Článek
Byl v rozletu. V Adelaide vyhrál na začátku roku svůj první titul na okruhu ATP. V Madridu porazil ikonického Nadala a jako třiadvacátý tenista světa vyhlížel Jiří Lehečka další výzvy - útok na první patnáctku. Leč únavová zlomenina bederního obratle připravila dvaadvacetiletému ranaři jiné profesní zkoušky - zdravotní i mentální odolnosti.
Přišel o grandslamy Roland Garros a Wimbledon, rovněž o olympijské hry v Paříži. Poctivě naslouchal doktorům, a jakmile dostal zelenou k přípravě, začal se svým týmem makat na návratu. Dočkal se po třech měsících. Na turnaji Masters v Cincinnati prošel do osmifinále, zdolal světovou pětku Rusa Daniila Medveděva a ověřil si, že tělo zvládá ostrou zátěž.
Teď je natěšený na první kolo US Open, od sedmnácti hodin středoevropského času se utká s Maďarem Martonem Fucsovicsem. „Grandslam je pro mě další krok, který mi ukáže, jak je tělo nastavené, zda zvládne i možný pětiseťák. Věřím, že jo. Týden v New Yorku probíhá bez komplikací. Do turnaje jdu velice pozitivně naladěn,“ hlásí česká jednička Seznam Zprávám.
Těžké období má snad za sebou. Návrat do kolotoče ATP pečlivě plánoval a zvažoval. Vyrazit chtěl už na kurty v Montréalu, ale ještě se necítil v nejlepším rozpoložení. Znovu se opřel do tréninku. A v Cincinnati vyběhl do akce.
„Byl jsem moc rád, že jsem mohl začít turnajem před US Open. Začínat grandslamem je ošemetné,“ těší ho tři zápasy před hlavním chodem. „Chtěl jsem začít o týden dřív v Montréalu, ale ještě jsme necítili, že se příprava vyvíjí takovým směrem, abych byl stoprocentně připravený. Na turnaj jsem chtěl jet, až nabudu pocitu, že přípravu nemám kam dál posouvat. Termínově to vyšlo na Cincinnati. To rozhodnutí bylo správné.“
Ostatně to potvrzuje nejen zdravotní stav, ale rovněž výsledky, které byly po dlouhé pauze více než solidní. „Do turnaje v Cincinnati jsem šel hlavně s tím, abych byl zdravý a cítil se dobře na kurtu. Každý odehraný zápas byl pro mě jen bonus navíc. Poté, co jsem vyhrál první kolo s Navonem, i když ten kluk na betonu nehraje svůj nejlepší tenis, tak to pro mě znamenalo moc, je to hráč první světové čtyřicítky,“ ohlíží se Lehečka.
Sebevědomí mu zvedl hlavně až následný triumf nad Medveděvem, také ve dvou setech (7:6, 6:4). „Už jsem se cítil o něco lépe. Určitě to sebevědomí zvedne. Mně a mému týmu to ukáže, že příprava, kterou jsme udělali, byla dobře odvedená. A to, že jsem neztratil nějak extrémně úroveň, na které jsem bohužel končil kvůli zranění,“ zjistil.
Úplně bez bolesti. A s fyzioterapeutem
Proti bývalé světové jedničce hrál, jak je zvyklý - kurážně. Z forhendu nastřílel sedmnáct vítězných úderů a ve třetím vzájemném duelu ruského hráče podruhé porazil. Na kameru pak napsal vzkaz: „Jsem zpátky!“
Silný moment. „Poté, co jsem porazil Medveděva, to pro mě emotivní moment byl,“ kývne. „Po takové pauze hrát Masters, jeden z nejtěžších turnajů mimo grandslam, protože je to malý pavouk, jen 56 hráčů, jednotýdenní akce, hraje se skoro každý den, a porazit pátého hráče na světě, který to tam v roce 2019 vyhrál, byl super výsledek a já byl za to strašně šťastný. Ten moment jsem si užíval. Ještě šťastnější než za výhru jsem ale byl za to, že jsem takhle těžký zápas odehrál proti top ten hráči úplně bez bolesti. Necítil jsem nějaký diskomfort.“
A to je před US Open pro 32. hráče žebříčku super zpráva. Ostatně skvělou prověrkou fyzické způsobilosti byl také mač s domácím Francesem Tiafoem, jemuž v takřka tříhodinové bitvě podlehl 4:6, 7:6, 6:7. „Zápas to byl velice vyrovnaný od začátku do konce. Pro mě bylo hlavní, že jsem si před grandslamem dal tři zápasy a dokázal sobě, že úroveň mám,“ podotkl. „Frances ukázal, že mu podmínky seděly, byl ve finále, cítil se dobře. Jsem rád, že i po takové pauze jsem byl schopný ho skoro porazit, bylo to o pár míčkách. Nemám se za co stydět.“
Tím spíš, když uvážíte okolnosti, které návratu Lehečky předcházely. Prošel si patáliemi, litoval uniklých příležitostí, ale to už je za ním.
„Cítím se dobře,“ ujistí. „Po tom zranění nebylo jednoduché vychytat správný moment, kdy se na kurt vrátit. Byla to trošku věda. Myslím, že čas návratu jsme vychytali dobře. Samozřejmě mě strašně mrzí olympiáda i celá perioda, kdy jsem nemohl hrát. Přišel jsem o dva grandslamy, byl jsem v dobré formě, na obou grandslamech bych byl nasazený, do toho olympiáda, na kterou jsem se strašně moc těšil. Tohle jsou bolestivé ztráty, ale nedá se s tím nic dělat. Byl jsem schopný to nějak hodit za hlavu a soustředit se na to, abych byl co nejrychleji zpátky na kurtu.“
A co mu zranění ukázalo?
Že je až příliš velký dříč v tréninku, pedant v tenisové branži, puntičkář, co musí ubrat, aby nezhuntoval své tělo?
Kdepak.
„Co se týče přípravy, tak spíš než to, že jsem velký dříč, mi to ukázalo, jaké nedokonalosti v mé kariéře ještě jsou. Udělal jsem nějaké úpravy i v týmu, jezdí se mnou můj osobní fyzioterapeut na každý turnaj, to je jedna z věcí, kterou mi zranění ukázalo, že je potřeba zlepšit,“ odpovídá.
A pak dodá: „Zranění mi ukázalo hlavně to, že v životě je zdraví nejdůležitější. Sport je prostě jen navíc. Jakmile člověk není stoprocentně připravený vlézt na kurt, všechno ostatní jde stranou.“
Teď má před sebou další překážku: Martona Fucsovicse, jehož v únoru v Dubaji rovněž na betonu porazil 2:1.
„Očekávám strašně náročný zápas. S Martonem to bylo obrovská bitva. Bude to vyrovnaný zápas a myslím, že dobrý z obou stran,“ předpokládá. „Je to aktivní hráč, který se nebojí jít pro vítězný úder. Na túře už je nějaký pátek, zkušenosti má, budu se snažit s tím popasovat co nejlíp a hrát svou hru, která mě, pevně věřím, dovede k vítězství.“
A nejen k jednomu. Zápal, píli i kumšt Jiří Lehečka bezpochyby má. Tak hlavně to zdraví.