Článek
Představte si následující situaci.
Jste jedním z největších aktivních sjezdařů planety. V nejlepším sjezdařském věku – 32 let. Mimochodem „dědkovi“ Johannu Clareymu, který s vámi nastupuje ke každému závodu, je 41. Vyhráli jste už tři zlaté olympijské medaile a jednu bronzovou a jste tak vlastně nejlepším rakouským sjezdařem všech dob. K tomu 11 vítězství ve Světovém poháru a 45× jste stáli na pódiu. Ale, pořád vám chybí medaile z MS, které se pojede za měsíc a půl.
Máte i dobrou formu, v jednom tréninku na sjezd v Bormiu jste čtvrtí, ve druhém dokonce třetí. Pak ale do závodu nenastoupíte, prý žaludeční potíže. Další den si jdete prohlédnout trať SG na stejné sjezdovce. A najednou vám to přecvakne v hlavě. Ne, už nebude nic…
Je to pro mě velké překvapení, protože je fantastický týmový kolega a dobrý přítel. Pomáhal mladým klukům a dával jim dobré rady. I mně pomohl být rychlejší, jsem trochu v šoku.
Takhle přesně se to nyní stalo Matthiasu Mayerovi.
„Minulá sezona byla fantastická se třetí zlatou olympijskou medailí, do nové sezony jsem začal dobře a jsem spokojený. Ale bylo toho dost,“ řekl Mayer po inspekci tratě v šokujícím rozhovoru rakouské televizi ORF. „Dnes jsem udělal poslední prohlídku a je to. Ten oheň už nemám… Za mne je to tak v pořádku.“ Prý o tom už několik dní přemýšlel. Pro Eurosport ještě dodal: „Život je život, jde to dál. Byl to opravdu dobrý čas. Musím poděkovat rakouskému lyžařskému týmu. Uvidíme, co mi přinesou další dny.“
Jeho soupeři i nejbližší lidé kolem něj zůstali stát s otevřenou pusou. „Právě jsem slyšel tu zprávu, jsem trochu v šoku, nečekal jsem to,“ byla první reakce Nora Aleksandera Aamodta Kildeho, jeho velkého rivala. „Je to škoda pro tento sport, protože je to skvělý lyžař a na turné nám bude chybět. Snad se rozhodne vrátit!“
Dokonce ani Vincent Kriechmayr, Mayerův spolubydlící na závodech, nevypadal, že by něco věděl. „Je to pro mě velké překvapení, protože je to fantastický týmový kolega a dobrý přítel,“ řekl. „Pomáhal mladým klukům a dával jim dobré rady. I mně pomohl být rychlejší, jsem trochu v šoku.“
Jen dohady, co se asi stalo
Podle rakouského trenéra rychlostních disciplín Seppa Brunnera neexistovaly vůbec žádné známky konce. „Bylo to brutální překvapení,“ řekl.
„Matthias zanechal v lyžování nesmazatelnou stopu. Jeho schopnost vyladit formu na velkých akcích a být schopen podat nejlepší výkon v rozhodující chvíli byla jedinečná. Na sjezdovkách to byl výjimečný výkon,“ zdůraznila prezidentka ÖSV Roswitha Stadloberová.
Můžete hádat, co se skutečně stalo. Možná to opravdu bylo přesně tak, jak říká Matthias, ale nezní to moc pravděpodobně. Takhle se to totiž nedělá. Velcí sportovci odcházejí s noblesou, vzpomeňte na Rogera Federera. I Matthiasův velký parťák Švýcar Beat Feuz, olympijský vítěz ve sjezdu z roku 2022, také začátkem prosince oznámil, že skončí ve věku 35 let. Ale rozloučí se aspoň stylově za pár týdnů při největším sjezdu sezony v Kitzbühelu.
A pak, 9. a 12. února 2023 ve francouzských Třech údolích měl slavný Rakušan skutečně nastoupit na MS na start SG a sjezdu a zkusit tak vybojovat svoji první medaili na šampionátu.
Podobně skončil jen Herminátor
Ve hře jsou sponzoři, spousta peněz, do sezony musel Mayer investovat nesmírné množství energie. Co se tedy mohlo stát? Nemoc, skryté zranění, strach, náhlá vzpomínka na hororový pád ve Val Gardeně, slib manželce Claudii, že už toho nechá?
Podobný odchod se ve sjezdařském světě povedl snad pouze jinému slavnému krajanovi - Hermannu Maierovi. Ten podobně na mimořádné tiskové konferenci ve vídeňském Hofburgu v říjnu 2009 oznámil konec závodní kariéry v 36 letech. Po březnové artroskopii kolena přitom vše probíhalo dobře a na začátku října zahájil přípravu na ledovci v Söldenu.
