Článek
Možná nás všechny mate, že jiné tenisové hvězdy posledního desetiletí, jako jsou sestry Williamsovy, Federer, Nadal nebo Djokovič, vypadají, že budou hrát donekonečna. Hodně jiných tenistů i sportovců z dalších odvětví ale naopak skončí předčasně či na vrcholu kariéry, což je přesně případ Bartyové. V jejím kroku je proto složité najít nějaké zobecnění nebo snad dokonce nový trend.
Kdo podrobně sledoval kariéru Australanky s domorodými kořeny, nemůže být šokován. Naopak, jako by všechno, včetně ukončení její kariéry, do sebe zapadalo.
Možná to nejdůležitější hned na začátek. Zdaleka ne každý ví, že slavná Australanka zahájila profesionální dráhu ještě jako dítě. V pouhých 14 letech, v dubnu 2010, tedy před dlouhými 12 lety.
A za ty roky se toho stalo v její kariéře hodně. 7 let trvalo, než prorazila do světové špičky. V roce 2017 na Australian Open a US Open postoupila poprvé do 3. kola. Za rok nato už byla na US Open ve 4. kole a v roce 2019 vyhrála první grandslam – French Open. Takže počítejte s námi – devět let usilovného snažení vyšplhat se do absolutní špičky. Rok nato přidala semifinále na Australian Open, v roce 2021 ovládla Wimbledon a letos velké úspěchy završila ikonickým vítězstvím v Melbourne.
Naprosto jí rozumím. Když se tak dlouho honíte za něčím, čeho je tak těžké dosáhnout, a nakonec se to podaří, cítíte se vyčerpaní. Cítíte se prázdní. Po vítězství ve Wimbledonu a pak na Australian Open cítila, že nemůže vydržet takové množství tréninku a intenzity, které je potřeba k tomu, aby dál zůstala na vrcholu. Takže toto rozhodnutí naprosto chápu.
„Kdo začne brzy, brzy také skončí.“ Zní to jako stará pravda našich babiček, ale ve sportu to velmi často platí. Opotřebuje se. A nemysleme si, že únava psychiky je méně důležitá než stav těla. Bartyová netrpěla na zranění, ale její duše ze železa není. „Nemám již fyzickou motivaci, emocionální touhu,“ komentovala svůj odchod do sportovního důchodu 25letá hráčka. „Vím jen to, že jsem úplně vyčerpaná.“
Její čas na vrcholu byl možná krátký na tenisové zvyklosti. Ashleigh Bartyová ale není žádný „robocop“, žena, od níž se všechny strasti odrážejí jako od tenisové zdi. Už dříve se netajila tím, že občas trpí depresemi a steskem po domově. Je hodně fixovaná na svoji rodinu, na domov v Brookwateru v Queenslandu, kde si postavila dům nedaleko od rodičů.
Podle BBC mohla její rozhodnutí urychlit i pandemie covidu-19 s vynuceným životem v bublinách a potížemi s návratem domů do Austrálie. Tedy přesně to, co nemá ráda.
Tenis je vůbec specifickou disciplínou. Nemá tak dlouhé pauzy jako třeba atletika, lyžování nebo cyklistika. Tenisté jako by jeli v zápřahu pořád. Ti nejlepší mají v lednu Australian Open, na jaře už Paříž, pak Wimbledon, na konci léta US Open, k tomu Turnaj mistrů či mistryň.
Všimněte si také, že Bartyová si už dříve dala od profesionálního tenisu pauzu. Od září 2014 do února 2016 se celkem úspěšně věnovala poloprofesionálnímu kriketu a třeba i rybařila. „Víc než cokoli jiného jsem potřebovala nějaký čas, abych se psychicky osvěžila. Tenis se stal pro mě trochu dřinou, neužívala jsem si ho tak, jak bych si přála,“ vysvětlovala tehdy.
Bartyové se navíc podařila mimořádná věc. Vítězství ve Wimbledonu bylo absolutním vrcholem, po němž následovalo ovládnutí Melbourne. Nezapomeňme, že na ni byl obrovský tlak. Stala se první domácí vítězkou Australian Open ve dvouhře po 44 letech. Poslední scházející grandslam – US Open – už nemusel být zdaleka takovou motivací.
Když se podrobně podíváte na kariéry světových tenisových hráček, vidíte, že Bartyová není výjimkou. Její situaci nyní velmi dobře popsala další hráčka v důchodu, Francouzka Marion Bartoliová. Ta podobně jako Australanka vyhrála Wimbledon (2013) a pak o několik měsíců později s tenisem skončila. Bylo jí 28 let. „Naprosto jí rozumím. Když se tak dlouho honíte za něčím, čeho je tak těžké dosáhnout, a nakonec se to podaří, cítíte se vyčerpaní. Cítíte se prázdní. Po vítězství ve Wimbledonu a pak na Australian Open cítila, že nemůže vydržet takové množství tréninku a intenzity, které je potřeba k tomu, aby dál zůstala na vrcholu. Takže toto rozhodnutí naprosto chápu,“ argumentovala Bartoliová.
Víc než cokoli jiného jsem potřebovala nějaký čas, abych se psychicky osvěžila. Tenis se stal pro mě trochu dřinou, neužívala jsem si ho tak, jak bych si přála.
Belgičanka Justine Heninová také skončila s tenisem jako světová jednička ve věku 25 let. Po 16 měsících sice oznámila, že se vrací, ale následující rok odešla podruhé a definitivně.
Jiná slavná Belgičanka Kim Clijstersová skončila s tenisem dokonce ve věku 23 let (2007). Pak se ale za dva roky vrátila a po svém comebacku vyhrála tři ze čtyř grandslamových titulů ve dvouhře.
Jen namátkou se podívejme na podobné případy z jiných sportů – třeba na dvě slavné německé biatlonistky nedávné doby. Magdalena Neunerová vyhrála prakticky všechno, co mohla, a pak „předčasně“ skončila v 25 letech (2012). Začala plánovat rodinu, ale hlavně už chtěla vyměnit stereotyp sportovní přípravy a objíždění biatlonových středisek. „Mám motivaci zkusit nové věci,“ řekla tehdy. Její následovnice Laura Dahlmeierová to udělala jako přes kopírák. Vyhrála v podstatě vše a pak v 25 letech (2019) skončila. Obě přesně jako Bartyová.
Na závěr ještě poslední dva argumenty do skládačky, která naznačuje, proč vlastně není tak překvapivé, že hráčka jako Bartyová ukončí kariéru.
Zaprvé – loni v listopadu se zasnoubila s dlouholetým přítelem, australským profesionálním golfistou Garrym Kissickem. Zadruhé – jen na prize money vydělala skoro 24 milionů dolarů (přes půl miliardy korun). Má pro koho i z čeho žít a tenis už není to hlavní.
