Zatraceně talentované dítě. Brenda, 15 let, začala vítězit mezi ženami

Brenda Fruhvirtová. Pokud jste ji ještě nezaregistrovali, dobře si to jméno zapamatujte. Je jí 15 let a začátkem května jsme ji představili v projektu Seznam Zpráv Sportovní talent roku českým čtenářům jako největší tenisovou naději posledních let. Tahle blondýnka byla tehdy na 377. místě a chystala se vtrhnout do světa dospělého ženského tenisu.

Dnes, o čtyři měsíce později, vyhrála další dva ženské dospělé turnaje, takže má letos už čtyři, a na žebříčku vystoupala do první 300, kde je suverénně nejmladší.

Ještě důležitější však je, jakým způsobem poslední utkání vyhrála. Na turnaji ITF ve švédském Danderydu kousek od Stockholmu minulý týden v pěti utkáních prohrála jediný set. Nejprve porazila Američanku Bourguignonovou, pak Norku Eldeovou, Řekyni Sakellaridiovou, Dánku Samavatiovou a v nedělním finále smetla 6–1 a 6–3 bývalou světovou třiadvacítku Barthelovou z Německa.

„Chce se dostat co nejvýš, těžko říci v číslech, protože to je závislé na výsledcích na velkých turnajích. Prostě co nejdál,“ říkal nám tehdy před pár měsíci její otec Hynek Fruhvirt. „Myslím, že toho v juniorkách už moc neodehraje, už tam ani hrát nechce. V jejím případě to je dobře, bude dělat to, co chce, a to je základ,“ dodal.

Tatínek Fruhvirt to přesně předpověděl. A Brendě se ten průlom za čtyři měsíce podařil. Asi ještě lépe a rychleji, než tušili největší optimisté.

Jaká je?

Hodně cílevědomá, klidná a komplexní hráčka. Ví, co dělá a proč to dělá. Nedělá věci zbytečně. To je její hlavní rys. Má dobré mentální nastavení, silnou psychiku, jen tak něco ji nerozhodí. Při zápasech mají všechny hráčky stres, ale u ní je minimální. „Brenda je bojovník a ví, co se na kurtu bude dít. Má hru pestrou, dokáže hrát z obrany i z útoku a dokáže hru tvořit. Nehraje jen jeden styl,“ popisuje otec.

Musíme připomenout, že není sama, velmi často má vedle sebe o dva roky starší, podobně talentovanou sestru Lindu.

Brenda vás překvapí, jak má věci srovnané v hlavě. Ví, že ve velkém tenisu hrají nejvíc roli zkušenosti a pak fyzická síla. Proto se se sestrou obě snaží postupovat rozumně. Vědí, že často hrozí zranění a nejvíc jich v tomhle období pochází právě z tréninku fyzičky. Proto Brenda pracuju jen s vlastní vahou a využívá služeb kondičních trenérů.

K slavným tenisovým hvězdám kolem sebe má rozumný respekt, ale určitě z nich nemá strach. A také vlastně nemá žádný vzor. „Ani ne… My se tak nějak mezi nimi pohybujeme odmala, přijde nám to normální. Na Laver Cupu v Praze jsme si jednou moc hezky popovídali s Rogerem Federerem, ve Wimbledonu pak se Serenou Williamsovou. Ale každý se stará o sebe, jde si sám za svým. Jsem ráda, že jsme na to se ségrou dvě,“ vyprávěla Brenda nedávno webu Olympu.

Chodí do školy Bohumila Hrabala v Libni, ale jen na zkoušky, protože musí mít individuální plán. Pomalu se chystá na Obchodní akademii na Praze 8, kam už chodí její sestra Linda. Do toho piluje jazyky. Angličtinu umí plynule a ve škole se učí francouzsky. Sestra Linda dělá ještě španělštinu, ta láká i Brendu.

Ráda cestuje. Nejvíc se jí líbí Evropa – Itálie, Chorvatsko, Francie… Pak Amerika, tam jezdí nejradši na Floridu, ale byla už i v New Yorku. Před pár lety pak vyhrála cestu na Australian Open do Melbourne a tam se jí rovněž moc líbilo.

I Petr Pála, de facto kapitán ženské tenisové reprezentace a v Česku dlouhodobě jeden z největších odborníků na ženský tenis, souhlasí, že se Brenda řadí mezi největší naděje českého tenisu. „Cesta do první světové stovky je ale ještě dlouhá a hrbolatá,“ upozorňoval na jaře Pála. „Je důležité, aby se lepšila jako hráčka, a to i s ohledem na to, že stále ještě probíhá její tělesný vývoj. Z mého pohledu je určující, kde bude za tři roky.“