Jenže u Hermanna Maiera se tehdy spekulovalo o možném dopingu. Ne, nikdy mu nikdo nic neprokázal, ale už dřívější markantní nárůst muskulatury u vyhublého kluka byl překvapující. „Herminátor“ byl navíc ve styku s „dopingovým“ lékařem Berndem Pansoldem, posledním trenérem východoněmeckého ženského plaveckého týmu. V bývalé NDR se tenhle chlapík, který byl u Stasi, podílel na státním dopingovém programu.
U Maiera prý už jen analyzoval údaje o jeho fyzické výkonnosti, studoval výsledky před a po výkonu, aby mohl přizpůsobit trénink. „Nemám s ním žádný zvláštní kontakt,“ odpovídal Herminátor na všetečné dotazy. Jenže dva roky po jeho konci rakouský sjezdařský svaz pod silným tlakem s Pansoldem ukončil spolupráci.
Vzorem byl otec
Matthias Mayer, sjezdař z Korutan, měl pro svůj sport ten nejlepší možný vzor. Otec Helmut získal stříbro v SG na olympijských hrách v Calgary 1988. I Matthias musel samozřejmě od útlého dětství lyžovat. A měl talent po tátovi. V 15 letech jel svůj první závod FIS, už za rok byl členem juniorského týmu a v 18 letech získal stříbro v SG na juniorském MS ve Španělsku.
Za další rok si poprvé zkusil závod Světového poháru a v následujících letech krok za krokem stoupal mezi nejlepší. V sezoně 2011/12 začal už jezdit občas do desítky, ale na jaře v Kvitfejllu tehdy přišla divná událost. Dostal tam takovou otravu z jídla, že ho museli vozit na vozíku.
V roce 2013 se poprvé postavil na stupně vítězů, a to hned v proslulém Kitzbühelu, kde dojel druhý v SG. To ho později proslavilo – uměl se připravit na důležitý závod.
Pak přišel první Mayerův „masjtrštych“. 23letý muž se stal překvapivým olympijským vítězem ve sjezdu na olympiádě v Soči 2014. Do té doby nezvítězil ve Světovém poháru a neměl umístění na stupních vítězů ve sjezdu. Dodnes je nejmladším olympijským vítězem ve sjezdu mužů od roku 1980. Byla to i první rakouská olympijská mužská alpská medaile od roku 2006.
Pak přišla málem tragédie
V prosinci 2015 ale málem všechno skončilo. Při sjezdu ve Val Gardeně upadl na záda a zlomil si šestý a sedmý obratel. Mělo to zajímavou dohru. Mayer tehdy použil novinku, bezpečnostní airbag. Hodně se spekulovalo, zda mu právě airbag zranění zhoršil, nebo ho naopak zachránil před ochrnutím či před smrtí.
Se sezonou byl samozřejmě konec, ale Matthias se brzy vzpamatoval, v dubnu mu vyndali z páteře šrouby a v další sezoně už zase závodil a vyhrál SG v Kitzbühelu. Za rok nato získal druhé zlato na olympiádě v Jižní Koreji 2018 a za další čtyři roky v Pekingu to zlato obhájil. A ve sjezdu přidal bronz. Stal se tak jediným sjezdařem, který získal zlato na třech po sobě jdoucích olympijských hrách.
To už byl Matthias Mayer tím závodníkem, z něhož šel vždycky strach. Nevyhrával pravidelně, ale uměl vyladit formu na důležité závody. A dokud nebyl v cíli, nikdo si nikdy nebyl jistý vítězstvím.
Spíš nenápadný, usměvavý. Nikdy kolem něj nebyly skandály. V roce 2015 s matkou v jejich domě v Korutanech ubytoval dvě rodiny iráckých uprchlíků. Před dvěma lety si vzal dlouholetou přítelkyni Claudii. Byla to svatba v typickém rakouském stylu, nechyběly tradiční kroje.
Jeho celkové příjmy jdou podle odhadů do milionů. Už z Instagramu ale vidíte, že je úplně normální kluk – dovolená s manželkou Claudií v Chorvatsku na kolech, v Benátkách, milované rybaření, vodní lyže, příroda, trénink na silničce, lyže a zase lyže…
A jak to bylo s tím koncem kariéry? Možná tak, jak sám říká. Možná se to už nikdy nedozvíme.
V Kitzbühelu však budou dál na paměť jeho dvou vítězství jezdit se jménem Matthias Mayer dvě kabinové lanovky.
