Skončila ženská Tour de France. Byl to úspěch? Projekt stojí na hraně

Ale kdo vyhrál, nebylo tentokrát až tak důležité. Jaký to byl závod? Je to projekt, jenž má šanci přetrvat a dál se rozvíjet? Může být jednou jako ženský Wimbledon, na který se těší miliony fanoušků po celém světě, jeho aktérky svádějí nervy drásající bitvy a berou stejné odměny jako muži?

To jsou jedny z mnoha otázek, jež si kladou cyklističtí fanoušci na všech úrovních. A vůbec to není černobílé. Zdaleka ne všichni sdílejí z ženské Tour de France nadšení. A zdaleka ne všichni kritici mají jen hloupé argumenty typu: „Ženská Tour prostě není Tour, a proto tu nemá co dělat.“

Týdenní závod skutečně ukázal, že byl nesrovnatelný s mužskou Tour. Určitě ne méně bojovný. Bylo v něm všechno, drsné pády, sprinty do cíle, úniky, velké emoce, dlouhá stoupání… Přesto byl v něčem méně napínavý, méně dramatický. Nebo spíš jinak napínavý a jinak dramatický, než jsme zvyklí u mužů.

Ale tak to je, ženská Tour nemůže být stejná jako ta mužská. Navíc když je teprve na samotném začátku.

I velké skeptiky musela například překvapit divácká kulisa. Prakticky na všech etapách se fandilo podél trati skoro tak jako při „velké“ Tour. Zda to bylo podobné i s televizní sledovaností, se ještě uvidí. Budou to pro budoucnost projektu důležitá čísla.

Ředitel závodu Christian Prudhomme, který má bohaté zkušenosti s pořádáním mužské Tour, zdůrazňoval od začátku jistou skepsi, zda bude ženská obdoba rentabilní, zda si na sebe vydělá. Byl za to hned kritizován. „Není třeba hledat překážky, ale řešení,“ tvrdili mu oponenti.

„Ženy mají na svou Tour právo,“ řekl Seznam Zprávám komentátor Eurosportu, cyklistický odborník Štěpán Straka. „Je dobře, že se to jede, ale je potřeba, aby si lidi uvědomili, že to je začátek něčeho. Ani mužská cyklistika nebyla od začátku tak atraktivní a dokonalá. Ženský peloton má špičkové závodnice, ale ta masa nemá takovou kvalitu. Zatím. A proto je potřeba to trochu tlačit.“

Straka zdůrazňuje, že ženský závod nemůže být stejný jako mužský. Nelze to s mužskou cyklistikou srovnávat. Zatím tam nemůže být takové týmové pojetí, neuvidíme spurtovat tolik žen jako mužů. Ale právě v tom mohou být i pozitivní prvky. Závody často nemají jasnou favoritku. Ženy nejsou také tak specializované jako muži. Mohou rozhodovat i drobnosti, a závod tak může být zajímavý až do konce.

To, jestli se atraktivita obou sportů jednou vyrovná tak jako třeba u tenisu, je podle Straky otázkou. Je nutné tomu dát čas. „Je dobře, že něco takového začalo, ale teď ženy stojí na tenké hraně, zda je veřejnost přijme. Je to třeba brát s určitou rezervou.“

Dřívější pokusy o pořádání nějaké obdoby ženské Tour nebyly zrovna úspěšné. Mělo to různé důvody. Bylo to spíchnuté příliš horkou jehlou, ne moc dobře připravené, nebyl ten správný čas. Teď by nová podoba ženské Tour mohla mít větší šance.

„Co je pro ženy pozitivní, že se jim lepší podmínky, mají víc sponzorů, mají i víc profesionálních týmů. A samozřejmě se to celé veze i na vlně genderové vyváženosti,“ argumentuje odborník Eurosportu.

