Mateřství už není konec kariéry. Čemu čelí Kvitová při návratu na kurty

Po narození syna Petra loni v červenci už neplánovala návrat do tenisového kolotoče. Poslední mač před odchodem na mateřskou dovolenou odehrála dvojnásobná wimbledonská šampionka Petra Kvitová v říjnu 2023 v Číně. Cestování už měla dost, natož aby si náročné přelety dokázala představit s kojencem.

Po porodu přibrala 24 kilo, bolela ji záda, scházel pohyb. Tak začala zase sportovat.

A když jen tak pro zábavu chytila do ruky raketu, ten dobře známý pocit byl zpátky. „Bavilo mě to. Baví mě to od čtyř let, proto se vracím,“ vysvětlovala Kvitová klíčovou změnu v plánu v životě profesionální tenistky a mámy v rozhovoru pro Canal+ Sport.

S manželem a trenérem Jiřím Vaňkem se připravovala v Americe v akademii Chris Evertové. Když vyhrála svůj první set, nakoplo ji to, že by to zase šlo. „Ale další dny to bylo už horší a horší,“ usmála se. „Přišlo mi, že to půjde zvládnout, ale nejsem na úrovni, abych byla konkurenceschopná, jak bych chtěla. To zabere pár týdnů, měsíců.“

V texaském Austinu odehrála v úterý po roce a půl první ostrý zápas na okruhu. Utkala se s pětadvacetiletou Britkou Jodie Burrageovou, jíž ve světovém žebříčku patří 189. místo. Před návratem si dala skromný cíl: nedostat v prvním zápase kanára.

To se povedlo, hned první sadu vyhrála 6:3, leč další dvě sady ztratila 4:6 a po dvou a půl hodinách odešla poražena.

Cesta na předchozí úroveň bude pro brzy pětatřicetiletou rodačku z Fulneku tuze náročná, nejistá, ale s tím počítá. Noční stávání k miminku bere síly, pro život profesionálního sportovce je plnohodnotný spánek nedílnou součástí regenerace.

„Pořád ještě kojím,“ vypráví. „Bude to teď víc hlavně na Jirkovi, když nebudeme na kurtu. Abych si víc odpočinula a vyspala. Péťa je hodné miminko, ale rád papá i v noci.“

Jizva po císařském řezu ji ještě limituje na servisu, který není technicky takový, jaký býval. „Každý návrat je bolestivý, každý turnaj. O tom je profesionální sport,“ uvědomuje si.

Porodník, profesor Antonín Pařízek z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, si z praxe jako báječný případ návratu do profesionální sportu po porodu vybaví atletku Kristiinu Sasínek Mäki, které pomáhal s narozením potomka.

„Tato úžasná atletka byla tak mentálně nastavená, že zhruba půl roku po porodu seděla v letadle se splněným limitem směr olympijské hry v Tokiu. To bylo neuvěřitelné,“ oceňuje mílařku. „Ale co se dělo potom, to byl hotový zázrak. Nejenže postoupila z rozběhu do semifinále, ale ze semifinále dokonce do finále velmi těžké atletické disciplíny, jako je běh na 1500 metrů,“ vypráví uznale.

Upozorňuje však, že návrat žen po porodu do vrcholového sportu je velmi individuální. „Jsou ženy, které těhotenstvím a porodem končí svoji sportovní kariéru,“ připomíná. „Záleží na nastavení každé ženy i na sportovní disciplíně. V neposlední řadě také záleží na způsobu ukončení těhotenství. Po přirozeném porodu je návrat do tréninkového procesu pochopitelně o mnoho týdnů rychlejší a často méně komplikovaný.“

Jaký průběh bude mít návrat Kvitové, si netroufá předvídat nikdo. Komentáře lidí z branže jsou opatrné nebo se raději omluví.

Od pořadatelů v Austinu dostala někdejší světová dvojka divokou kartu. S sebou vzala i bratra, aby v době tréninku hlídal synovce. „Některé maminky nechaly děti doma, ale to bych nechtěla. Trhalo by mi to srdce,“ řekla Kvitová.

Pro start v hlavní soutěži nebude muset využít chráněný žebříček ani na dalším plánovaném turnaji v Indian Wells. Rovněž pořadatelé „pátého grandslamu“ udělili Češce divokou kartu.

