Článek
Branku vstřelil hráč s číslem 69 inženýr Lukáš Radil!
I tohle by mohlo znít hokejovými arénami na světové scéně. Český hokejový reprezentant totiž před odchodem do elitních světových soutěží zvládl vystudovat vysokou školu. A v NHL nebo nyní v Rusku už pálí góly jako inženýr ekonomie.
„Až v pětatřiceti letech skončím s hokejem, mám doma utírat prach a hlídat nábytek? Ne. Nicnedělání pro mě není smysl života, proto o tom už teď přemýšlím,“ říká Lukáš Radil v novém díle Bez frází plus. Promluvil v něm o tom, co ho ke studiu na vysoké škole vedlo. A hlavně jak těžké je v českém systému, kde vzdělání se sportem, a už vůbec ne s tím týmovým není na univerzitách nijak propojeno.
„Když jsem začal studovat vysokou školu, nevěřil bych nikomu, kdo by mi řekl, že si jednou zahraju i NHL. Já jsem byl tehdy přesvědčený, že by bylo super si vůbec zahrát českou extraligu. Mé sny se ale postupně začaly plnit. Vždycky – i ve škole – jsem se snažil nic nepodcenit. Věřil jsem totiž, že když člověk něčemu dá úplně všechno a nebude se to snažit očůrat, k tomu svému cíli nakonec vždycky dojde,“ říká Radil.
Za San Jose Sharks odehrál v NHL 57 zápasů, vstřelil 11 branek. Další více než dvě stovky zápasů odehrál v Rusku, se sedmnácti góly v dresu Spartaku Moskva je v letošní sezoně druhým nejlepším českým střelcem v soutěži. Českou republiku reprezentoval na mistrovství světa i poslední olympiádě v Pchjongčchangu.
„Když si přitom na své studium vzpomenu, furt jsem seděl na dvou židlích. Škola není jen o vědomostech, ale také o cvičeních a zápočtech. Ty se mi často kryly s tréninkem, takže jsem musel přemlouvat profesory, aby mi dali úkol navíc, a slíbit jim, že si docházku vynahradím. Pamatuju si i na letní přípravu, během které jsem měl státnice a potřeboval se odpojit od týmu. Musel jsem trenéra přemlouvat, že je to pro mě důležité. A že si ty tři dny vynechaného tréninku v budoucnu odpracuju.“
Celý rozhovor s Lukášem Radilem si můžete pustit v hlavním videu tohoto článku.
Bez frází plus vychází na Seznam Zprávách v premiéře každé pondělí ve 12:00.
Lukáš Radil: Inženýr
Virtuální dav fanoušků co chvíli zahučel z repráku. Messi si zase vychutnal pár svých soupeřů a vymyslel geniální nahrávku.
Tedy ne přímo on, to spoluhráč Robert Kousal, s nímž jsem byl na pokoji. Fotbal na PlayStationu zapínal snad každý den. Bydleli jsme spolu na našem prvním soustředění před mistrovstvím světa a od televize jsem od něj občas slyšel, jestli už se na to konečně nechci vybodnout a jít si s ním zahrát.
Ale ne. Já musel dopsat diplomku.
Sedl jsem k tomu po každém dopoledním tréninku, občas i po tom večerním. A Kousy byl přece jen rozumný, nechal mě. Věděl, že mi na tomhle záleží a že už to fakt potřebuju dodělat. Na ledě jsem tehdy projížděl varianty založení útoku, u počítače pak ověřoval závislost ziskovosti bank na českém trhu na jejich velikosti za posledních patnáct let. Šlo o téma mojí závěrečné práce. Aplikoval jsem matematické modely, prohledával vzácnou a pěkně drahou databázi bank z celého světa a pročítal další odborné práce z této oblasti.
Bavilo mě to. Bylo to něco konkrétního, něco, co skutečně vypovídalo o realitě.
Na mistrovství světa jsem se tehdy nakonec nedostal. Ale na promoci jsem za svoji diplomku dostal cenu rektora.
Toto je úryvek z příběhu Bez frází hokejového reprezentanta Lukáše Radila. Celý příběh si můžete přečíst na tomto odkaze.
