Článek
Padal dolů maximální rychlostí 1357,64 km/h neboli Mach 1,25. Poté, co zastavil dramatické rotace v obrovské rychlosti, přistál bezpečně na padáku v poušti Nového Mexika, poklonil se, poklekl a zdvihl ruce vzhůru na znamení vítězství.
Byl to průlom v extrémním sportovním výkonu, vesmírném výzkumu, aviatice a zároveň i ve světě internetu - živém streamování. V jednu chvíli přenos na YouTube sledovalo 8,2 milionu diváků a dnes mají videa z pokusu téměř miliardu zhlédnutí.
K 10. výročí přichází na svět film o celé události „Felix Baumgartner, Vesmírný skok“.
Je to neskutečný moment. Nad vámi září kompletně nafouklý balon, ještě nad ním je úplně temné nebe a pod vámi Země.
Největší a nejvýkonnější internetové servery na světě jely tehdy na hranici možností, aby uspokojily poptávku bezprecedentního počtu online diváků. Byla to změna paradigmatu v chápání nového mladého publika. Otřásla jak globálním sportem, tak webem.
Operace Red Bull Stratos pomohla vytvořit televizní postupy, které se nyní používají pro vzdálené sportovní akce po celém světě. Změnila také každodenní technologie užívané astronauty a zlepšila bezpečnost pilotů ve velkých výškách. A pozor, nešlo o žádný vládní program, ale ojedinělou operaci financovanou a provedenou v privátním sektoru.
Přípravy trvaly mnoho let a samotný pokus se neobešel bez napínavých situací.
Inspirací se stala podobná událost před 62 lety. Americký vojenský pilot Joe Kittinger v roce 1960 skočil z otevřené gondoly nesené heliovým balonem z výšky 31 km. Dosáhl 9/10 rychlosti zvuku.
Program Red Bull Stratos se rozhodl tuto hranici překonat. Po letech příprav se tým odborníků sjel do Rosewell International Air Centre New Mexico, který se stal vesmírným střediskem operace. Ano, je to shodou okolností to místo, poblíž kterého se v roce 1947 odehrál pověstný Rosewellský incident, jedno z nejznámějších pozorování UFO v historii.
Hlavním protagonistou se stal Rakušan Felix Baumgartner, parašutista, dobrodruh, který strávil čas v rakouské armádě, kde trénoval seskoky padákem, včetně výcviku přistání na malých cílových zónách. Jedním z hlavních poradců se mu stal již zmíněný plukovník Kittinger, který byl začleněn do týmu expertů.
Po dlouhých úvahách se tým rozhodl pro vynesení Baumgartnera do stratosféry klasickou cestou – ve speciální kapsli připoutané k obřímu heliovému balonu.
Balon tvořila tenká (10× tenčí než plastový sáček na jídlo) plastová fólie, která měla po nafouknutí 33× větší plochu než fotbalové hřiště a byla dvakrát vyšší než raketa Saturn, která nesla první astronauty na Měsíc. Pod ní byla zavěšena speciální podtlaková kapsle se sedačkou pro Baumgartnera, zařízeními a kamerami pro přenos. Byla zároveň malým televizním studiem, protože událost a záběry zevnitř i zvenčí přenášelo 77 televizí světa.
Rakouský dobrodruh dostal vesmírný skafandr model XWP-3672, tlakovou helmu z hliníku a polykarbonátu a tlakové rukavice z nylonu a neoprenu. Už toho v životě zažil hodně, ale tohle pro něj byla novinka a obří změna. Najednou se musel stát týmovým hráčem, kolem něj byly desítky lidí, na nichž byl zcela závislý.
Start byl původně naplánován na 9. října 2012, ale byl přerušen kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám. Krátce před startem se na poušti Nového Mexika zvedl silný vítr a pokus znemožnil. Start proto musel být přeplánován na 11. a pak ještě jednou na 14. října 2012. Byla to de facto poslední možnost.
Ten den naštěstí všechno vyšlo. 30 minut před startem seděl Felix Baumgartner v kapsli a člen štábu Mike byl poslední člověk, kterého viděl. „Ahoj, doufám, že tě brzy uvidím zase živého, řekl mi. Pak zavřel poklop a já už jsem jen komunikoval přes přístroje s týmem a dělal to, co jsme tolikrát předtím nacvičovali,“ vyprávěl Felix.
Když se balon začal nafukovat, kapsle byla připravena na speciálním nákladním autě a držel ji jeřáb. Pak najednou rameno jeřábu kapsli pustilo a ta začala stoupat do vesmíru.
Brzy přešla všeobecná euforie v pouštním středisku do stavu napětí. Prvních 2500 m stoupal totiž Felix takzvanou zónou smrti. „Kdyby se něco stalo s balonem, tak by se padákový systém kapsle neotevřel, protože jsme byli příliš nízko a já bych zároveň nestačil otevřít poklop a vyskočit. Byl bych mrtvý,“ vypráví dobrodruh. Mohl ho uklidňovat jen hlas Joe Kittingera, který byl během pokusu jediný, s nímž byl ve spojení. Právě on dělal před 52 lety to samé.
