Článek
Ital překonal nedávný oficiální rekord Brita Dana Bighama 55,548 km, ale také nejlepší výkon všech dob 56,375 km, který dosáhl v roce 1996 Chris Boardman. Tehdy to však bylo v pozici a na kole, které současná pravidla Mezinárodní cyklistické unie (UCI) nepovolují. Proto nemohl být tento výkon považován za oficiální světový rekord.
Zároveň to však měl být „rekord“, jenž nikdy nebude překonán. Teď ale překonán byl, navzdory vyššímu posedu Itala. Jak je to možné? Přispělo k tomu hned několik faktorů.
Zaprvé Gannova skvělá kondice a mimořádné tělesné parametry – 193 cm výšky a hmotnost 82 kg. Pak již zmíněná doslova kosmická technika a oblečení. Rekordní, přísně aerodynamické vybavení stálo přes 75 000 eur, to je závratných 1,8 milionu korun. Také vycizelovaná taktika i aerodynamická pozice jezdce. A konečně speciální podmínky pro vrcholný výkon včetně ultrarychlého Tissot velodromu ve švýcarském Grenchenu 450 m n. m.
Pojďme se na ten mimořádný výkon podívat podrobně. Ganna překonal dosavadní rekord Bighama opravdu výrazně. Jenže to má háček. Brit ten svůj, starý ani ne dva měsíce, vlastně zajel „jen“ jako test na následující pokus Itala.
Brit byl klíčovou součástí Gannova technického týmu. Testoval vybavení a podílel se na vývoji speciálního časovkářského kola Pinarello Bolide F HR, vyrobeného technologií 3D tisku.
Za vším stál odborník na aerodynamiku
Bigham sám je výborným časovkářem z prokontinentálního týmu, ale zároveň výkonným inženýrem v Gannově týmu Ineos Grenadier. A konečně je i jedním z největších odborníků na aerodynamiku a aerooptimalizace v cyklistice. Jak uvedl odborný web Cyclingnews, Bigham byl strůjcem plánu na překonání vlastního rekordu.
Brit poslední měsíce intenzivně pracoval mimo jiné na tom, aby snížil Gannův CdA neboli koeficient odporu vzduchu. Za cíl určil neuvěřitelně nízké číslo 0,15. Tento koeficient, který se vyčísluje v metrech čtverečních, je vlastně definicí toho, jak snadno vzduch obtéká povrch předmětu. Ovlivňují to dva faktory – tvar předmětu, ale i materiál na jeho povrchu.
Gannovo nastavení pro rekordní pokus bylo prakticky stejné, jako měl v srpnu Bigham. Lišilo se jen Italovo sedlo a pedály. Rám, kola, pláště, kliky, řetěz, převodník a pastorek zůstaly stejné. Významně vylepšena byla jediná věc – hnací ústrojí. Společnost Muc-Off vyvinula nové mazadlo, které mělo přidat výkonu kolem 20–25 metrů. Zdá se to málo, ale zahrňte to do mozaiky další desítky technologických vychytávek. Všechno se sčítá, a z pár metrů tak mohly nakonec být stovky metrů.
První certifikované kolo z 3D tiskárny
Pojďme se podívat podrobněji na kolo označené logy „Top Ganna“ (odkaz na slavný Top Gun) . Připomíná to pohled do laboratoří NASA.
Model Pinarello Bolide F HR 3D vznikl, jak už z názvu vyplývá, ve spolupráci s 3D tiskařskou společností Metron Advanced Equipment. Byl vytištěn Gannovi na míru 3D tiskárnou. Nikoli však z karbonu, jak by mnozí očekávali, ale z vysoce pevné slitiny skandia-hliníku a hořčíku.
Stal se zároveň prvním aerodynamickým kolem vytištěným 3D tiskárnou, které bylo v souladu s parametry určenými UCI. Cena? Údajně 33 000 eur (přes 800 000 korun).
To není zdaleka vše. Na zakázku byl technologií 3D vytištěn i speciální časovkářský kokpit (řídítka integrovaná s představcem) od dceřiné společnosti Pinarella MOST, která se zabývá komponenty. Cena se mohla vyšplhat až na 20 000 eur (490 000 korun).
