Článek
Alto de L'Angliru neboli El Angliru je strmá horská silnice v Asturii, v Kantabrijských horách na jih od Ovieda v severním Španělsku. Je považována za jedno z nejnáročnějších stoupání v profesionálních závodech silničních kol. Vuelta ten kopec miluje, a proto ho často zařazuje na program.
Proč organizátoři vůbec Angliru vybrali? Odpověď je jednoduchá. Chtěli horu, která by konkurovala Alpe d'Huez a Mont Ventoux z Tour de France nebo průsmyku Mortirolo z Giro d'Italia. A tak byl Angliru poprvé zařazen v roce 1999 do osmé etapy z Leónu. Zvítězil domácí jezdec José María Jiménez, když kilometr před cílem dostihl Pavla Tonkova.
Mimochodem neuplynuly ani čtyři roky a Giro urychleně našlo ještě těžší výjezd Zoncolan.
Prvních pět km má Angliru v průměru 7,6 %, pro cyklisty světové třídy ještě snesitelné stoupání. Šestý kilometr klesá na 2,1 % a má krátký sjezd. Poslední polovina stoupání je už náročnější. A o hodně. Od šestého kilometru k vrcholu je to v průměru 13,1 %. Nejstrmější část, Cueña les Cabres 3 kilometry od vrcholu, má 23,6 %. Pak přijdou ještě dvě rampy - 18 % až 21 %.
Během 15. etapy v roce 2002 jezdci šplhali na Angliru v dešti. Byly to dosud nejtěžší chvíle na této šílené hoře. Týmové vozy se v nejstrmější části zastavily a některé už se nemohly rozjet, jak jim pneumatiky klouzaly po nátěrech namalovaných fanoušky na silnici.
Některé jezdce to zablokovalo, další museli jet s prasklými galuskami, protože se k nim mechanici nedostali. Byl to totální chaos a část profipelotonu byla hodně naštvaná.
Strhl číslo metr před cílem
David Millar třikrát spadnul a metr od cílové čáry vzteky odhodil startovní číslo. Neměl to dělat, rozhodčí ho diskvalifikovali z celého závodu. Hned toho litoval a omlouval se svému týmu, protože do té doby jel devátý v celkovém pořadí.
„Co chtějí? Krev? Žádají nás, abychom zůstali čistí a vyhnuli se dopingu, a pak nutí jezdce, aby se vypořádali s tímto druhem barbarství,“ vztekal se manažer týmu Kelme, Vicente Belda.
Francouz Patrice Halgand prohlásil, že UCI má možná představu o vzdálenosti etap a frekvenci závodů, ale ne o kopcích. „Připadá mi směšné jít hledat kopec s úzkou silnicí, nebezpečnou a klikatou. Na Vueltě jsou i jiná stoupání než Angliru. Rozdíly v jezdcích by se stejně dobře projevily na méně strmém průsmyku a na širší silnici. Bylo by to lepší i pro podívanou, protože Angliru jedou kluci příliš upachtěně na to, aby to mělo nějaký sportovní význam. I vítěz jede jako šnek, nejsou tam žádné útoky.“
Jenže ne všichni to vnímají negativně. Bývalý vrchař Charly Mottet naopak stoupání chválí. „Když jsem viděl Angliru, říkal jsem si, že je to dobré pro cyklistiku. Díval jsem se v televizi a viděl skvělý závod. Jsem pro tyto obtížné úseky, vybočující z normálu, s extrémními sklony. Ta strmost mě nešokuje, protože vždy existuje řešení při výběru správných převodů.“
Nejtěžší stoupání vůbec
Mimochodem, nahoře byl tehdy první Španěl Roberto Heras v čase 43,55 min. A naposledy Angliru vyhrál Brit Hugh Carty v roce 2020.
Mnozí říkají, že Angliru je vůbec nejtěžším stoupáním v profesionální cyklistice. Přitom původně nemusela být trasa až tak těžká. Plánovači Vuelty zamýšleli, že stoupání povede přes dvě obce. Protože se ale jedna z nich nechtěla podílet na nákladech, byla nakonec zvolena současná trasa. I proto je cesta tak strmá.
V roce 1999 mnozí, včetně skvělého Jana Ullricha, používali tři převodníky. V současné době se většina profesionálů rozhoduje pro kombinaci převodů 34×32.
Začíná to za vesničkou Porcio
Prvních šest km je silnice ještě široká a úseky prakticky nepřesahují osm procent. Opravdová dřina začíná kousek za vesnicí Porcio. Tam se cesta trochu zúží, ale ne zase moc. Angliru rozhodně není kozí stezka a má dobrý povrch.
Pak přichází nejtěžších šest kilometrů. Nejprve se stoupání zvedne na 13 % a vzápětí začíná první skutečný test - jeden kilometr s průměrem 15 %. Další tři km jsou trochu nepravidelné s velmi strmými místy do 15 %, ale i odpočinkovými pasážemi.
Kolem se pasou krávy i koně a otevírají skvostné výhledy na masiv Kantbrijských hor. Brzy přichází skutečné peklo, kilometr v průměru 17 %. Když po tomto kilometru následuje 500 m v průměru 12 %, je to jako rovina. Ale pak je tu další úsek 15 %. Zdá se, že to nemá konce.
Až konečně přichází parkoviště, odkud je to už jen jeden snadný kilometr do cíle.
