Už kouzlím na kurtu. Menšík o hodnotách i normálním týpkovi Djokovičovi

I nedělní dopoledne trávil na prostějovském kurtu. „Aspoň odpoledne mám volné,“ našel si Jakub Menšík čas na rozhovor pro Seznam Zprávy. V něm potvrzuje, že mentální stránka je jeho velkou předností. Devatenáctiletý tenista má za sebou průlomovou sezonu.

Český daviscupový reprezentant, někdejší dvojka juniorského světového žebříčku, využil výjimku pro mladé hráče ke startu na turnaji v Dauhá, kde se poprvé v kariéře probojoval do finále. Připsal si řadu skvělých skalpů, ikonickému Djokovičovi sebral set. Dostal se do první padesátky světového žebříčku, zahrál si na olympiádě a je jedním ze dvou kandidátů na cenu pro Nováčka roku na okruhu ATP –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ tím druhým je Číňan Šang Ťün-čcheng. O vítězi ankety rozhodnou sami tenisté.

Zkrátka fůra nevšedních zážitků, nejen o nich sympatický mládenec vyzrále vypráví. A to rok ještě nekončí. Před Vánoci bude startovat v Saúdské Arábii na Turnaji mistrů pro osm nejlepších tenistů světa do 21 let.

Rozhovor pomáhala domluvit vaše máma Kateřina. Hlídá, aby vás média nezahltila?

To taky, ale hlavně mi hlídá kalendář, všechny schůzky a termíny, aby toho nebylo moc, abych na nic nezapomněl. Není to jen o médiích, ale také o sponzorech, abych dodržel všechno, co jsem slíbil. Potřebuji někoho, kdo mi to pomůže zorganizovat. Mamka vše pohlídá. A taťka zase organizuje vše, co souvisí s cestováním. Pomáhá také s tenisovými analýzami, takže rodiče jsou součástí mého týmu a moc mi pomáhají.

Je fajn se obklopit lidmi, které znáte celý život a věříte jim.

To je nejdůležitější.

Jak zvládáte mediální povinnosti? Líbí se mi, že nemluvíte v klišé.

Rozhovory mi nedělají problémy, vím, že to souvisí s tím, co dělám. Byl jsem na to připravený. Rád se podělím o své zážitky. Baví mě to.

Jak moc má devatenáctiletý muž zaplněný diář? Kupa povinností?

To teda! Teď jsem měl dovolenou, jsem nabitý energií. Byl jsem v Dubaji s rodinou. Nemyslel jsem na tenis, to bylo hlavní. Přes rok se s rodinou moc nevidíme, tak jsem rád, že jsem s nimi mohl strávit čas. Ale ke konci roku bylo povinností dost. A teď před začátkem nové sezony, přípravou, taky.

Dostal jste se letos do světové padesátky. Je tento průlom odměnou také pro vaše rodiče, kteří vás formovali?

Určitě. S rodiči mám skvělý vztah. Vždy mě podporovali v tom, co dělám, nejen v tenise. Dokázali mě navést na správnou cestu. Když jsem se začal věnovat profesionálně tenisu, byli pro a jen mi pomáhali. Je to neskutečná odměna i pro ně. Jsou součástí týmu a hlavně jsou to velcí fanoušci.

Když jsem viděl video, váš krásný oficiální medailonek před startem na Turnaji mistrů hráčů do 21 let v Džiddě, jako první mě napadlo, jak na vás musí být rodiče pyšní. Nejen díky skvělé angličtině, ale vyzrálosti a také vaší cestě.

Když se to natáčelo, věděl jsem, že to vyvolá velký dojem. Pěkně udělané. Nechci mluvit za rodiče, ale je vidět, že jsou spokojení a rádi, že dělám, co mě baví. Když vidí, kam už jsem to dotáhl, určitě jsou moc pyšní.

To oni vás přivedli v Prostějově k tenisu?

Bydlím v ulici, kde hned přes cestu jsou tenisové kurty. Když mi byli tři roky, chodil jsem se tam dívat. Stál jsem u plotu a koukal jsem, jak si pinkají děcka. Začal jsem s tenisem, který mě nadchl nejvíc. Dělal jsem i atletiku, florbal, ale vždy jsem měl nejblíž k tenisu.

Jak moc rodiče kladli důraz na vzdělání? Maturitu jste zvládl udělat letos během sezony, to musel být frkot.

