Vše pro rychlost. Vybavení špičkových sjezdařů je pro 99 % lyžařů nepoužitelné

Špičkový sjezdař potřebuje, aby všechno, co na sobě má, bylo především rychlé. Ale nejenom to, zajímavé jsou i bezpečnostní prvky. Nutno zdůraznit, že ve špičkové výbavě sjezdaře byste prakticky vůbec nemohli lyžovat. Pojďme si ukázat proč.

Nejkratší mužské lyže na sjezd jsou dlouhé 218 cm (tj. přibližně o 50 cm delší než lyže běžného sjezdaře muže). To proto, že čím delší lyže jsou, tím jedou rychleji. Někteří borci je mají i o pár cm delší. Jsou úzké, dlouhé, těžké a mají minimální rádius (poloměr zatáčení) – 60 m (běžné lyže 12 až 19). Velký důraz kladou výrobci na co „nejrychlejší“ materiály skluznic. Na takových lyžích se prakticky nedá jezdit pomalu, protože neumějí zatáčet. Když ale jedete rychle, začíná to na nich být extrémně nebezpečné. Abyste takové lyže ovládli, musíte mít na nich natrénováno, dobrou kondici a také výbornou techniku.

Sjezdařské lyžáky jsou velmi podobné těm běžným. Ale… Mají vyšší komín a jsou určitě tvrdší. Málokdo však ví, že ty na sjezd jsou méně tvrdé než lyžáky na slalom. To proto, že pravověrný sjezdař musí mít ve skluzných pasážích, kdy lyže doslova „plavou“ po sněhu, mnohem větší kontrolu. Ve slalomové botě by ji neměl. V měkčí botě ano. Samostatnou kapitolou je nazouvání. Závodníci (ve všech disciplínách) se obouvají jinak než turističtí lyžaři. Nejdříve si nazouvají na nohu relativně tenkou botičku a s tou se pak nazouvají do tvrdého skeletu.

Vázání vypadá prakticky stejně jako na vašich turistických lyžích. Jenže má mnohem vyšší vypínací sílu. Zatímco běžní lyžaři nastavují vypínací sílu mezi 5 až 8, sjezdaři ji mají hodně přes 20. Takové vázání by bylo pro 99 % lyžařů nepoužitelné. Má zároveň vyšší, závodní podložku. Ta umožňuje větší náklon v zatáčkách a zároveň nebrání prohnutí lyže při plném zatížení v zatáčce.

Hůlky na sjezd jsou dramaticky jiné než hůlky běžného lyžaře i než závodní hůlky na slalom nebo na obří slalom. Jsou totiž zohýbané. To proto, aby umožnily sjezdaři dokonalý aerodynamický postoj v rovinatějších pasážích sjezdu. Získává tím v konečném účtování cenné desetiny.

Kombinéza musí být rychlá. Je ze speciálního materiálu, aby vzduch co nejlépe obtékal tělo sjezdaře. Před 30 lety se používaly kombinézy lakované, které však při pádech sjezdaře spálily. Od toho se ustoupilo, ale přesto jsou dnes kombinézy extrémně rychlé. Musejí velmi těsně přiléhat, a proto není vůbec snadné se do nich dostat. Většinou musí sjezdaři někdo pomáhat.

Airbagová vesta je asi nejnovějším vynálezem, který sjezdaři dnes používají. Ochraňuje při pádu páteř, záda a ramena a už několikrát se ukázala jako klíčový prvek ochrany sjezdaře. Jako první ji vyvinula italská firma Dainese, která využila zkušenosti s airbagovými vestami pro motorkáře. Jak to funguje? Při pádu se airbag automaticky odpálí. Sjezdař pak vypadá sice dost neforemně, ale už několikrát to zabránilo vážným poraněním.

Helma je klasická závodní s pevnýma ušima, aby co nejvíc ochránila sjezdaře při pádu. Běžní dospělí lyžaři takové nepoužívají, mají měkké uši. Některé helmy jsou vybaveny i speciálním dodatečným systémem, který chrání mozek – MIPS nebo SPIN. Jednu dobu používali sjezdaři i chrániče zubů a čelisti, časem se od toho ustoupilo.

Závodní rukavice se hodně liší od rukavic pro běžné lyžaře. Musejí chránit prsty v případě pádu nebo sražení branky ve vysokých rychlostech. Proto mají na hřbetu ruky tvrzené destičky z lehkého kovu. Zvětšené, na strany rozšířené silikonové polštářky s keramickým zesílením pak zajišťují optimalizované tlumení u kloubů prstů.

Brýle na sjezd jsou skoro totožné s vybavením běžného sportovního lyžaře. Ale závodníci si hodně hrají s barvou skla, aby co nejlépe viděli na trať ve vysoké rychlosti i při ztížených světelných podmínkách. Prádlo sjezdaře je funkční, samozřejmě těsně přiléhavé. Závodní podkolenky jsou tenčí, než jaké používají turističtí lyžaři. Před startem si pak na sebe sjezdaři berou speciální dlouhé péřové kabáty, aby udrželi tělo v teple.