Článek
Pět dní po Martinovi vylezla ještě Everest jako třetí Češka a sedmáctá v pořadí českých lezců zubařka z Přeštic Eva Perglerová. Na Everestu na konci krátké lezecké sezony panovaly relativně dobré podmínky, přesto během měsíce zahynulo na hoře víc než 10 horolezců a další jsou nezvěstní.
Martin Jáchym suše popisoval pro Seznam Zprávy mimořádnou událost svého života. „Vylezl jsem to s kyslíkem, tak to není žádný extra sportovní výkon,“ říkal skromně. „Není to samozřejmě úplně jednoduché, ale nechci říkat, že jsem vyhrál MS v hokeji. Nelezu to pro extrémní výkon, ale pro svůj pocit, že mne to baví.“
39letý projektant z Dolního Skrýchova u Jindřichova Hradce už zdolal osmou nejvyšší hrou světa Manáslu (8163m) a několik sedmitisícovek v pohořích Ťan-šan a v Pamíru. Lezení je sice „jen“ jeho koníček – nazývá sám sebe rekreačním horolezcem - ale za to koníček pořádný.
Na expedici Everest se domluvil asi před dvěma lety právě s oním singapurským kamarádem, když vylezli Manáslu. „Našetřil jsem peníze a pak jsme se rozhodli, že to zkusíme. Není to jednoduché finančně, stojí to opravdu hodně peněz, a ani časově, protože to zabere přibližně dva měsíce.“
Ačkoli vedle něj udeřila smrt, Martin úplně nepotvrdil katastrofické scénáře z posledních dnů, o kterých psala média. Uvedl, že sám při výstupu neměl žádné problémy, nezažil prý sám ani dramatické situace. Relativně snadno zdolal vrchol a stejně „snadno“ se dostal i zpět do základního tábora.
Ve světle dalších zpráv vypadá jeho cesta téměř jako procházka růžovým sadem.
Nic světoborného
„Já jsem tam žádné velké zácpy nezažil, v reálu to za mne žádná tragédie nebyla. Čekal jsem, že to bude horší. V jednu chvíli jsme byli na vrcholu dokonce sami tři. Obával jsem se, že to celé bude fyzicky náročnější. Na Everest se jde jen po fixních lanech, je to taková hodně dlouhá ferrata. Nic světoborného,“ popisoval situaci Martin Jáchym s tím, že Everest je zároveň obrovský prostor, kde se můžou davy lidí rozprostřít.
„19. května jsme stanuli na vrcholu se Singapurcem a se šerpou Dendim z agentury Seven Summits. Za čtyři dny jsme byli nahoře a za další dva dny jsem byl zpět v základním táboře. Počasí bylo pěkné, po výstupu na vrchol jsme věděli, že se to má odpoledne zhoršit, tak jsme se potřebovali brzy vrátit do tábora C4 (7900m), kde se to dá už přežít. Za mne se nedělo nic světoborného, vítr se zvedl až odpoledne, když už jsem byl dávno ve ‚čtyřce‘. Jenže Dendi a Shrinivas byli pořád na hřebeni a nedopadlo to dobře. Singapurci asi nebylo dobře a v jednom místě prý spadl do srázu dolů. Na Everestu je klíčová fyzická kondice, aktuální počasí, štěstí i zdravotní stav.“
Výstup ledovcem Khumbu.
Když Shrinivas Sainis Dattatraya (39) zdolal ten pátek Everest, ještě stačil poslat manželce přes satelitní telefon textovou zprávu, že dosáhl vrcholu, ale není pravděpodobné, že by se vrátil dolů. Jeho žena řekla listu The Straits Times, že o něm naposledy slyšela v pátek v 15:30. Od té doby už nepřišla žádná zpráva. „Prostřednictvím svého satelitního telefonu mi sdělil, že se dostal na vrchol, ale že to prý už dolů nezvládne,“ uvedla.
Výstup na Everest se v posledních letech odehrává ve dvou dramaticky rozdílných úrovních. Absolutní většina lezců ho zdolává s pomocí kyslíku, což je, jak potvrzuje sám Martin Jáchym, úplně jiná disciplína. „Letos to bez kyslíku vylezl jen jeden horolezec. Kyslík radikálně zvyšuje nejen šanci na úspěch, ale zároveň dramaticky snižuje bezpečnostní rizika,“ potvrzuje. Proto má Everest takové procento zdolání pomocí kyslíku – jen méně než dvě procenta horolezců vylezou horu bez jeho pomoci.
A proč se vyplatí být na nejvyšším bodě planety i s kyslíkem? Protože jste prostě ten nejvyšší bod zvládli. Proto je o výstupy na Everest tak obrovský zájem i mezi „neprofesionály“. Žádná jiná hora se tomu nemůže rovnat.
„Většina lidí leze Everest s kyslíkem z tábora C3 až na vrchol. Ta maska má regulátor, takže každý si podle potřeby reguluje přísun kyslíku. Někdo ho použije víc, někdo míň. Já sám jsem byl po sestupu do C4 bez kyslíku, abych ho šetřil pro případ, že by se singapurský kamarád vrátil a potřeboval ho. Co přesně se stalo, ale nevím. Já šel dolů sám a on šel s šerpy a někde na hřebeni prý spadl dolů. S nejvyšší pravděpodobností i podle toho, co psal domů, měl výškovou nemoc. Jeho tělo se ještě nenašlo a myslím také, že dlouho nenajde.“
Trénink? Chodit po horách
Martin Jáchym měl od začátku z Everestu velký respekt. Během přípravy běhal, chodil po horách, zároveň se však nijak speciálně nepřipravoval. „Běhal jsem třeba maratony, ale věřte mi, že nejlepší trénink na hory je chodit po horách. Tomu se věnuju nejvíc. Letos jsem byl mnohokrát v Alpách na sněžnicích, na skialpech. Jen v Rakousku a Německu, ale stačilo to.“
Český lezec zdůraznil, že pro výstup je důležité i to, jaký balíček si klient pro výstup vybere. Daný balíček určí, jakou pozornost a úroveň pomoci dostane od agentury, potažmo od šerpů. Čím větší péče, tím se ale dramaticky zvyšuje cena.
„My jsme si třeba nesli kompletně jídlo, spacáky a další osobní věci. Šerpové nám nesli stan a kyslíkové bomby,“ vysvětlil Jáchym. „Oni jsou velmi zkušení, když rozhodnou, že se jde, tak se jde. Na té hoře je možná tisíc lidí, ale v jednu chvíli jich jde třeba 200. Takže to není až taková tragédie. Nechci to nijak dramatizovat, ale na Mont Blancu umře za rok mnohem víc lidí než na Everestu. To jsou prostě hory. A někteří lidé dost riskují tím, že nejsou zkušení, a přesto se tam vydají.“
Martin upozornil i na fakt, že nemá zatím rodinu. Kdyby měl děti, tak by prý takovou cestu neabsolvoval.