Velice náročné období i vzhledem k zranění ruky, ale aspoň jsem měl čas na učení. Všechno jsem podřídil maturitě. Už jsem měl zkušenost, že všechno zlé je k něčemu dobré, když jsem měl před čtyřmi lety zlomenou nártní kůstku. Dva měsíce jsem nemohl hrát, tak jsem začal spolupracovat s mentálním koučem Draganem Vujovičem. Využil jsem nechtěnou pauzu k tomu, abych se něco nového naučil a mentálně se posunul. Hodně mi to dalo, těžím z toho dodnes a s mentálním trenérem stále spolupracuji.

Čím nejvíc vám prospívá?

Není to jedna věc, je to komplexní trénink, spolupracujeme čtyři roky. Neřešíme jen tenis, ale také životní situace. Někdo řekne, že je to blbost, ale já si myslím, že je to chyba. Mentální stránka je v životě i tenise veledůležitá součást.

Je důležitý pro vás v životě plán B?

Kdybych nemohl hrát tenis z jakýchkoli důvodů, tak bych na vysokou šel. Ale nemyslel jsem na to, v hlavě jsem měl teď jen tenis. Od začátku střední školy. Byl jsem rád, že jsem ji vůbec dodělal. Škola mě bavila, ale neměl jsem na ni tolik času, bohužel jsem nemohl být ve studiu stoprocentní.

Jaký obor by vás bavil nejvíc?

Nejblíž jsem měl ke sportu, zůstal bych u něj. Pohyb mě baví. Ale také by mě zajímal management, finanční gramotnost. Třeba po tenisové kariéře, ale nevím, jestli se mi bude chtít navázat na studium.

Do kolotoče ATP tour jste naskočil v šestnácti. Dospěl jste za tři roky rychleji? Nemám pocit, že si povídám s devatenáctiletým člověkem.

To mi říká spousta lidí, to nechci znít namyšleně. I spolupráce s mentálním trenérem mi dodala nějaké roky. Díky němu jsem byl schopný zvládat životní situace, průlomy, zlomy. Bylo to pro mě nové, ale věděl jsem, jak reagovat. Někdo si řekne, že je v šestnácti letech extrém být na profesionální úrovni, ale pro mě je to teď už normální.

Nezníte namyšleně, ale zdravě sebevědomě. Je to nutnost v tenisové branži mezi vlčáky?

Je to individuální sport, sebedůvěra musí být. Sebevědomí je velice důležité, ale pokora a respekt k soupeři především.

Co bylo, nebo ještě je, nejtěžší? Otevřel se vám celý svět, hodně času trávíte po hotelích a letištních halách.

Všechno bylo pro mě nové. Potkalo mě to v šestnácti letech, studoval jsem, musel jsem to skloubit se školou. Nejdřív jsem jezdil po Česku, pak po Evropě, potom po světě. Když jsem odjel na týden, zdálo se mi to jako dlouhá doba. Potom na dva týdny. A teď je to tak, že ani tři měsíce nemusím být doma. Život po hotelích mi nevadí. Jsem mladý, cestování mě neskutečně baví, rád poznávám nová místa. Jeden týden být v Číně a druhý v Americe je prostě krásné. Hrát tenis na nejvyšší úrovni mě baví, nemám s tímto životem vůbec problém.

Žijete svůj sen.

Přesně tak.

Jaké místo vás nejvíc okouzlilo?

Rád se vracím do Austrálie. Před mou profesionální kariérou to byl můj nejoblíbenější turnaj. Jak jsem tam doletěl, viděl tu přírodu, počasí a mentalitu lidí, tak je fakt super. Jiný svět.

Hodně tenistů si stěžuje na nabitý kalendář, že je to zápřah na fyzické i mentální zdraví. Jak unikáte od tlaku výsledků, obhajování bodů?

Tenis je v tomto specifický. V týmových sportech mají sezonu také dlouhou, ale tohle je extrémní. Deset a půl měsíců v roce objíždí tenista turnaje, jestli chce hrát na nejvyšší úrovni. Ještě v listopadu se dohrává Davis Cup. Času na odpočinek moc není. Je to takto prostě nastavené. Někomu vyhovuje jet durch kalendář, týden co týden turnaje. Já na to úplně nejsem. Po čtyřech turnajích už nemám takovou chuť jako na začátku. Snažím se v průběhu roku si dávat prodloužené víkendy, pauzy. Vypnu na tři dny, klidně budu doma. Dokáže mě to nastartovat a pak jsem připravený na další část sezony. Na turnajích mám svůj tým, obklopuji se skvělými lidmi. Mohu přijít na jiné myšlenky. Tyhle způsoby mi nejvíc pomáhají.

