Článek
Když Fotbalová asociace České republiky (FAČR) loni představila projekt Přes čáru, který má za cíl upozornit na negativní jevy, mezi než patří i kyberšikana, jednou z tváří kampaně byl brankář Tomáš Vaclík. Vyprávěl, jak zažil drsné výhrůžky rodině poté, co se v utkání s Portugalskem srazil s hvězdným Cristianem Ronaldem.
„Cristiano je globální hvězda, po naší srážce nevypadal úplně dobře. Byl jsem rád, že to nedopadlo hůř a dohrál. Nechtěně jsem zranil Ronalda – a následovaly nenávistné reakce fanoušků z celého světa. Nejen vůči mně, to jsem si zvykl. Ale i proti manželce. Došlo na vyhrožování rodině, ať nejezdím do Portugalska a Španělska, že mi ubodají dceru. Čára byla v ten moment překročena fakt hodně,“ popsal Vaclík.
„Osobní útoky, i na členy rodiny, vám pár dnů v hlavě zůstanou. Říká se, že nejlepší je to nečíst, ale dneska jsme na sítích všichni, a jsme tedy snadné terče. Musíme se s tím naučit žít, ale nikdy by se to nemělo týkat rodiny.“
Podle Michala Šafáře, uznávaného sportovního psychologa, který spolupracoval s řadou reprezentantů napříč sporty a nyní pomáhá tenistce Karolíně Muchové, je velmi obtížné se v dnešní době sociálních sítí kyberšikaně vyhnout.
Lidsky je nepřijatelné, pokud sázkař vyhrožuje blízké rodině nebo přeje smrt. To je asi nejhorší.
„Má to několik rovin. Jedna věc je anonymní kritika na sociálních sítích, která se objevuje v souvislosti s konkrétním článkem nebo sportovním výkonem. Ať to jsou sázkaři, nebo klasický český trenérský národ, diskuze jsou někdy hodně negativní. Objevuje se tam spousta hejtů,“ podotýká sportovní psycholog.
„Jako sportovec to nemáte moc šanci ovlivnit kromě toho, že to budete ignorovat. Ale jak jsme dneska všichni na sociální sítě napojení, úplně vyhnout se tomu nemůžete.“
Přát smrt je asi to nejhorší
Zrovna když se drápala do elitní stovky světového žebříčku, musela ve 24 letech skončit s milovaným tenisem. V Číně dostala infekci, nejspíš z masa, a bolavá artritida obou zápěstí se vracela. Už je to pět let. Barbora Hlavicová, rozená Štefková, nemá moc čas vzpomínat a řešit, co by kdyby. Jako máma dvou malých dětí je v jednom kole. To víte, že se vítězce devíti titulů na okruhu ITF občas zasteskne po světě olajnovaných dvorců, po zážitcích z Wimbledonu, po adrenalinu.
Jedna věc jí však nechybí jistě: kyberšikana.
Barbora Štefková ve čtyřhře s Lucií Šafářovou.
„Chodily mi zprávy různého charakteru,“ začne televizní expertka vyprávět pro Seznam Zprávy. „Útočné, výhrůžné i plné nadávek. Přestože takové věci po zápase nechcete číst, představila jsem si, co za chudáky tohle píše.“
Kdo? Nejčastěji sázkaři, kterým nevyšel tiket. Sázka na Hlavicovou. „Že někdo dobrovolně sází a pak si potřebuje frustraci vybít do zprávy, není můj problém. Nikdy jsem si to víc nezabírala. Později jsem si to už ani nečetla.“
Jako mladá slečna na startu svého tenisového snu nerozuměla tomu, že někdo má potřebu si vylít nadávky na cizího člověka, protože prohrál zápas. Vlastně tomu nerozumí ani dnes. „Jako by to snad udělal ten sportovec naschvál,“ kroutí hlavou. „Lidsky je nepřijatelné, pokud sázkař vyhrožuje blízké rodině nebo přeje smrt. To je asi nejhorší,“ líčí, co všechno musela strpět.
Strach z výhrůžek však její údery na kurtu neovládal, byť zvláštní pocity občas měla. „Ale pořád to byly zprávy. Kdyby tohle někdo řekl osobně po zápase přímo mně, to bych strach měla velký,“ připouští.
