Článek
V angličtině pro to existuje skvělá zkratka: GOAT (v překladu koza). Tedy „Greatest of all time.“
Troufáme si tvrdit, že ani po Melbourne 2023 ještě nemůžeme Novaka Djokoviče zařadit na příčku nejvyšší, byť ho tam už mnozí odborníci staví a je hodně blízko. Napomáhá tomu dojem z jeho vystoupení v turnaji, jasná porážka světové trojky Stefanose Tsitsipase ve finále. Přesto je možná příliš brzy.
Novak Djokovič určitě tvoří, či spoluvytváří tenisovou historii, jak napsal například Eurosport. Jenže pořád je namístě zdrženlivost. Nenechat se situací na Australian Open ovládnout. Djokovič tam přijel po loňské kontroverzi, kdy ho nakonec australské úřady vyhostily, protože nebyl očkován proti covidu-19. Byl to teď opravdu silně emotivní moment, který mu trochu napomohl. Publikum bylo na jeho straně a on sám hrál opravdu dobře, i když se všichni začali obávat, zda i jeho nezastaví zranění nohy.
Nestalo se, srbský tenista teď má stejně jako „Rafa“ 22 grandslamových vítězství a jeho návrat do čela mužského žebříčku je největším skokem, který kdy kterýkoli tenista (od roku 1973) provedl, aby se vrátil na vrchol.
Může se přitom zaměřit na další rekord – nejvíce týdnů na pozici č. 1, který dosud číslem 377 drží Steffi Grafová. Pokud si srbský tenista udrží pozici světové jedničky až do týdne od 27. února, pak tento rekord překoná. To je určitě silné kritérium. Vždyť Federer skončil u čísla 310 a Nadal má „jen“ 209.
Kdekdo může také říct, kde by dnes Djokovič mohl být, kdyby býval mohl loni hrát nejen v Austrálii, ale i na US Open. Mohl už mít vítězství č. 24, nespadl by na žebříčku atd. Na kdyby se ale nehraje.
Letošní Australian Open bylo zároveň hodně specifické. Djokovič za to samozřejmě nemůže, ale těsně před turnajem či v jeho průběhu odstoupilo pro zranění nebo kvůli brzkému výpadku hned několik klíčových hráčů. Světová jednička Alcaraz, pak Nadal, Kyrgios, Čilič, Ruud nebo Medveděv. Je tudíž vítězství Djokoviče méně hodnotné?
Klíčovou odpověď, kdo je nejlepší, snad letos ještě dostaneme. Navzdory zranění v Melbourne zůstane Nadal favoritem pro nadcházející Roland Garros. Je to jeho výsostné kolbiště, kde drží 14 titulů. Pokud za 4 měsíce vyhraje, bude mít zase nad Djokovičem náskok jednoho grandslamu. Ten to bude muset dohánět na Wimbledonu a US Open.
Do špičky se ale znovu vrátí i Alcaraz, Ruud, Medveděv nebo Kyrgios. A třeba se z australské prohry poučí i Tsitsipas.
„Kejkle“ kolem zdraví
Až neobvyklé je, jak se až dosud držel Djokovič zdravotně. Měl sice v letech 2016–2018 problémy s loktem a ramenem, teď ho zas trápil údajně natažený hamstring, ale přesto jeho tělesná stránka navzdory tomu, že je mu 35 let, překvapivě odolává.
Djokovič by určitě řekl, že to je díky tomu, jak úzkostlivě se stará o své zdraví (včetně odmítání injekcí proti covidu-19) a o životosprávu.
Srbský tenista je na své tělo až extrémně citlivý. Propaguje přirozenost, do poslední chvíle odmítá operace i léky a říká, že lidský organismus má samočisticí schopnosti. Ve spojení s nutričním specialistou Igorem Četojevičem (od roku 2010) Djokovič odstranil z jídelníčku lepek, což prý zlepšilo jeho vytrvalost na kurtu. Tím to ale neskončilo, nakonec se rozhodl pro veganskou stravu a jen občas jí ryby. Zbavilo ho to údajně alergií a mírného astmatu.
Po operaci lokte v roce 2018 dokonce trpěl pocitem viny, že nechal takto „brutálně“ zasáhnout do svého organismu. Tvrdí také, že molekuly ve vodě reagují na naše emoce a řeč.
S tím zřejmě souvisí i trochu tajemné rituály ohledně pitného režimu během turnajů. Naposledy v Austrálii se jednalo o použití „zvláštních“ neoznačených lahví rakouské firmy Waterdrop, do níž sám investoval. Cílem je prý zbavit se vlivu plastů, být ekologický.