A taky hrajete na bicí. Ještě víc mě zaujalo, že se věnujete kouzelnictví. Mám si představit karetní triky?

Byl to můj koníček, ale když jsem deset měsíců pryč, tak bicí nenajdu všude. Vždycky jsem chtěl hrát na nějaký hudební nástroj a bicí mi přišlo nejvíc cool. Karty si můžu dát do kapsy. Ke kouzelnictví jsem se dostal tak, že na mou oslavu narozenin přišel kouzelník Tomasiano, který byl ve finále Československo má talent. Předvedl triky, které mě neskutečně zaujaly. To mi bylo dvanáct let. Nějakou dobu jsem se tomu věnoval –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ jak kouzlům, tak bicím. Poslední dva roky už toho času moc není.

Poslední roky bušíte místo do bubnů do tenisáků a triky předvádíte na kurtu. Některé vaše údery jsou spektakulární.

Ze všeho jsem si do tenisu něco vzal!

Je nějaký úder, kromě servisu, za který jste hodně chválený, co si vyloženě užíváte?

Mimo servis, který je můj nejoblíbenější úder, přináší mi nejvíc bodů, tak rád hraji bekhend po lajně. Je to překvápko, které do lajny málokdo čeká. Cítím se tam komfortně. Má to dobrý efekt, komentátoři šílí z toho úderu. Pro některé je to méně typický úder, ale já se s ním cítím komfortně.

Na to, jak jste vysoký, působíte na kurtu atleticky.

Musím zmínit mého kondičního trenéra Jana Pospíšila, odvádíme spolu skvělou práci, kondici jsme posunuli na jiný level. Je mi devatenáct a hraji s velkými bombarďáky. Fyzická stránka jde poznat jak sviňa. V devatenácti tam přijdu a nejsem fyzicky tak zdatný jako dospělí. Vývoj nepředběhnu, ale díky práci na kondiční části se mohou pětadvacetiletým soupeřům postavit a přiblížit se jim pílí. I tuhle sezonu jsem vydržel fyzicky a také v dlouhých zápasech jsem konkurenceschopný i těm nejlepším z nejlepších.

Kde cítíte největší limity, prostor ke zlepšení? Nebo je to od každé schopnosti trošku?

Že by mi nešel return, nebo že bych byl slabý ve sprintech, se úplně říct nedá. Je to komplex veškerých věcí, co se týče technicko-taktické stránky. S trenérem Tomášem Josefusem už jsem seděl nad tím, co mi dělalo na konci sezony problém. Pár konkrétních věcí na vylepšení jsme si řekli. Na fyzické stránce je potřeba makat, makat, makat, abych měl z čeho v sezoně brát. Věkový rozdíl je poznat. Nejdůležitější je sezonu vydržet zdravotně.

Než se hráč dostane do světové stovky, je to riskantní byznys s nejistým výdělkem, pak se to začne otáčet. Za tuto sezonu jste si vydělal přes 27 milionů korun. Jak to děláte, aby se vám z toho nezatočila hlava?

Peníze moc neřeším. Investuju je do sebe a mého týmu. Mohu si dovolit, aby se mnou jezdil nejen trenér, ale také kondiční trenér, fyzioterapeut. Díky tomu se mohu zlepšovat. Jsem rád, že si to mohu dovolit. A když pak potřebuji relaxovat, jet na dovolenou, tak mohu jet, kam chci. Peníze mi dávají svobodu, ale nefixuji se na ně. Finance mohou i svazovat, nerozptyluji se tím.

Koupil jste rodičům nějaký dárek jako poděkování za péči?

Nic speciálního. Ale nejen rodičům i týmu na závěr sezony poděkuji a nějaký dáreček, nebo příspěvek tam vždycky spadne.

Nejsou finance i úskalím při navazování vztahů? Už nejste jen ten Jakub z Prostějova, ale úspěšný tenista, čehož mohou chtít různí vejlupci nebo i slečny využít.

