Verner a Březina chybí. Krasobruslení hledá hvězdy a připravuje MS v Praze

Analýzu si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na konci března skončil v Bostonu světový šampionát krasobruslařů, po kterém američtí pořadatelé předali pomyslný štafetový kolík kolegům z Prahy. Turnaj zaznamenal velký divácký a komerční úspěch. Hala TD Garden, kde hrají domácí zápasy hokejisti místních Bruins v čele s Davidem Pastrňákem, pro potřeby krasobruslení snížila svoji kapacitu ze skoro 20 na 15 tisíc diváků a každý den hlásila vyprodáno. Všechna místa byla obsazena jak v nižších řadách, tak i ve vrchním prstenci obrovské arény.

K tomu přispěl nejenom velký zájem o sport ve Spojených státech, ale také dobrá práce organizatorů. Ti k pořádání turnaje přistoupili, jako by šlo o utkání NHL. Samotným závodům předcházela nápaditá prezentace účastníků, o přestávkách se diváci stávali svědky působivé show a předávání medailí doprovázel rozhovor s vítězi.

Komerční úspěch mistrovství je úzce spjat s vysokou návštěvností, ale není založen jenom na ní. Kromě příjmů od prodeje vstupenek velké výnosy přinesla realizace merchandisingového programu. Organizátoři připravili velkou kolekci oblečení a upomínkových předmětů s logem turnaje, která šla na odbyt. Kvůli tomu do rozpočtu přitekly další stovky tisíc dolarů.

Američtí pořadatelé nasadili laťku vysoko. To však jejich pražské kolegy strašit nemusí. Předseda Českého krasobruslařského svazu (ČKS) Stanislav Žídek má praxi s pořádáním velkých turnajů. Byl už šéfem organizačního výboru mistrovství Evropy v Ostravě v roce 2017. Loni Žídek s několika kolegy navštívil světový šampionát v Montrealu, kde zkoumal přípravy zevnitř a čerpal inspiraci. Letos do Bostonu kvůli zdravotním problémům sice nejel, ale i tak má zkušeností na rozdávání.

Nejlepší krasobruslaři a krasobruslařky planety zabojují o medaile 24.–⁠⁠⁠29. března příštího roku v pražské O2 areně. Pro tréninkovou plochu bude využito O2 universum v těsné blízkosti soutěžní haly. Rozpočet akce je zabezpečen, potřebnou dotaci dávno odsouhlasila i Národní sportovní agentura (NSA).

Největší otazník zatím visí nad programem mistrovství. Organizátoři slibovali odhalit ho na začátku letošního roku, ale pak posunuli prezentaci až na květen. Podle předběžných informací by měly turnaj uzavírat závody tanečních párů. Je logické, aby se soutěž v nejsilnější české disciplíně konala o víkendu, kdy do hlediště může zavítat největší množství diváků.

Prodej vstupenek také měl být spuštěn ještě v zimě, ale taktéž byl posunut na květen. Je otázkou, jak příchod letního horka ovlivní zájem o lístky ze strany fanoušků. Seznam Zprávy si chtěly promluvit o turnaji s předsedou organizačního výboru, ale Stanislav Žídek odmítl. Moc informací ohledně mistrovství zatím nejde najít ani na oficiálních webových stránkách, náhodný návštěvník se tam dočte jen několika úředních zpráv.

Marketingové tahy sice mají velký vliv na návštěvnost sportovních akcí, ale největším lákadlem pro fanoušky vždy zůstanou hvězdy. Nejlépe – domácí hvězdy. A to je obrovské manko dnešního krasobruslení v Česku. Po tom, co Tomáš Verner a Michal Březina vyměnili závodnickou kariéru za trenérskou, opravdové hvězdy mu zoufale chybí.