Naučila se zprávy na sítích nečíst. V telefonu to bylo horší. „Některé zprávy jsem četla až s odstupem. Nemůžu ale říct, že bych tohle nosila v hlavě nebo si na nějaký vzkaz vzpomněla během zápasu.“
Zkušenost Hlavicové není žel ojedinělá. Prakticky každý tenista by vám odvyprávěl podobné peripetie, kupu hnoje, kterým se musí času od času prohrabat.
Místo útoků na síti čelí útokům na sociální síti. Samozřejmě jde naštěstí o tu menší část příspěvků, reakcí. Většina od fanoušků je povzbudivá. „Interakce se slušnými fanoušky je radost hlavně naživo. Na sítích jsem zase tolik nekomunikovala,“ vybavuje si Hlavicová.
„Některé sportovce interakce s fanoušky na sítích těší. Pustí si je částečně do soukromí. Většina sledujících je tam spíš povzbudí, podpoří. I když vás to ale baví a těší, jsou momenty, kdy vám to může přerůstat přes hlavu a narušovat hranice. Je to komplikované,“ řekl Seznam Zprávám Michal Šafář.
Rovněž Hlavicová byla po kariéře v týmu Karolíny Muchové. Na starost měla i mediální aktivity své dobré kamarádky. „Kája si tehdy svoje sociální sítě řídila sama, tudíž bylo na ní, jaké zprávy si otevře,“ líčí. „Myslím ale, že zrovna na tohle má skvělou povahu, tolik neřeší negativní komentáře ostatních.“
Útoky na rodinu i sexuální podtext
Citlivých duší se výpady anonymních ubožáků dotknou víc. Útočí i na vzhled tenistek, zdaleka nejde jen o nepovedené výkony.
„Vůči ženám je to někdy hodně citlivé, má to i sexuální podtext. Snaží se sportovkyni dehonestovat nejen v oblasti sportu, ale i v jiných sociálních oblastech, rolích. Zasahuje to citlivější věci, to je odporné,“ říká z praxe Šafář.
Mezi jeho klienty patřili také Jiří Veselý nebo Petra Kvitová, i s fenoménem tenisových sázkařů má zkušenosti.
„To je hrozné,“ zvedne Šafář obočí. „Tam, kde jsem se pohyboval já, jsou tenisté schopni dát správu sociálních sítí někomu jinému. Takže si vytváří kolem sebe bariéru. Ale sázkařské klany jsou schopny sehnat si i privátní čísla, dostat se k těm lidem nablízko, to je potom fakt nepříjemné jako hrom.“
Na problematiku kyberšikany nedávno upozornila hokejová Sparta. Její hráči během zápasů s Vítkovicemi a Litvínovem oblékli černé dresy s bledě modrým logem a rozmazanými „hejty“, které pak byly společně se speciálně vyrobenou výstrojí brankářů a dalšími artefakty vydraženy v aukci. Povedený projekt podpořila i řada osobností nejen z hokejového prostředí.
„Kampaň, která vyvrcholila efektními zápasovými ceremoniály, oslovila i fanoušky jiných klubů. Dokonce i lidi, kteří hokej denně nesledují. Věříme, že alespoň někteří z nich budou o svém chování v internetovém prostředí více přemýšlet. A doufáme, že se oběti kyberšikany nebudou bát s problémem svěřit a požádat o pomoc,“ řekl klubovému webu marketingový ředitel Sparty David Dinda.
„Nemyslím si, že existuje náplň, kterou to můžete eliminovat. Kampaň ale byla super. Od Sparty se mi to hodně líbilo. Je dobře, když velcí hráči nebo kluby se vůči tomu vymezí,“ pokračuje sportovní psycholog Šafář. „Ale reálně si nemyslím, že to změní reakce prostředí. Spíš to může být morální opora pro lidi, kterých se to dotýká, utvrzuje je to v tom, že to, co zažívají, není správné.“
Sparta téma otevřela po čerstvé zkušenosti jejího útočníka Michala Řepíka. A další hráči se poté začali také svěřovat.
„Je neuvěřitelné, jak zlí dokážou lidé za profily být. Nehledě na to, že se to často týká členů rodiny a dětí. Když vám přijde zpráva, ve které vám přejí, aby vaše děti byly nemocné, je vám z toho až smutno, co se tady na zemi a ve světě děje,“ uvedl brankář Sparty Jakub Kovář.
„Jako hráči zažíváme takových zpráv poměrně dost, někdy i každý den. Je to věc, která má vliv na všechny. Šikana, ať už online, nebo offline, je velmi nebezpečná a neměla by být podceňována,“ zdůraznil zadák Aaron Irving.