Mám velké štěstí na lidi kolem sebe. Rodiče mi dávají užitečné rady, kterými se řídím. Mám pár kámošů ze školy, z dětství, které rád vídám. Snažím se obklopovat lidmi, kteří mi dodávají energii. Jsem za to moc rád. Vím, jak v této době je spousta lidí falešných, chtějí si vzít nejen tu slávu, ale myslí jen na sebe. Jsem člověk, ne jen stroj, který buší do míčku a na nic nemyslí, takže rád strávím čas s přáteli. Co se týče vztahů, tak v minulosti jsem některé měl, teď se mi taky něco daří, ale k tomu se nechci vyjadřovat. Nejdůležitější je, že to jsou správní lidé.

Jedním z lidí, který vás nabíjí pozitivní energií, je váš bratr, přestože má zdravotní hendikep. Uvědomujete si o to víc důležité životní hodnoty?

Určitě ano, s bráchou mám skvělý vztah. Podporuje mě, fandí. I díky jeho hendikepu si uvědomuji hodnotu zdraví. Naučil mě dívat se na některé věci z jiného úhlu pohledu, což je fajn. Jsem moc rád, že ho mám. Zdraví je pro mě v žebříčku hodnot na nejvyšším místě.

Všiml jsem si, že na krku máte řetízek s křížkem. Pomáhá vám víra?

Jsem věřící i pokřtěný. I když nejsem typ, který by chodil pravidelně do kostela. Je to zděděný řetízek, proto ho nosím. Pro štěstí.

Tuhle sezonu jste zhodnotil jako pekelnou. Kdy bylo peklu nejblíž?

Pekelná byla, ale ne tím, že bych se vařil. Spíš spousta zážitků, zkušeností, skvělých pocitů, emocí. Ale bylo tam i pár neúspěchů, zranění, se kterým jsem se pral celý začátek sezony. To bylo peklo. Když jsem se vracel po zranění na trávu, nevyšlo mi to. Člověk pozná všechny stránky tenisu. Bylo tam dost výkyvů nahoru dolů, ale dopadlo to nejlépe, jak mohlo. Skvělá sezona.

Kdy jste měl na dosah tenisové nebe?

Nebe bylo všude, kde se mi dařilo. Spousta povedených turnajů.

Na kontě máte už skalpy velkých jmen světového tenisu, například Murrayho, Monfilse.

Porazit takové legendy tohoto sportu je určitě cenný skalp.

V Šanghaji jste se poprvé dostal na turnaji Masters mezi osm nejlepších. A vyzval jste Novaka Djokoviče, váš vzor.

Ten turnaj byl pro mě emočně nejvíc vypjatý a myslím, že to byl i největší úspěch v kariéře. Dokázal jsem porazit Rubleva, Dimitrova. To už je samo o sobě obrovský úspěch. Zahrát si čtvrtfinále na takovém turnaji a ještě proti mému idolu, díky němu jsem více méně začal s tenisem, koukal jsem se na něj odmalička, to už měl deset grandslamů, je největší zážitek. Nabral jsem tolik zkušeností, co bych nenabral ani za dva roky. Moc jsem si to užil. Ve mně se to bilo. I když to dopadlo, jak to dopadlo, jsem za to rád a myslím, že je to i dobře. Posune mě to dál. V mém vývoji je to ideální.

No dopadlo to tak, že jste Djokovičovi vzal v tiebreaku první set, to není špatné.

Vzal jsem mu set, bylo blízko ho porazit. Ale už to, že jsem ho na kurtu zdržel co nejdéle, bylo fajn. Byl to krásný zápas, vítězný konec by byl ovšem příjemnější. Když se na to dívám zpětně, je to senzace, ale na kurtu chci vyhrát.

A pěkně ještě jednou poděkovat za nečekané pozvání k němu do tréninkového centra v Bělehradu před dvěma lety.

Všechno se událo po mém finále juniorky Australian Open, kdy jsem dohrál zápas v křečích, nebo spíš nedohrál. On ho viděl, udělal jsem na něj dojem bojovností a pak mě kontaktoval, že má v Bělehradu přípravu, jestli nechci za ním zajet potrénovat. Byl to můj idol, tak jsem sbalil kufřík a letěl jsem. Taková nabídka se neodmítá. Strávil jsem s ním čtyři dny. Všude –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ na kurtu i mimo. Viděl jsem jeho regeneraci i kondiční část. Viděl jsem, jak to dělá nejlepší tenista historie. Otevřelo mi to nové možnosti, nabral jsem spoustu zkušeností.