Šéfredaktorka časopisu Kondice Michaela Bučková, sama nadšená cyklistka, má z nového projektu radost. „Byla bych ráda, aby se ženské cyklistice dostala v budoucnu stejná podpora jako té mužské. Vím od českých závodnic, s jakými rozpočty pracují ve srovnání s mužskou špičkou,“ řekla Seznam Zprávám.

Jsou současná podoba (týdenní etapák) a načasování závodu (hned po skončení velké Tour) správné?

Štěpán Straka souhlasí. „Týden je podle mne ideální. A z odkazu TdF by to žít mělo, je to jediná cesta, jak zvýšit popularitu ženské cyklistiky. Podobný model mají i belgické klasiky Flanders Classics. Ženy tam také těží z popularity mužských závodů. I pro závodnice je to větší motivace a také pro sponzory a diváky. Je to správně a dobrá cesta, jak cyklistiku dál popularizovat,“ říká.

I trasa je podle něj vybraná dobře, přitom ji určitě nebylo jednoduché sestavit. „Bylo to pestré, od každého něco. Rovinaté etapy, úseky po šotolině, těžká stoupání a dojezd na vrcholu. A nebyl to extrém, což bylo důležité, protože v pelotonu jsou mnohem větší výkonnostní rozdíly než u mužů,“ soudí odborník Eurosportu.

První dojmy z ženské Tour zatím nevypadají špatně. Divácká kulisa byla krásná, mediální pokrytí významné. Každá etapa byla přenášena živě, což je podle Straky klíčové pro přežití projektu. O dění nepsaly jen odborné cyklistické weby, ale i velká média typu BBC. Závod měl kvalitní prezentaci, byl vysoce profesionální.

Teď se ale začne počítat a přijdou na řadu tvrdá ekonomická čísla. Ženský peloton už svou první Tour de France jel před mnoha lety. Začalo to slávou v roce 1984, kdy vyhrála Američanka Marianne Martinová. Po šesti letech ale velká paráda skončila.

„Podle mého názoru musíte ideu rovnosti mezi muži a ženami odložit stranou,“ vyslovil před časem v rozhovoru pro The Guardian kontroverzní myšlenku již zmíněný ředitel mužské i ženské Tour Christian Prudhomme. Proč? „Protože existoval důvod, proč první ženská Tour de France trvala jen šest let. Byl to nedostatek ekonomické rovnováhy. My chceme vytvořit závod, který zůstane v kurzu, který obstojí ve zkoušce času. To ale znamená, že nemůže přijít o peníze, jinak bude čelit dalšímu zrušení,“ řekl Prudhomme.

Francouzský šéf organizace ASO, jež pořádá mnoho cyklistických závodů, se na celý problém dívá tvrdě materialisticky. Při mužské Tour za ním například chodí zástupci obcí a rádi si kupují za velké peníze prostor, aby se dostali do programu. U ženské Tour museli naopak zástupci ASO sami obcházet obce.

Prudhomme šel v argumentech ještě dál. „Dnes všechny ženské závody, které organizujeme, přicházejí o peníze. Přesto jsme pořádali závody Valonský šíp, Lutych–Bastogne–Lutych, La Course by Le Tour, Tour of Yorkshire a Tour de Qatar Feminin, Paříž–Roubaix. Pokud teď Tour vydělá peníze, bude to skvělé, ale nesmí o ně přijít, jinak to dopadne jako s Tour v 80. letech a zemře.“

Aktivistům usilujícím o existenci ženské Tour se to samozřejmě neposlouchá dobře. Bývalá profesionální cyklistka Kathryn Bertineová, bojující za srovnání mužské a ženské cyklistiky, označila Prudhommovy argumenty jako sexistické, šílené, ignorantské a také nepravdivé.

„Ženské závody vydělávají peníze. Televizní a streamovací statistiky sledovanosti dokazují, že poptávka existuje. Vím to, protože jsme měli přístup ke statistikám prostřednictvím Universal Sports v roce 2014, kdy jsem závodila na La Course. Byl to obrovský úspěch. Peníze tam byly a jsou… ASO musí začít propagovat ženské akce v médiích stejně jako propaguje muže. To není žádná velká věda,“ argumentovala Bertineová.

