Trump a sport. Kdysi zničil ligu, teď řeší Síň slávy i fotbalové MS

Druhé funkční období Donalda Trumpa je zatím docela hektické: celní válka s hlavními obchodními partnery, zásahy proti migrantům, Národní garda v ulicích měst, neúspěšné úsilí zastavit ruskou agresi na Ukrajině atd.

Přesto se americký prezident zvládá výrazně angažovat i ve sportu. Ať exekutivními příkazy (jedním z prvních byl zákaz účasti transgender sportovců na amerických soutěžích), návštěvami různých akcí, od Super Bowlu po tenisový US Open, nebo komentáři na své sociální síti Truth Social.

Zvláštní místo v jeho programu pak má fotbal. Ten tradiční, jemuž se v zámoří říká soccer. Neboť příští rok budou USA společně s Kanadou a Mexikem hostit světový šampionát za rekordní účasti 48 týmů.

Historicky je to akce, která není s politikou provázaná úzce a přímočaře jako olympijské hry, ale příští turnaj se zřejmě stane výjimkou. Podle všeho bude poprvé od roku 1934 představitel pořadatelské země jednou z nejvýraznějších postav mistrovství. Ano, prvenství drží Itálie za časů Benita Mussoliniho (na jeho vliv doplatil i nakonec stříbrný československý tým).

Předzvěstí věcí příštích se 22. srpna stala tisková konference v Bílém domě, jedna z dosud nejbizarnějších. Donald Trump přišel s červenou kšiltovkou, na níž se vyjímal nápis, že měl ve všem pravdu, a v doprovodu šéfa FIFA Gianniho Infantina.

Oznámil, že losování MS se uskuteční 5. prosince nikoli v Las Vegas, jak bylo původně zvažováno, nýbrž ve washingtonském Kennedy Center. Právě proto, aby se ho mohl zúčastnit. Před novináři mluvil o největší sportovní události všech dob a rýpl si do Mexika a Kanady, kde se bude hrát 26 z celkových 104 zápasů. „Nechal jsem jim také kousek,“ prohodil.

„Dal jasně najevo, že to bude jeho mistrovství. Bude to MAGA World Cup,“ komentoval Trumpovo vystoupení web The Athletic. „Infantino mohl termín a místo losování oznámit sám, kdykoli a kdekoli, třeba na tiskové konferenci nebo na instagramu. Ale přenechal scénu Trumpovi, navíc mu do rukou dal trofej pro mistry světa.“

Americký prezident rád řeší i věci, které nejsou v jeho pravomoci. Zřejmě nedokáže odolat pokušení projít se po minovém poli sportovně-kulturních válek. Jako v případě výzvy klubům Washington Commanders (NFL) a Cleveland Guardians (MLB), ať se vrátí k historickým názvům Redskins, resp. Indians, kterých se nedávno vzdaly po kritice ze strany původního obyvatelstva i některých významných sponzorů.

Známá je také Trumpova snaha dosáhnout toho, aby dvě velké – a kontroverzní – postavy baseballové historie, Pete Rose a Roger Clemens, byly uvedeny do Hall of Fame.

Rose byl z MLB doživotně vyloučen v roce 1990. Kvůli tomu, že jako manažer Cincinnati Reds sázel na svůj tým, což se přirozeně nesmí. I když se neprokázalo, že by vydělával na prohrách klubu nebo průběh zápasů ovlivňoval, automaticky tím přišel o možnost být vybrán do Síně slávy.

Rose je mj. rekordmanem v počtu odpalů za kariéru (4256) a několikrát žádal MLB o rehabilitaci, vyhověnu mu však nebylo. Loni zemřel, ve věku 83 let.

Trump naléhal na jeho omilostnění už během prvního mandátu, Roseho dokonce označil za amerického hrdinu, ale bez úspěchu. Věci se začaly měnit teprve letos, kdy šéf ligy Rob Manfred oznámil, že bývalá hvězda posmrtně získá právo být uvedena do Síně slávy nejdříve v roce 2028. Přiznal, že při rozhodování vzal v úvahu i prezidentův postoj.

