Nejdřív trnou, pak tleskají. Tenisový svět oceňuje zázračný návrat Muchové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Kdyby ještě byla Barbora Hlavicová v tenisovém týmu dobré kamarádky z dětství Karolíny Muchové, nejspíš by si i před nočním semifinále US Open, v němž Muchová vyzve domácí Jessicu Pegulaovou, aspoň chvíli rozpustile zatancovaly. Karolína by zahrála na kytaru, jen tak pro dobrou náladu. Nebo by koukly na film a vtipkovaly při tom, jak jim je to vlastní.

Hlavicová, která na okruhu WTA hrávala pod dívčím příjmením Štefková, teď však doma tančí kolem šestitýdenního miminka, takže sotva stíhá pozorovat vzrušující jízdu Káji po těžkém zranění zpátky na vrchol.

„Návraty jsou její specialita,“ povídá. „Není to poprvé, co ukázala, že i po dlouhé pauze se dokáže vrátit skvělým výsledkem. Prvním turnajem hned hrála finále v Palermu. Obdivuhodné. Některým hráčkám po takovém zranění trvá měsíce, než se herně dostanou zpět.“

Další návrat „Mušky“, jak se osmadvacetileté olomoucké rodačce přezdívá, je snad nejvíc fascinující. S úžasem i respektem ho pozoruje celý tenisový svět. Oficiální účet US Open, který sleduje dva a půl milionů lidí, na síti X po postupu Muchové obdivně napsal: „Semifinále US Open ve dvou po sobě jdoucích letech –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ s operací zápěstí mezitím! Karolíno Muchová, takovou ženou jsi.“

U vzkazu sdílel její fotografii po operaci z nemocničního lůžka.

Tuze inspirativní příběh se lidé z tenisové branže i experti neostýchají nazvat zázračným. Legendární tenista a komentátor Eurosportu Mats Wilander se opakovaně vyznal k obdivu pestrosti hry Češky a přemítá, že nebýt série zranění, patřila by už mezi tři nejlepší tenistky světa.

Po únorové operaci pravého zápěstí musela bývalá světová osmička odložit raketu téměř na deset měsíců, vrátila se až před Wimbledonem, a přesto to na její hře nepoznáte. Když soupeřky deptá precizními drop shoty a pošle tenisák nečekaně přesně za pásku, což zkrátka nejde doběhnout, působí tak přirozeně, jako by nebylo nic snadnějšího. Umělkyně v ráži.

Rovněž ve čtvrtfinále US Open proti Brazilce Beatriz Haddadové Maiaové se musela vypořádat se zdravotními neduhy. Kvůli žaludečním potížím několikrát odběhla na toaletu, za což se pak omlouvala divákům: „Nebylo to nic příjemného. Musela jsem pořád odbíhat z kurtu, což byl zvláštní pocit. Ale říkala jsem si, že to není nic strašného, jako třeba bylo minulý rok to zápěstí. Nakonec jsem se s tím poprala dobře.“

Dobře? Přímo báječně! Turnajové dvaadvacítce vzala první set za 36 minut v poměru 6:1, druhý, narušený patáliemi, vyhrála 6:4 a nadále prochází newyorským grandslamem bez ztráty sady. A znovu po roce, navzdory všem překážkám a bolestivým ztrátám, oželet musela i Turnaj mistryň, se pokusí o první finále na US Open.

„Je to určitě jiné. Minulý rok jsem odcházela z kurtu a ani jsem nevěděla, jestli do semifinále nastoupím, protože jsem byla fakt v bolestech,“ připomněla. „Teď mám jen žaludeční problémy, takže to je dobré. Je to příjemný pocit, že jsem znovu v semifinále. Kdyby se mě na to někdo před turnajem zeptal, tak bych to po pravdě nečekala. Moc si toho vážím.“

Váží, avšak nejančí. Třebaže by drtivá většina tenistek považovala semifinále na grandslamu za kariérní úspěch, Muchová nikoli. Touží po trofeji, která jí unikla ve finále Roland Garros. Návrat k osvědčeným mužům v týmu v čele s klidným slovenským trenérem Emilem Miškem, jí svědčí. Její nepředvídatelná hra zase platí na jakoukoli soupeřku.

„Nechci to zakřiknout, ale už se na to dívám tak, že je to zase ona. Už si věří a pocit z ní je daleko lepší než na začátku,“ vypozoroval Miške, jemuž tréninkový záměr narušila olympiáda. „Do programu nepasovala. Po herní stránce jí nepomohla, byla nedoléčená. A teď na prvním turnaji v Cincinnati to zase nebylo ono. Rozhodující však bylo, že jsme měli možnost tady týden potrénovat, což jí hrozně chybělo. Tajně jsem věřil, že jí to pomůže v herní jistotě a sebevědomí. A opravdu to tak bylo.“

Muchová na US Open vyřadila domácí Katie Volynetsovou, čtyřnásobnou grandslamovou vítězku Naomi Ósakaovou z Japonska, Rusku Anastasiu Potapovovou i finalistku letošního Roland Garros a Wimbledonu Paoliniovou, což jí na kurtu Louise Armstronga připomnělo šest let starý triumf, kdy ještě jako hráčka z kvalifikace zdolala ve druhém kole tehdejší světovou dvanáctku Španělku Garbiňe Muguruzaovou. „Ani bych neřekla, že už je to šest let. Furt na to vzpomínám jako na svůj průlomový zápas. Bylo to takové magické. Zlomilo se to a od té doby jsem začala hrát lépe,“ líčila Muchová.

