Velký příběh šílených Flander. Je to spíš válka než cyklistický závod

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Závod De Ronde (Cesta) se poprvé jel už v roce 1913 a pauzu měl jen během první světové války. Je symbolem sportu, cyklistiky, ale také vlámského nacionalismu. K čemu to přirovnat? V den konání se Belgičané chovají jako Američané v Den díkůvzdání nebo Super Bowlu.

Scházejí se celé rodiny. Buď se jdou všichni ven koukat, nejlépe na jeden z nejbližších kopců – hellingenů, nebo sedí doma a hodiny koukají na televizi. Kibicují, fandí a obdivují. Obdivují hrdiny, kteří bojují na vzdálenost kolem 270 km s krátkými, ale brutálními kopci, kluzkými kostkami, klikatými silničkami, někdy šíleným počasím, ale vždy se soupeři a sami se sebou.

Ronde van Vlaanderen je jednou z pěti monumentálních cyklistických klasik, závodů, které jsou slavné skoro jako Tour de France. Je zároveň nejdelší nepřetržitou sérií kteréhokoli klasikářského závodu.

Od roku 2004 je vedle mužského zařazován i závod žen. Nejstatečnější cyklistky pelotonu drkotají na kostkách ve stejný den jako muži, jen na kratší vzdálenosti.

Zatím šest mužů drží rekord v počtu vítězství. Po třech triumfech mají Belgičané Achiel Buysse, Eric Leman, Johan Museeuw a Tom Boonen, Ital Fiorenzo Magni a Švýcar Fabian Cancellara.

Závod vymyslel a založil spoluzakladatel sportovních novin Sportwereld Léon van den Haute.

V té době bylo zvykem, že vydavatelé novin a časopisů pořádali cyklistické závody jako nástroj podpory prodeje. Bylo to od začátku hodně nacionalisticky „vlámsky“ zaměřené. Na začátku 20. století se cyklistika v Belgii ocitla v krizi. Velodromy se zavíraly a národní šampionáty na silnici nebo dráze se přestaly pořádat. Do té doby hlavní belgický závod Lutych–Bastogne–Lutych se odehrával ve Valonsku na frankofonním jihu.

Podobnou akci potřebovali i Vlámové. A tak další spoluzakladatel, sportovní novinář Karel Van Wijnendaele, vymyslel trasu výhradně na vlámské půdě, aby se projelo co nejvíce měst a vesnic.

Závod Kolem Flander je jedinou klasikou, která se konala i za druhé světové války. Na území okupovaném Němci a v plné shodě s německým velením. Nacisté tehdy závod nejen povolili, ale také pomohli hlídat a zabezpečit trasu. Později to vedlo k mnoha obviněním z kolaborace. Sám Van Wijnendaele dostal doživotní zákaz novinářské profese. Ten byl naštěstí zrušen, když předložil dopis od samotného generála Montgomeryho, který potvrzoval, že během války ukrýval sestřelené britské piloty a chránil je ve svém domě.

První závod v roce 1913, kterého se účastnilo 37 jezdců, byl dlouhý 330 kilometrů a skončil na dřevěném velodromu. Po více než 12 hodinách v sedle vyhrál 25letý Paul Deman. Nebyla to snadná doba. Francouzské týmy zakazovaly svým jezdcům účastnit se vlámských akcí. Ale už brzy po válce si Flandry získaly popularitu a koncem dvacátých let se staly vrcholem cyklistické sezony.

Zprvu se závodníkům nesmělo nijak pomáhat, a ti proto jezdili s náhradními dušemi omotanými kolem ramen. Jen pláště vážily dvakrát tolik co dnes. Až koncem 50. let se pravidla začala podobat těm dnešním.

Ceny za první závod v roce 1913 přišly na 1100 belgických franků. Do roku 1935 se prémie zvýšily na 12 500 franků. Během válečných let se pak jako ceny rozdávalo téměř cokoli, co organizátoři sehnali – žiletky, vařiče, lahve vína či cyklistické vybavení. Dnes jsou prize money na mužský (i ženský) závod 50 000 eur (1,2 milionu korun) a vítěz bere 20 000 eur (skoro půl milionu korun).

