Článek
Jan Hirt nemůže být úplně normální. Málokdo ze světového pelotonu totiž může říct, že se těší na kopec Mortirolo. Od Edola 13km kopec s tisícimetrovým převýšením a 16procentními pasážemi. A pak ďábelský sjezd. Autor článku to jel a nemá na to dobré vzpomínky. Český jezdec je jednou ze vzácných výjimek. On se vždy těší. Teď už víme proč. Obávané Mortirolo přispělo k jeho největšímu triumfu v životě.
Když jste viděli tu odvážnou jízdu, až drzý tah na bránu, vypadal 31letý Hirt jako sebevědomý jezdec, který si to našlápl možná až do první pětky celkového pořadí. Jenže tenhle famózní vrchař si v posledních dvou letech neprocházel snadným obdobím. Chvílemi působil dokonce jako uzlíček neštěstí.
Jakoby svým schopnostem sám nevěřil, jakoby se dostatečně neradoval. Ale takový on přesně je, tedy donedávna byl. Neustále pochybující. Možná někdy není špatné pochybovat, jen těch pochybností nesmí být moc. U Hirta jich bylo habaděj.
V roce 2017 dojel na Giru v dresu stáje CCC 12. v celkovém pořadí. V roce 2019 byl celkově pátý na prestižním etapáku Tour de Suisse, klíčové zkoušce před Tour de France. Pak přišel přechod z Astany znovu do CCC, potom existenční potíže týmu, covid a všechno se totálně pokazilo.
„Nejde mi to jako dřív, hlava to přestala dávat. Nevěřím si,“ říkal podle webu welovecycling.com ještě loni v dubnu. Měl problémy s motivací, dokonce se cyklistickými kuloáry nesla zpráva, že možná předčasně ukončí kariéru.
Pozor, nebyl a není v tom zdaleka sám. Vrcholná cyklistika je někdy taková. Obrovskými pochybnostmi a kotrmelci si prošli mnozí velcí cyklisté – Pantani, v poslední době pak Cavendish, König, Ackermann…
Jenže na druhé straně hodně těchto kluků, kteří najezdí za rok 30 000 km na kole a při pádech jim praskají kosti, se zároveň umí nevzdávat, naopak se v poslední chvíli postavit osudu.
Hirt není výjimkou. Z propasti se nakonec vydrápal. Ocitl se v trochu nenápadném týmu Intermarché – Wanty – Gobert, který převzal licenci CCC. A hodně mu podle všeho pomohl řecký kouč a bývalý profesionální jezdec Ioannis Tamouridis, kterého tým IWG angažoval.
„Jan je typem závodníka, který, když je dostatečně motivovaný, dokáže veliké věci,“ řekl Tamouridis v rozhovoru pro časopis 53×11. „Jen musí tu motivaci nalézt a chtít tomu dát něco navíc. Pro mě je pak obrovskou výzvou to z něj vydolovat.“
V zimě Hirt trénoval v Kolumbii. A na jednom z prvních etapáků roku na Tour of Oman pak přišel velký úspěch. Hirt vyhrál díky pořádnému zátahu v královské etapě. Nebyl to maximálně obsazený závod, ale český jezdec zvítězil o minutu před Faustem Masnadou a třetím Rui Costou. To nebyli slabí soupeři.
Teď na prahu posledního a nejtěžšího týdne Gira Hirt pořádně vycenil zuby. V posledních horských etapách šlapal vždy s nejlepšími. Přitom všichni moc dobře vědí, že český závodník je mistrem třetího týdne. V tom je jeho největší síla, a proto i potenciál pro třítýdenní Grand Tours. Právě to se mu trenér Tamouridis snažil vtlouci do hlavy.
V kopcích má Hirt neuvěřitelnou sílu. Sice to trochu trvá, než rozhýbá své dlouhé nohy, ale pak to stojí za to. Získá 10 metrů a vy trnete hrůzou. Pak je to najednou 20, 30, ostatní odpadají a on se nezadržitelně vzdaluje. Přesně tak to bylo na cestě do Apriky.
I při velkém vítězství na královské etapě měl ale namále. Kolo se mu málem rozsypalo, braly ho křeče. Sledovat jeho poslední sjezd po mokrém asfaltu byl malý horor. Třikrát se dostal do smyku a málem ležel. Naštěstí všechny nástrahy překonal a dotáhl své úsilí k oslnivému vítězství.