Kvitová návraty umí jako málokterá hráčka na okruhu. Stačí si vzpomenout, jak pompézní byl její comeback po děsivém přepadení v jejím prostějovském bytě a pořezání levé ruky, v níž drží raketu.

Třebaže jí vážně hrozil konec kariéry, za pět měsíců byla na kurtu. A hned druhý turnaj v Birminghamu opanovala. Dojala celou tenisovou říši, jež české lvici tleskala vestoje.

Ale to už bude osm let.

Po císařském řezu nyní vyrazila na okruh s přáním být zase konkurenceschopná, nikoli vyhrávat turnaje a nahánět vládkyně usilující o světový trůn.

„V kariéře jsem měla hodně momentů nahoru dolů, mám motivaci hrát dobře, ale nemám na to, vyhrát grandslam, porazit skvělé hráčky,“ uvedla Kvitová dále pro Canal+ Sport. „Vracím se, že mě to baví, chci si zahrát a jednou kariéru ukončit.“

Kdy tak nastane, nepředjímá. Nepropadá nostalgickým pocitům, že na tomto turnaji je jako hráčka naposledy. Jako máma má už priority jinde. „Chtěla bych upozornit všechny fanoušky, že budou muset mít se mnou trpělivost. Nejsem si jistá, že uvidí starou Petru, na kterou byli zvyklí,“ pravila mile. „V trénincích mám dobré chvíle, krásné údery i pohyb, ale pak jsou chvíle, kdy se nepohnu.“

Těší se na Miami, kde vyhrála. A pak hlavně na oblíbený travnatý povrch. Jako fyzická příprava by mohly posloužit i náročné antukové turnaje, na které se však netěší vůbec. „Ani nevím, jestli budu hrát Roland Garros, mám dva grandslamy, na kterých můžu použít chráněný žebříček – Wimbledon a možná US Open. Anebo Paříž a Wimbledon,“ uvažuje.

Inspirací jí je kamarádka Belinda Bencicová, jež z mateřské hlásila: „Jsem si opravdu jistá, že se vrátím tam, kde jsem byla, a ještě lépe. Jsem tak ohromena tím, jak ženské tělo funguje.“

Švýcarská tenistka se nedávno v Abú Dhabí dočkala prvního titulu jako máma. Sedmadvacetiletá olympijská vítězka z Tokia se k hraní vrátila v říjnu poté, co loni v dubnu porodila dceru. Nyní ji mohla držet na kurtu společně s trofejí.

„Bencicová už ale nějakou dobu hraje,“ upozorňuje daviscupový šampion Jan Hájek, že Kvitová je zase na začátku, co se týče nabírání herní kondice. „Nemusí nikomu nic dokazovat, vyhrála toho hodně, přeju jí, aby se jí dařilo, ale pokud mám být upřímný, bude to mít sakramentsky těžké. Jestli ovšem vydrží být trpělivá, že první turnaje nebudou žádný med, tak proč by se nemohla vrátit na svou úroveň?“

Příkladů návratů z mateřské dovolené na kurty je celá řada – Naomi Ósakaová, Viktoria Azarenková, Elina Svitolinová, Caroline Wozniacká, Angelique Kerberová nebo Lucie Šafářová a Barbora Strýcová.

Azarenková se dostala do finále US Open v roce 2020, téměř čtyři roky poté, co se jí narodil syn Leo.

Svitolinová v roce 2023 udivovala na Wimbledonu, když se dostala do semifinále pouhé tři měsíce po návratu na turné a devět měsíců po porodu. Vyrovnala tak své vůbec nejlepší vystoupení na grandslamu.

Strýcová se vrátila na rozlučkové turné v šestatřiceti po dvouleté odmlce a narození syna. Během závěrečné sezony ještě rozšířila sbírku o druhou wimbledonskou trofej ve čtyřhře po boku tchajwanské tenistky Sie Šu-wej, s níž na londýnské trávě poprvé triumfovala v roce 2019. Teď se už těší také z dcery.

Není to přitom tak dávno, kdy bylo narození dítěte považováno za konec kariéry tenistky. Jak připomíná server The Athletic, Margaret Courtová, Evonne Goolagongová Cawleyová a Kim Clijstersová vyhrály grandslamy po porodu, ale obecně hráčky zakládaly rodiny až ve sportovním důchodu.

