Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Česká tenistka Linda Nosková se na Australian Open postarala zatím o největší senzaci, když ve třetím kole porazila světovou jedničku Polku Igu Swiatekovou. „Linda věděla, že si to chce užít, hrát proti světové jedničce, na Grand Slamu, chtěla to zažít, ať to dopadne, jak to dopadne,“ uvádí v rozhovoru pro Seznam Zprávy její maminka Ivana.
„Radost jsme měli, když vyhrála juniorský Grand Slam v Paříži v roce 2021. Teď je člověk spíš vyděšený. Je pořád ještě mladá, chceme se držet při zemi,“ dodává po euforii, kterou její dcera na Australian Open prožívá.
Jakoby Austrálie byl její turnaj?
Daří se jí tam už druhým rokem. Možná je to tím teplem.
Mluvili jste spolu, jak se cítí?
Cítí se dobře, jen musí absolvovat hodně rozhovorů, focení a to nemá moc ráda. Ona je ráda v klidu a myslí raději na tenis.
Čekala Linda, že se jí bude tak dařit?
Trošku něco naznačila, když Iga Swiateková hrála s Američankou Collinsovou ve druhém kole. Bylo to napínavé, Collinsová vedla 4:1 ve třetím setu, což bylo dost nezvyklé. Ale pak to Iga otočila. Psala jsem Lindě, škoda, že to Collinsová nedala, a ona mi odpověděla: „Proč, mami? Protože Collinsová by byla lepší? Nemyslím si, že by byla lepší…“
Pochopila jsem to. Linda věděla, že si to chce užít, hrát proti světové jedničce, na Grand Slamu, chtěla to zažít, ať to dopadne, jak to dopadne. Radši si to užít s jedničkou než s Collinsovou někde na kurtu č. 13.
Teď by mohla jít hodně daleko, když bude mít trošku štěstí…
Vypadá to slibně. Když porazila jedničku, tak se jí to otevřelo. Světové jedničky mají ve své části pavouka určitou výhodu. Když je porazíte, tak tam už nejsou tolik slavné hráčky. Takže teď má Linda 90. Ukrajinku Jastremskou. Ale pozor na ni. Viděla jsem, jak hrála s Azarenkovou. Vůbec se nedá říct, kdo je lepší.
Kdo v Austrálii s Lindou je?
Je tam s ní trenér Tomáš Krupa a navíc s juniorským týmem přijel David Kotyza. Chodí se na ni dívat a radí jí.
Jaké byly Lindiny tenisové začátky?
Já chtěla odjakživa hrát tenis, ale měla jsem ráda koně. Věnoval jsem se jim 40 let a tenis jsem měla jen jako koníčka, hobby. Hlavně jsem na něj neměla pořádně čas. Když jsem se znovu vdala, tak jsme si s druhým manželem řekli, teď budeme hrát tenis. Rekreačně. A on mne učil. Linda byla tehdy v kočárku, pak běhala za míčky, podávala je, až nakonec chtěla sama hrát. Takže se to otočilo, až jsem nakonec sbírala míčky já.
Ale tenis jsme s ní začínali pozdě. Když měla trenéra, bylo jí už přes šest let, chodila na aerobic, na koně, do baletu, na gymnastiku, dělala 10 sportů. Na to, jak byla malá, byla dost šikovná. Ale potom začal být tenis tak náročný na čas, až k němu nakonec zůstala jen gymnastika.
Postupně se začalo něco ukazovat. Bylo jí osm devět a my vyrazili na větší Baby turnaj do Prahy. Najednou jsme viděli malé holky, jak jí to nandaly. Co jsme mohli dělat? Dál jsme hráli to svoje, ale manžel se jí začal víc věnovat. Pinkali spolu, chodili dřív na trénink a zůstávali i po něm. Začala se zlepšovat. Stěžejní přelom pak přišel, když nás uviděl pan Štěpánek, otec Radka Štěpánka.
Měl soukromý klub kousek za Rožnovem, byly tam lepší podmínky, trenér Jaroslav Machovský. Od mladších žáků jsme tam šli, měla sama hodiny tréninku, hrály s ní velké holky a tím se strašně zlepšila. Dali nám i správný směr, kam jít a jet, třeba za Melanií Hingisovou do Švýcarska.
Musíte mít štěstí na lidi a my ho měli. Linda měla talent, asi víc po manželovi, pan Štěpánek to viděl a byla to jeho zásluha, kam se nakonec Linda dostala.
Jaká vlastně Linda je?
Tichá, samotářská, introvert. Nepotřebuje nic sdělovat, s nikým moc mluvit. Ale ten tenisový život vlastně takový je. Navíc je teenager. Takže trenér si někdy stěžuje, že si moc nepokecají.
Přijde mi hodně ukázněná, klidná síla…
To říkáte přesně. Je ukázněná, klidná, nikdy neřekla, že nebude trénovat, že je unavená, že je horko, nebo se jí nechce vstávat. Nikdy jsme ji nemuseli přemlouvat. Nikdy neprotestovala. Myslím i proto, že ji tenis tak baví.
Ona vlastně přerušila kvůli tenisu studium, chce se k tomu vrátit?
Začala dělat střední školu v Mladé Boleslavi, ale ukázalo se, že to je neslučitelné s jejím tenisovým životem. Nešlo to z časových důvodů. Tak jsme si řekli, že kdyby jí jednou tenis nešel, může si školu dodělat později.
Jak dneska cestuje, sama?
Jenom s trenérem Krupou. My za ní s manželem jezdíme jen na Rolland Garros. Je to blízko, uděláme si výlet, dovolenou. A nepanuje tam takové šílenství. Do Austrálie nebo do Ameriky za ní jezdit nechci, nechci být rušivý element…
Je samostatná?
To si pište. Je jí 19, ale jezdí na velké turnaje už od 17. Zařizuje si letenky, hotely, umí dobře anglicky. Když byl covid, tak si musela vybavit i všechny potřebné papíry.
Co má jinak ráda, co ji baví?
Kromě tenisu už toho moc nezbývá. Když je doma, zajdeme si do kina, má ráda hudbu, koupila si gramofon a desky, brnká na kytaru, pro odreagování kouká na Netflix. Tenis jí opravdu zabere hodně času. Dopoledne trénuje dvě hodiny tenis, pak má kondiční trénink a do bytu přijede v pět. Musí si něco nakoupit, vyprat a k tomu dělá autoškolu. Osamostatnila se, má v Přerově svůj byt, kde si může dělat, co chce, tak si to užívá. Domů na Bystřičku přijela naposledy loni na Vánoce a v létě na narozeniny bratra.
