Ve válce padlo přes 500 ukrajinských sportovců. Zemřela i ruská hvězda z Eura 2004

Výčet úspěchů padlých ukrajinských sportovců je enormní a listování jejich fotografiemi a příběhy nekonečné. Válka na Ukrajině zasáhla komunitu v každém sportovním odvětví. Sebrala životy ukrajinským sportovcům napříč věkem, pohlavím i statusem profesionálů či amatérů.

Ať už se jedná o dvojnásobného mistra Evropy ve vzpírání a držitele čtvrtého místa z olympiády v Riu v roce 2016 Oleksandra Pelešenka. Ten narukoval pár dní po začátku války a v minulém roce zemřel v bojích jako první ukrajinský olympionik.

Nebo to byl trenér boxu Mychajlo Korenovskyj, jehož usmrtil raketový útok na byt v Dnipru. Na videu, které těsně předcházelo jeho smrti, Korenovského čtyřletá dcera sfoukává svíčky na narozeninovém dortu.

Seznam padlých ukrajinských sportovců tvoří převážně muži padlí na frontě. Mezi oběťmi je ale i řada žen. Mimo jiné prvoligová fotbalistka, třicetiletá Viktoria Kotlyarová. Sportovkyni s její matkou na konci roku 2023 usmrtil zásah ruské rakety během rozsáhlého vzdušného útoku na Kyjev. Stalo se tak šest dní po její svatbě.

Všichni tři patří mezi padlé Ukrajince, kteří se věnovali sportu na vrcholové úrovni, byli registrováni ve svazech či měli titul ukrajinského mistra sportu. Tedy licence za splněnou výkonnostní normu.

Takových obětí je tři roky po plnohodnotné ruské invazi na Ukrajinu přes 500, jak uvedl ke konci minulého roku i server Eurasia Daily. Ostatně britské ministerstvo zahraničí už v červenci 2024 okolo olympiády v Paříži vykázalo 487 padlých ukrajinských sportovců.

Válka nevyhnutelně ochromila celý ukrajinský sport, byť ten se podmínkám staví vzdorně. Ukrajinská fotbalová liga se symbolicky přesně půl roku po začátku konfliktu v srpnu 2022 opět rozběhla. I když mnohé kluby musely přesunout své působiště a mezinárodní utkání hrají v zahraničí, jsou konkurenceschopné i v Evropě.

Drží se také menší sporty. Třeba mistrovství Ukrajiny v cyklistice se po roční pauze v roce 2022 v posledních dvou letech uskutečnilo znova.

Přesto je dopad války citelný i na současné sportovce. Loňská ukrajinská výprava na olympiádu byla nejmenší v historii od vyhlášení nezávislosti země v roce 1991. Her v Paříži se zúčastnilo jen 140 ukrajinských sportovců.

Nejde však jen o podmínky ukrajinských sportovců uvnitř samotné země. Ať už těch, kteří slouží na frontě, nebo těch, kteří pokračují ve svém zaměstnání. Specifické postavení v ukrajinské společnosti mají profesionální ukrajinští sportovci, kteří působí v zahraničí. Typicky se jedná třeba o fotbalisty.

Válečný stav je citlivý už jen pro samotné sportovce, konflikt je psychicky ovlivňuje na výkonnosti. Mnozí řešili dilema, zdali se vrátit do země a pomoci jí přímo, třeba rovnou na frontě, či ze země dostat své rodiny. Takto byli například velmi zainteresováni do dění v zemi bývalí hráči Slavie Taras Kačaraba či Maksym Talovjerov. Realitu bojů i každodenního fungování svých rodin a blízkých vnímali velmi silně.

Postoj samotných Ukrajinců vůči sportovcům působícím v zahraničí se liší. Zvlášť v souvislosti s ožehavou debatou okolo nového zákonu o mobilizaci. Ale i v návaznosti na některé sporné praktiky, jako například dočasné upírání konzulárních služeb pro Ukrajince v zahraničí, na které se vztahuje branná povinnost.

„Myslím, že záleží na tom, o jakého se jedná hráče,“ soudí expert na ukrajinský fotbal Andrew Todos a tvůrce specializované stránky Zorya Londonsk.

