Největší talent českého tenisu teprve končí základní školu

Když se díváme na strmou kariéru mladší Brendy i starší Lindy, hned nás napadne, že se Hynek Fruhvirt na samém začátku rozhodl za každou cenu vychovat dvě špičkové světové tenistky. Ale bylo to trochu jinak.

Sám hrával na slušné juniorské úrovni hokej a jemu i manželce přišlo, že sport má mít ve výchově dětí důležité místo. „Určitě jsme chtěli, aby holky sportovaly. Pro Lindu jsme vybírali sport tehdy hlavně z hlediska zdravotní nezávadnosti. A když jsme to celé probrali, zbyl nám nakonec jako nejzdravější tenis. Protože hlavně u holek asi nejméně ničí tělo,“ vysvětluje začátky otec Fruhvirt. Kromě toho obě dcery zkoušely i atletiku, gymnastiku, lyžování, ale nakonec zůstaly u tenisu. Samy se pro něj rozhodly. Bavil je i proto, že si v něm o všem mohly rozhodovat a výsledky tolik neovlivňovali rozhodčí, jako třeba v gymnastice.

O dva roky mladší Brenda (letos v dubnu jí bylo 15 let) vždy chtěla dělat to, co starší Linda. Pro rodiče to proto bylo jednodušší, že nemuseli tříštit pozornost a úsilí mezi dva sporty. Snadné to však dodnes není. „Já jsem hrával hokej, manželka nedělala žádný sport, tak jsme se vše kolem tenisu museli učit společně s dětmi,“ říká Hynek Fruhvirt.

Když bylo Lindě kolem deseti let a Brendě osm, rodiče začali tušit, že to celé dává smysl a mohli by se tenisu víc věnovat. „Změnili jsme přístup. Začali jsme se víc zajímat, studovat, aby to mělo nějakou budoucnost. Přečetli jsme hodně knih, kontaktovali mnoho lidí, radili se s nimi a zjišťovali si informace. „Holky se zlepšovaly, bavilo je to víc a víc a jejich tenis se stával každodenní činností pro celou rodinu.“

Stále méně času bylo i na podnikání, a proto se Fruhvirtovi rozhodli, že zastaví činnost firmy na bytové interiéry a naplno se vrhnou s dcerami do tenisu. Sport zabíral skoro celý den, do toho ještě školní docházka. Bez pomoci kamarádů a dalších lidí kolem by to nešlo. A ani dnes, kdy už Linda i Brenda nějaké dolary vydělaly, ještě není rodina v situaci, že by ji tenis uživil. „Bylo to těžké rozhodování, protože kariéra holek má hrozně nejistou budoucnost a stát se může úplně všechno. Museli jsme trochu ztratit rozum, ale nelitujeme toho. Rozpočet lepíme, jak se dá. Přesnou představu máme třeba na dva měsíce dopředu, kdy přesně víme, co, kde a jak holky čeká,“ popisoval už dřív otec talentovaných sester.

„Zaprvé, vše stojí na tom, aby zůstaly zdravé. Za druhé, aby se to celé udrželo v chodu, aby byly schopny si na sebe časem vydělat a být soběstačné. Ale to hlavní je zdraví, to je limit. Holky mají myslím dobrý kořínek a fyzický fond.“ Otec Fruhvirt přitom velmi chválí české zdravotnictví, že je na vysoké úrovni, dá se na něj spolehnout a má i odborníky světových parametrů. Obě dcery nyní potřebují hlavně dostatečnou rehabilitaci a zároveň prevenci a podle Hynka Fruhvirta se daří tyto potřeby vyladit.

Když nejsou turnaje, a ty jsou velmi často, trénuje Brenda (stejně jako Linda) šest dní v týdnu a pak má den volna. Když ale cestuje, tak je vše jiné, do všeho vstupuje mnoho faktorů. Třeba jak dlouhá byla cesta, jestli se na místě dá hned trénovat atd. Tenis je v tomto ohledu velmi specifický a Brenda i zbytek rodiny procestují po turnajích asi polovinu roku.

Fruhvirtovi navíc zatím zápolí se zásadním problémem – dvouletým rozpětím ve věku dcer. „Vzhledem k tomu, že je Brenda o dva roky mladší než Linda, zatím se nám nedaří organizovat turnaje tak, aby jezdily spolu. Vyjde to jen málokdy, je to spíš svátek. Běžně musí jeden z nás jet na turnaj s Lindou a druhý na jiný turnaj s Brendou. A musíme se mezi sebou měnit, protože máme doma normální teenagerky a někdy si můžeme jít na nervy.“

Proto celá rodina brzy pochopila, že její život je o značných kompromisech. „Nesmíte si myslet, že to je černobílé. Pro dospělé to opravdu není jednoduché. A naopak. Máte třeba představu, že dnes se bude dělat to a to, ale dítě má úplně jinou představu. Musíte to vymyslet tak, aby byli všichni spokojeni,“ argumentuje otec Fruhvirt.

Ideální podobu fungování omezují i již zmíněné finance. Třeba trenér s Brendou (i Lindou) jezdí jen někdy. Stejné je to s fyzioterapií. Základy dělají sami rodiče, ale na turnaji si někdy fyzioterapeuta „půjčí“ od známější hráčky. Rodina si tak prakticky vše musí dělat sama, všechno je kompromis a všichni se musejí pořád učit.