Clemensův případ je trochu jiného druhu. Jeden z nejlepších nadhazovačů historie (v MLB působil mezi roky 1984 a 2007) zářil v éře steroidů a růstových hormonů a jeho jméno se při vyšetřování objevilo v tzv. Mitchellově zprávě, na základě svědectví kondičního trenéra. Proto podobně jako vrstevníci Barry Bonds nebo Sammy Sosa neuspěl ani v jednom z deseti hlasování.

Naposledy směl usilovat o místo v Síni slávy v roce 2022, ale bylo pro něj jen 65,2 procenta novinářů z Baseball Writers’ Association of America. Nutné jsou tři čtvrtiny hlasů.

Teď má vše v rukou speciální komise složená z bývalých hráčů, manažerů, sportovních historiků a reportérů.

„Měl by být uveden do Síně slávy, HNED!“ napsal Trump koncem srpna na Truth Social. S tím, že nechce, aby se věc podobně jako v Roseho případě řešila až posmrtně. „Nikdy nebyl pozitivně testován a vždy taková obvinění odmítal.“

Symbolické je, že Clemensův případ ho začal zajímat až ve chvíli, kdy se s bývalým nadhazovačem potkal na golfu. Tedy při své nejoblíbenější kratochvíli.

Ke sportu jako takovému měl ale blízký vztah vždy a počátkem 80. let se právě sport měl stát místem, kde se mladý newyorský developer Donald Trump promění v nejslavnějšího amerického milionáře.

Nejprve upínal naděje k NFL, nejsledovanější zámořské lize. Údajně blízko byl k převzetí klubu Baltimore Colts, nakonec z transakce sešlo.

Neuspěl ani při dalších pokusech, proto se v roce 1983 rozhodl vstoupit do nově založené United States Football League (USFL). To byl docela zajímavý projekt. USFL se hrála od března do července, aby nalákala fanoušky, kterým americký fotbal po skončení sezony NFL chybí. Většinou ve stejných městech, kde tím pádem byli k dispozici i zkušení reportéři a vhodné stadiony.

Trump za šest milionů dolarů koupil New Jersey Generals. Splnil si tím první sen – vlastnit profesionální klub na největším americkém trhu. Navíc v době, kdy se newyorským týmům Jets a Giants v NFL příliš nevedlo.

Vše se od té chvíle točilo kolem něj. Tiskové konference pořádal v Trump Tower, kostýmy pro roztleskávačky navrhovala manželka Ivana a stejně jako později v politice chrlil megalomanské plány, superlativy i kuriózní nápady. Například sliboval, že na Manhattanu postaví Trump Stadium pro 80 tisíc diváků a že šampioni NFL a USFL budou pravidelně hrát o Galaxy Bowl.

Štědře investoval do hráčů, kteří ho nejen kvůli tomu měli rádi. Těšilo je i to, že po zápasech se nemusejí bavit s novináři. Neoblíbené činnosti se totiž s radostí ujímal sám Trump. Před kamerami a mikrofony se vždy cítil komfortně, média využíval často a rád.

„Kdykoli se v novinách objevil článek odvolávající se na dva zdroje blízké vedení USFL, mohli jste si být jisti, že prvním zdrojem je Trump a druhým rovněž,“ popsal tehdejší zvyklosti americký publicista Jon Wertheim v knize Glory Days.

Trump se stal nejhlasitějším aktérem USFL, ale jeho cílem nebylo excelovat v této soutěži. Vnímal ji pouze jako způsob, jak se do NFL dostat oknem, když dveře mu nikdo nechtěl otevřít.

První plán se opíral o představu, že USFL časem vyroste a velký rival usoudí, že než se dále přetahovat o hráče, fanoušky, sponzory a prostor v médiích, bude užitečnější obě ligy spojit. Podobně jako NHL v roce 1979 přibrala čtyři týmy z WHA v čele s Edmontonem Oilers. Tím by se původní investice klubových majitelů zhodnotila nejméně dvojnásobně.

Druhou variantou bylo zažalovat NFL za porušování antimonopolních pravidel a dosáhnout vysokého odškodnění, což by zlepšilo i případnou vyjednávací pozici při debatách o fúzi.

