V rychlosti 70 km/h padlo třicet jezdců. Co může za tragické srážky cyklistů

Během závodu nastaly nejméně dva momenty, kdy muselo každého zamrazit. Poprvé když jeden jezdec skončil na zemi dva metry od betonového odtokového kanálu. Kdyby spadl dolů a narazil hlavou na překážku, mohl být konec.

Podruhé, když ve sjezdu z Col du Rosier v rychlosti 70 km/h lehlo nejméně 30 jezdců hlavního pelotonu. Jeden z favoritů Julian Alaphilippe vletěl do lesa, „omotal“ se o strom a výsledkem je prasklá lopatka, dvě zlomená žebra a pneumotorax. Zda se vrátí do sedla na Tour de France, je ve hvězdách. Další jezdec si zlomil čelist, další klíční kosti. Snad ani nejde o to, že nehoda vážně ovlivnila výsledek závodu, ale že to mohlo dopadnout mnohem hůř.

Od roku 2011 zemřeli kvůli srážkám nebo nepozornosti při velkých profi závodech tři jezdci. V roce 2019 osudově narazil do betonového kanálu Bjorg Lambrecht na Tour okolo Polska. 22letý Belgičan byl považován za vycházející hvězdu. Jeho 25letý krajan Antoine Demoitie se srazil v roce 2016 na Gent Wevelgem s dalšími cyklisty a pak do něj ještě najela motorka. A v roce 2011 zemřel ve sjezdu při Giru další Belgičan Wouter Weylandt.

Ale byly i nehody, kdy k tragédii scházelo málo, podobně jako nyní na Lutychu. Na Tour kolem Polska 2020 srazil ve spurtu Nizozemec Dylan Groenewegen krajana Fabio Jakobsena – ten málem vykrvácel. Belgičan Remco Evenepoel ve stejném roce na Okolo Lombardie přeletěl zídku, spadl do rokle a zlomil si pánev. Brit Chris Froome během Dauphine 2019 narazil ve sjezdu do zdi a zlomil si stehenní kost.

Na vině je několik faktorů. Jedním z nich může být stále se zvyšující rychlost cyklistů. Vítěz závodu Paříž–Roubaix, který se jede skoro po rovině, ale má 30 kostkových úseků, jel průměrnou rychlostí 46 km/hod. Ve sjezdech pak jezdci dosahují i 100 km/hod rychlostí. Dále jsou to nečekané překážky na silnici, různé zpomalovací elementy, které jsou tam primárně kvůli autům.

Hlavní se však zdá nedostatečný respekt mezi jezdci a snaha tvrdě závodit od prvního kilometru. Ale co s tím?

UCI nyní začala shromažďovat databázi nehod, aby studovala příčiny a následky. Mimo jiné se soustředí na rostoucí množství dopravních překážek určených ke zpomalení motorových vozidel, které jen zvyšuje riziko srážky a zranění cyklistů během závodů.

Razantní opatření přitom udělala už před rokem, kdy zakázala ve sjezdech takzvanou pozici „super-tuck“, kdy se jezdci ze sedla posunuli na rámovou trubku, nalehli na řídítka a radikálně tím snížili těžiště. Sami jezdci to většinou kritizovali jako planý výstřel, který nic neovlivní. Ostatně při „super-tucku“ bylo v minulosti zaznamenáno minimum nehod.

Při závodech dnes prakticky na všech kritických místech před překážkou zpomalující provoz stojí policista nebo pořadatel, který mává žlutým praporkem. Už to ale skončilo tak, že jezdci srazili i jeho. Na Lutych–Bastoň–Lutych se však stalo ještě něco jiného – jednoho takového pořadatele všichni bezpečně objeli, pak však jezdci stejně narazili do druhé překážky, která byla ještě schovaná za tou první.

Jedna z hlavních stále se opakujících výzev je volání po větším respektu a ohleduplnosti mezi jezdci. Řešilo se to i nyní po hromadném pádu na Lutychu. Někteří jezdci vinili kolegu Jérémyho Cabota z týmu TotalEnergies. Sám Cabot, který si při pádu zlomil nadvakrát klíční kost, se však ohradil na Twitteru, že incident proběhl jinak a byl jen nešťastnou souhrou okolností.

