Šílený příběh špičkového sportovce. Padl v Mariupolu, dcerku unesli Rusové

Rodina se vinou války úplně rozpadla. Vodní pólista Jevhen Obedinský zemřel při blokádě Mariupolu, dvanáctiletou dceru Kiru Rusové nejprve zranili a pak odvezli do města Doněck, kde leží v nemocnici. Prarodiče děvčete se nyní z Černivců u rumunských hranic, kam uprchli, snaží vnučce nějak pomoci. Naději mají minimální.

Jakoby Jevhen Obedinský, otec Kiry, neměl svoji šťastnou hvězdu. Když byly dcerce pouhé dva týdny, jeho manželka po těžké nemoci zemřela. Dívku pak vychovával společně s prarodiči v Mariupolu, který se dříve jmenoval Ždanov. To už ale i on věděl, že je sám těžce nemocný. Zjistili mu nádor na mozku.

Pak začalo obléhání a Mariupol, město na břehu Azovského moře, se brzy stalo symbolem naprosté válečné devastace. Známý sportovec nejdříve se svou přítelkyní odvedl dívku z ohroženého domova. „Tati, neboj se,“ říkal tehdy ještě optimisticky otci Oleksandru, známému trenérovi vodního póla.

Sám ale odmítl opustit město, a tak se jeho přítelkyně rozhodla, že s Kirou z Mariupolu utečou po svých. Ocitly se ve skupině prchajících žen a dětí, ale neměly štěstí. Při ostřelování uprchlíků zasáhl dívku šrapnel. Kira nakonec skončila v nemocnici v Doněcku na ruské straně.

Dědečkovi a babičce se mezitím podařilo z Mariupolu uprchnout. Šli z místa na místo, až skončili dočasně v Černivcích na jihu Ukrajiny, kde našli byt. Oleksandr Obedinský se po dlouhých dnech, kdy vůbec netušil, co se stalo, dozvěděl, že jeho syn zemřel a vnučka byla odvezena do okupovaného Doněcka. Oba důchodci mají teď jediný sen. Aby se jim Kira vrátila a mohli se o ni starat. Jenže vůbec nevědí, jak na to.

Proto se staří manželé obrátili na pomoc k úřadům v Černivcích, mezinárodním organizacím, dobrovolníkům a vyprávěli svůj příběh i novinářům.

„Zní to hrozně, ale je prakticky nemožné cokoli zjistit o příbuzných v Mariupolu,“ řekl Oleksandr Obedinský ukrajinským zdrojům. Když přemýšlel, jak se něčeho dopátrat, napadlo ho napsat Kiře na Instagram, zda náhodou neodpoví. A ona mu skutečně odepsala, vysvětlila, kde je, a co se s ní děje. Plakala a prosila je, aby ji odvezli.

„Dítě je mezi cizími lidmi a po smrti otce potřebuje pomoc. Je sirotek a my se moc bojíme, že může skončit v dětském domově někde na ruské straně,“ vypověděla Světlana Obedinská.

Lidé, kteří jsou daleko od Mariupolu, daleko od války, si prý vůbec neumějí představit, jak je to tam těžké. Všechny byty jsou rozbité, sami nevědí, co se stalo s jejich domem. Nejprve přestalo fungovat vytápění, pak voda a nakonec zůstali i bez elektřiny. „Bylo to děsivé, protože se přerušilo veškeré spojení. Neviděli jsme zprávy, nevěděli jsme, co se děje, nevěděli jsme nic o příbuzných. Byla velká zima a nebylo kam se schovat, protože v našem domě nebyl normální sklep,“ řekla Světlana.

Jednoho dne za nimi přišli obránci, ať se shromáždí menší skupinka, protože Rusové údajně otevřeli koridor pro uprchlíky. Jeli na vlastní nebezpečí, protože předtím byla auta pod palbou. „Nakonec jsme vyvázli, měli jsme prostě štěstí,“ vzpomínala Světlana. „Sami ale situaci nevyřešíme, proto žádáme o pomoc úřady a mezinárodní organizace. Vraťte nám naši Kiru. Věříme, že bude zase s námi, bude se usmívat a ne plakat.“

Ukrajinci se mezitím dozvěděli, že Kira byla odvezena do okupovaného Doněcku spolu s lidmi, u kterých se ukrývala. Rusové údajně odebrali všem Ukrajincům všechny dokumenty. Zároveň jim ale řekli, že jim vydají nové ruské dokumenty, aby je v budoucnu mohli poslat do Ruska.

Je těžké si představit, jakou zkouškou dívka Kira z Mariupolu asi prochází.