Odborníci tvrdí, že na vině je především nedostatek ledových ploch. V Česku nejsou oddíly, které by vlastnily svoje arény s umělým ledem. Většinou krasobruslaři trénují na městských zimních stadionech a dělí se o kluziště s hokejisty. Těch je mnohem víc, a proto pokračovatelé tradic Áji Vrzaňové a Petra Barny obyčejně dostávají méně komfortní časy. Musejí jít na led brzy ráno, nezřídka už od šesti hodin.

K dalším problémům českého krasobruslení se podle expertů řadí nedostatek kvalitních trenérů a malá členská základna. S posledním tvrzením se ovšem dá polemizovat.

Protokoly současných závodů Českého poháru v různých věkových kategoriích u dívek ukazují maximální stav, 35 účinkujících. Tady krasobruslení stále táhne. U kluků počet účastníků je pochopitelně menší – sedm až deset lidí v každé kategorii. Zde mnohem víc boduje hokej.

Spíš než o chybějící kvantitě je třeba mluvit o nedostačující kvalitě. V době, kdy na světové aréně zářili už zmínění Verner s Březinou, v závěsu za nimi dorůstala další generace českých krasobruslařů. Jiří a Matyáš Bělohradští, Petr Kotlařík, ti všichni měli pověst nadějných sportovců, kteří jednou jsou schopni vystřídat na pódiu starší kolegy. Bohužel ani jeden z nich nenaplnil svůj potenciál. Kotlařík nedokázal zvládnout čtverné skoky, bez kterých dnes závodit na světové úrovni prostě nejde. Bratři Bělohradští se v tichosti úplně vytratili ze scény.

Pokud doma talenty chybí, můžete je importovat. Hodně evropských zemí sází v krasobruslení na naturalizované cizince. Jsou to hlavně rodáci z postsovětských republik, většinou z Ruska. Tam se tento sport tradičně těší velké popularitě.

Český krasobruslařský svaz zaujímá v této otázce konzervativní postoj. Souhlasí s naturalizací jen v těch kategoriích, kde vlastní sportovci výrazně zaostávají. V posledních letech bylo zaznamenáno jen několik takových případů. Před dvěma lety Českou republiku na mezinárodních závodech začala reprezentovat italská sportovní dvojice Federica Simioli –⁠⁠⁠ Alessandro Zarbo. Po tom, co se rozpadlo duo juniorských mistrů světa Anna Dušková – Martin Bidař, v této disciplíně Česko zůstalo bez zastoupení.

Rozhodujícím faktorem bylo to, že Alessandro má maminku z Česka. Navíc pár trénoval v Itálii pod vedením Ondřeje Hotárka, kouče s českým původem. Doma se mladí krasobruslaři cítili upozaděni, změna sportovního občanství jim dávala smysl. Bohužel se ale rodákům z Milána v českých barvách zatím moc nedaří. Mistrovství světa se zúčastnili už dvakrát a ani jednou nepostoupili do volných jízd. V Bostonu nestartovali vůbec.

Mimochodem, Bidař se dnes snaží prorazit s novou, už čtvrtou partnerkou v řadě. Nově bruslí s Italkou Annou Valesiovou. Pokud se páru podaří splnit nominační kritéria, počet Italů v české reprezentaci ještě poroste.

Georgii Reshtenko závodící v kategorii mužů je jiný případ. Rodák z Petrohradu se přestěhoval do Česka spolu s celou rodinou, když mu bylo patnáct let. Absolvoval jazykové kurzy a začal studovat na gymnáziu v Praze. Zároveň se dál věnoval krasobruslení, které si oblíbil už v dětství. Když si mladý Rus uvědomil, že konkurence drží spíš pozadu, rozhodl se jednat.

