Trenéři jsou přesvědčeni, že FIS na nás kuje strašnou boudu, říká Ledecká

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na snowboardovém mistrovství světa závodila Ester Ledecká naposledy v roce 2017, kdy v Sierra Nevadě získala zlato a stříbro. O tuze krásné vzpomínky z pohoří v Andalusii se podělila letos v dubnu se španělským králem Filipem VI., když v paláci El Pardo přebírala cenu pro nejlepšího sportovce Evropské unie. „Španělský král a královna jsou hrozní sympoši. S králem jsme si pokecali, že máme oba rádi Sierra Nevadu,“ líčila.

Další šampionáty na prkně jí unikaly buď kvůli termínové kolizi s lyžařským mistrovstvím, nebo zdravotním problémům. V nové sezoně si však fenomenální obojživelnice, která v roce 2018 uchvátila svět dvěma zlaty na olympijských hrách v Pchjongčchangu ve dvou sportech, nemusí na vrcholné akci určit priority. „Tentokrát se mistrovství světa nekryjí, což je úžasné, takže pojedu obě dvě, pokud všechno půjde, jak má,“ pochvalovala si na tiskové konferenci.

Jak by se však zachovala, pokud by měla v lyžařském Světovém poháru šanci na pronikavý výsledek a místo finále seriálu by měla zamířit na prkno?

„Bylo by to těžké rozhodování, ale to je ještě dost daleko. Nejlepší by bylo, kdybych jezdila tak strašně dobře, že bych si pojistila glóbus už dřív a pak bych jela na snowboardové závody, které bych si užila,“ zmíní devětadvacetiletá pražská rodačka ideální scénář.

Zatímco šampionáty nejsou souběžně, závody Světového poháru v obou jejích sportech se v kalendáři často překrývají. „Trenéři jsou přesvědčeni, že FIS na nás kuje strašnou boudu. Všechny lyžařské závody, hlavně rychlostní, které jezdím, se přesně kryjí se snowboardovými. Nevím, jestli je to náhoda, nebo úmysl. Doufám, že úmysl to není,“ věří Ledecká.

Několikrát slyšela, že kdyby konečně odložila milované prkno, tak může na lyžích vyhrát třeba i velký glóbus. Jenže to by nebyla ona, sportovní nezmar.

Na snowboardu je dvojnásobnou olympijskou vítězkou a dvojnásobnou mistryní světa. Z posledních deseti závodů Světového poháru, které od roku 2020 v paralelních disciplínách odjela, má sedm vítězství a tři druhá místa. „Už to má takovou tradici, že vždycky, když přijedu na snowboard, tak jsou vždycky radši kluci. Ale i holky to nesou statečně,“ usměje se.

Dělat vrcholově dva sporty má všelijaká úskalí. Například v antidopingovém systému figuruje jako lyžařka i snowboardistka, proto může mít dvojnásobek kontrol. „Může se stát, že mi přijdou i obě kontroly naráz. Ony si to neřeknou, že jsem ta stejná osoba. Mně se třeba stalo, že jsme měla v jednom týdnu kontrolu dvakrát za sebou,“ povídá.

Přidává historku z kontroly po svém prvním světovém titulu, který získala jako devatenáctiletá v rakouském Lachtalu. Vyhrála na snowboardovém šampionátu paralelní slalom, o den později ji čekal závod v obřím slalomu. Měla tak ještě absolvovat regeneraci včetně vyjetí na rotopedu, snažila se proto dopingovku urychlit.

„Vypila jsem asi čtyři litry vody na ex. Vyčůrala jsem se v pohodě, ale pak jsem se začala strašně motat. Dozvěděla jsem se, že se takhle můžete v klidu opít, že se normálně otrávíte vodou a že je to stejné, jako byste se otrávili alkoholem. Já to teda nemohu srovnat, protože jsem nikdy nebyla opilá alkoholem,“ směje se. „Motala jsme se tak, že jsem se ani nemohla vyjet na rotopedu, protože jsem na něj nemohla vylézt.“

Pak zamířila na večeři, kde jí všichni gratulovali k titulu. Sama se musela přidržovat věcí, aby neupadla. „Přišel za mnou trenér, jestli jsem ožralá nebo co se děje, že jsem začala slavit brzy, že mám druhý den závodit. Snažila jsem se mu vysvětlit, že se mi to stalo, protože jsem se opila z vody.“

Do sezony vstoupí na snowboardu ještě před prvním Světovým pohárem v rychlostních disciplínách. V čínském Mylinu se konají 30. listopadu a 1. prosince závody SP. „Ty se chystáme objet. Bude to náročné. Poletíme z Evropy do Číny a pak do Ameriky. Ten jet lag bude přísný. Doufejme, že nebudu na závodech usínat, že to odjedu se ctí,“ přeje si.

Na lyžařských svazích by ráda znovu závodila i v obřím slalomu, do něhož v SP nastoupila naposledy v Söldenu 2021. Trénovala ho také s mužským francouzským týmem a měla ze sebe dobrý pocit. „I oni to říkali, což bylo o to lepší. Ptali se, jestli jezdím obřáky do desítky, tak jsem jim říkala, že v obřáku nezávodím,“ vyprávěla.

