RIP Davis Cup. Boj o salátovou mísu možná vydělává, ale ztratil kouzlo

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Daviscupový šampion Jan Hájek si doma v německém Ambergu kousek od hranic s Českem, kde trénuje mládež a nadšence, na chvíli zapnul televizi, aby se podíval, jak slovenský tým v čínském Ču-chaji zvládne debut ve finálovém turnaji Davis Cupu.

Pozoroval, jak Lukáš Klein podlehl 4:6, 5:7 Němci Maximilianovi Martererovi, a kroutil hlavou nad komorní kulisou jako v kostele. Pořád to nemůže přenést přes srdce. Tento formát slavné soutěže je nejen jemu proti srsti. Číňané v něm ani nestartují, pouze hostí jednu ze čtyř skupin, Češi začali svou misi ve Španělsku proti domácím neúspěšně.

Slovenští i němečtí tenisté cestovali přes celou zeměkouli, aby odehráli zápasy, které vlastně nikoho na místě nezajímají. „Tam bylo tak sto padesát diváků,“ nechápe Hájek. „To ztrácí úplně smysl, Slováci se dostali do světové skupiny po dlouhé době a byl to hodně smutný pohled. Zahrajete vítězný balon a zatleská vám deset lidí na lavičce. To je tréninková atmosféra.“

Rovněž legendární český tenista Jiří Novák patří mezi kritiky současné podoby slavné soutěže. „Nechci to snižovat, odsuzovat, jak by k tomu přišli kluci, kteří hrají za reprezentaci a nemohou za to, je to totálně změněný formát. Ten původní nebyl ani tak pro hráče, ale pro fanoušky. Když fandí deset tisíc lidí, z toho mám ty nejkrásnější vzpomínky. Není to jako na turnaji, kdy se fandí tak vlažně. Ta původní týmová soutěž v individuálním sportu byla top,“ může srovnávat.

„Hrát Davis Cup v Číně bez Číny? To je úplně absurdní. Pohybují se tam neuvěřitelné peníze, úplné nesmysly. Nezávidím jim to, ať si vydělají stokrát tolik, ale co to má za význam, že Slovensko odletí do Číny, kde to nikdo nesleduje. I loni ve Valencii byly poloprázdné stadiony a to mají kapacitu jen pět tisíc lidí,“ povzdechne si.

V roce 2019 zažil Davis Cup zemětřesení. Mezinárodní tenisová federace (ITF) se domluvila s produkční agenturou Kosmos, vlastněnou hvězdným španělským fotbalistou Gerardem Piquém, a obvyklý vyřazovací systém nahradil finálový turnaj pro 18 týmů, které byly rozděleny do šesti tříčlenných skupin, z nichž osm nejlepších postoupilo do play-off. Zároveň se duely zkrátily na dva vítězné sety. Česká republika, Německo, Velká Británie či Austrálie byly proti revoluci, leč více než 70 procent delegací s návrhem souhlasilo.

Skupina Kosmos plánovala, že následujících 25 let do nového formátu vloží tři miliardy dolarů, v lednu 2023 ovšem ITF po palčivé kritice předčasně ukončila s Kosmosem smlouvu a bývalý fotbalista Barcelony Piqué požaduje kompenzaci 50 milionů dolarů. „To, co jsme dokázali s Davis Cupem, je ohromný úspěch. Soutěž upadala a my ji po sportovní a ekonomické stránce i sledovanosti vrátili tam, kam patří,“ míní.

Novák to vidí jinak: „Piqué koupil práva, fungovalo to pět let, než ITF zjistila, že je to úplný paskvil, nesmysl. Tak ať se soudí. Zlákala je vidina peněz. Je to strašná škoda pro tenis, historii Davisova poháru.“

Poslední ročníky vypadají zase trochu jinak. Po únorové kvalifikaci, jež jako jediná zůstala skoro beze změn (tedy se čtyřmi dvouhrami a jednou čtyřhrou), se o postup do play off v zářijovém termínu pere místo 18 výběrů jen 16 nejlepších, rozdělených do čtyř čtyřčlenných skupin po světě - v Boloni, Manchesteru, Valencii a Ču-chaji, play-off se uskuteční v listopadu znovu ve španělské Málaze.