Také generální ředitel Flanders Classics Tomas Van Den Spiegel se připojil k diskusi o ziskovosti, ale zdůraznil jako podmínku pro ženské akce důležitost dlouhodobé investiční strategie. „Věřím v ženskou cyklistiku, takže místo toho, abych to nazýval ztrátou peněz, říkám tomu spíše investování. Jsme téměř na bodu zlomu, kdy se vysílatelé a sponzoři chtějí do ženské cyklistiky zapojit,“ uvedl. Flanders Classics také vybudovala čtyřletý plán nazvaný Closing the Gap (Uzavírání mezery), který zahrnuje nabídku živého vysílání a dosažení parity při vyplácení cen.

Štěpán Straka nicméně argumentům ASO rozumí. „Je to finanční zátěž a krok do neznáma. Věřím tomu, co Prudhomme říká. Myslím, že současná podoba ženské Tour je maximum toho, co je organizace schopná utáhnout.“

Objevují se i další problémy. Rychlá expanze ženského kalendáře nejvyšších závodů se může brzy zpomalit. „Jsme téměř na maximu počtu soutěžních dnů, které ještě můžeme přidat do kalendáře Women’s World Tour,“ řekl prezident Mezinárodní cyklistické unie (UCI) David Lappartient podle Cyclingnews.com. „V posledních letech přibylo mnoho nových, dobrých soutěží, jako je letos Tour de France Femmes. Stále více organizátorů je povzbuzováno místními úřady, aby zorganizovali také soutěž žen. To je sice hezké, ale otázkou je, zda je na všechny ty nové závody dostatek jezdkyň.“

Existuje totiž nerovnováha mezi počtem jezdkyň nebo týmů a aktuálním kalendářem soutěží. Ženský peloton na nejvyšší úrovni ještě není dostatečně velký. U mužů je asi devět set jezdců na dvou nejvyšších úrovních, zatímco u žen je to méně než čtyři sta. Takže není možné ženám nabídnout stejný program jako mužům.

Existuje také velká propast mezi nařízenými výhrami a platy, ačkoli řada organizátorů závodů se rozhodla peníze vyrovnat a platy rostou. V příštím roce by se minimum v ženské soutěži World Tour mělo vyrovnat mužským UCI ProTeamům.

Sestavení odměn bylo oříškem i pro právě skončenou ženskou Tour. Na nejlépe honorovaný ženský závod v historii šlo 250 tisíc eur a jen vítězná Nizozemka si odnesla 50 000 tisíc eur (1,25 milionu korun). Jenže vítěz mužské Tour Jonas Vingegaard získal za první místo v celkovém pořadí 500 tisíc eur (bez bonusů za vítězství v etapách a dny v puntíkatém dresu nejlepšího vrchaře či v dresu lídra závodu).

Rozpočet ženské Tour je desetinový oproti té mužské, který činí téměř dva a půl milionu eur. Takže to organizátoři zase schytali. Kritici argumentují nepoměrem – týdenní závod by měl mít třetinový rozpočet oproti mužskému třítýdennímu. Na druhé straně je asi jasné, že nepoměr bude vyšší u projektu, jenž teprve začíná a nebyl ještě pořádně vyzkoušen.

Pořád platí, že to je teprve začátek nebo nový začátek. Právě uplynulý týden ukáže, jaký má projekt potenciál. A protože by se měly odjet minimálně tři ročníky, existuje určitá doba hájení a ženská Tour nemusí ukázat zisky hned.

Straka nakonec odpovídá i na otázku, zda byl právě teď na ženskou Tour ten správný čas. „Mluvil jsem přednedávnem v Praze s bývalým slavným cyklistou Andym Schleckem. Říkal, že právě teď je ta skvělá chvíle, že ženská cyklistika je na správném vzestupu.“