Nevěděl jsem, co se vlastně bude dít. Mentálně jsem se připravoval na to, že se budu točit, ale doufal jsem, že k tomu nedojde.
Když balon překonal hranici zóny smrti, všem se ulevilo. Ale odborníci z YouTube už začínali zvažovat, co by se stalo, kdyby v okamžiku skoku přišlo na stream více než pět milionů diváků. Panovaly obavy, že by to mohlo shodit celý YouTube. Nakonec těch lidí bylo ještě mnohem víc.
Brzy přišla hranice 6500 m, 10 000 m… a pak kritická hranice 19 200 m. Říká se jí Armstrongova linie, kde už nestačí jen kyslíková maska, ale je nutný i přetlakový oděv. Bez něj by pilot ztratil vědomí. Vystavení tlaku pod touto mezní hranicí má za následek rychlou ztrátu vědomí, po níž následuje řada kardiovaskulárních a neurologických změn, případně smrt.
Ve výšce 39 km nad zemí, po 2,5 hodině stoupání, Felix odtlakoval kabinu, otevřel poklop a postavil se na okraj vesmíru. Na streamu bylo v tu chvíli 8,2 milionu diváků, což je dodnes rekord. Venku bylo skoro -71 stupňů a Felixovo srdce tepalo závratných 176 tepů za minutu.
„Je to neskutečný moment. Nad vámi září kompletně nafouklý balon, ještě nad ním je úplně temné nebe a pod vámi Země,“ vzpomínal Felix. Byl to okamžik absolutního napětí. Pak se „astronaut“ překlopil a začal závratnou rychlostí padat k Zemi.
Původně chtěl Felix udělat hned po odrazu backflip. Ale odborníci ho varovali, že ve stratosféře se může při takovém pokusu nekontrolovaně roztočit a zemřít.
„Nevěděl jsem, co se vlastně bude dít. Mentálně jsem se připravoval na to, že se budu točit, ale doufal jsem, že k tomu nedojde.“ Nakonec došlo.
Přitom prvních 25 vteřin vypadalo, že je vše pod kontrolou. Jenže čím víc Felix zrychloval, začínal se roztáčet. A zastavit tu rotaci bylo extrémně složité. Nejprve se to téměř podařilo, ale pak se Felix roztočil na opačnou stranu. Nakonec se vstupem do atmosféry asi začaly fungovat standardní podmínky a díky stovkám předchozích BASE jumpů nebo skoků z letadla se Felixovi podařilo rotaci zastavit úplně. Pomohly mu i konzultace s Lukem Aikinsem, specialistou na skoky.
Díky tomu si mohl poprvé vychutnat pohled na Zemi.
Felix Baumgartner
Jako dítě snil o létání a parašutismu. Vše se mu nakonec podařilo. Vlastně ještě víc, než chtěl.
V roce 1999 si připsal světový rekord v nejvyšším seskoku padákem z budovy, když skočil z věží Petronas v Kuala Lumpur v Malajsii.
20. července 2003 se Baumgartner stal prvním člověkem, který seskočil padákem přes kanál La Manche pomocí speciálně vyrobeného křídla z uhlíkových vláken.
Vytvořil i světový rekord pro nejnižší BASE jump vůbec, když skočil 29 metrů z ruky sochy Ježíše v Rio de Janeiru.
Stal se prvním člověkem, který 27. června 2004 skočil BASE jump z dokončeného viaduktu Millau ve Francii.
18. srpna 2006 se stal prvním, kdo seskočil padákem na budovu Turning Torso ve švédském Malmö.
12. prosince 2007 byl znovu prvním člověkem, který skočil z vyhlídkové plošiny v 91. patře tehdy nejvyšší dokončené budovy na světě, Taipei 101 v Taipei na Tchaj-wanu.
Lákaly ho i automobilové závody. V roce 2013 závodil s Volkswagenem Polo na 24hodinovce Nürburgring. O rok později se tam vrátil řídit Audi R8 LMS.
Dnes mimo jiné létá s vrtulníkem a umí s ním i parádní akrobatické kousky.
Pak konečně otevřel padák a bylo jasné, že zvítězí nad všemi živly. Až v tom okamžiku si všichni oddechli. Rakušan konečně hledí a poprvé za celou dobu začal dýchat pozemský vzduch. „Ale ještě to nebylo všechno. Poté, co všechno fungovalo tak dobře, jsem chtěl udělat i hladké přistání.“
I to se povedlo. Čas na stopkách byl 4 minuty 19 vteřin. Připomínalo to scénu z hollywoodského filmu. Ale nebyl to film, byla to realita.
Ten skok mnohé změnil. Hlavně zvyklosti internetového streamování. Tehdy to byl průkopnický čin. Dnes už je živé streamování běžnou součástí našeho denního života.