Nepřipadal jste si jako Alenka v říši divů?

Připadal, silný zážitek. Jako by klučíka, kterého baví fotbal a hraje ho na nějaké úrovni, pozval k sobě Leo Messi, že si půjdou začutat. To je neuvěřitelné. Pro mě to bylo strašně silné, velké, obrovské.

Jaký je Novak?

Bylo to překvapení. Člověk vnímá jen první dojem z kurtu, z televize, z tiskových konferencí, kdy je koncentrovaný a mluví formálně. Není to, jako když jste s ním sám a můžete si povídat o životě. Povídali jsme si o normálních věcech, jako bychom byli kámoši. Taková osobnost a vůbec žádná namyšlenost. Naopak uvolněnost, věnoval mi dost času. Skvělý, jak normální týpek.

Na co jste ho zeptal?

Předal mi některé maličkosti, detaily, které dělá. Bylo to spíš o pozorování. Když měl nějaký postřeh, tak přišel: Hele, mladej, když to zahraješ takhle, tak soupeře dostaneš pod tlak! Dal mi konkrétní rady, ale není to recept na to, že najednou začnu porážet úplně všechny.

Těší vás, že jste ještě stihl éru velké trojky, i když to po Federerovi letos zabalil také Nadal? Anebo jste rád, že tihle pánové míří do penze a otevírá se cesta k trůnu pro nastupující generaci v čele se Sinnerem, Alcarazem, ale třeba i Menšíkem?

Jsem rád, že jsem u výměny generací. Když jsem začínal, Nadal s Djokovičem byli ještě na topu, Roger už měl zranění, kvůli kterému skončil. Rafa skončil taky. Djoko těžko odhadovat. Může skončit za sezonu, ale taky za osm let. U něho člověk neví. Je to trošku jiná písnička. Ale teď Sinner a Alcaraz dominují. Možná je to ještě horší, než to bylo. Rád bych se klukům, jako je Alcaraz a Sinner, vyrovnal.

Jedním z vašich zdrojů je také Tomáš Berdych, nový kapitán daviscupového týmu. Těšíte se na spolupráci?

Těším se moc. Tomáš Berdych je jeden z nejlepších tenistů v české historii. Je teď trend, že kapitány v Davis Cupu jsou bývalí hráči. Když jsem začínal, tak Tomáš tady v Prostějově trénoval a byl na svém topu. Díky němu jsem měl motivaci a začátky, jaké jsem měl. Když teď bude sedět na lavičce v Davis Cupu, kde reprezentuji Česko, bude to nejen velký zážitek, ale i pomoc.

Vracíme se na začátek, kdy jste jako kluk vyběhl přes ulici a koukal přes plot na kluky, jak si pinkají. Berdych byl mezi nimi?

Byl to on!

Motivuje vás jako nejmladšího z trojice nahánět nadané krajany Jiřího Lehečku s Tomášem Macháčem?

Ano, je to jenom dobře. Jsem rád, že se Jirkovi i Tomášovi daří. A nejen jim, i těm za mnou. Pro český tenis to je skvělé. Po Tomáši Berdychovi a Radkovi Štěpánkovi jsme strašně dlouho nikoho ve stovce neměli. Tím, že tam jsou kluci, dodává mi to obrovskou motivaci jim dýchat na záda. Máme mezi sebou zdravou rivalitu. Můžeme se předhánět a postupně se vrátit na špičku. Všichni jsme mladí, máme dobře našlápnuto, tak věřím, že s Tomášem Berdychem můžeme Davis Cup vyhrát.

Český tenis může být hrdý i na to, že po Lehečkovi má díky vám dalšího zástupce na Turnaji mistrů pro osm nejlepších tenistů světa do 21 let. S čím do Saudské Arábie poletíte?

S cílem vyhrát. Je fajn, že tahle nádherná ostře sledovaná akce je.  I když v termín před Vánoci. Porovnám si síly s vrstevníky. Moc se těším.

Jaký cíl na příští sezonu si doma dáte na ledničku? Vyhrát první turnaj ATP?

Na ledničce to ještě nemám, ale budu to tam dávat, jak tradičně vždycky dávám. Byl bych moc rád, kdyby se mi podařilo dostat do elitní třicítky, nejlépe do 25. místa. A vyhrát nejen jeden ATP titul.