Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Slavní francouzští cyklisté Thibaut Pinot a Guillaume Martin, oba mnohonásobní účastníci Tour de France, zpochybnili vítězství Rafaela Nadala Na French Open kvůli užití kortizonových injekcí. Zdůraznili, že množství anestetika, které tenista potřeboval, je v cyklistice prostě zakázáno.
Rafael Nadal vyhrál počtrnácté na Roland Garros, ale poté prohlásil: „Hrál jsem bez citu v noze. Hrál jsem s injekcí do nervu a noha vlastně spala, proto jsem mohl hrát.“
Španěl dostal během turnaje několik kortizonových injekcí, aby vleklé zranění nohy bylo co nejméně bolestivé. Nadal posledních 15 let trpí Mueller-Weissovým syndromem levé nohy, což je vzácné degenerativní onemocnění postihující kosti na chodidle.
Metody (používané Nadalem) jsou v mém sportu, který je bohužel tak odsuzován, prostě zakázány. To jen na upřesnění onoho smutku v mém tweetu.
Když se ho zeptali, kolik injekcí potřeboval, aby prošel dvoutýdenním turnajem, odpověděl Nadal ostýchavě: „Je lepší, když to nevíte.“
Zatímco u tenisových fanoušků sklidil Nadal obdiv za to, co při turnaji musel podstoupit a vytrpět, na francouzské cyklisty to zapůsobilo opačně. Thibaut Pinot, třetí na Tour de France 2014 a nositel dalších výborných výkonů, na Twitteru k Nadalovi poznamenal lakonicky: „Hrdinové dneška…“
Sám jezdec stáje Groupama-FDJ trpěl vleklými problémy se zády kvůli zranění, které utrpěl na Tour de France 2020. Pinotova dvě slůvka vyvolala značné reakce. Když francouzský tenista Jonathan Eysseric odpověděl Pinotovi, že to byl „smutný“ tweet, Pinot to rozvedl.
„Proč? Protože mám své přesvědčení, způsob vidění sportu a sportovního výkonu možná jiný než vy? Můj tweet, který vyvolává tolik reakcí, padl na Nadala, ale mohl to být golfista, jezdec na koni, házenkář, basketbalista, šermíř, hráč ragby, vzpěrač, lyžař, fotbalista, surfař, cyklista atd… V žádném případě zde není zpochybňována jeho kariéra nebo talent. Ale v posledních týdnech vidíme příliš mnoho sportovců, kteří používají tento druh praxe. Já kvůli péči o záda málem přišel o dva z nejhezčích roků kariéry. Bylo to těžké, ale dnes jsem na to hrdý,“ vysvětlil Pinot.
„Metody (používané Nadalem) jsou v mém sportu, který je bohužel tak odsuzován, prostě zakázány. To jen na upřesnění onoho smutku v mém tweetu.“
„Pinotův tweet ironicky hovoří o hrdinech dneška,“ napsala podle webu cyclingnews.com investigativní novinářka Clémence Lacourové. „Hrdinové, kteří volí výkon na úkor svého těla a za cenu fyzických problémů tak hrozných, že je musí uspat. Je toto model, který chceme pro sebe a naše děti?“
Pinot a jeho stáj se hlásí ke Hnutí za důvěryhodnou cyklistiku (MPCC), které dodržuje dobrovolné předpisy nad rámec antidopingových předpisů Mezinárodní cyklistické unie (UCI).
V minulosti mluvil o etických obavách, kdy prozradil, že dostal mimosoutěžní injekci kortikosteroidů k léčbě dlouhotrvajícího zranění zad. Vyjádřil znepokojení nad léčbou a obavy z toho, že jezdci mohou zneužít nařízení o terapeutické výjimce (TUE) k použití takových látek v soutěži.
Pinotův krajan Guillaume Martin (stáj Cofidis), který už byl osmý na Tour a třetí na Critérium du Dauphiné, také zpochybnil etiku kolem Nadalových injekcí. V rozhovoru pro sportovní deník L'Équipe Martin naznačil, že to, kam Nadal zašel, aby mohl hrát, by v cyklistice neprošlo.
„To, co udělal, by bylo v cyklistice nemožné,“ řekl Martin s odkazem na zásadu UCI o nepoužití injekcí a jehel, která byla zavedena v roce 2011. „A myslím, že je to normální. Pokud jsi nemocný nebo zraněný, nezávodíš, nesoutěžíš. Řídí se to i zdravým rozumem, hned z několika důvodů. V první řadě kvůli zdraví sportovců. Nejsem si jistý, že dlouhodobé injekce budou pro Nadalovu nohu dobré. Navíc léky, zejména injekce, nemají jen léčivý účinek. Určitě mohou mít vliv na výkon nebo se dají použít ke zlepšení výkonu. Takže se mi zdá, že je to hodně na hranici,“ zdůraznil Martin.
„Kdyby totéž udělal cyklista, všichni by ho obvinili z dopingu, zatímco Nadala chválí, že si vytrpěl tolik bolesti. Takový vítěz, zvláště Tour, je systematicky obviňován z dopingu, i když k tomu není vůbec žádný důvod,“ dodal Francouz. Mluvil o kulturním rozdílu mezi cyklistikou a jinými sporty. A to s odkazem na nechvalně známou aféru týmu Festina a obecně pestrou dopingovou minulost cyklistiky. Právě ta hodně změnila úhel pohledu na to, jak a čím si cyklisté pomáhají ke zlepšení výkonu, a to i v případě, že mají překonávat bolesti.
„Pokud cyklista udělá totéž, je to již zakázáno, ale i kdyby tomu tak nebylo, každý by protestoval a označil to za doping. Prostě je tu takové kulturní pozadí spojené s cyklistikou,“ řekl Martin.
„Pravidla UCI jsou pro mě minimum. Je spousta věcí, které jsou povoleny, ale které si sám zakazuji. Je to otázka oněch šedých zón, zneužití určitých léků, jež se běžně používají k léčbě například rakoviny nebo roztroušené sklerózy. Neberu tyhle věci, abych byl lepším cyklistou, i když je to vlastně povoleno,“ argumentoval.
„Antidopingové agentury jsou vždy o krok pozadu, takže si nemyslím, že bychom měli čekat, až zaujmou postoj. Je na každém, aby si vytvořil svůj vlastní etický kodex. Uznávám, že někdy jsou mé výsledky kvůli tomuto postoji horší, ale přesto zůstávám věrný sobě a jsem s tím spokojený,“ uzavřel Martin.
Je třeba doplnit na vysvětlenou, že zejména francouzské cyklistické prostředí je na jakákoli dopingová podezření velmi háklivé. Hodně za to může obří skandál kolem dlouhodobého a systematického dopingu Lance Armstronga, který tím znehodnotil několik ročníků Tour de France.