Kyberšikana jako problém u dětí
Zatímco dospělí se s kyberšikanou ještě dokáží v rámci svého mentálního nastavení většinou nějak popasovat, nebezpečnější je problém u dětí. Stačí si povykládat s pedagogy na základních školách, jaké potíže často řeší. A to nejen na druhém stupni - whatsappové komunikace dětí jsou v mnoha případech alarmující. A neradno je podceňovat, třebaže někteří rodiče tyto výchovné problémy hodí na kantory. Dětští psychologové jsou zahlceni.
„Jediné, k čemu jsme v debatě u rodičů dospěli, že zákaz ani omezení není funkční. Když dáte omezení, musíte pro dítě vymyslet program. A sítě by neměly fungovat ani jako odměna, protože to pak posiluje jejich význam,“ říká psycholog Michal Šafář. „Je potřeba nabídnout dětem zajímavou alternativu, kde se mohou realizovat mimo sítě. Ale to, že sociální sítě a technologie budou plnit tvořit nezanedbatelnou část života, je fakt, který potřebujeme přijmout.“
Proto Šafář zdůrazňuje: „Platí základní nastavení hranic vztahů. Když nemáte dobře nastavené hranice v rodině ve vztazích, tak zcela pochopitelně je potom nedokáže dítě udržet ani na sociálních sítích, kde je to ještě složitější. A tam problém, protože nezůstává uvnitř rodiny, vybublá ven velmi intenzivně. Takže problém není síť jako taková, ale ona zesiluje problémy, které máme v běžných interakcích.“
Psychologové se problematikou chytrých telefonů a sociálních sítích intenzivně zabývají. Probíhají různé studie. „Spoustu věcí ještě nevíme, jak reálně jsou,“ připouští Šafář.
Úplně vyhnout se tomu nemůžete
Záleží na osobnosti sportovce, co všechno unese a zda na žluč od haterů reaguje, či ne.
„Je to hodně individuální, jak si to kdo potom bere. Některé sportovce i ty negativní reakce nabíjí, dávají jim energii. Otázka je, jak je to autentické, ale je to strategie, jak se proti tomu bránit,“ popisuje Šafář.
„Jde o to, jak je ten člověk přirozeně nastavený. Někteří se chtěli vůči tomu vyhranit, že nejsou jen pasivním příjemcem, který se nechá na síti tlouct, třebaže to vyvolá další vlnu reakcí. Pro ně to bylo z hlediska mentální hygieny dobře, ale je to spíš menší část. U většiny jsme se přikláněli spíš k tomu, ať se od toho izolují, nereagují na to. Když využijete techniku otevřených dveří, vyvalí se to a nápor zmizí,“ nabízí možný recept.
Zmíní ale případy, kdy jsou sportovci na sociálních sítích v interakci velmi aktivní. A to má pak svá úskalí.
„Druhý fenomén kyberšikany je způsobený přímo s působením sportovců na sociálních sítích. Někdy se dostáváme do paradoxu, že sportovci, kteří chtějí mít na sítích velký dosah, který není spojený jen se sportovním výkonem, ale s tím, jak se na sítích prezentují, tím, že jsou občas kontroverzní, originální, tak musí s nárůstem popularity na sítích, která má spoustu benefitů, jako je sponzoring, počítat i s tím, že budete vzbuzovat také negativní reakce,“ pokračuje Šafář.
„Pak nemáte úplně právo si na to stěžovat, protože si jdete pro pozornost. A že všichni lidé nejsou dobří a někteří na vás budou reagovat nedobře, to je prostě daň za tu výraznost, kterou na sítích máte.“
A i tato skutečnost má svou daň. Mnozí fanoušci láteří, že dnešní sportovci jsou bez charismatu, nejsou to výrazné osobnosti s názorem… Ale lze se mnohým při výše napsaném divit, že se nesnaží příliš vybočovat z davu?
Jak správně vyvážit čas na sociálních sítích nebo reakce tak, aby to nejen sportovce nezatěžovalo psychicky, je otázka, na kterou se složitě odpovídá.
„Kdybych to věděl, mám Nobelovku,“ vydechne Šafář. „Z mé zkušenosti platí, že je to dobrý sluha a zlý pán, ale ta hranice mezi sluhou a pánem je pohyblivá v různých situacích.“
