Studovat na trenéra v esportu nemusíte. Cení se hlavně zkušenosti a přehled

Proč se člověk rozhodne, že se z profesionálního hráče stane trenérem esportu?

Enkay J: Mě hraní nikdy úplně neživilo. Ne že bych nechtěl, ale nebyl jsem zase taková hvězda. Takže z části i kvůli tomu, že mě hraní neuživilo, jsem se v roce 2015 stal esportovým analytikem. Samozřejmě jsem se zaměřil na CS:GO, což je hra, kterou jsem předtím dlouho hrál, řekněme na špičkové úrovni. Jednoho dne jsem prostě zjistil, že nabídka pracovat pro určitý esportový tým jako analytik je hodně lákavá a co se týče mojí budoucnosti v esportu už to bylo mnohem realističtější než dál čekat na angažmá jako hráč.

Jako kouč se tedy živím od roku 2018. Myslím si, že je vlastně ta moje cesta od hráče přes analytika ke koučování celkem přirozená a logická.

Nihgtshare: I já jsem byl spíš takovým poloprofesionálem. Moje kompetence pro trénování vznikaly tak, že jsem spolupracoval s mým bráchou, který hrál LoL na profesionální úrovni.

My jsme začali hrát poměrně brzy, ale měli jsme doma jenom jeden počítač, takže jsme se museli střídat. Byly tam tenkrát i takové zábavné momenty, že nám táta hraní zcela správně časově omezoval, jenomže my jsme s bráchou jednovaječná dvojčata, vypadáme úplně stejně, takže jsme podváděli. No ale brácha hrál lépe a já jsem postupem času ustoupil spíš do role jakéhosi mentora. Vytvořili jsme dost dobře fungující dvojici, kdy jsme hodně hráli spolu, ale brácha potom dostal angažmá v zahraničním týmu a já jsem mu vlastně radil a koučoval ho.

Brácha tedy začal hrát jako profesionál, já začal studovat medicínu, ale kdykoliv jsem měl čas, tak jsem za bráchou jezdil a nějakým způsobem jsem pracoval v týmu, za který hrál. No a nakonec mě oslovil jeden z českých týmů, zda bych jako kouč nechtěl pracovat pro ně.

Dnes už ani brácha nehraje. Asi tři roky taky trénoval a teď spolu děláme streamy na Twitchi.

Proč přestal brácha hrát, proč opustil úspěšnou kariéru esportového profesionála?

Nihgtshare: Už je na to starý. Není starý na tu hru jako takovou, hrát dokáže pořád na slušné úrovni. Ale nechce se mu podstupovat všechno to, co k životu profesionálního hráče patří. Je mu devětadvacet a už chce být víc doma. Jako profesionál musíte trávit hodně času s týmem, v jeho případě to bylo v zahraničí. Většině těch kluků je okolo dvaceti, oni jsou to vlastně ještě děti, a máte s nimi trávit třeba deset hodin denně. Když je člověk o deset let starší, není to už úplně jednoduché. Člověk ještě není starý na tu hru, ale už ho tolik nebaví pohybovat se v tom prostředí.

Docela zajímavé je, že v Counter Strike to úplně takhle není. Vím, že „céesko“ klidně hrají i pětatřicátníci, protože se jich i na té vysoké úrovni pohybuje víc. Máte třeba v týmu více starších kluků, takže to může fungovat. Řekl bych, že to je tím, že CS:GO je prostě mnohem starší hra, se kterou ty hráči vyrostli a vlastně zestárli. League of Legends je oproti tomu vlastně hra mladých, alespoň prozatím.

Jaké máte jako esportoví trenéři vzdělání?

Enkay J: Žádné. Mám to prostě celé založené na praxi, kterou mám na druhou stranu hodně bohatou, jak už jsem říkal.

Ale snažím se jako trenér zdokonalovat a abych tak řekl samovzdělávat. A platí to pořád. Samozřejmě se snažím sledovat práci ostatních, těch nejlepších, taky jsem přečetl nějaké knihy.