„Přišel jsem na český svaz a řekl, že chci reprezentovat jejich zemí,“ vyprávěl Reshtenko svého času ruskému listu Sport-Express. „Ze začátku to vůbec nebylo jednoduché. Nikdo neměl ani slovo proti, ale ani nepomáhal. Všechna povolení a potvrzení jsem musel vyřídit sám, s rodiči. Na národních turnajích se rozhodčí snažili posunout Čechy nahoru, a mně stlačit dolů. Až když funkcionáři pochopili, že jsem opravdu nejlepší, situace se změnila.“

Dnes je dvaadvacetiletý Reshtenko jediným krasobruslařem v Česku schopným skákat čtverné skoky. Ovládá salchow a toeloop se čtyřmi otáčkami, snaží se zvládnout ještě rittberger. Svaz mu platí přípravu v Kalifornii, kde mladý sportovec trénuje pod vedením Michala Březiny. Ale zatím to nepomáhá českému mužskému krasobruslení získat si zpět ztracené pozice.

Ani jednou za tři roky se Reshtenkovi nepodařilo postoupit z krátkého programu do volných jízd. Na dvou posledních světových mistrovstvích byl 34. a 36. V Bostonu obsadil další nepostupové 31. místo, když dál jde vždy 24 nejlepších účastníků.

Relativně spokojení mohou být jen čeští tanečníci. Sourozenecké páry Daniel a Kateřina Mrázkovi, a Natálie a Filip Taschlerovi spolu trénují v italské Egně pod vedením kouče Mattea Zanniho. Svorně finišovali také v Bostonu: Mrázkovi obsadili 12. příčku, Taschlerovi skončili hned za nimi. Protože součet jejich umístění činí méně než 28, obě dvojice si zajistily místenky nejenom pro mistrovství světa v Praze, ale také na olympijské hry v Miláně 2026.

Jak je vidět, všichni nejlepší čeští krasobruslaři trénují v cizině. Na vině je už zmíněný nedostatek ledových ploch v Česku, chybí ale také dobří kouči. Starší generace českých trenérů, mezi něž patřili například František Pechar či Vlasta Kopřivová, se už práci na zimních stadionech nevěnuje. A mládí se do této branže buď moc nehrnou, nebo nemají potřebnou kvalitu.

Svaz se snaží domácí krasobruslařskou špičku všemožně rozvíjet. Už několik let pořádá v Česku kempy, které vede slavný americký trenér Rafael Arutjunjan. Osobní kouč olympijského vítěze Nathana Chena nebo dvojnásobného mistra světa Ilji Malinina přijíždí na pozvání svého dávného přítele Stanislava Žídka. Během několika dní provádí testy vybraných závodníků, ukazuje různá cvičení a vede tréninky na ledě.

Otázkou je, kolik se toho dá naučit během ani ne týdne. Z praktického hlediska mnohem efektivnější se jeví cesta, kterou se vydali čeští šermíři. Jejich svaz výrazně zainvestoval do zázemí a podepsal dlouhodobou smlouvu se známým italským odborníkem Giovannim Bortolasem. Teď šermířský guru bude sídlit v Praze, vychovávat talentované závodníky a rozvíjet mladé české trenéry. Účty za svou práci Bortolaso složí až za čtyři roky, po konci dalšího olympijského cyklu. Tohle se jeví jako promyšlený, koncepční přístup.

Tuzemské krasobruslení také zoufale potřebuje svoje zázemí. Ať už v Praze, Brně, Ostravě, Českých Budějovicích nebo kdekoli jinde. Vlastní základnu s kluzištěm, ubytovnou a jídelnou, kde by mohli přespávat a stravovat se přespolní sportovci. Kam by se dalo pozvat zahraniční odborníky, obklopit je mladými talenty, nabalit na ně progresivní české kouče. A už neplatit velké částky za pobyt a tréninky v cizině.

Jinak vážně hrozí, že příští mistrovství světa se stane obyčejným výkřikem ve tmě. Svátek skončí, potlesk utichne, reflektory zhasnou a české krasobruslení se zase ponoří do nudného šera. A všechno poběží dál jako dřív. To znamená nahodile a bez větší koncepce.