273 km s 19 kopci – hellingeny – a 15 dlážděnými úseky budou v neděli pořádnou prověrkou pelotonu. Start je v Bruggách, do cílového Oudenaarde je to nejbližší cestou jen 50 km. Tak si asi umíte představit, jak je trasa krajinou pěkně namotaná. Pokud je ještě neznáte, učte se jména aspoň těch nejslavnějších „hellingenů“ (Kortekeer, Wolvenberg, Molenberg, Koppenberg… Poslední dva, ty nejslavnější, Oude Kwaremont a Paterberg, se zdolávají dvakrát v cílovém okruhu. Nejprve Oude Kwaremont 16 km od cíle a potom Paterberg 13 km. Tady se často rozhoduje závod.

Neuvěřitelné je, jak místní pečují o dlážděné úseky. Za jiných okolností by už byly dávno vyasfaltované, ale kvůli závodům je obce naopak udržují a rekonstruují tak, aby si udržely správný charakter. Takhle například v roce 2007 nechala zrekonstruovat radnice Oudenaarde úsek stoupání Koppenberg.

Někdy to jde skoro až za hranici uvěřitelnosti. Třeba slavné 400m stoupání na Paterberg bylo až do roku 1986 nezpevněné. Majitel místa, cyklistický nadšenec, tedy nechal cestu vydláždit, protože chtěl, aby závod probíhal kolem jeho domu. Udělal dobře, místo bylo okamžitě zařazeno do závodu a stalo se nedílnou součástí trasy.

Na rozdíl od děsivých úseků „pavé“ v závodě Paříž–Roubaix jsou tyto silničky ve výborném stavu, protože jsou součástí rušné dopravní sítě. Nejsou tak sice naprosto rozhodujícími místy závodu, ale mnoho místních „puristů“ je chce zachovat, neboť jsou symbolem vlámské krajiny.

De Ronde je velmi strategickým závodem, kde musejí týmy přemýšlet o tom, jak budou přivážet své lídry na čele pelotonu do úzkých silniček, zatáček, stoupání a dlážděných úseků. Tady je nutné neustále reagovat na nepředvídatelný vývoj. Vyhrávají tu ti, kdo vyznávají agresivní, útočný styl jízdy s tvrdými nástupy do prudkých kopců. Tady v klíčový okamžik zaspat nebo utrpět defekt může být smrtící.

Proto De Ronde nahrává specifickému typu cyklistů. Upřednostňuje výbušné jezdce, ale délka závodu zároveň vyžaduje nejvyšší úroveň kondice a odolnosti. Proto tu v nedávné minulosti vyhrávali docela velcí a osvalení chlapíci jako Tom Boonen, Alexander Kristoff, Fabian Cancellara, Kasper Asgreen nebo dvojnásobný a zároveň poslední vítěz Mathieu van der Poel.

I letos v neděli se čeká obří bitva.

„Svatou“ trojici budou jako hladoví vlci nahánět Brit Tom Pidcock, Slovinec Matej Mohorič, Francouzi Julian Alaphilippe, Valentin Madouas a další.

Z Čechů se v nedělním superzávodě představí jen dva muži - Zdeněk Štybar, který by měl být k ruce Australanovi Michaelu Matthewsovi ve stáji Team Jayco Alula a také mladý a talentovaný Mathias Vacek, jenž by měl podpořit ve stáji Trek - Segafredo dánského lídra Madse Pedersena

Američan George Hincapie jednou dobře popsal, co favority čeká: „Flandry se nepodobají žádnému jinému cyklistickému závodu na světě. Je to bezpochyby nejtěžší jednodenní cyklistický závod, jaký byl kdy vytvořen. Milion zatáček v kombinaci s dvaceti až třiceti strmými kopci a úzkými cestami, z nichž žádná nejde stejným směrem více než míli… Všechno se to smíchá, aby z toho vznikla válka na kole.“