„Pokud jde o hráče, který odchází do velkoklubu v elitní evropské soutěži, většinou to lidé pochopí. Mají velký dosah a mohou ovlivnit veřejnou debatu v zahraničí, navíc mohou přispívat na různé dobročinné účely. Pokud ale jde o hráče, kteří zamíří do nižších soutěží, lidé se diví, jak je možné, že tito lidé mohou opustit zemi, zatímco někdo jiný nikoliv,“ dodává Todos.

Ze strany ukrajinské společnosti jsou v každém případě sportovní hvězdy jako Mychajlo Mudryk, Oleksandr Zinčenko nebo Vitalij Mykolenko vnímáni jako vzorní reprezentanti své země. Pomáhají šířit dobré jméno Ukrajiny a stejně tak i osvětu o konfliktu ve světě.

V tom má sport pro Ukrajinu stále velmi podstatnou úlohu. Fotbalisté jako Andrij Ševčenko či boxeři, třeba bratři Kličkové nebo Oleksandr Usyk, ale i tenistka Elina Svitolinová jsou s přehledem globálně nejpopulárnější a nejsledovanější hvězdy pocházející z válkou zmítané země.

Vitalij Kličko je už od roku 2014 starostou Kyjeva a stále jedním z nejpopulárnějších ukrajinských politiků. Jeho bratr Vladimir se hned v únoru 2022 zapojil do aktivní zálohy a jen za poslední týdny promluvil i na Mnichovské bezpečnostní konferenci a zúčastnil se i Světového ekonomického fóra v Davosu.

Ševčenko se Zinčenkem zase před rokem a půl uspořádali charitativní utkání na stadionu Chelsea Stamford Bridge na podporu Ukrajiny, kterého se zúčastnil třeba i Petr Čech. A Svitolinová si v zápasech nepodává ruku s ruskými protivnicemi.

Výrazně rozporuplnější obrysy má smrt známého sportovce na druhé straně konfliktu. V bojích na konci minulého roku zahynul někdejší ruský reprezentační obránce Alexej Bugajev.

Jeho cesta na frontu přitom reflektuje odvrácenou povahu konfliktu na Ukrajině. Bugajev byl ve 22 letech jedním z nejlepších ruských hráčů na Euru 2004 a mohl mít před sebou velkou kariéru.

Nicméně kvůli problémům mimo hřiště a alkoholismu Bugajev skončil s fotbalem už v 29 letech. Po kariéře se dostal do velkých dluhů, které řešil za hranou zákona. A před rokem byl zadržen s balením mefedronu a odsouzen do vězení na devět a půl roku za distribuci drog.

„Byl to špičkový obránce, ale alkohol ho zničil. Nacházeli jsme ho na opravdu hrozných místech. Byla to nemoc,“ prohlásil o něm někdejší ruský reprezentační záložník Dmitrij Tarasov.

Už před vyřčením verdiktu ale Bugajev řekl svým příbuzným, že do vězení nepůjde. Místo toho využil možnosti, kterou mu předložil ruský stát – a někdejší fotbalista se tak rozhodl narukovat do války na Ukrajině. A tam po několika měsících zahynul. Jeho tělo zůstalo na místě konfliktu, už nebylo možné jej dopravit zpět do Ruska.

Ruští sportovci se obecně k válce vyjadřují zřídkakdy, pokud vůbec. Na začátku konfliktu ještě bylo možné zaznamenat některé vzdorné hlasy, postupem času ale drtivá většina z nich ustala.

Jednou z nejvýraznějších postav, které stojí na pomezí, je třeba světová tenisová sedmička Daniil Medveděv. „Jsem pro mír. Soucítím se všemi ukrajinskými hráči i tím, čím si procházejí,“ řekl před dvěma lety. Od té doby však situaci výraznějším způsobem nekomentoval. Na olympiádě v Paříži ale patřil mezi hrstku sportovců původem z Ruska či Běloruska, kteří byli přizváni na hry v pozici „individuálních neutrálních sportovců“.

Naopak mnozí ruští sportovci jsou spíše využíváni jako prostředek propagandistické mašinerie. Je těžké si představit, že by si hokejista Alexandr Ovečkin někdy v brzké době vyměnil profilovou fotografii na instagramu. Na ní vedle forvarda Washingtonu Capitals stojí jeho dlouholetý osobní přítel Vladimir Putin. A podobně třeba krasobruslař Jevgenij Pljuščenko patří mezi zaryté podporovatele války.