Seriál Drive to Survive ukázal, jak nově vydělávat na sportu. Ale nepřežil se?

Už je tomu šest let, kdy se na streamovací platformě Netflix objevila tehdy nová dokumentární série Drive to Survive, mapující život uvnitř kolotoče F1. Tehdy šlo o jednu z prvních aktivit nového majitele F1, společnosti Liberty Media, k popularizaci sportu, kterému předtím dlouhá desetiletí vládl Bernie Ecclestone. Ten by přitom vzniku takového projektu dal asi jen těžko zelenou (Sylvester Stallone, který stál za snímkem Formule! z počátku milénia, by mohl vyprávět…).

Zajímavé je, že se Drive to Survive objevilo dříve než jiné slavné sportovní dokumenty zachycující každodenní fungování sportovců, klubů a organizací. Za všechny lze zmínit The Last Dance o legendárním basketbalistovi Michaelu Jordanovi a dynastii Chicago Bulls, či Sunderland 'Til I Die o propadu tradičního severoanglického klubu.

To jen ukazuje, jak průkopnický tento koncept byl. A nakolik se stal referenčním bodem pro další sportovní osobnosti či kluby, které stály o podobné ztvárnění na streamovacích platformách.

Hned první řada způsobila mezi fanoušky královny motorsportu pořádný poprask. Zatímco jedné skupině se nový počin líbil, té druhé, více konzervativní, přepálené příběhy ze zákulisí F1 příliš nevoněly.

A tak je tomu vlastně dodnes. Drive to Survive totiž není klasickou dokumentární sérií, ale spíše „hraným seriálem založeným na skutečných událostech“.

Před uvedením Drive to Survive byla F1 často vnímána jako elitářský sport s omezeným přístupem do zákulisí. Tento trend seriál zvrátil tím, že nabídl nefiltrovaný pohled na životy jezdců, týmů a vypjaté momenty na trati i mimo ni. Tato otevřenost přilákala širší publikum, včetně mladších diváků a žen, čímž se rozšířila fanouškovská základna F1.

Reakce na Drive to Survive uvnitř samotné „komunity“ F1 jsou smíšené. Někteří oceňují zvýšený zájem o sport, v tomto kontextu můžeme jmenovat například ředitele McLarenu Zaka Browna. Jiní ale dlouhodobě kritizují způsob, jakým jsou události prezentovány. Například mistr světa z roku 2016 Nico Rosberg uvedl, že by pro něj natáčení Drive to Survive během jeho kariéry bylo rozptylující a nepříjemné.

Na druhou stranu, postavy jako dnes již bývalý šéf týmu Haas Guenther Steiner získaly díky seriálu značnou dávku popularity. A to i přes kontroverzní momenty, jako byla jeho veřejná kritika Micka Schumachera před kamerami či nadměrné používání anglického slova na „f“, za jehož veřejné vyslovení nově hrozí jezdcům (a nejen jim) ze strany FIA drakonické pokuty a tresty.

Mezi kritiky Drive to Survive se řadí čtyřnásobný mistr světa a velký tradicionalista Max Verstappen, který seriál jednu dobu ignoroval a odmítal s jeho autory spolupracovat kvůli nadměrnému zkreslování reality. Později se sice do projektu vrátil, ale stále zůstává jedním z odpůrců způsobu, jakým jsou události F1 překrucovány pro efekt.

Jsou ale i jezdci, kteří se výmyslům autorů spíše zasmějí. Ze své zkušenosti si vybavuji dva roky staré novinářské setkání s Estebanem Oconem, který si naoko postěžoval, že z něj tvůrci v jednom z dílů páté série de facto udělali outsidera, pro kterého je zisk osmého místa v domácí velké ceně životním zážitkem… Přitom byl v danou chvíli už i vítězem závodu F1.

Míra dramatizace, kterou Drive to Survive používá, je častým bodem kritiky i ze strany fanoušků. Často dochází k tomu, že scény jsou sestříhány tak, aby působily akčněji, než ve skutečnosti byly. Často je to škoda, protože může jít jinak o velmi zajímavé záběry ze zákulisí, které by ocenil i formulový purista.

Příkladem může být moment z jedné scény z prvních řad, kdy bylo obyčejné výjezdové instalační kolo při testech prezentováno jako boj o pole position v rozhodujícím závodě sezony. Podobné případy se objevují opakovaně a vedou ke kritice, že seriál vytváří spíše fikci než věrný obraz F1.