„Jezdec za mnou narazil do mne, když jsem byl úplně vpravo na silnici za jezdci Bora-Hansgrohe. Nebylo tam místo pro dva, moje kolo narazilo do jezdce přede mnou, nebyl čas brzdit… Nastal chaos… ve zlomku sekundy.“ Cabot zdůraznil, že sám nikdy neuváženě neriskoval. „Můj tým TotalEnergies a lidé, kteří jsou mi blízcí, vědí, kolik času trávím v zadní části balíku, abych se vyhnul nebezpečí… Nikdy jsem nebyl horká hlava. Nikdy nejsem poslední, kdo brzdí. Nikdy.“

Romain Bardet z DSM, který při nehodě obětoval své umístění, aby pomohl Alaphilippovi, pak ještě objasňoval Cabotův příspěvek. „Jérémy se ocitl ve špatnou dobu na nesprávném místě. Jsem dalek toho, abych vynášel soudy o tom, kdo je zodpovědný za pád, vlny v balíku, rychlost, povrch vozovky,“ řekl Bardet.

Brit Tom Pidcock z Ineosu ale jasně označil za viníka jezdce TotalEnergies, aniž by specifikoval kterého, a tvrdil, že při průjezdu pelotonem příliš riskoval. „Ten chlápek z TotalEnergies riskoval svůj život a životy všech ostatních, když se snažil projet zezadu dopředu. Upřímně to nebyl dobrý krok,“ řekl Pidcock.

Bardet navrhl, aby všichni jezdci měli odpovědnost jeden za druhého, když se tlačí na pozici v přední části skupiny. Akce vpředu pak může mít vážné důsledky pro jezdce vzadu. „Ta havárie mě nutí přemýšlet o našich společných povinnostech předcházet nehodám, jako je tato, které mohly skončit tragicky. A o respektu, který si jako jezdci musíme navzájem prokazovat,“ napsal Bardet na sociálních sítích.

Řada zkušených jezdců už delší dobu hovoří o nedostatku respektu v moderním pelotonu, přičemž mladší jezdci jsou zjevně připraveni hodně riskovat a bojovat o co nejlepší pozice v pelotonu. Dnes jsou v pelotonu také všude kamery. Dřív si to závodníci vyříkali mezi sebou, někdy i možná nevybíravě. Dnes však zkušenější závodník, který chce sjednat respekt, ještě schytá kritiku, že si dovoloval a ohrožoval ostatní.

Bardet na Lutychu nakonec obětoval své vlastní šance a pomáhal Alaphilippovi, než dorazili záchranáři. „Velmi jsem se o Juliana bál. Spadl jsem na stejnou stranu a viděl jsem ho tři metry pod sebou. Řekl mi: Nemůžu se hýbat, nemůžu se hýbat. A stále nikdo nepřicházel,“ popisoval Bardet situaci francouzské rozhlasové stanici RMC. „Zkoušel jsem volat lidem, ale auta byla zablokovaná, trvalo to věčnost. Tohle jsou opravdu scény, které v cyklistice nechcete.“

Seznam Zprávy požádaly o názor trenéra silniční reprezentace Tomáše Konečného. „Já si myslím, že rychlostí to není. Ta už je na limitu dlouho. Ale je tu něco jiného. Velký mediální tlak na jezdce, tlak od týmů, závodníci se snaží prosadit za každou cenu a peloton je pak celkově nervóznější,“ vysvětlil Konečný. „To hlavní je, že chybí vzájemný respekt. Riskuje se, kde se nemá, peloton je nervózní, na vozovkách je víc překážek, retardéry, ostrůvky, ty tu nervozitu ještě zdvojnásobí. Je třeba si uvědomit, že to je jejich zaměstnání a může to mít za následek konec kariéry. Dřív si závodníci respekt vydobyli svými výsledky, snažili se neshodit lídra. Dnes je to pryč, za každou cenu se chce vyhrávat. Za mne to moc řešení nemá,“ uzavřel Konečný.

Následkem jsou pak strašlivé pády, zranění a i dlouhodobé výpadky cyklistů ze závodů.