Ale v esportu je to prostě takový learning by doing. Nejdůležitější je být v obraze, takže prostě musíte to, co trénujete, pořád sledovat a analyzovat.

Nihgtshare: Ani já žádné formální vzdělání nemám. V esportu není potřeba. Nechci podceňovat třeba nějaké kurzy, kde se člověk učí pracovat s lidmi, to by asi mělo smysl. Ale ta hra samotná, v mém případě LoL, se tak rychle vyvíjí, že by vědomosti, které by člověk získával formou nějakého vzdělání, děsně rychle zestárly. I z mého pohledu je mnohem důležitější sebevzdělávání, člověk musí dění v té dané hře pořád sledovat, udržovat si přehled, jak kdo hraje a tak dále.

Může mít esportový trenér tak říkajíc širší záběr a věnovat se více hrám, popřípadě tyto hry střídat?

Enkay J: Ne, to opravdu ne. Oceňuje se právě to zaměření a maximální znalost dané hry. Nedokážu si představit, že bych od CS:GO přešel k trénování čehokoliv jiného. To by bylo asi jako trénovat fotbal a atletiku, když to přirovnám k opravdovému sportu.

Čistě teoreticky asi ano, ale jak dlouho by mi trvalo než bych v jiné hře, tedy v jiném oboru, nasbíral ty zkušenosti hráče a analytika, které mám právě v CS:GO? Tudy cesta nevede.

Nihgtshare: Asi by záleželo na konkrétních hrách, zda se tam najdou nějaké průniky. Ale pokud se budeme bavit o CS:GO a LoL, tak absolutně ne. Ty specializace jsou úplně jiné.

Co musí mít dobrý hráč CS:GO nebo LoL? Musí mít talent, nebo se dá všechno naučit?

Enkay J: Podobně jako v ostatních sportech, talent se hodí, ale pak musí přijít na řadu tvrdá práce. Aby to člověk zvládnul, je dobré mít nadšení, řekl bych vášeň pro hraní. Určité vlastnosti, jako třeba rychlé reakce, rychlé analytické myšlení, má někdo od přírody lepší, někdo horší, ale vždy je potřeba je dál rozvíjet. Takže trénovat a pracovat na sobě.

Ale je tu ještě jedna vlastnost, kterou oplývají úspěšní hráči, a to je schopnost práce v týmu, když to hra vyžaduje. Tohle úplně každý nemá a třeba v CS:GO je to velice důležité. Týmy se skládají podle vhodnosti hráčů do týmu, kde musí každý plnit svoji roli a zároveň hrát týmově.

Nihgtshare: League of Legends je docela složitá a komplexní hra. Nejdůležitější asi je, jak rychle si dokáže člověk utřídit informace, které během hry dostává, a jak z nich dokáže vyvodit ty nejlepší závěry. Tohle se předpokládá tak nějak automaticky, ale samozřejmě každý je originál a má svůj styl. K tomu určitě potřebujete postřeh a rychlost, nakonec i jenom ve smyslu klikání myší. Jsou situace, kdy je to důležité. Když je v tomhle hráč na úrovni, všimne si ho nějaký tým a bude ho testovat hlavně po té stránce, zda se jim hodí jako osobnost, zda dobře zapadne do týmu. Takže herní dovednosti jsou jedna věc, ale pro kariéru profesionála je i v LoL důležitá schopnost pracovat v týmu a plnit tam svoji roli.

Kolik ve vašem koučinku obsazuje samotné hraní a kolik ostatní činnosti, jako třeba fyzický trénink, mentální příprava atd.

Enkay J: Nácvik různých herních situací a variant, taktika, týmová souhra, to je 80–90 procent moje práce. Hráči, se kterými spolupracuji, už jsou na velmi vysoké úrovni, co se týče jednotlivých herních dovedností, takže na to se příliš zaměřovat nemusíme. A pokud někoho v nějaké dovednosti tak říkajíc tlačí bota, ví to sám a také většinou sám pracuje na zlepšení.

