V Podkrkonoší možná vyrůstá mistr světa. Biatlon má v genové výbavě

Český biatlon prožívá po dlouhém období velkých úspěchů střízlivější časy. Několik velkých hvězd odešlo do sportovního důchodu a zejména tým mužů je dnes v přestavbě. Šéf českého biatlonu Jiří Hamza se ale domnívá, že ve výchově talentů jsme na dobré cestě. Na místa Koukalové, Vítkové, Moravce či Šlesingra se už teď tlačí mladí.

Na nedávno skončeném mistrovství světa juniorů v americkém Soldier Hollow se Česká republika umístila mezi národy na 2. místě se čtyřmi medailemi, z toho třemi zlatými a jednou bronzovou. K tomu 4., 5., 6., dvě 8. a dvě 13. místa. Hamzův optimismus má tedy reálný základ.

Pravdou ale je, že jednou z nejtěžších věcí ve vrcholovém sportu, biatlon nevyjímaje, je úspěšný přechod z juniorů k dospělým. A Česká republika, přes všechno snažení, není Norsko. A nikdy nebude…

„Při výběru těch nejtalentovanějších závodníků máme úplně jiné výchozí podmínky než lyžařské velmoci. V Norsku jede na předsezonní závody 100 závodníků a z toho 70 z nich je schopno závodit ve Světovém poháru. Nemusejí tudíž v juniorech tolik tlačit na výsledky, ale mohou s nimi v klidu pracovat. My potřebujeme z deseti závodníků vybrat pět. To jsou prostě jiná čísla,“ zamýšlí se Hamza.

Na druhé straně je dnes téměř vše exaktně změřitelné, a proto lze i u našich talentů velmi dobře odhadovat, jak jsou a budou dobří. „Letos se stal juniorským mistrem světa 22letý Jonáš Mareček. Medaile z předchozích mistrovství má i výborný střelec Ondřej Mánek (19 let). A nedávnou mládežnickou olympiádu ve Finsku vyhrál velký talent Petr Hák (18 let). „Jeho maminka i tatínek jsou slavní biatlonisté, Petr má velký potenciál,“ pochvaluje si Hamza.

Z těch starších jmenujme Jakuba Kociána (21 let), který má také dvě medaile z předchozích juniorských mistrovství světa, dále Mikoláše Karlíka (22 let) a Jakuba Štvrteckého (23 let). Nebo Tomáš Mikyska (21 let), to je velký talent, jezdil už i svěťák, ale přetrhl si křížový vaz. Jsou to kluci, kteří jsou absolutní špičkou v juniorech, což je předpoklad, aby mohli jezdit špičku ve chlapech.

Mezi děvčaty je největší nadějí Tereza Voborníková (21), která teď přivezla dvě medaile z USA. Dále třeba Tereza Jandová (21), Gabriela Masaříková (19) nebo nejmladší Dominika Lejsková.

Jeho posledním a dosud asi nejlepším výsledkem je zlato ve sprintu na březnovém Evropském olympijském festivalu mládeže ve finském Vuokatti.

„Vyhrál jsem sprint na 7,5 km a získal stříbro ze smíšených štafet. Tahle olympiáda mládeže, to je zatím můj největší úspěch. Už to bylo na konci sezony, byl jsem lehce unavený, nedával jsem na sebe takový tlak a bez toho tlaku to šlo možná líp,“ popisuje.

Ona absence tlaku byla možná klíčem k dobré střelbě. Petr Hák trefil všech deset terčů, povedla se mu i někdy problematická „ležka“ a také běžecký čas patřil k nejlepším. Teprve za ním skončili velcí soupeři – Ital a Francouz (s výjimkou Norů ve Finsku byly všechny evropské země).

Jaké má oblíbené disciplíny? „Logicky sprint, protože v něm ujedu nejvíc kilometrů na jednu střelbu. A nejmíň individuál, kde se chyby ve střelbě trestají nejpřísněji. Ale rád mám i hromadný závod, protože jedu v kontaktu a rád se při tom zmáčknu. Stíhačka je podobná,“ říká naděje českého biatlonu.

Talentovaný mladík začínal podobně jako mnoho biatlonistů před ním. Nešel hned ve stopách rodičů olympioniků (maminka Eva je mistryní světa), ale nejprve závodil v běhu na lyžích. Teprve od 15 let se přiklonil k biatlonu, když se rozhodl, že půjde na sportovní gymnázium. Rodiče prý za to nemohli, byla to jeho vůle, i když byli samozřejmě rádi. „Do 15 let jsem byl spíš běžec a biatlon byl až vedlejší. Jednou dvakrát jsem jako kluk vyhrál mistrovství republiky a vždy mne bavila spíš klasika. Teď už mám radši bruslení,“ říká Petr, který už byl s biatlonem kromě Finska na Slovensku, letos i v USA na mistrovství světa juniorů a také v Norsku a Švédsku, kde trénoval.

Nyní začíná klukovi z Mrklova u Vrchlabí velmi důležité období. Od příští sezony přechází do juniorské kategorie. Možná ho už čeká i mistrovství světa juniorů, ale nebude to mít se staršími soupeři určitě jednoduché. „Je to dost zlomová kategorie, navíc budu za rok maturovat. Hodně lidí v tomto období končí a já jsem zvědavý na sebe, jak se na jaře příští rok rozhodnu,“ vysvětluje český talent.

Společně s trenérem Jindřichem Šikolou, který trénoval už i Markétu Davidovou nebo Veroniku Vítkovou, ho čeká hlavně další pilování střelby. „Běh se vždycky nějak dá, vždy je kvalitní a dřít běžky mne baví. Ale se střelbou je to ošemetné. Proč? To kdybych věděl, tak střílím dobře,“ směje se a připomíná, že podobně to měli i oba rodiče. Také, podobně jako on, rychle běhali a někdy si to pokazili ve střelbě. „Klíčem k dobré střelbě je hlava. A samozřejmě trénink, který spočívá v dlouhých hodinách, které trávíme takzvanou suchou střelbou. Biatlonisté tak trénují třeba i doma – cvakají a střílí naprázdno.“

A v čem je ještě biatlon jiný než „hlaďařina“, jak říkají běhu na lyžích? „V biatlonu nemůžete jet naplno jako v běhu. Zvolit tempo je pro nás alfa a omega.“

Ještě než začne naplno s tréninkem, má teď po náročné a dlouhé sezoně volnější období, kdy dohání i školu. Jinak zatím běhá, k tomu přidává lehkou posilovnu a už se těší také na kolo. Začátkem června pak začne jezdit na kolečkových lyžích.