Článek
Ve středočeské Zvoli postupně vznikl sportovní spolek, pod kterým fungovali orientační běžci, bojový sport wu-shu, stolní tenis, gymnasté nebo šachisté. Aby mohly děti sportovat a trenéři se věnovat výchově dětí a mládeže, většinu administrativy a organizačních věcí na sebe brala předsedkyně Jana Straková.
Jenže v posledních letech už jí došla na dobrovolnickou práci síla. A tak se snažila hledat za sebe náhradu.
„Najít někoho, kdo by to dělal, je ale hrozně těžké. Protože je to taková nimravá práce. Když už se někdo chce dětem věnovat, tak samozřejmě raději trénuje, než se hrabe v papírech,“ říká Straková.
Přitom zajistit fungování několika oddílů není nic snadného. Když procházím Zvolí, v hale místní školy právě cvičí oddíl wu-shu. Soustředí se na všeobecnou přípravu, a tak dnešnímu tréninku dominuje bouchání basketbalových míčů o podlahu.
O pár desítek metrů dál v polyfunkčním domě zase trénují šachisté. Rozebírají se poslední odehrané soutěžní partie. Všechno kolem toho – od financování přes dotace, administrativu až po účetnictví – dělala především předsedkyně.
Po jejím ohlášeném konci se sportovní spolek drolí. Část věcí by měl přebrat nový předseda, ani po několika měsících však nejsou dořešené základní věci a už se kupí resty. Dva oddíly by měly fungovat nově samostatně, je ale otázka, jaká je budoucnost celého klubu.
„Snad to bude nějak dále fungovat,“ doufá Straková.
Chybí lidé, hlásí sport
Příklad ze středních Čech dobře vykresluje, co amatérský sport v Česku trápí. Chybí nejen finance, ale hlavně dobrovolníci, kteří by na vesnicích přebrali trénování a vedení malých dětí a mládeže. Přitom bez nich není dost dobře možné posilovat stále chabější tělesnou zdatnost dětí. Nehledě na to, že o základnu přijde také profesionální sport.
Jak vyplývá z ankety České unie sportu provedené mezi více než dvěma tisíci sportovních spolků, 73 procentům klubů chybí k rozvoji trenéři dětí a mládeže.
Stejně tak téměř tři čtvrtiny klubů nemají dostatek funkcionářů, kteří by pro ně pracovali. Navíc je potřeba doplnit, že devět z deseti předsedů klubů pracuje pro sportovní klub bezplatně.
„Tohle je přímý důsledek dlouholetého podfinancování celého českého sportu, kdy státní rozpočet pro sport stále reálně klesá a v posledních letech nepokryl ani inflaci. Většina lidí si už nemůže dovolit vést klub či trénovat po práci zadarmo nebo za minimální finanční odměnu,“ popisuje předseda České unie sportu Miroslav Jansta.
Pro příští rok bude Národní sportovní agentura hospodařit se 7,9 miliardami korun. Tento úřad rozděluje drtivou většinu dotací, které do sportu jdou. Jde sice meziročně o nárůst o jednu miliardu, v absolutních číslech se však pořád pohybujeme na úrovni roku 2020.
„Samozřejmě jsme rádi, že se podařilo rozpočet Národní sportovní agentury navýšit o jednu miliardu, ačkoliv původní požadavek, který nebyl vyslyšen, byl 2,4 miliardy korun. Pozitivní je, že se daří průběžně navyšovat finanční podporu ze strany státu i samospráv, avšak nelze rozporovat dlouhodobé podfinancování českého sportu,“ říká mluvčí Národní sportovní agentury Alena Panovská.
Co zaznívá od dalších klubů
„Rád bych měl v klubu jednoho profi trenéra, který by vše řídil, ale do malého klubu nikdo nechce a pokud ano, tak jsou problém finance. Takže to zůstává na rodičích,“ říká Zdeněk Truhlář z fotbalového klubu Loket.
„V červenci mně bude 74 roků. Již při posledních volbách jsem dával k dispozici svoji funkci předsedy ve vztahu k mému věku. Nikdo z výborů moji funkci dělat nechce,“ uvádí Jiří Slabý z TJ Podolí II.
„U trenérů skončila éra dobrovolných nadšenců. Každý se dívá i na porovnání s jinou možností, jak si přivydělat, a tak je problém získat nové schopné trenéry,“ popisuje zástupce z Volejbalového spolku Ostrava.
Zdroj: anketa České unie sportu
Český sport totiž dlouhodobě sní o stejné úrovni podpory, jaké se těší v Česku kultura. Jenže díra mezi těmito dvěma oblastmi za posledních pět let jen rostla.
Zatímco v roce 2018 prohrával sport „jen“ o osm miliard, v příštím roce už bude rozdíl skoro 14 miliard. Státní rozpočet totiž pro Ministerstvo kultury počítá s 21,5 miliardami korun.
Kdyby se stát řídil schválenou koncepcí rozvoje sportu do roku 2025, muselo by ze státního rozpočtu příští rok jít 23 miliard. „Velmi brzy se může stát, že kluby nebude mít kdo řídit. V Česku dochází dobrovolníci, hrdinové, co tuhle činnost dělají bezplatně,“ upozorňuje Jansta.
Kluci mají kondici jako holky před 30 lety
Potýkají se s tím i v další malé obci. V Liblicích na Kolínsku by dokonce měli dost dětí i pro vytvoření dalšího fotbalového týmu. Nemají ale žádného trenéra navíc, který by si děti vzal pod sebe. I když by fotbal hrály rády.
„Paradoxně u nás nejsou největší problém peníze. Ale prostě nejsou lidé, kteří by měli čas se trénování věnovat,“ popisuje předseda místního fotbalového klubu TJ Liblice Jiří Pospíchal.
A trápí je tu stejné problémy jako spolek ve Zvoli: Do budoucna nevědí, jestli někdo zastane jejich často velmi nevděčnou práci, až jim dojdou síly, nebo nebudou mít tolik času.
„Zatím zvládáme udržovat chod klubu díky tomu, že jsme blázni, kteří mají chuť. Ale obávám se, že jsme poslední generace, která takhle funguje,“ dodává Pospíchal.
Česko je přitom v situaci, kdy se propadá tělesná zdatnost dětí. Ukázal to loni publikovaný podrobný průzkum České školní inspekce. Poprvé po 30 letech se plošně na školách testovalo, jak na tom dnešní mládež s fyzickou kondicí je.
A výsledek nebyl příliš překvapivý. Zdatnost dětí se výrazně zhoršila. Třeťáci se ještě celkem drží se svými předchůdci, ale starší děti ze sedmého ročníku nebo druháci ze středních škol už značně zaostávají. Příkladem budiž, že starší chlapci ze základních a středních škol zvládají stejně sedů-lehů jako dívky v roce 1987.
K tomu se zcela otočily zažité pravdy, že městské děti nestačí těm vesnickým, protože ty jsou pořád venku na čerstvém vzduchu. V testování tělesné zdatnosti dopadly nejhůře právě děti z malých obcí.
Ukazuje se tak, že podpora sportovních klubů na vesnicích je důležitější než kdy dřív. Bez nich se fyzička a tedy také celkové zdraví dětí nemůže zlepšit.