Převodník se 64 zuby
K tomu přidejte speciální krytá karbonová dráhová kola od Princeton CarbonWorks, dlouholetého dodavatele Ineos Grenadier. Byla navržena pro nový rám a jejich cena je údajně 8 000 eur za pár (skoro 200 000 korun). Jen pro představu, jak tu byla aerodynamika dotažena na nejzazší hranici – mezi předním kolem a vidlicí byla mezera pouhé 2 mm.
Zajímavé je, že se tým odborníků rozhodl místo obvyklých galusek nasadit pláště Continental GP 5000 TT, široké 23 mm s lehoučkými latexovými dušemi. Hladký povrch švýcarského velodromu ze sibiřského smrku umožnil údajně i vyšší tlaky, než je obvyklé u silničních kol.
Ganna použil pro pokus o rekord 170mm speciální aerokliky Wattshop Cratus od Bighamovy firmy na aerokomponenty. Zatímco vpředu měl Ital podle webu CyclingTips impozantně velký, aerodynamicky zakrytovaný převodník s 65 zuby (běžné silniční převodníky mívají 53 zubů), vzadu použil 14zubý pastorek stejné řady. I s řetězem to vše přišlo na 1 250 eur (více než 30 000 korun). Celé hnací ústrojí nakonec dostalo speciální vrstvu snižující tření od britské značky Muc-Off.
Středová složení kol se neobešla bez „superrychlých“ keramických ložisek. Avšak bez těsnění, která běžně brání pronikání prachu do ložisek. Prach a nečistoty ložiska časem zpomalí, za jednu hodinu jízdy v uzavřené hale je to však bez těsnění o pověstný chlup rychlejší.
Ložiska kol namazali Gannovi mechanici olejem, nikoli klasickým tužším mazivem.
Ital použil také speciální oblečení a helmu. Jel v kombinéze Bioracer Katana a přes tretry měl aeronávleky od stejné značky. Cena se odhaduje na nějakých 8 000 eur (skoro 200 000 korun). Samozřejmě měl časovkářskou helmu Kask Mistral se speciálním hledím.
Speciální taktika
To byly technologické vychytávky, jen ty by ale ke skvělému výkonu nemusely stačit. Pro překonání rekordu bylo velmi důležité stanovit i taktiku jízdy. Klíčové bylo odhadnout správnou kadenci – počet otáček šlapání za minutu. Bigham spočítal, že Ganna bude k překonání rekordu potřebovat průměr alespoň 96 ot./min. Ital ale nakonec překročil průměr 98 ot./min.
Ganna však netočil od začátku do konce stejnou kadenci. Brit mu i vzhledem k náročné předchozí sezoně poradil, aby jel první půlhodinu konzervativně, tedy pomaleji, s nižší kadencí. Bylo to ovlivněné i teplotou na stadionu na začátku pokusu, a to 27 stupňů. Pro Gannu bylo důležité, aby udržoval tělesnou teplotu pod kontrolou. Prvních deset kilometrů tak měl průměr pouze 54,5 km/h. Po dvaceti kilometrech zrychlil na 55,32 km/h a tempo stále zvyšoval.
Ganna musel jet rovněž optimální dráhu. Ta je vyznačena na Tissot velodromu černou (vnitřní) a červenou (vnější) čárou, které jsou od sebe vzdálené asi metr. Čím by jel Ital blíž té červené, tím by ujel víc metrů. Červená čára je na velodromu o 5,7 m delší než černá. Ale…
Výsledná vzdálenost při hodinovce se nevypočítává na základě přesné dráhy jezdce, ale počtem dokončených kol vynásobených oficiální vzdáleností na kolo, což je na švýcarském velodromu 250 m. Ganna se proto musel držet blíž černé čáře. Jenže i to mělo háček. Zkuste to na vratkém časovkářském speciálu v rychlosti téměř 57 km/h.
Vidíme, že si rekord vyžádal obrovské nasazení a finance. Připočtěte pronájem velodromu, cestovní náklady a stovky hodin strávených výzkumem. Těžko by to bylo možné bez entuziasmu a podpory britského miliardáře sira Ratcliffa, majitele stáje Ineos, díky jejíž „laboratoři“ se rekord zrodil.