Do toho se v poslední době mění i tenisová sezóna. Dříve bývala na konci roku šestitýdenní přestávka a klid. To už se ale vytratilo. A tak si musí rodinný tým přestávku vytvořit sám a dobře naplánovat, které turnaje může vypustit. Navíc je pauza daná i školním programem, zejména obdobím zkoušek. Mladší Brenda končí základní školu a půjde na střední (Linda chodí na střední ekonomku). Obě mají samozřejmě individuální plány, ale za pololetí stejně musejí udělat ve škole zkoušky. Rodiče tedy kromě toho, že jsou trenéry a fyzioterapeuty, musejí být i učiteli.

Když bylo začátkem dubna Brendě 15 let, rodina byla zrovna rozdělena, neviděli se dva měsíce. Narozeniny proto slavili po telefonu videohovorem. Oslava byla, až když se dívky potkaly doma v Praze a mohly spolu jít aspoň na zmrzlinu. Takové 14denní období, kdy jsou všichni spolu, je vlastně rodinným svátkem.

Brenda zatím hodně kopíruje kariéru Lindy. Dá se říct, že jde v jejích stopách. Přitom obě nadějné tenistky vůbec nejsou stejné, ani povahou, ani sportovními vlastnostmi. „Jak bych to řekl… Rozdíly mezi nimi jsou takové, že když jedna zatáčí doprava, tak druhá doleva,“ popisuje s nadsázkou Hynek Fruhvirt. „Jedna je víc vytrvalostní typ, druhá víc rychlostní. Takže se zaměřujeme na to, co každá potřebuje, co jí třeba schází. Představa, že je pošleme obě na stejný trénink, je úplně lichá. Podobně trénují jen nějaký základ, jinak musejí mít tréninky jiné.“

Proto by měla mít i každá z dívek svého trenéra. Brenda má už asi rok Jana Příhodu, pro Lindu se zatím trenér hledá. „Hra se strašně rychle vyvíjí, musíte se přizpůsobovat, proto se dnes trenéři u tenistů tak často mění,“ vysvětluje Fruhvirt.

Brenda i s Lindou trénuje čas od času také v tenisové akademii Patricka Mouratogloua ve francouzském Nice. Jsou to několikrát do roka vícetýdenní přípravné bloky. „Je to hodně dobré, něco jiného, než děláme doma. Francouzská tenisová škola je jiná a výsledky má. Mají tam organizovaný celodenní program – trénink, rehabilitaci, fyzio, poziční trénink. Sám Mouratoglou s nimi chodí trénovat na kurt,“ říká tenisový otec.

Brenda Fruhvirtová je hodně cílevědomá. Ví, co dělá a proč to dělá. Nedělá věci zbytečně. To je její hlavní rys a je to velmi důležité. Má dobré mentální nastavení, silnou psychiku, jen tak ji něco nerozhodí. Při zápase mají všechny hráčky stres, ale u ní je na minimální úrovni. „Psychologie zápasu je velmi důležitá. Brenda je bojovník a ví, co se na kurtu bude dít. Má hru pestrou, dokáže hrát z obrany i z útoku a dokáže hru tvořit. Nehraje jen jeden styl,“ popisuje otec.

I Petr Pála, de facto kapitán ženské tenisové reprezentace, v Česku dlouhodobě jeden z největších odborníků na ženský tenis, souhlasí, že se Brenda dnes řadí mezi největší talenty i naděje českého tenisu. Nakonec patří mezi deset nejvýše postavených hráček žebříčku WTA do 18 let, celkově je okolo 380. místa. „Cesta do první světové stovky je ale ještě dlouhá a hrbolatá,“ upozorňuje Pála. „Patřila mezi nejlepší na světě ve svých věkových kategoriích. Ale teď už chce hrát mnohem více s dospělými, takže určitě přijde více porážek, než je zvyklá. Je důležité, aby se s nimi naučila vyrovnávat a aby ji posouvaly dopředu.“

Jejím největším dosavadním úspěchem je asi vítězství na neoficiálním mistrovství světa 14letých na Les Petits As ve francouzském Tarbes začátkem února 2020. Vyhrála ho jako nejmladší ve 12 letech. „Je mi jasné, že je obklopena velkými očekáváními. Důležité ale je, aby dokázala naplnit především svá očekávání. Úspěch je totiž pojem relativní, ona ví, jaké má sny. Každopádně jí přeji, aby své sny dokázala naplnit,“ říká Pála.

Hlavním cílem Brendy Fruhvirtové je nyní určitě další postup na ženském žebříčku WTA, kde vystoupala v dubnu 2022 na 377. místo. „Chce se dostat co nejvýš, těžko říci v číslech, protože to je závislé na výsledcích na velkých turnajích. Prostě co nejdál. Myslím, že toho v juniorkách už moc neodehraje, už tam ani hrát nechce. V jejím případě to je dobře, bude dělat to, co chce, a to je základ,“ říká znovu Hynek Fruhvirt.

„Je důležité, aby se lepšila jako hráčka, a to i s ohledem na to, že stále ještě probíhá její tělesný vývoj. Z mého pohledu je určující, kde bude za tři roky,“ uzavírá prognózy Petr Pála.