„Moc se mi líbí, jak Kája teď vystupuje. Umím si představit, že z ní soupeřky mají trochu strach. Nedává na sobě nic znát, ale jde si suverénně za svými míčky. Tím, jak rozumně zahraje úder, nalomí soupeřkám trochu sebevědomí,“ těší Miškeho.

Fyzioterapeut a kondiční trenér Jaroslav Blažek udržuje křehké tělo všude možně zatejpované bojovnice pohromadě. Záda, břicho, svaly, kolečko rehabilitací, zápasů, nadějí a návratů, zklamání i odhodlání bylo za poslední tři roky tuze úmorné. Udržet v sobě oheň a tenisovou vášeň vyžadovalo skutečně silné morální vlastnosti. Nejen kamarádka Hlavicová na mateřské oceňuje, že to nevzdala.

„Už jsem dost opatrný v mnoha tvrzeních. Kombinace nějakých zkušeností a získané paranoii cokoliv zakřiknout velí tak maximálně k odpovědi: Až na drobné bolístky drží všechno zatím nějak pohromadě,“ ujišťuje Blažek z New Yorku. „Těch vnějších i vnitřních faktorů je tolik, že je to na delší debatu. Pravda je, že onen potřebný objem zápasů rozhodně není vzhledem k operaci zápěstí takový jako vloni touhle dobou. Ale ono i to může mít v jistém směru svá pozitiva.“

Připouští ovšem, že když sleduje zápal Muchové na kurtu a údery v krkolomných pozicích, otírá si pot z čela. „Dostává se někdy do takových pozic, že trochu kolikrát trneme a pak jen tleskáme,“ usměje se. „Kája je ten typ, že v utkání zařazuje vyšší rychlost. Dávkování zátěže je v tréninku, na kurtu i mimo něj dost klíčové. Na tom se domlouváme s Kájou a Emilem společně. Všechno se počítá více než obvykle, v zápase to ale přirozeně ovlivnit nejde.“

Muchová zase roznáší tenisovou radost podloženou pílí a zarputilostí, kterou má po tátovi Josefovi, někdejším ligovém fotbalistovi. „Oba nesnášíme porážky,“ prohodí pyšný otec. „Je super, jak se opět dokázala vrátit.“

I kopání do míče Karolíně v dětství šlo náramně, avšak na rozdíl od bratra Filipa, který to jako brankář dotáhl do ligových Teplic, zvolila menší, žluté míčky. Vyrůstala hlavně mezi kluky a dokonale naplňuje pojem sportovně všestranně nadaná. Lyžovala, jezdila na snowboardu, do školy na skateboardu. Když nekopala do balonu, nebo nepinkala do tenisáku, házela si na basketbalový koš. Zkoušela dokonce i mažoretky.

Tenisové základy na kurtech olomouckého MILA jí dávala Sylva Štefková, máma Barbory. „Bezstarostné období,“ vzpomíná Hlavicová. Vybaví si tenisové dovednosti malé Káji, jež nešly už tenkrát přehlédnout: „Rychlost, obraznost, šikovnost na raketě.“ A také kontrola emocí: „Ty negativní nedává najevo.“

Další kroky však byly složité. V prostějovském klubu, jež je líhní největších talentů v zemi, nejspíš i kvůli častým zraněním v Muchové budoucí hvězdu neviděli.

A tak po škole dojížděla autobusem do Frýdku-Místku, pak do Přerova, přespávala na ubytovně, neremcala. Měla v zádech podporu milujících rodičů, zejména mámy, která s ní objížděla všechny turnaje, zatímco si manžel plnil povinnosti fotbalového profesionála. Peněz nebylo nazbyt, kontrakt s podnikatelem Netalem začal rodinu postupně tížit, až se z něj díky půjčce kamaráda vyvázali. Spolupracovala také s tenisovou ikonou Janem Kodešem, agenta jí dělal Tomáš Petera, další muž známý z fotbalového prostředí.

Také současný manažer Roman Brulík zastupuje především fotbalisty, ale jako rodinný přítel si považuje možnosti spolupráce s globální sportovkyní, již zná odmalička. Důležité je rovněž partnerství s firmou Adidas, značku s Karolíninou tváří spojily například i luxusní vozy Porsche. I jim imponuje vstřícná tvář Hanačky, jež se přestěhovala do Prahy. Během pandemie covidu vyráběla roušky „moušky“, rozvážela je do nemocnic. Charita je pro Muchovou nedílnou součástí společenského přesahu.

V noci ji čeká další těžký úkol: oplatit Američance Pegulaové porážku v generálce před US Open v Cincinnati 7:5, 4:6, 2:6. „Hraje teď neuvěřitelně. V Torontu získala titul a pak hrála finále v Cincinnati. Je rozjetá a má díky tomu velké sebevědomí. Je to skvělá hráčka. Hraje dlouhé údery, dobře se hýbe. Nedala mi jediný bod zadarmo, takže i tohle bude těžká bitva,“ tuší inspirativní sportovkyně se slabostí pro sladké.