Článek
Ruský tenista Andrej Rubljov poprvé v životě pořádně udeřil. V 25 letech vyhrál turnaj ATP 1000 v Monte Carlu, když ve finále porazil 19letého dánského mladíčka Holgera Runeho.
Vlastně udeřil podruhé, jenže tehdy to souviselo víc s válkou než s tenisem. Pamatujete si, jak loni po zahájení ruské invaze na Ukrajinu napsal po vítězném semifinále v Dubaji na kameru „No war please“? Jasně, mnozí řeknou, že to nestačí, že měl udělat víc, ale v kontextu ostatních ruských sportovců je Rubljov vlastně hrdinou, protože podobně se vyjadřuje dodnes.
Moskevský rodák s rakousko-uherskými kořeny je mezi tenisty z Východu vůbec docela zajímavou postavou. Majitel dělového servisu a forhandu už vyhrál 13 titulů, má zlato ze smíšeného olympijského debla z Tokia, získal Davis Cup, ale…
Až teď poprvé zvítězil v pořádném turnaji ATP 1000. Zatím se mu říkalo spíš „Mistr čtvrtfinále“, protože na grandslamech Australian, French a US Open byl už sedmkrát ve čtvrtfinále. Ale nikdy v semifinále, natož aby jediný grandslam vyhrál.
Proč je to špatně? Protože když se v 17 letech po vítězství na pařížské juniorce 2014 vyšplhal na světovou juniorskou jedničku, vypadalo to, že udělá brzy pořádný průvan i v dospělém mužském tenisu. Jenže jeho přechod z juniorů, jak zjistili další nadějní hráči, nebyl vůbec snadný. Rubljovův motor se přibrzdil.
Možná to tak mělo být, možná je z těch, kteří nevystřelí jako raketa, ale stoupají vzhůru krůček za krůčkem. V roce 2017 vyhrál svůj první turnaj ATP v chorvatském Umagu a za pár měsíců na US Open dobyl první grandslamové čtvrtfinále.
A zase to šlo vzhůru pomaleji, než byste očekávali. První čtvrtfinále na velkém turnaji v Cincinnati 2019, za rok další dvě čtvrtfinále na French a US Open. První velké finále až v Monte Carlu 2021.
V září téhož roku se stal světovou pětkou a všichni ho už museli začít brát vážně. Jenže, jak si lehce spočítáte, opět to trvalo dva roky, než se posunul výš.
Rubljov a válka
Ale zpět k jeho protiválečným postojům. Uprostřed probíhající války na Ukrajině ruský tenista Andrej Rubljov nepřestává obhajovat mír. Vzhledem k tomu, že má prakticky celou rodinu v Rusku, to není zanedbatelné. Ten, kdo se dívá na seriál Volha, si umí představit, jak by po prvním tvrdém odsouzení ruské agrese zaklepali na dveře bytů jeho příbuzných ostří hoši od tajné služby FSB.
„Nemůžete se chovat, jako by se nic nestalo, protože je to hrozné. Jak jsem celou dobu říkal, je šílené, že tolik normálních občanů trpí a umírá. Není to snadné… je těžké to pochopit,“ řekl Rubljov po turnaji v Dubaji 2023.
Zdůraznil, že dopad války přesahuje ty, kteří jsou přímo zapojeni do konfliktu. Ovlivňuje nevinné civilisty, včetně dětí, které by měly mít možnost beze strachu jít za svými sny a vášněmi.
Ani svůj první titul teď na Masters 1000 nezískal Rubljov obyčejně, ale po neskutečné bitvě s mladým Dánem 5–7, 6–2 a 7–5. V rozhodující sadě prohrával už 4:1. Pak zachránil dva brejkboly, až vyrovnal. Potom Rune udělal dvojchybu a Rus se zázračně přehoupl do vedení 6:5. Zbytek znáte.
Velesportovní rodina
Celá jeho rodina jsou sportovci. Dědeček Andrej Fjodorovič Ťurakov byl trenérem v řecko-římském zápase, amatérským tenistou, trenérem profesionálního tenisty Michaila Južného a sparingpartnerem grandslamové šampionky ve čtyřhře Olgy Morozové. Otec Andrej bývalým profesionálním boxerem a matka Marina Marenkovová, tenisovou trenérkou v tenisovém klubu Spartak Moskva. Spolupracovala například s Annou Kournikovovou a v roce 2009 obdržela medaili „Za zásluhy o vlast“. Rodiče byli hodně zaneprázdnění, a proto Andreje pět dní v týdnu až do 15 let vychovávali prarodiče.
Dnes svěřenec španělského trenéra Fernanda Vicenteho miluje kromě tenisu box, basket a fotbal. Je dlouholetým fanouškem Golden State Warriors a FC Barcelony.
Ortodoxní křesťan, který se křižuje i na krutech, hovoří plynně rusky, anglicky a španělsky. Za dosavadní kariéru vydělal cca 16 milionů dolarů (0,3 miliardy korun).
