Tvář českého esportu. Vypadá jako Kratos, ale umí nosit i kravatu

Zdeněk Ledvina je zajímavou postavou nejen české esportové scény. Významně se zasloužil o to, že je dnes esport na různých úrovních vnímán jako jedna z mnoha podob sportu, prostě nová disciplína.

Pravdou je, že všichni to tak ještě neberou, ale to je často úděl nových sportů. Vzpomeňme si na snowboarding, florbal nebo MMA. „Kriminálníky“, co se v kleci pokoušejí jeden druhého zabít všemi prostředky, vnímal na začátku jako čestné sportovce málokdo. Dnes plní turnaje v MMA haly o desetitisícových kapacitách a zvažuje se zařazení nejtvrdšího z bojových sportů na olympiádu. Chce to prostě čas, ale chce to také práci.

Zdeněk Ledvina ví o práci ve prospěch esportového hnutí i o MMA hodně.

Odkryjme karty už na začátku.

Zdeněk Ledvina, místopředseda České asociace esportu a vedoucí esportového oddělení na pražské FTVS, není počítačový maniak. Počítačové hry nehraje, a je-li do něčeho doopravdy zapálený, pak je to sport.

Začínal jako fotbalový brankář. Ne tak jako my, co jsme neuměli kopat, tak nás postavili do brány. Na brankové čáře to dotáhl docela daleko, stejně jako v dalších sportech. To je pro něj ostatně typické. Hráčům počítačových her možná stačí říci, že Zdeněk Ledvina byl jako brankář Viktorie Žižkov i postavou ve FIFA 2001. Pro fotbalisty a ostatní je pak třeba vysvětlit, že tým Viktorie Žižkov hrál na přelomu tisíciletí nejvyšší českou fotbalovou soutěž a také evropské poháry a Zdeněk Ledvina byl třetím brankářem Viktorky. Proto jeho jméno figurovalo v tehdejší verzi e-fotbalu, tedy ve hře FIFA 2001.

Ale profesionální fotbalista se z něj nestal. „Dostal jsem tenkrát od Ivana Horníka nůž na krk – buď profesionální smlouva ve Viktorce, nebo vysoká škola. No a já jsem chtěl na vejšku,“ vzpomíná. A s fotbalem skončil.

Pochopitelně neskončil se sportem jako takovým. Věnoval se nejrůznějším disciplínám, mimo jiné působil jako vodní záchranář a někdy v té době si díky spolužákovi z vysoké školy poprvé vyzkoušel bojové sporty. Nejprve thajský box, ale nakonec jej zlákala ta vůbec nejtvrdší podoba bojových sportů a skončil v kleci.

Na scénu českého MMA vstoupil ještě v době, kdy byl tento dnes vysoce sledovaný sport v podstatě v plenkách, ale dokázal v něm zanechat velmi výraznou stopu. Jako bojovník se stal amatérským mistrem světa, později respektovaným trenérem a kvalifikovaným rozhodčím.

Stál u zrodu asociace MMAA, která je dnes v České republice na poli amatérského MMA respektovanou autoritou. V roli organizátora a propagátora tehdy kontroverzního sportu odvedl v průběhu let hodně práce. „Od začátku jsme se snažili vylepšit reputaci MMA v očích veřejnosti a myslím, že se to docela povedlo.“ Nepopírá, že v počátcích českého MMA se v klecích pohybovali i chlapci s ne právě ukázkovou minulostí. „Je to fakt, tak to prostě bylo.“ Dnes ale rád poukazuje na to, že v současnosti jsou špičkou a také budoucností českého MMA spíš chlapi, kteří studují vysokou školu a na ulici se určitě neperou.

Z výše popsaného už se dá tušit, že kdo vidí zápasníky MMA výhradně jako hory svalů s posunutým prahem bolesti a prázdnou hlavou, u Zdeňka Ledviny bude zklamán. I když možná jen částečně, protože hora svalů tenhle chlap rozhodně je. Jak to má s citlivostí na bolest, není radno zkoušet, naproti tomu zkoušek prokazujících inteligenci má bývalý zápasník za sebou opravdu hodně.

Vystudoval nejprve Husitskou teologickou fakultu, k čemuž má poměrně zajímavé vysvětlení. „Jediná nabízela obor zaměřený na sekty a církve. Já mám střední policejní školu a tenkrát jsem si ještě myslel, že budu kriminalista se zaměřením na tuto oblast. Ale to se nikdy nestalo.“ Nadále se pohyboval ve sportovním prostředí, tak vystudoval ještě Palestru (Vysoká škola tělesné výchovy a sportu) a posléze management sportu a sportovní právo na Evropském ústavu práva a soudního inženýrství. V současné době se věnuje doktorskému studiu na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (FTVS UK) se zaměřením na esportové prostředí. Komentuje to lakonicky. „Vzdělání jsem nikdy nepodceňoval.“

V tuzemsku se zasloužil o vybudování systému vzdělávání trenérů MMA a významně se na tomto poli prosadil i v zahraničí, kde se stal šéfem komise vzdělávání světové federace MMA. To už logicky spolupracoval s FTVS UK, kde působí dodnes. Jeho specializací už však není MMA, ale esport. A to bude chtít další vysvětlení.

V roce 2019 slavil PlayStation 25 let a v České republice natáčel dokument o čtyřech nejúspěšnějších hrách svojí historie. K těm rozhodně patří série God of War a jako ideálního představitele Kratose, kultovní postavy počítačových her, si tvůrci filmu vybrali Zdeňka Ledvinu. Spoře oděn, avšak s mečem pak několik dní běhal po lesích Vysočiny a američtí filmaři byli nadšeni.

Taková akce samozřejmě nemohla uniknout pozornosti hybatelů české esportové scény, a když se ukázalo, že Kratos ve skutečnosti není ani tak herec, jako spíš zkušený sportovní diplomat, oslovil Ledvinu šéf České asociace esportu Lukáš Pleskot. Slovo dalo slovo a pro vznikající spolupráci byly stanoveny dva cíle. Navenek rehabilitace esportu v očích české veřejnosti, uvnitř esportu pak celková kultivace prostředí včetně vybudování vzdělávacího systému založeného na zkušenostech odborníků různých profesí a specializací.

Pro Zdeňka Ledvinu to byla výzva, z jeho pohledu měl totiž esport s MMA hodně společného. Nový sport, mnohými nahlížený skrz prsty… „Hlavně tam ale byla ta potřeba budování systému vzdělávání,“ připomíná. Dnes mimo jiné organizuje ve spolupráci s FTVS a Českou asociací esportu kurzy trenérů esportu, stojí za projektem Gsport ligy univerzit a s ministrem pro digitalizaci Ivanem Bartošem se jezdí do světa učit, co může esport a gaming přinášet současné společnosti.

„Počítačové hry jsou dnes v celosvětovém měřítku top atraktivním průmyslem. A Češi mají velkou šanci se v něm prosadit, například vývojáři počítačových her už tu hrají pomyslnou první ligu,“ upozorňuje.

Nepřehlíží rizika, která tato problematika nesporně přináší, podobně jako kdysi v MMA ale vidí i v počítačových hrách obrovský potenciál. „Bránit se tomuto trendu nedává smysl. Je třeba se mu přizpůsobit a brát si z něj to pozitivní,“ říká Ledvina. Schopnost posouvat věci tím správným směrem se mu rozhodně nedá upřít.