlouvy se značkami Nike, Oakley nebo BT. V jedné z reklam Nike startoval z bloků a vedle zářil nápis: „Jsem kulka v komoře (zbraně).“
Nejste postižení kvůli vašemu postižení, ale jste schopní díky vašim schopnostem.
Jenže žít a zemřít v téhle slávě, úctě a bohatství, jež z toho plynulo (loni se jeho jmění odhadovalo na čtyři miliony dolarů), Pistorius sám sobě nedopřál.
14. února 2013 ve svém domě v Pretorii zastřelil snoubenku Reevu Steenkampovou, modelku a jihoafrickou celebritu.
Pistorius od začátku tvrdil, že se jednalo o tragický omyl. Prý se v noci probudil, slyšel hluk a myslel, že v jeho domě jsou zloději. A tak prostě od ložnice bez rozmýšlení spustil palbu z pistole přes dveře koupelny. Jenže uvnitř nebyli zloději, ale jeho snoubenka. Na místě zemřela.
Slavný atlet se dušoval, že to nevěděl, ale hned od začátku v jeho výpovědi něco nehrálo. Odborníkům bylo podezřelé, že atlet vystřelil čtyři rány na někoho, koho neviděl a kdo pro něj neznamenal bezprostřední nebezpečí. Sousedi zároveň slyšeli ten večer z domu křik. Bylo jasné, že se oba mladí lidé pořádně pohádali. Navíc se zjistilo, že jejich vztah byl v krizi a Reeva od něj chtěla údajně odejít. Během nekonečného soudního procesu, kdy Pistorius dostal nejprve podmínku, pak pět let, pak domácí vězení, potom šest let, mu soud nakonec dal 15 let za dokonanou vraždu.
Nevraždil, zabil, vraždil…
Prostě soudci po třech letech tahanic došli k přesvědčení, že mladý muž neudržel nervy na uzdě a přes dveře koupelny snoubenku Reevu vědomě zastřelil.
Teď, po 10 letech od vraždy, má Pistorius naději, že bude z vězení propuštěn. Ale jen naději. Nebude to jen tak. Čeká ho kritická konfrontace s rodiči zabité snoubenky.
Pojďme si rekapitulovat jeho život a sportovní úspěchy. Narodil se s vrozeným postižením dolní části nohou, bez vnější strany obou chodidel a obou lýtkových kostí. Lékaři mu proto v 11 měsících obě nohy pod koleny amputovali. Už za šest měsíců chodil na protézách. A kdyby jen chodil.
Jako kluk hrál na školní úrovni obstojně ragby, ale také závodil v zápasu, vodním pólu a v tenisu. Jenže pak si v 16 letech při pádu v ragby přivodil zranění kolene.
„Nikdy se neohlížej“
Během rehabilitace na univerzitě v Pretorii začal běhat. V roce 2006 se mezitím zapsal na stejné univerzitě ke studiím sportovní vědy a obchodního managementu.
Pod trenérem Ampie Louwem začal s heslem „Nikdy se neohlížej“ seriózně trénovat běh. Problém byl najít vhodné běžecké protézy. Našel je až u amerického protetika a paralympijského sprintera Briana Frasurea. Ten mu nasadil speciální karbonové protézy od islandské společnosti Össur. Fungovaly víc než dobře. Ještě v lednu 2004 se Pistorius zúčastnil prvního závodu a velmi brzy začal lámat paralympijské rekordy.
Někdy v té době přidal další motto: „Nejste postižení kvůli vašemu postižení, ale jste schopní díky vašim schopnostem.“ Jeho raketový vzestup vyvolal dokonce odpor proti tomu, aby závodil se zdravými atlety. Někteří odborníci totiž začali argumentovat, že s extrémně pružnými protézami to má snazší a běhá rychleji, než kdyby byl zdravý.
Zkraťme to. Zde jsou jeho úspěchy: v letech 2004 až 2012 získal ve sprintech šest zlatých medailí na třech paralympijských hrách. K tomu ono stříbro ve štafetě na regulérním MS v atletice v Jižní Koreji 2011 a účastnil se i olympiády v Londýně. Jeho osobní atletické rekordy se zdají neuvěřitelné: 100m – 10,91 s, 200m – 21,30 s, 400m – 45,07 s!
Letos může požádat o podmíněné propuštění a bude to opět v duchu antické tragédie, jíž sám žije. Nejdříve se totiž musí setkat s rodiči zabité ženy, kteří se ho chtějí tváří v tvář zeptat, proč ji zabil. To právo mají jako příbuzní oběti trestného činu. Pokud ke schůzce dojde, přísluší jim potom další právo - vyjádřit se k jeho podmínečnému propuštění.
Rodiče zatím neřekli, k čemu se přiklánějí, matka zastřelené ženy však sportovci už během soudu odpustila. Založila zároveň nadaci Reeva Steenkamp Foundation, aby pomohla podobným případům v budoucnu předcházet.