Článek
Čtyřicetiletá žena, která za svou kariéru vyhrála 23 grandslamů a 319 týdnů trůnila na čele žebříčku WTA, určovala od roku 1999 až do dneška ženské tenisové dění. Měla talent a fyzický fond od Boha. Její osobnost mnohonásobně přesáhla tenisové prostředí. Stala se světovou celebritou, jejíž hlas má váhu, ať už jde o dění kolem tenisu, práva žen, nebo rovnoprávnost ras.
Ale i tato velká hráčka nezřídka ukázala temné stránky. Hádat se a zuřit umí stejně dobře, jako bušit do balónků. Proslula záchvaty vzteku na kurtu i mimo něj, křikem, urážkami rozhodčích, rozbitými raketami a nefér obviňováním, že si na ni dovolují jen proto, že je žena. Někdy předváděla móresy zpovykané hvězdy.
Opravdu si myslím, že šampion není definován svými výhrami, ale tím, jak se dokáže zotavit, když padne.
Jejím typickým výstupem bylo finále na US Open 2018, kde prohrála s Naomi Ósakaovou. Byla tehdy penalizována za porušení kodexu a i sám trenér Patrick Mouratoglou nakonec přiznal, že ji neoprávněně koučoval ve druhém setu. Serena tehdy dostala pokutu celkem 17 tisíc dolarů.
Pojďme však skokem do závěru její bohaté kariéry. I pouhé poslední tři roky jsou vlastně impozantní, ačkoli to s ní bylo jako na houpačce.
Když se v roce 2020 vrátila po mateřské dovolené, vyhrála svůj první titul ve dvouhře jako matka na ASB Classic 2020. Byl to historický průlom, protože se stala první ženou v profesionální éře s alespoň jedním titulem za čtyři desetiletí.
Na US Open byla nasazena jako č. 3 a nakonec postoupila až do semifinále, kde prohrála s Victorií Azarenkovou. Další historický průlom, tedy raději hned dva. Bylo to první setkání dvou matek v grandslamovém semifinále a zároveň se Serena stala první hráčkou v historii, která se dostala do semifinále Grand slamu a US Open za čtyři desetiletí.
Zranění, zranění, zranění
Pak se hrálo odložené French Open 2020 a tam zaznamenala slavná Američanka ještě jeden mezník, bohužel ne už tak příjemný. Odstoupila kvůli zranění a poprvé od roku 2006 se tak nedostala do finále Grand Slamu.
Ale nebyla by to Serena Williamsová, kdyby se snadno vzdávala. Následující rok zahájila na Yarra Valley Classic, kde opět odstoupila kvůli zranění pravého ramene. Ale na Australian Open, jako nasazená 10, už byla znovu připravená.
Nakonec prohrála až v semifinále s Naomi Ósakaovou. Před ní porazila dvě „těžké“ váhy – 2. nasazenou Simonu Halepovou a 7. Arynu Sabalenkovou. Na tiskové konferenci po zápase se jí ptali, zda se už loučí s tenisem a odchází do důchodu. Odpověděla s typickou bojovností: „Kdybych se někdy rozloučila, nikomu bych to neřekla.“
V květnu odehrála svůj 1000. zápas v kariéře, ale v červnu utrpěla další zranění – během prvního setu v prvním kole Wimbledonu nešťastně uklouzla a musela v slzách odstoupit z turnaje. V srpnu pak předčasně skončila i na US Open 2021, tentokrát kvůli zranění nohy. Propadla se na 41. místo na světě, což bylo její nejhorší umístění za posledních 15 let.
A pak propad pokračoval. Letos v březnu 241., nakonec až 1204. Málokdo by býval vsadil na to, že se ještě vrátí na kurty. Byla mezitím hodně společensky aktivní, propagovala film o svém otci King Richard a objevila se mimo jiné i na předávání Oscarů.
Jenže potom to znovu zkusila – teď v červnu na Eastbourne International, kde zvládla první i druhé kolo s Tunisankou Ons Džabúrovou. Na začátku příštího týdne by měla vstoupit i do wimbledonského šampionátu, kam dostala divokou kartu.
Wimbledon, to je vůbec pro Serenu velká kapitola. Vyhrála ho sedmkrát. Naposledy se bez ní nebo bez sestry Venus konal v roce 1996. Víte, kdo tehdy zvítězil? Legendární Steffi Grafová, byl to její sedmý a poslední titul.
„Opravdu si myslím, že šampion není definován svými výhrami, ale tím, jak se dokáže zotavit, když padne,“ řekla jednou a přesně jí to charakterizuje. Kdyby si to nemyslela, tak teď není na Wimbledonu.
Možná jejím posledním.