Zatímco některé momenty jsou uměle vyostřené, jiné naopak Drive to Survive úplně ignoruje. V posledních sezonách bylo například vynecháno několik zajímavých příběhů, které by fanoušky skutečně zajímaly.

Pokud se zaměříme na aktuální řadu, tak příkladem může být absence jakéhokoliv většího prostoru pro talentované mladé jezdce, jako jsou Franco Colapinto a Oliver Bearman, kteří přitom vloni výrazně zaujali. To jen potvrzuje, že seriál se primárně zaměřuje na příběhy, které jsou atraktivní pro široké publikum (jde třeba o kauzu údajně nevhodného chování šéfa Red Bullu Christiana Hornera vůči podřízené), než aby skutečně reflektoval nejdůležitější sportovní události v F1.

Jedním z klíčových faktorů úspěchu Drive to Survive je jeho načasování a formát. V době, kdy byl uveden, neexistovalo mnoho podobných projektů z jiného sportovního odvětví, které by nabízely tak hluboký náhled do zákulisí. Navíc F1, s její globální působností a různorodými příběhy, poskytla ideální materiál pro dramatické vyprávění. Diváci ocenili nefiltrovaný přístup k týmům a jezdcům, což vytvořilo pocit autenticity a blízkosti ke sportu.

S rostoucím počtem sezon a epizod se objevují otázky ohledně vyčerpání formátu Drive to Survive. Někteří kritici poukazují na opakující se vzorce a dramatizaci událostí, což může vést ke ztrátě zájmu diváků. Například šestá sezona zaznamenala pokles sledovanosti o 30 % ve srovnání s předchozím rokem, pokud budeme brát v potaz sledovanost za první tři dny po uvedení. Přesto seriál nadále přitahuje nové fanoušky, zejména díky své schopnosti představit komplexní svět F1 srozumitelně a poutavě.

Vznik Drive to Survive měl v každém případě významný vliv na popularitu F1. A to zejména ve Spojených státech, kde byla tradičně, vzhledem k velikosti země a trhu, menší základna fanoušků.

Zvýšená popularita F1 díky Netflixu se však neprojevuje tak výrazně na televizní sledovanosti. Například v USA se podle některých zdrojů za fanouška F1 považuje přibližně 28 % dospělých (tedy kolem 70 milionů lidí), přičemž polovina z nich si podle svého vyjádření tuto disciplínu oblíbila díky Netflixu. Samotné závody sledují v průměru pouze jeden až dva miliony diváků, což je výrazně méně než u závodů NASCAR a přibližně na úrovni zámořského formulového seriálu IndyCar.

Růst zájmu o F1 je patrnější především na sociálních sítích, kde fanoušci sledují týmy, jezdce a různé zákulisní informace. Tento trend ukazuje, že fanoušek F1 dnes nemusí být nutně jedinec, který sleduje závody živě v televizi nebo na okruhu, ale může být aktivní konzument obsahu na sociálních sítích.

Pro sponzory to nemusí být nevýhoda, protože angažovanost fanoušků na digitálních platformách přináší nové marketingové možnosti.

Po úspěchu Drive to Survive ale přichází další ambiciózní projekt. Film z prostředí F1, jenž by mohl mít podobný efekt na popularitu sportu jako seriál Netflixu. Respektive minimálně to si od tohoto díla slibuje šéf F1 Stefano Domenicali. Tento nový film z dílny společnosti Apple, který vznikal i pod vedením renomovaného producenta Jerryho Bruckheimera, se natáčel přímo během velkých cen F1. Premiéra je pak naplánovaná na začátek léta 2025.

Hlavní roli v něm ztvární 61letý Brad Pitt, který hraje zkušeného závodního veterána vracejícího se do F1, aby pomohl mladému talentu.

Do produkce filmu je zapojen i sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton, který má také úlohu konzultanta. F1, FIA a týmy poskytly štábu přístup na tratě a umožnily natáčení v reálném prostředí, což by mělo divákům nabídnout mimořádnou úroveň autentického zážitku. Byť i zde jistě tvůrci neopomenou přidat hollywoodskou dávku dramatizace (očividně i po vzoru „sesterského“ filmu Top Gun: Maverick), jak je ostatně znát již z traileru.