Vzorem pro mnohé vrcholové sportovkyně je tenistka Serena Williamsová, která vyhrála Australian Open v roce 2016 v osmém týdnu těhotenství. Poté, co v září 2017 porodila první dítě Olympii a přiblížila se smrti kvůli komplikacím, dosáhla dalších čtyř grandslamových finále.

Oznámení Williamsové o těhotenství bylo pro tenis zlomovým okamžikem, píše The Athletic, „protože stále větší počet hráček se cítí dobře, když mají přestávku uprostřed kariéry, aby mohly založit rodinu.“

Pomáhá tomu také pravidlo, které WTA zavedla od roku 2019 – tenistky mohou využít chráněný žebříček, tedy postavení, jež měly před odchodem na mateřskou. Vztahuje se k účasti na 12 turnajích během tříletého období od narození dítěte.

Comeback Kvitové bude znovu bedlivě sledovaný. „Petra Kvitová je totální česká ikona, dvojnásobná wimbledonská vítězka, nejde nic jiného než jí přát,“ řekl Seznam Zprávám Jiří Novák, česká legenda a trenér Marie Bouzkové. „Je super, že má Petra dítě, krásný životní příběh – šampionka a už i maminka. Přeju jí, ať si to užívá. Uvidíme, jak se po roce a půl návrat povede.“

Pro mladé tenistky bude Kvitová pořád ceněným skalpem, věhlasnou sokyní. „Dvacetileté holky po ní půjdou, nebudou mít slitování, ale má protekční žebříček, bude hrát největší turnaje a víme, čeho je schopná. Vyhrála strašně moc zápasů a turnajů, je to šampionka,“ zdůrazní Novák. „Záleží, jak to zvládne její tělo. Půjde do plné zátěže. Musí to vydržet několik měsíců, ne týden dva. Herně se nemusíme bavit, je to super hráčka.“

Hájek doplní: „Musí mít chuť, jinak by se nevracela. Půjde o to, jak je připravená, jak tělo vydrží zápřah. Když odehrajete dva dny po sobě zápas, tak třetí den to bude hodně bolet.“

A odměna? Dobrý pocit. Stav mysli a snad i těla. Nové zážitky ve třech. A třeba stejně jako mladší kamarádka Bencicová bude na dvorci láskyplně objímat své dítě s trofejí jako bonus.

„Také na Bencicové bylo po návratu vidět, že její hra je víc bezstarostná. Tím netvrdím, že sportovkyně vracející se po porodu hrají jen pro zábavu, ale změní se jim hodnotový žebříček, neberou tolik tragicky chyby na kurtu, pozornost mají upnutou také na rodinu,“ řekl Seznam Zprávám sportovní psycholog Michal Šafář, který spolupracoval s Kvitovou v době, kdy vyhrála Wimbledon. Poslední dva roky pomáhá například české jedničce Karolíně Muchové.

Jako důležitý aspekt při rozhodování o návratu do kariéry obecně zmíní také fenomén sportovní penze, se kterou bývá velmi těžké se smířit. Najednou po třicítce skončí něco, co milujete a děláte od dětství.

„Jen jsem si říkala: Ty už nemusíš závodit! Pořád jsem měla pocit, že musím něco dokazovat, obhajovat. Já pořád závodím, 25 let. To je hrozné. Kolikrát i když se mi nechtělo, tak jsem musela. Tělo furt něco chtělo, ale já mu říkala: Nemusíš! To bylo divné. Bylo dobré, že jsem rok trénovala a ještě dojížděla závodění, už ne na světové úrovni, ale za Duklu,“ popisovala před časem v rozhovoru pro Seznam Zprávy svůj odchod do sportovní penze světová rekordmanka v hodu oštěpem Barbora Špotáková.

Z mateřské se vrátila dokonce dvakrát. V sedmatřiceti necelé čtyři měsíce po porodu druhého syna Darka.

Kvitová konec kariéry nikdy neohlásila. Jako by tušila, že ještě neřekla ve svém sportu poslední slovo. Nyní si dává postupné, malé cíle: „V záblescích bych chtěla vidět tu starou Petru, s tím bych byla spokojená. Mít tam energii a bojovnost, kterou jsem se vyznačovala.“

Mámy neradno podceňovat.