Co se týče psychiky, máme v týmu odborníky, takže já s hráči třeba po stránce motivace nijak pracovat nemusím. A to, aby byli hráči po fyzické stránce ve formě, je v první řadě jejich odpovědnost, navíc mají opět k dispozici odborníky na tuto oblast. Já jim samozřejmě připomínám a ujišťuju je v tom, že být v kondici, hodně spát a neflámovat jim v dosahování úspěchů určitě pomůže. Ale moje zkušenost je taková, že profesionální esportoví hráči jsou v tomto ohledu většinou velmi disciplinovaní.

Nihgtshare: Záleží na každém týmu, na co má peníze. Některé týmy mají na každou oblast jiného člověka, mají fyzioterapeuta, psychologa, herního stratéga… A v jiném týmu to třeba skoro všechno zastává jeden trenér.

Moje působení ve Fnatic spočívá z 90 procent ve vylepšování herních strategií. Jde o nácvik herních situací a jejich variant.

Jak moc umíte využít svoji znalost soupeřů, kteří dnes hrají proti vašim svěřencům?

Enkay J: Samozřejmě to pomáhá. Ale mnohem víc informací získáváme analýzou aktuálního dění, toho, jak kdo hraje. To je pořád obrovská část mojí práce.

Člověk si musí uvědomit, že v Evropě hraje CS:GO na profesionální úrovni okolo 150 týmů, to může dohromady představovat okolo 800 hráčů. Početnější je ale severoamerický region a určitě asijský. To, co já osobně tak říkajíc obsáhnu svými zkušenostmi, může být něco mezi padesátkou a stovkou hráčů, takže to není nic zásadního.

Pořád se snažíme získávat co nejvíc informací o soupeřích, ať už to je na základě toho, že je třeba já z minulosti znám, nebo prostě na základě důkladných analýz. Ale soupeři dělají to samé. Ani my určitě nejsme nečitelní a soupeři si o nás získávají potřebné informace. V esportovém světě je toto naprosto zásadní.

Nihgtshare: Tahle moje znalost prostředí a hlavně konkrétních hráčů dělá opravdu hodně, je to významná součást mého know-how. Běžně se dělá to, že se ve hře zaměříme na jednoho hráče, který je třeba mentálně slabší, nebo má jiné slabiny. A tomu odpovídá už příprava na zápas. Takže vědět, přes koho by mohla vést cesta k úspěchu, je docela důležité.

Jak hodnotíte úroveň CS:GO, respektive LoL v České republice?

Enkay J: Porovnávat úroveň esportu, tedy hráčů, pokud to tak myslíte, regionálně moc nedává smysl. Na té soutěžní úrovni vlastně neexistuje nic jako hranice mezi zeměmi.

Ale všiml jsem si, že je v Česku opravdu vynikající esportová infrastruktura a tím pádem je tady veliký potenciál. Všechno jde teď nahoru. V Německu už je ten boom asi trochu za námi. Několik let už se třeba nehrálo nic, jako je mistrovství Německa v CS:GO. Což je určitě škoda.

Nihgtshare: Česko a stejně tak Slovensko hrají v Evropě v LoL něco jako druhou ligu. Co se týče mezinárodního srovnání, když si vezmeme něco jako reprezentaci, i když se na to v esportu moc nehraje, se Češi nejvýše dostali myslím na 9–12 místo v Evropě.

Na té nejvyšší evropské úrovni, to znamená ve špičkových LoL týmech, teď ale hrají čtyři Češi, což je podle mě docela úspěch. Ta úroveň, na které měli většinou doposud možnost hrát, prostě není taková, konkurence týmů není až tak vysoká, takže člověk jako jedinec může růst jenom omezeně. Přirovnal bych to k tomu, že když budete hrát v basketbale špičku v Česku, není to ani v nejmenším taková škola, jako když hrajete na chvostu v NBA. A z tohoto pohledu si teď Češi ve světě, hlavně tedy v Evropě, vedou fakt dobře.