„Když se ty změny chystaly, věděl jsem, že je to špatně. Je to byznys jako všechno ostatní, ale tohle je parodie na Davis Cup, to si fanoušci nezaslouží,“ povídá Hájek bez servítků. „Pamatuju si, že když tento formát odsouhlasili, tak Radek Štěpánek napsal: RIP Davis Cup. Vystihl to. Skončil, umřel. Davis Cup pro mě není už ten Davis Cup.“

Novák zavře oči, aby zase viděl TEN Davis Cup. Slyší vřavu ve slavné losangeleské hale Great Western Forum. Jak publikum ztichlo, když tvrdými returny a přesnými prohozy ničil domácího miláčka Peta Samprase ve třech setech. Třebaže hvězdný tým USA v čele se světovou tenisovou jedničkou Andrém Agassim nakonec obrátil stav z 1:2 a prošel přes kurážné Čechy do semifinále, silné vzpomínky na 24 let staré zápolení přetrvávají, neboť to je život.

Novák nezapomene ani na další památné bitvy v týmové soutěži individuálního sportu s ikonickými vyslanci svých zemí. Na ruské protivníky Kafelnikova s Davyděnkem, či Švédy Edberga s Björkmanem.

I když byl svého času pátým nejlepším tenistou planety, Davis Cup, v němž nikdy nedokráčel do finále navzdory neskutečnému úsilí a hřejivé bilanci 17-5 ve dvouhře a 10-2 ve čtyřhře, všechny fantastické zážitky a turnajové skalpy Federera, Beckera a dalších velikánů ještě převyšuje.

„Hrál jsem dvanáct let na nejvyšší úrovni, ale nejkrásnější vzpomínky mám na Davis Cup, fanoušky. Byl jsem srdcař, co hrál pro národ,“ říká Novák, jemuž dlouho chyběl parťák, který by přidal další bod. Litoval, že Radek Štěpánek tři roky nereprezentoval. „Ale ta atmosféra před plnými stadiony byla jedinečná. Hráli jsme to o víkendu proti jednomu soupeři. Většinou jsem odehrál tři zápasy během 48 hodin na tři vítězné sety, to byla jatka.“

Hájek, který neměl tak zářivou kariéru jako jeho předchůdce, dokázal v roce 2013 to, po čem Novák tolik toužil - zvednout salátovou mísu. „Nebyl jsem extra tenista, pár let jsem se pohyboval ve stovce, ale věděl jsem, že grandslam, nebo nějaký velký turnaj vyhrát nemohu. Davis Cup pro mě je na prvním místě. Jsem rád, že jsem se toho účastnil,“ vykládá. „Bez Berdycha a Štěpánka by se těch úspěchů nikdy nedosáhlo, toho si jsem vědomý, ale jsem rád, že jsem tomu mohl aspoň malou měrou přispět a byl platným členem vítězného týmu. Měl jsem štěstí, že jsem hrál v době, kdy byl Berďa a Štěpec. Mohl jsem s nimi v týmu pár let být. Střídali jsme se tam s Rosolem, Dlouhým, Minářem. Vždycky na to budu vzpomínat. Mám husí kůži, když slyším daviscupovou znělku. Nebo když na YouTube na mě vyskočí historické zápasy z Davis Cupu.“

Mrzí je, že jejich následovníci jsou o báječné tenisové prostředí před rozvášněnými fanoušky většinou ochuzeni. „Nic nemůže překonat atmosféru, když týmy hrají doma a venku, mají za sebou plné tribuny. Má to úplně jiný náboj. Formát, že se sejdou někde ve Španělsku, Anglii nebo teď Slováci museli do Číny na týden a hrají o postup před prázdnými tribunami, nemá význam,“ pokračuje Hájek. „Je mi líto hlavně fanoušků. Naši teď se Španěly ve Španělsku mají plno i díky tomu, že bude hrát Alcaraz, ale zítra proti Austrálii tam bude třetina stadionu.“