Trumpovi více imponoval nápad číslo 2. Aby se však dal realizovat, bylo nutné přesunout USFL na podzim, postavit ji proti NFL. Ostatní majitelé se toho báli, ale newyorský podnikatel je přesvědčil, že nový termín jim přinese větší publicitu, více peněz za prodej televizních práv (sliboval smlouvy v hodnotě stovek milionů dolarů) i lepší vyhlídky na úspěch u soudu.

„Kdyby bůh chtěl, aby se (americký) fotbal hrál na jaře, nestvořil by baseball,“ zněl jeho oblíbený bonmot.

Postoj nezměnil ani po auditu poradenské firmy McKinsey, která dospěla k závěru, že v nejbližších letech by USFL měla zůstat u jarního termínu a zaměřit se na ekonomickou stabilizaci.

Nakonec se mu podařilo dotlačit ligu k rozhodnutí, že je čas vyrazit do boje. Poslední zápas USFL se odehrál v červenci 1985, pak si soutěž měla dopřát více než roční pauzu a znovu měla ožít na podzim 1986. Ideálně po vyhraném sporu.

Ostře sledovaný soud se konal v New Yorku a USFL žalovala konkurenta, že si monopolizuje televizní vysílání, sponzorské smlouvy i přístup na stadiony. Za to požadovala náhradu ve výši 1,69 miliardy dolarů.

Pře trvala 42 dní a na jejím konci zazněl verdikt, že NFL skutečně zneužívá dominantního postavení na trhu. Soudce však přihlédl k tomu, že USFL se už rok nehraje a od počátku je ve ztrátě, proto neutrpěla žádnou velkou újmu. Odškodnění vyčíslil částkou $3. Slovy: tři dolary.

Soutěž tím pochopitelně zanikla, stejně jako Trumpův klub. NFL o žádný nový tým nestála, pouze si od konkurence přetáhla nejlepší hráče a trenéry. „Měli jsme skvělou ligu a skvělou myšlenku, ale pak jsme umožnili Donaldovi převzít vedení, a to byla naše smrt,“ okomentoval smutný konec USFL Jerry Argovitz, majitel klubu Houston Gamblers.

Za tři roky se jméno Donalda Trumpa poněkud nečekaně do profesionálního sportu vrátilo.

V USA tehdy začala být populární cyklistika, zejména díky úspěchům Grega LeMonda na Tour de France, a skupina promotérů usoudila, že nastala ideální chvíle zorganizovat etapový závod, který by jednou mohl konkurovat slavným evropským podnikům.

K úspěchu potřebovali nejen peníze, ale také mediálně známou osobnost – a obě podmínky splňoval právě Trump. Nebylo těžké ho přemluvit, aby se stal hlavním sponzorem. V podstatě stačilo navrhnout, že ambiciózní závod se bude jmenovat Tour de Trump.

První ročník se konal v květnu 1989 na východním pobřeží, měl deset etap a končil v Atlantic City, před Trumpovým kasinem. Ve startovním poli byli vedle domácí špičky i sovětští reprezentanti včetně olympijského vítěze a mistra světa Vjačeslava Jekimova, v další sezoně se představil také slavný východoněmecký spurtér Olaf Ludwig.

To bylo i naposledy, kdy závod nesl původní název.

V létě 1990 Trump od spolupráce odstoupil, protože začal mít finanční problémy a dostal se na pokraj bankrotu. Navíc se veřejně řešil rozvod s manželkou Ivanou, což přinášelo další negativní publicitu. Ostatně už v první sezoně provázely Tour de Trump občanské protesty – s podobnými hesly jako dnes.

Později se jeho jméno ještě několikrát objevilo v souvislosti s různými profesionálními kluby, měl údajně mít zájem o Floridu Panthers (NHL) nebo Buffalo Bills (NFL).

Zůstal však věrný golfu. Po finanční krizi v roce 2008 začal skupovat hřiště a dnes jich vlastní nebo provozuje dvě desítky po celém světě, od USA po Indonésii a Spojené arabské emiráty.