Komplikací je ovšem vysoké startovní číslo, se kterým by musela jezdit, jelikož nemá body. „Takže bych byla strašně vzadu, třeba kolem osmdesátky. Z toho je těžké se probojovat do třicítky. V plánu je, že objedu co nejvíc lyžařských závodů, abych měla 500 bodů ve Světovém poháru a pak by mě nasazovali hned za třicítku,“ nastínila.

Trojnásobná olympijská vítězka má za sebou náročnou minulou sezonu. Dlouho jí limitovaly zdravotní potíže, vracela se po zlomenině klíční kosti, která ji s výjimkou několika snowboardových závodů připravila o ročník 2022/23.  V uplynulé sezoně zase prodělala černý kašel.

„Začátek byl pozvolný. Nečekali jsme, že po roce budu hned na bedně, ale bohužel mi návrat ještě zkomplikovala nemoc. Původně jsem ji měla za malou rýmičku, ale podle zjištění doktorů se z toho vyvinul černý kašel,“ prozradila před časem. „Všem doporučuju, ať ho nepřecházíte a zůstanete doma. Není dobrý, myslela jsem, že už kašlat nepřestanu. Naštěstí druhá antibiotika zabrala a pak už to začalo být na dobré cestě. Od Crans Montany jsem mohla víc trénovat, nedusila se po každé jízdě a začalo mě to více bavit.“

Bylo to vidět. V závěru ročníku se dostala do formy. V březnu skončila třetí v super-G v norském Kvitfjellu a v posledním SP v Saalbachu stejnou disciplínu ovládla. V konečném pořadí seriálu obsadila 23. místo se ziskem 374 bodů. Další úspěchy přidala na snowboardu, opanovala všechny tři závody paralelního slalomu, do nichž nastoupila.

„Užila jsem si to dost. Na snowboardu to bylo stoprocentní. Na lyžích to trvalo, ale nakonec jsme se také dostali, kde jsme chtěli být. Musím poděkovat týmu, protože i díky němu jsem mohla sezonu zakončit takto na vrcholu,“ hodnotila.

Po sezoně si kromě setkání s královským párem vyzkoušela střelbu s norským hvězdným biatlonistou Johannesem Thingnesem Böem a navštěvovala zápasy českých hokejistů na domácím mistrovství světa. Vnučka hokejového mistra světa z roku 1972 Jana Klapáče věštila reprezentantům zlato.

Místo volna by ovšem uvítala delší závodní sezonu. I to vypovídá o tom, že s jedním sportem se zatím nehodlá smířit. „Dala bych snowboardové závody v týdnu a lyžařské na víkend. A sezonu prodloužila minimálně do června!“

Ostatně s malými pauzami na sněhu do června byla. Potom navázala tradiční letní kondiční přípravou v Řecku, hodně surfovala. „Neumím si představit, že bych si lehla na lehátko a opalovala se. Já se furt hýbu,“ dodala.

Z Lefkady letěla rovnou na snowboardový kemp v Evropě, pak s týmem strávila pět týdnů na lyžích v Chile. Vypnout neumí. Snowboardový kouč Justin Reiter jí proto vyhrožuje několika dny volna. „Začne vyndávat brány. Takové věci probíhají dennodenně. Ve finále jsem za to vděčná, že mě kluci takhle hlídají,“ usmívá se. „Mám skvělého fyzioterapeuta Láďu Poláška, který je se mnou na lyžích i na snowboardu i na letní přípravě. Ví, co mám za sebou, jak je na tom moje tělo. Je někdy až moc přísný, že mi třeba nedovolí zvedat závaží, jaké bych chtěla.“

Na kempu v Chile zároveň testovala lyže. Servisman Gunthram Mathis připravil 42 párů lyží na pět týdnů. „Každý den mi na kopec bere tak šest párů. I přestože občas uděláme jenom čtyři jízdy, když je to nějaký těžký sjezd. Máme teď daleko větší přehled o tom, jaké lyže máme a jak jsou rychlé. Tak snad to pojede,“ doufá Ledecká.

Fyzicky se cítí o poznání lépe než loni. „Tělo funguje dobře. Přípravu jsme zvládli se ctí,“ pochvalovala si, třebaže v závěru kempu už byla v týmu malá ponorka. „S Láďou Poláškem jsme se bavili jen pohledy. Jak jsme měli tu ponorku, tak ta komunikace vzala za své. Mně to ani zvlášť nevadí. Já jsem potom v té své jeskyni jako Batman. Vylezu z jeskyně, jdu si zalyžovat, pak zase zalezu. Mně to vyhovuje, jen když se vrátím do normálního života, tak jsem mimoň.“

Na svazích už mimoň dávno není. Když na hrách 2022 v Pekingu ve snowboardu suverénně ovládla paralelní obří slalom, k tomu byla čtvrtá v alpské kombinaci a pátá v super-G, potvrdila si, že patří v obou sportech ke špičce. Na kontě má 28 vítězství ve Světovém poháru a 52 pódiových umístění dohromady v obou sportech. Je držitelkou čtyř velkých a tří malých křišťálových glóbů ve snowboardingu. V celkovém pořadí lyžařského Světového poháru skončila druhá ve sjezdu (2020) a dvakrát třetí v superkombinaci (2020) a ve sjezdu (2022).

Před třicítkou nabrala spoustu zkušeností, které se ve sjezdovém lyžování náramně hodí. Poznává, že musí být sama sobě psycholožkou, co překonává strach zejména při skocích. Správně vyhodnocená míra rizika může kurážnou obojživelnici přiblížit k dalším úspěchům.