Hájek doufá, že jedinečné kouzlo Davis Cupu zase ožije. „Jediný, kdo ty změny může udělat, jsou hráči, ale ti nejlepší hráči. Nikdo nebude poslouchat hráče, který je třicátý na světě. Pokud se má něco změnit, musí se za to postavit nová generace jako Alcaraz, Sinner, kteří mohou být dalších deset let novým Federerem, Djokovičem, Nadalem,“ přemítá. „Furt je to ale byznys. Davis Cup je pod ITF, pokud to dají do Číny a dostanou od Číňanů brutální peníze, tak to těžko změní. Ti hráči to pořád hrají, loni to Sinner vyhrál s Itálií. Kdyby se na to vykašlali a stát by tam poslal druhou úroveň hráčů, vůbec by tam nebyli tenisté z padesátky, tak by se s tím dalo možná něco dělat. Ale když to hráči budou hrát, dávají najevo, že jim to vlastně nevadí.“

Novák doplňuje: „Přál bych si návrat k původnímu systému, ale třeba jim tento model opravdu vyhovuje a teď si řeknou, co ten Novák mele, je to super, máme to za týden odehrané a máme klid, můžeme si hrát svoje turnaje. Nám to vzalo čtyři týdny, když jsme postupovali. Hrají jen na dva vítězné sety, to může každý porazit kohokoli.“

S novým formátem zmizela také kruciální výhoda pro domácí tým, který si mohl vybrat povrch, co mu nejlépe seděl a především, co nejméně vyhovoval soupeři. „Zvolit si povrch byla hrozná výhoda, teď se hraje na jednom neutrálním. Australani si většinou pozvali soupeře na trávu, Španělé na antuku, my Češi měli v hale něco rychlejšího, takovou ledovou plochu skoro,“ usmívá se Hájek.

Užíval si to jedinečné týmové sepětí, které na okruhu nezažíval. „Je to párkrát za rok, jste tým, táhnete za jeden provaz. Pro tenistu je to zpestření, které fotbalisté asi těžko pochopí. Mě týmové sporty baví,“ líčí. „I když byly v týdnu i horší chvíle, není jednoduché, aby spolu všichni vycházeli, ale když se nastaví pravidla, dokážete si ten týden užít. Hlavně když se vyhrává a nemusíte do baráže.“

Novák i Hájek jsou nadšeni z nastupující generace krajanů s raketami – z Jiřího Lehečky, Tomáše Macháče, Jakuba Menšíka i ze specialisty na čtyřhru Adama Pavláska. „Všichni tři mohou být ve světové dvacítce v singlu úplně v pohodě, Pavlásek se chytil v doublu, s Macháčem jsou dobří. Máme super tým,“ chválí Hájek. „Teď nemusíme mít strach. Jednu dobu to vypadalo bledě po konci Berdycha, Rosola, Veselému se nedařilo. Pokud budou kluci zdraví, tak dalších deset let se nemusíme bát.“

Novák souhlasí: „Hrozně mě baví je sledovat. Po deseti letech máme tři kluky na vysoké úrovni a mohou být ještě lepší. Mohou se navzájem předhánět, mají zdravou rivalitu. Lehečka se zase bude snažit dostat přes Macháče. Mají deset let před sebou, kdy mohou hrát vynikající tenis.“

Věří, že postoupí do play off v Málaze. „I když Austrálie je nepříjemná, jeden z nejsilnějších týmů, mají neskutečný double,“ upozorní Hájek. „Francie je zase hratelná.“

V roce 1900 americký politik a vášnivý tenista Dwight F. Davis nechal vyrobit za tisíc dolarů u proslulé firmy Shreve, Crump & Love mísu, jež se stala ikonickou. A honba za ní započala. I když od té doby se toho změnilo možná až příliš, stále ji chtějí zvednout nad hlavu ti nejvyhlášenější fachmani tenisové říše.

A peníze vládnou.