Článek
Australský Wollongong přivítal velmi silný časovkářský peloton. Z favoritů tu chyběl jen domácí Rohan Dennis. Favorité byli poskládáni na samém konci startovní listiny a vypadalo to na fantastické vyvrcholení. Také bylo. Jenže jiné, než si asi kdo uměl představit. Zklamání známých jmen bylo obrovské.
Cyklistika zažila další zemětřesení. 25letý Tobias Foss, tento dosud „neznámý“ Nor, nevyhrál zatím v dospělém pelotonu jediný velký mezinárodní závod. Snad jen on sám a nizozemský super tým Jumbo-Visma věděli, co všechno v něm dřímá.
Přitom to není až takový nazdárek, dal už o sobě vědět. Před třemi lety zvítězil na Tour de l’Avenir. Největší závod pro mladé jezdce v poslední době vyhrál takřka vždycky někdo, kdo pak za pár let zazářil v těch největších soutěžích. Jen namátkou: Nairo Quintana, Esteban Chaves, Miguel Angel Lopez nebo vítězové Tour de France Egan Bernal a Tadej Pogačar.
Mám pocit, jako bych snil. Nevěřím tomu. Je to neskutečné.
V následujícím roce 2020 Fosse podepsala již zmíněná silná stáj Jumbo-Visma a mnozí už zbystřili. Hned v dalším roce začal Foss úřadovat, dojel 9. v celkovém pořadí na Giru. Žádnou etapu sice nevyhrál, jel vlastně nenápadně, ale místo v první desítce bylo velkým úspěchem.
Letošek až do Austrálie naopak moc vydařený neměl. Jarní přípravu měl Foss dobrou, ale pak na přípravném etapovém závodě Coppiho a Bartaliho spadl a udeřil se do hlavy. Byla to hrozná rána a Foss si doteď myslí, že to způsobilo i jeho matný výkon na Giru. Teď už ale září.
„Mám pocit, jako bych snil. Nevěřím tomu. Je to neskutečné,“ řekl Foss v cíli časovky ve Wollongongu. „Měl jsem silné nohy. Po závodech v Kanadě jsem věřil, že moje forma je dobrá. Ale výsledek je lepší, než jsem si kdy dokázal představit.“
Zato zklamání dvou favoritů na vítězství, Stefana Künga a Remca Evenepoela, bylo očividné. Nevěřili, kdo je dokázal porazit. Přitom Küng až do posledních chvil 34 km dlouhé časovky vedl. Ale nakonec znovu, jako už tolikrát na světových závodech, zůstal poražený.
Dva okruhy kolem přímořského Wollongongu 50 km na jih od Sydney nebyly vůbec snadné. Profil se neustále houpal nahoru a dolů, do toho hodně technických zatáček a vítr. „Celou časovku jsem musel neustále tlačit. Bylo to velmi technické a složité. Snažil jsem se jezdit rychle kopce a ve sjezdech pak srovnat dýchání. Koučování bylo vynikající. Připravili jsme se dobře,“ řekl Nor.
Jaká měl vůbec od sebe očekávání? „Doufal jsem, že pojedu do první desítky, možná dokonce pětky. Teď jsem mistr světa a budu moci rok nosit duhový dres. To je velmi mimořádné,“ řekl mistr světa.
Foss už získal v minulosti tři tituly na norském šampionátu, ale nyní je prvním Norem, který vyhrál časovku na mistrovství světa (i prvním, který kdy stanul na pódiu). Je dalším důkazem, jak v dnešním Norsku pracují s talenty i v jiných než zimních sportech. Norům se začalo mimořádně dařit v atletice, teď mají mistra světa v časovce a v rozvojovém norském týmu Uno-X (kde dříve působil i Foss) číhají na svou příležitost další mladíci.
Když s Fossem tým Jumbo-Visma podepisoval v roce 2020 na dva roky smlouvu, bylo to po skutečně náročných prověrkách. Stáj už tehdy počítala s tím, že Nor bude všestrannou posilou, která obstojí jak v kopcích, tak v časovkách. A to se teď potvrdilo.
Když Foss přestupoval, dobře věděl, co dělá, protože stáj Jumbo-Visma je pověstná tím, že má ve World Tour jeden z nejlepších programů na rozvoj talentů.
Mladý muž začínal závodně s biatlonem a v letní přípravě jezdil na mtb. Ve 13 si poprvé vyzkoušel silniční kolo. Už tehdy se zajímal o cyklistiku i proto, že bydlel kousek od jiné norské hvězdy pelotonu Edvalda Boassona-Hagena a pravidelně sledoval Tour de France.
Dodnes hodně čerpá i z komplexní přípravy. Jako každý správný Nor jezdí v zimě na běžkách, kempuje v divoké přírodě, rád si vyrazí kolem domovského Lillehammeru na skialpy a zvládá to i na bruslích s hokejkou.
A jeho největší přání? Jednou vyhrát Tour de France. Teď v Austrálii k tomu udělal první krok.
